101 VSPH 611/2014-210
42 ICm 1529/2013 101 VSPH 611/2014-210 (KSHK 42 INS 9099/2012)

USNESENÍ

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: Ing. David Jánošík, sídlem Gočárova 1105/36, Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka Josefa Štangla, zastoupený JUDr. Pavlem Hráškem, advokátem, sídlem Týnská 1053/21, Praha 1, proti žalované: Markéta anonymizovano , anonymizovano , bytem Tasovská 12, Praha 5, zastoupená JUDr. Václavem Svobodou, obecným zmocněncem, bytem Příchvoj 18, 507 43, Markvartice, za účastí Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, sídlem Zieglerova 189, Hradec Králové, o určení neúčinnosti smlouvy o převodu obchodního podílu, o odvolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 42 ICm 1529/2013-187 ze dne 1. září 2014 ve spojení s opravným usnesením č.j. 42 ICm 1529/2013-198 ze dne 15. prosince 2014,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 42 ICm 1529/2013-187 ze dne 1. září 2014 ve spojení s opravným usnesením č.j. 42 ICm 1529/2013-198 ze dne 15. prosince 2014 se potvrzuje.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením odmítl pro opožděnost odvolání žalované proti částečnému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8.7.2014 č.j. 42 ICm 1529/2013-171.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že rozsudek doručoval zmocněnci žalované, kterému byl doručen postupem podle § 49 odst. 4 o.s.ř. uložením u pošty a následným vhozením do domovské schránky, a to dne 10.8.2014. Vyšel z toho, že dne 31.7.2014 byla zmocněnci žalované zanechána poštovním doručovatelem výzva k vyzvednutí doručované písemnosti (rozsudku) na poště, podle § 49 odst. 4 o.s.ř. pak platí, že nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10ti dnů ode dne, kdy byla uložena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se o tom adresát nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní, nebo jiné, adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. Tímto postupem částečný rozsudek napadený odvoláním nabyl právní moci 26.8.2014, neboť žalovaná prostřednictvím svého zástupce odvolání podala na poště (KSHK 42 INS 9099/2012) k doručení až 27.8.2014, tedy po uplynutí odvolací lhůty. Lhůta pro odvolání začala žalované běžet 11.8.2014 a skončila 25.8.2014 (pondělí).

Proti tomuto usnesení podala žalovaná včas odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud napadené usnesení změnil tak, že se odvolání žalované proti částečnému rozsudku neodmítá. V odvolání uvedla, že odvolání nepodala opožděně, jestliže jej předala k přepravě na poště 27.8.2014. V odůvodnění napadeného usnesení totiž soud prvního stupně uvedl, že žalovaná odvolání podala k poštovní přepravě 28.8.2014 a lhůta k odvolání skončila 27.8.2014.

Před tím, než o podaném odvolání odvolací soud rozhodl, vrátil napadené usnesení soudu prvního stupně s pokynem, aby soud vydal opravné usnesení podle § 164 o.s.ř., kterým opraví odůvodnění napadeného usnesení, neboť v odůvodnění jsou zjevně nesprávně uvedena data doručení odvolání a datum skončení lhůty k podání odvolání, aniž by bylo možné ze spisu zjistit, že tato oprava byla provedena ve stejnopisech usnesení, jež soud zaslal účastníkům řízení.

Soud prvního stupně vydal opravné usnesení č.j. 42 ICm 1529/2013-198 dne 15.12.2014 a v něm opravil odůvodnění napadeného usnesení ze dne 1.9.2014 tak, že v odůvodnění má být správně uvedeno, že částečný rozsudek byl žalované doručen 10.8.2014 zanecháním výzvy k vyzvednutí ze dne 31.7.2014 podle § 49 odst. 4 o.s.ř., a částečný rozsudek tak mohl nabýt právní moci 26.8.2014. Žalovaná prostřednictvím svého zástupce podala odvolání proti rozsudku k přepravě na poštu 27.8.2014, tedy po odvolací lhůtě, která počala žalované běžet 11.8.2014 a skončila dnem 25.8.2014 jako poslední den 15ti denní lhůty pro podání odvolání. V tomto opravném usnesení soud prvního stupně účastníky poučil, že je proti němu možné podat odvolání, což také žalovaná učinila a soud její odvolání usnesením ze 17.3.2015 č.j. 42 ICm 1529/2013-203 odmítl pro opožděnost.

K tomuto postupu soudu prvního stupně odvolací soud uvádí, že opravné usnesení bylo soudem vydáno jen pro nemožnost provést potřebnou (a jinak) přípustnou opravu přímo ve stejnopisech vlastního usnesení, které již v mezidobí soud prvního stupně účastníkům řízení rozeslal, takže opravným usnesením bylo opraveno toliko odůvodnění usnesení soudu prvního stupně ze dne 1.9.2014.

Za této situace platí, že odvolání není přípustné proti takovému opravnému usnesení, a to podle § 202 odst. 1 písm. i) o.s.ř., který výslovně stanoví, že odvolání není přípustné proti usnesení, jímž bylo opraveno rozhodnutí, netýká-li se oprava výroku rozhodnutí. Je proto nerozhodné, zda odvolání proti opravnému usnesení bylo opožděné, či nikoliv (v usnesení je nesprávné poučení o možnosti podat odvolání) a z tohoto důvodu odvolací soud proto přezkoumával opožděnost odvolání proti usnesení o odvolání žalované proti částečnému rozsudku ze dne 8.7.2014 ve znění opravného usnesení ze dne 15.12.2014 proti němuž odvolání přípustné není.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a odvolání žalované neshledal důvodným.

Napadeným usnesením soud prvního stupně odmítl odvolání žalované proti částečnému rozsudku ve věci samé pro jeho opožděnost. Pro počátek běhu odvolací lhůty (KSHK 42 INS 9099/2012) je proto třeba přesně určit dnem doručení odvoláním napadeného částečného rozsudku, který soud prvního stupně doručoval zmocněnci žalované, který není advokátem.

Podle písemné plné moci založené na čl. 25 spisu soudu prvního stupně udělila žalovaná plnou moc JUDr. Svobodovi, jako zmocněnci (§24 odst. 1 o.s.ř.), i pro doručování všech písemností od soudu, takže soud prvního stupně nepochybil, když odvoláním žalované napadený rozsudek doručoval přímo zmocněnci žalované, a to na adresu jím uvedenou v plné moci i ve všech ostatních jeho přípisech, jako adresu bydliště zmocněnce bydliště žalované.

K datu doručení napadeného rozsudku zmocněnci žalované odvolací soud uvádí:

Rozsudek ve věci samé je písemnost, jež se podle § 49 odst. 1 o.s.ř. doručuje do vlastních rukou (§ 158 odst. 2 o.s.ř.).

Podle doručenky do vlastních rukou založené ve spisu soudu prvního stupně soud doručil napadený rozsudek zmocněnci žalované, a to na adresu zmocněncem uváděnou ve všech jeho podáních soudu i v plné moci. Rozsudek pošta doručila zmocněnci žalované na adresu dosílky , a to Podhradí 13 PSČ 506 01, kam také tomuto adresátu byl rozsudek doručen. Podle údajů poštovního doručovatele na doručence nebyl adresát na adrese dosílky zastižen, a proto mu byla zásilka uložena na poště 31.7.2014 a adresátu byla zanechána výzva, aby si zásilku poté vyzvedl. Úložní doba je podle § 49 odst. 4 o.s.ř. 10 dnů od uložení zásilky na poště. Z toho plyne, že zákonná domněnka doručení napadeného rozsudku nastala dne 10.8.2014. Aby bylo odvolání žalované proti rozsudku včasné, bylo třeba, aby žalovaná odvolání podala na poště nejpozději dne 25.8.2014.

Jak vyplývá z obálky k odvolání žalované proti rozsudku, podala žalovaná odvolání k přepravě na poště dne 27.8.2014, tedy po uplynutí zákonné 15ti denní odvolací lhůty. Potud tedy odvolání žalované není důvodné.

Zvrátit tento závěr nemůže ani tvrzení zmocněnce žalované, že v době doručování napadeného rozsudku se na doručovací adrese nezdržoval, neboť doručení rozsudku by bylo v takovém případě neúčinné jen tehdy, pokud by žalovaná podala podle § 50d o.s.ř. návrh na rozhodnutí, že doručení rozsudku je neúčinné, což žalovaná ve lhůtě v tomto ustanovení uvedeném neučinila.

Zbývá tedy posoudit to, že pošta doručovala rozsudek zmocněnci žalované dosílkou , tedy nikoliv na adresu uváděnou zmocněncem žalované, jako adresu jeho bydliště na plné moci a v dalších jeho písemných podání k soudu, tedy na adresu Příchvoj 18, Markvartice, ale na adresu Podhradí 13, PSČ 506 01, kam mu pošta doručila rozsudek uložením na poště.

Také na ostatních doručenkách o doručování písemnosti zmocněnci žalované je u pošty na doručenkách vždy výslovně uvedeno, že jde o dosílku na doručence uvedenou adresu, takže je nepochybné, že na adresu dosílky pošta písemnost doručovala zmocněnci žalované na základě jeho žádosti podané podle zákona o poštovních službách. Tento závěr nerozporuje ani zmocněnec žalované ve svém odvolání a není to důvod odvolání žalované proti rozsudku ve věci samé, ani proti usnesení ze dne 1.9.2014 (KSHK 42 INS 9099/2012)

Z těchto všech důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že napadené usnesení o opožděnosti dovolání žalované proti rozsudku je věcně správné a proto jej podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm. e) o.s.ř.)

V Praze dne 1. července 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná