101 VSPH 599/2017-67
č. j. 155 ICm 1283/2017 101 VSPH 599/2017-67 (KSPL 54 INS 20765/2016)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Karety v právní věci žalobce: Ing. Petr Bendl, sídlem Soukenická 5, Plzeň, insolvenční správce dlužnice Zdeňky Chmelařové zastoupený Mgr. Viktorem Švantnerem, advokátem, sídlem Mikulášská třída 455/9, Plzeň proti žalovaným: 1) JUDr. Michal Kalenský, sídlem Madridská 762/9, Praha 10, insolvenční správce dlužnice Andrey anonymizovano 2) Andrea anonymizovano , anonymizovano , bytem náměstí Generála Píky 2092/36, Plzeň zastoupená Mgr. Libuší Hrůšovou, advokátkou, sídlem Goethova 365/5, Plzeň o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalované 2) proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. července 2017, č. j. 155 ICm 1283/2017-52

takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 12. července 2017 č. j. 155 ICm 1283/2017-52 se ve výroku pod bodem II. o náhradě nákladů řízení ve vztahu k druhé žalované mění tak, že žalobce je povinen zaplatit druhé žalované do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně Mgr. Libuše Hrůšové částku 10.200 Kč. II. Žalobce je povinen zaplatit druhé žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci usnesení k rukám zástupkyně žalované Mgr. Libuše Hrůšové 1.070 Kč.

Odůvodnění: Krajský soud v Plzni jako soud I. stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. zamítl žalobu, jíž se žalobce v pozici insolvenčního správce dlužnice Zdeňky Chmelařové domáhal určení pravosti pohledávky Zdeňky Chmelařové ve výši 500.000 Kč, kterou přihlásil do insolvenčního řízení vedeného proti dlužnici Andree anonymizovano a pod bodem II. rozhodl, že žalovaným vůči žalobci nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení. Zamítavý výrok ve věci samé odůvodnil soud I. stupně tím, že bylo prokázáno, že popření pohledávky přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeného proti dlužnici Andree anonymizovano bylo po právu, neboť přihlášená pohledávka žalobcem zanikla tím, že byla zaplacená a navíc byla ke dni přihlášení pohledávky již pohledávkou promlčenou a promlčení pohledávky bylo právním důvodem popření sporné pohledávky žalobce. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud I. stupně odkazem na § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí přihlášených pohledávek nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz 155 ICm 1283/2017 (KSPL 54 INS 20765/2016)

Proti tomuto rozsudku, a to jen proti výroku pod bodem II. o náhradě nákladů řízení podala odvolání druhá žalovaná Andrea anonymizovano . V odvolání uvedla, že soud I. stupně postupoval nesprávně, když při svém rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházel z § 202 odst. 1 IZ. Toto ustanovení insolvenčního zákona se podle druhé žalované vztahuje pouze na postavení insolvenčního správce v rámci insolvenčního řízení, v němž je správce ustanoven, ale v tomto sporu nevystupuje žalobce v pozici insolvenčního správce, ale vystupuje v pozici přihlášeného věřitele, jehož pohledávka byla v insolvenčním řízení popřena. Navrhla proto, aby odvolací soud v napadeném výroku rozsudek soudu I. stupně změnil a druhé žalované přiznal náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud v rozsahu podaného odvolání ve vztahu k druhé žalované přezkoumal napadený rozsudek ve výroku pod bodem II. postupem podle § 214 odst. 2 písm. e) o.s.ř. a odvolání druhé žalované shledal důvodným. Odvolací soud má za to, že soud I. stupně postupoval nesprávně při rozhodování o náhradě nákladů řízení, jestliže aplikoval ve vztahu k žalobci, ustanovení § 202 odst. 1 IZ, protože toto ustanovení insolvenčního zákona chrání jen toho insolvenčního správce, který je účastníkem incidenčního sporu v rámci insolvenčního řízení proti dlužnici Zdeňce Chmelařové, nikoliv však v ostatních sporech. V tomto incidenčním sporu má insolvenční správce dlužnice Zdeňky Chmelařové postavení věřitele, který pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení vedeného proti dlužnici Andree anonymizovano , a který k výzvě soudu podal žalobu na určení pravosti této jím přihlášené pohledávky. Správně měl proto soud při rozhodování o náhradě nákladů řízení vycházet z ustanovení občanského soudního řádu o náhradě nákladů řízení (§ 7 odst. 1 IZ) a jelikož druhá žalovaná měla v řízení ve věci samé plný úspěch, má právo proti žalobci na náhradu nákladů řízení, jež jí vznikly v souvislosti se zastoupením advokátkou podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Z tohoto důvodu odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve výroku pod bodem II. o náhradě nákladů řízení změnil, ovšem jen ve vztahu k druhé žalované, neboť první žalovaný odvolání nepodal a rozhodl o povinnosti žalobce náklady vzniklé druhé žalované nahradit. Přiznaná náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně zahrnuje režijní paušál advokáta za tři úkony právní služby ve výši 3.100 Kč za jeden úkon podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), dále 3 x 300 Kč režijní paušál advokáta podle § 13 advokátního tarifu. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř. Druhá žalovaná měla v odvolacím řízení úspěch a má proto právo na náhradu nákladů řízení. Předmětem odvolacího řízení bylo jen peněžité plnění (náklady řízení), proto se výše náhrady nákladů určuje podle § 7 advokátního tarifu a činí 1.540 Kč za jeden úkon právní služby. Tuto částku je třeba zkrátit na polovinu podle § 11 odst. 2 advokátního tarifu, tedy na 770 Kč a k tomu připočíst režijní paušál advokáta 300 Kč.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 6. února 2018

JUDr. Jiří Goldstein, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.