101 VSPH 589/2017-72
Číslo jednací: 53 ICm 728/2015 101 VSPH 589/2017-72 (KSPA 53 INS 28510/2014)

Us nes en í

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Radky Šimkové a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci

žalobce: Euro Benefit, a. s., IČO: 25120514, sídlem Letenské náměstí 157/4, Praha 7, zastoupen JUDr. Janem Rudolfem, advokátem, sídlem Na Příkopě 583/15, Praha 1, proti

žalovanému: 1. správcovská a konkurzní, v. o. s., IČO: 26126788, sídlem Sladkovského 67, Pardubice, insolvenční správce dlužníka Pavla Jansy, nar. 26. prosince 1971, bytem Mladkov 95, Mladkov, zastoupen Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, sídlem Čechova 396, Česká Třebová,

o určení pravosti a výše pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 27. dubna 2017, č. j. 53 ICm 728/2015-55,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, ze dne 27. dubna 2017, č. j. 53 ICm 728/2015-55, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

1. Napadeným rozsudkem určil Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích (dále jen soud I. stupně), že žalobce má za dlužníkem Pavlem Jansou pohledávku přihlášenou jako nezajištěnou a nevykonatelnou do insolvenčního řízení dlužníka vedeného pod sp. zn. KSPA 53 INS 28510/2014 pod označením P 30 ve výši 114.008,75 Kč (bod I. výroku), a dále rozhodl o tom, že nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů soudního řízení (bod II. výroku).

2. Soud I. stupně takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobce coby věřitel dlužníka Pavla Jansy domáhal určení, že má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 114.008,75 Kč, sestávající ze směnečné sumy ve výši 97.746,56 Kč a ze směnečného úroku ze směnečné sumy ve výši 6 % ročně za období od 3. února 2012 do 11. listopadu 2014 dle směnky vlastní vystavené na řad věřitele splatné dne 2. února 2014. Napadený rozsudek vydal soud I. stupně již jako druhý v pořadí, když prvý rozsudek vydaný tímto soudem dne 21. prosince 2015, č. j. 53 ICm 728/2015-20, ve formě tzv. rozsudku pro uznání dle ust. §153a odst. 3 ve spojení s ust. § 114b odst. 5 o. s. ř. za užití ust. § 7 insolvenčního zákona (dále jen IZ), byl Vrchním

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová isir.justi ce.cz Číslo jednací: 53 ICm 728/2015 (KSPA 53 INS 28510/2014)

soudem v Praze jako soudem odvolacím usnesením ze dne 6. ledna 2017, č. j. 101 VSPH 126/2016-35, zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

3. Soud I. stupně rozhodoval za situace, kdy byl v rámci insolvenčního řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky Pardubice, pod sp. zn. KSPA 53 INS 28510/2014 usnesením ze dne 11. listopadu 2014, č. j. 53 INS 28510/2014-A-6, zjištěn úpadek dlužníka a současně bylo povoleno jeho oddlužení. Věřitel Euro Benefit, a. s. (dále též žalobce) přihlásil přihláškou vedenou v insolvenčním rejstříku pod č. P 30 nezajištěnou a nevykonatelnou pohledávku v celkové výši 114.008,75 Kč sestávající ze směnečné sumy ve výši 97.746,56 Kč a ze směnečného úroku ze směnečné sumy ve výši 6 % ročně za období od 3. února 2012 do 11. listopadu 2014 dle směnky vlastní vystavené na řad věřitele v Hradci Králové dne 24. května 2007 splatné dne 2. února 2014. Směnka byla vystavena bez protestu . Při přezkumném jednání konaném dne 15. ledna 2015 insolvenční správce dlužníka, 1. správcovská a konkurzní, v. o. s. (dále též žalovaný), popřel pravost této přihlášené pohledávky. Jako důvod popření pohledávky uvedl, že dohoda o směnečném vyplňovacím prohlášení je jakožto spotřebitelská smlouva absolutně neplatná. O tomto popěrném úkonu byl žalobce, který nebyl přezkumnému jednání přítomen, insolvenčním správcem vyrozuměn dne 4. února 2015.

4. Na podkladě těchto skutečností dospěl soud I. stupně k závěru, že žalobní návrh byl podán důvodně. Při právním posouzení věci vycházel soud I. stupně z ust. § 75 z. č. 191/1950 Sb. a dále z ust. § 174 odst. 2, z ust. § 188 odst. 2 a z ust. § 198 odst. 2 IZ. Soud I. stupně poukázal na to, že směnka je cenným papírem, jejíž existence sama o sobě je dostatečným důvodem pro proplacení. Disponuje-li věřitel platnou a pravou směnkou, nemusí uvádět důvod jejího vystavení, neboť směnka existuje sama o sobě bez vazby na vztahy, které stály u jejího vzniku. Směnku, na podkladě níž přihlásil žalobce svou pohledávku vůči dlužníku v insolvenčním řízení, a jejíž originál byl žalobcem dodatečně předložen v průběhu tohoto incidenčního sporu, shledal soud I. stupně platnou, přičemž z ní dle jeho mínění jasně vyplývá povinnost dlužníka uhradit žalobci jak výše specifikovanou směnečnou sumu, tak také směnečný úrok ze směnečné sumy ve výši 6 % p. a. jdoucí od 3. února 2012 do 11. listopadu 2014, kdy byl rozhodnuto o úpadku dlužníka. Soud I. stupně proto uzavřel, že touto předloženou směnkou je pohledávka žalobce přihlášená v insolvenčním řízení dlužníka, prokázána. Soud I. stupně dále vyslovil závěr, že zcela obecně formulovaný popěrný důvod uplatněný žalovaným, spočívající v pouhé námitce neplatnosti dohody o směnečném vyplňovacím prohlášení, nemůže obstát. Poukázal na to, že z přihlášky samotné především není vůbec zřejmé, zda byla směnka navázána na jiný závazkový vztah, či zda se jednalo o blankosměnku, která byla následně vyplněna na základě dohody o směnečném vyplňovacím prohlášení. Soud I. stupně zdůraznil, že žalovaný v popěrném úkonu neuvedl žádné bližší okolnosti, neobjasnil vztah mezi směnkou a napadenou směnečnou dohodou, nekonkretizoval tuto dohodu, a neučinil tak ani v průběhu incidenčního sporu. Měla-li snad směnka zajišťovat dlužníkovo plnění ze spotřebitelské smlouvy a absolutní neplatnost směnečné dohody je žalovaným spatřována ve skutečnosti, že byla směnka vystavena na řad, pak ani tato námitka, hodlal-li jí žalovaný vznášet odkazem na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, ze dne 21. listopadu 2014, č j. 60 ICm 898/2014-22, není dle soudu I. stupně opodstatněná. Na tomto místě odkázal soud I. stupně na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. ledna 2017, č. j. 101 VSPH 126/2016-35, jakož i na recentní judikaturu Nejvyššího soudu ČR. K argumentaci žalovaného vznesené při jednání konaném dne 27. dubna 2017, v rámci níž žalovaný žalobci vytýkal, že v podané přihlášce neuvedl konkrétní hospodářkou kauzu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 53 ICm 728/2015 (KSPA 53 INS 28510/2014)

směnky a neobjasnil, z čeho se směnečná pohledávka skládá, a dále namítal, že směnečná dohoda nebyla vůbec uzavřena, že dlužník směnku vystavil jako blankosměnku, která vzhledem k neexistenci směnečné dohody nemohla být vyplněna, a tudíž se nejedná o směnku vlastní, soud I. stupně podotkl, že uvedené námitky byly žalovaným uplatněny pozdě, a proto již nemohou být předmětem soudního přezkumu. Soud I. stupně zdůraznil, že se jedná o skutečnosti zcela nové, vůbec nekorespondují s popěrným úkonem žalovaného ani s jeho vyjádřením k žalobě a představují úplně jiné důvody popření žalobcovy pohledávky za dlužníkem, než které žalovaný uplatnil při přezkumném jednání dne 15. ledna 2015. Pokud by k těmto skutečnostem soud I. stupně přihlížel, vedl by takový postup dle jeho mínění k popření základních zásad, na nichž spočívá přezkum pohledávek přihlašovaných do insolvenčního řízení, a též k nepřípustnému privilegování insolvenčního správce jakožto jedné strany incidenčního sporu. Na tomto místě poukázal soud I. stupně též na znění ust. § 199 odst. 3 IZ a vyslovil závěr, že rozšiřování popěrných důvodů insolvenčním správcem až v průběhu incidenčního řízení nelze připustit, neboť celý koncept podávání přihlášek a přezkumu pohledávek by tak ztratil smysl. S ohledem na to také považoval soud I. stupně za nadbytečné doplňovat dokazování výslechem dlužníka k prokázání okolností vystavení směnky vlastní a k vyjádření se ke kauzálním okolnostem směnky.

5. O nákladech řízení rozhodl soud I. stupně s odkazem na ust. § 202 odst. 1 a 2 IZ.

6. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný v zákonné lhůtě odvolání. Dle jeho mínění došlo k naplnění odvolacích důvodů plynoucích z ust. § 205 odst. 2 písm. e) a g) o. s. ř. Žalovaný považoval zejména za nesprávný závěr soudu I. stupně, že je insolvenční správce v řízení o určení pravosti a výše popřené nevykonatelné pohledávky vázán důvody popření, které uplatnil při přezkumném jednání. Uvedený závěr soudu I. stupně označil za contra lege s tím, že tento staví insolvenčního správce do nevýhodnějšího postavení než má žalobce, který uplatněním pohledávky ze směnky zastírá pravý důvod vzniku své pohledávky, stejně jako informaci o tom, z jakých položek se tato pohledávka skládá, a znemožňuje tak insolvenčnímu správci takovou pohledávku řádně přezkoumat. Za situace, kdy žalovaný nedisponuje žádnými prostředky k tomu, aby žalobce, coby přihlašujícího věřitele, donutil k odkrytí kauzálního vztahu, nelze dle žalovaného dovodit, že by připuštění rozšíření důvodů popření, které ostatně zákon nezakazuje, bylo možno vůči žalobci vnímat jako nefér postup. Na tomto místě žalovaný argumentoval ústavní zásadou, dle níž může každý činit to, co zákon nezakazuje, a nikdo nesmí být nucen činit to, co zákon neukládá, a též ustálenou judikaturou řešící danou problematiku. Zejména s ohledem na všechny tyto skutečnosti žalovaný závěrem navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

7. Žalobce se k odvolání žalovaného nevyjádřil.

8. Odvolací soud především ve shodě se soudem I. stupně uzavřel, že žaloba byla podána v zákonem stanovené třicetidenní lhůtě (ust. § 199 odst. 1 IZ). Přezkumné jednání proběhlo dne 15. ledna 2015 v nepřítomnosti žalobce. Žalobce byl pak vyrozuměním žalovaného ze dne 2. února 2015, které bylo právnímu zástupci žalobce doručeno dne 4. února 2015, informován o tom, že byla jeho pohledávka při přezkumném jednání popřena co do výše a pravosti. Žaloba pak byla insolvenčnímu soudu doručena dne 19. února 2015. Zákonná třicetidenní lhůta tak byla zachována.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 53 ICm 728/2015 (KSPA 53 INS 28510/2014)

9. Odvolací soud proto přezkoumal z podnětu podaného odvolání napadený rozsudek stejně jako řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a ust. § 212a o. s. ř. za užití ust. § 7 a ust. § 161 odst. 1 IZ, a poté dospěl k závěru, že zde prozatím nejsou splněny předpoklady pro vydání konečného rozhodnutí ve věci. Odvolací soud věc tudíž projednal a rozhodl bez nařízení odvolacího jednání tak, jak mu umožňuje ust. § 214 odst. 1 písm. d/ o. s. ř.

10. Dle ust. § 174 odst. 2 IZ přihlášky pohledávek a jejich přílohy se podávají dvojmo. Stejnopis přihlášky a její přílohy doručí insolvenční soud insolvenčnímu správci. Dle odst. 2 cit. ust. přihláška pohledávky musí kromě obecných náležitostí podání obsahovat důvod vzniku a výši přihlašované pohledávky. Důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí uvedení skutečností, na nichž se pohledávka zakládá.

11. Ustálená soudní praxe dlouhodobě vychází ze závěru, že důvodem vzniku přihlašované pohledávky se rozumí skutečnosti, z nichž pohledávka vyplývá, tj. skutkové okolnosti, z nichž lze usuzovat na existenci této pohledávky. Skutkové okolnosti přitom musí být vylíčeny tak, aby v přihlášce popsaný skutek (skutkový děj), na jehož základě věřitel uplatňuje (přihlašuje) svůj nárok do insolvenčního řízení, umožňoval jeho jednoznačnou individualizaci (nemožnost záměny s jiným skutkem). Vylíčení těchto skutečností slouží k vymezení předmětu přihlášky po skutkové stránce (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26. února 2014, sp. zn. 29 ICdo 1/2012, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. října 1999, sp. zn. 1 Odon 153/97, uveřejněný pod číslem 74/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. ledna 2003, sp. zn. 29 Cdo 1089/2000). Ač byla tato rozhodnutí Nejvyšším soudem ČR přijata při výkladu ustanovení § 23 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, není žádného důvodu z nich nevycházet i při výkladu zákonných ustanovení ohledně náležitostí přihlášek pohledávek formulovaných insolvenčním zákonem.

12. V projednávaném případě žalobce přihlásil na předepsaném formuláři v insolvenčním řízení dlužníka Pavla Jansy vedeném u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka Pardubice, pod sp. zn. KSPA 53 INS 28510/2014 pohledávku v celkové výši 114.008,75 Kč sestávající z jistiny (směnečné sumy) ve výši 97.746,56 Kč a příslušenství ve výši 16.262,19 Kč představující 6 % úrok ze směnečné sumy za období od 3. února 2012 do 11. listopadu 2014, přičemž jako důvod vzniku pohledávky uvedl směnku vystavenou dne 24. května 2007 v Hradci Králové na řad žalobce . V této podobě byla přihláška na přezkumném jednání konaném dne 15. ledna 2015 přezkoumána a žalovaným popřena z důvodu, že dohoda o směnečném vyplňovacím prohlášení je u spotřebitelského vztahu absolutně neplatná.

13. Odvolací soud má především za to, že byť žalobce v přihlášce neuvedl kauzu směnečné pohledávky, nezpůsobuje tato okolnost vadu přihlášky, pro kterou by byl na místě postup insolvenčního správce dle ust. § 188 odst. 2 IZ. Odvolací soud přitom odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. července 2017, sp. zn. 29 ICdo 51/2015. Dle tohoto usnesení uplatňuje-li věřitel v insolvenčním řízení vedeném na majetek dlužníka pouze pohledávku ze zajišťovací směnky, nemusí přihláška pohledávky (z hlediska vymezení právního důvodu jejího vzniku) obsahovat také údaje o směnkou zajištěné pohledávce, případně o dalších okolnostech, jež vznik přihlašované směnečné pohledávky doprovázely (např. zda předmětná směnka byla původně vystavena jako blankosměnka, jaký byl podle ujednání účastníků obsah uděleného vyplňovacího práva apod.). Pro

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 53 ICm 728/2015 (KSPA 53 INS 28510/2014)

skutkové vymezení předmětu přihlášky (jsou-li uplatňována jen práva ze směnky) není vylíčení takových okolností potřebné (právně významné) a přihlašujícího věřitele ohledně těchto skutečností nezatěžuje ani břemeno tvrzení, ani břemeno důkazní. Pokud tedy přihláškou uplatněný nárok žalobce vyplýval ze směnečného závazku, postačilo k vylíčení důvodu tohoto nároku řádné označení směnky, což žalobce v projednávané věci učinil. Pohledávku žalobce proto insolvenční správce správně přezkoumal a zařadil ji postupem dle ust. § 189 IZ do seznamu přihlášených pohledávek. Teprve ve fázi přezkumu pohledávky při přezkumném jednání se insolvenční správce může zabývat důvodností přihlášené pohledávky, přičemž se jeho názor projeví jejím případným popřením.

14. Směnečný závazek nelze považovat za závazek akcesorický k závazku vyplývajícímu ze smluvního vztahu, avšak vůči směnečnému věřiteli může být úspěšně namítána skutečnost, že příčinný závazek platně nevznikl, či zanikl. Směnka je vystavována jako nadstavbový prvek příčinného (kauzálního) závazkového vztahu, a proto vždy existuje vztah mezi kauzálním závazkovým vztahem a směnečným závazkovým vztahem, a směnečný dlužník může v takovém případě uplatnit vůči směnečnému věřiteli jak námitku neplatnosti směnky, tak i relativní námitku spočívající v tom, že závazkový vztah vůbec nevznikl či nevznikl platně. Právní teorie i soudní praxe se shodly na tom, že v incidenčním sporu o určení existence popřené směnečné pohledávky lze uplatňovat stejné námitky jako v řízení o vydání směnečného platebního rozkazu, a tyto námitky mohou vznášet jak popírající věřitelé, tak insolvenční správce. Přitom není vyloučeno, aby jimi uplatněné námitky směřovaly proti platnosti i kauze směnky. Uvedený názor lze vysledovat např. z rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 4 Cmo 191/2007, ze dne 19. listopadu 2008, v němž tento soud uzavřel, že popírající věřitelé, popř. správce konkurzní podstaty, musí mít možnost v rámci přezkumu pohledávek prokázat, že přihlášená pohledávka není po právu, jinak by toto řízení postrádalo význam. Z tohoto závěru pak vycházel Vrchní soud v Praze v rozsudku ze dne 23. února 2012, sp. zn. 15Cmo 1/2012. Byť se jednalo o rozhodnutí vydaná v řízeních vedených dle z. č. 328/1991 Sb., má odvolací soud za to, že jsou v nich formulované právní závěry nadále uplatnitelné i v incidenčních řízeních probíhajících dle z. č. 182/2006 Sb. Pokud důvody popření pohledávky insolvenčním správcem spočívají v tvrzené neexistenci kauzy směnky (v kauzálních námitkách), zůstává důkazní břemeno na insolvenčním správci, jenž své kauzální námitky prokazuje, stejně, jako by toto důkazní břemeno stíhalo dlužníka v rámci obrany proti směnečnému platebnímu rozkazu (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. dubna 2008, sp. zn. 29 Cdo 1650/2007). Aby však toto své důkazní břemeno mohl v řízení unést, je prioritně třeba, aby věřitel, který svou pohledávku ze směnky v insolvenčním řízení přihlásil, v incidenčním sporu poté, kdy je tato insolvenční správcem popřena, v dostatečném rozsahu tvrdil a dokládal existenci kauzálních závazkových vztahů, jež byly podkladem pro vystavení směnky. Pokud by věřitel tuto povinnost neměl, pak by byl insolvenční správce zcela jednoznačně v postavení, které by mu objektivně znemožňovalo přihlášenou pohledávku ze směnky řádně přezkoumat, naopak směnečnému věřiteli by takový stav umožňoval zcela zastřít pravý důvod vzniku pohledávky, jenž by mohl případně spočívat i v krácení uspokojení pohledávek ostatních věřitelů.

15. V dané věci popřel žalovaný insolvenční správce směnečnou pohledávku žalobce z důvodu, že dle jeho mínění dohoda o směnečném vyplňovacím prohlášení (k její definici blíže viz např. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 4. dubna 2011, sp. zn. 5 Cmo 51/2011) je jakožto spotřebitelská smlouva absolutně neplatná, v rámci vyjádření podaného dne 28. dubna 2015 v tomto incidenčním sporu pak odkázal na rozsudek Krajského soudu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 53 ICm 728/2015 (KSPA 53 INS 28510/2014)

v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ze dne 21. listopadu 2014, č. j. 60 ICm 898/2014-22, který považoval za přiléhavý pro případ, že by účelem žalobcem uplatněné směnky bylo splácení či zajištění splácení spotřebitelského úvěru. Je tedy nepochybné, že žalovaný vznesl v průběhu incidenčního řízení proti přihlášené směnečné pohledávce žalobce kauzální námitky, které, s ohledem na nedostatek informací ohledně kauzy směnky, objektivně nemohl tvrdit podrobněji, natož aby je mohl prokazovat. Jejich důvodnost jím mohla být prokazována až za situace, pokud by žalobce v tomto řízení řádně tvrdil a prokázal existenci kauzálních závazkových vztahů, na nichž vystavení směnky spočívalo. Odvolací soud přitom nesdílí názor soudu I. stupně, že tvrzení, která žalovaný uplatnil až při jednání konaném dne 27. dubna 2017, byla uplatněna opožděně. V tomto ohledu je třeba souhlasit se žalovaným, že takový závěr neodpovídá žádnému zákonnému ustanovení IZ, když ust. § 199 odst. 3 IZ na danou věc nedopadá.

16. Pokud tedy soud I. stupně uzavřel, že popěrný důvod uplatněný žalovaným nemůže obstát jednak pro jeho přílišnou obecnost a jednak proto, že byl částečně uplatněn nepřípustně až při jednání v tomto incidenčním sporu dne 27. dubna 2017, a v tomto rozsahu k němu proto již nelze přihlížet, není možno mít tento závěr soudu I. stupně za správný. S ohledem na obsah všech žalovaným uplatněných popěrných námitek proti pohledávce žalobce bylo povinností soudu I. stupně tak, jak je podrobně rozebráno shora, prioritně vyzvat žalobce postupem dle ust. § 118a o. s. ř. k doplnění tvrzení a důkazů ohledně existence kauzy směnečného závazku a existencí těchto kauzálních závazkových vztahů se věcně zabývat (a to i se zřetelem k případným doplněným tvrzením a důkazům ze strany žalovaného, jehož, jak již bylo rovněž rozebráno shora, stíhá břemeno tvrzení a břemeno důkazní ohledně neexistence kauzy směnky).

17. Protože uvedené pochybení soudu I. stupně nemohlo být napraveno odvolacím soudem v odvolacím řízení, nemohl odvolací soud postupovat jinak, než rozsudek soudu I. stupně postupem dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o. s. ř. zrušit a dle ust. § 221 odst. 1 písm. a) o. s. ř. věc vrátit tomuto soudu k dalšímu řízení. V pokračujícím řízení je přitom soud I. stupně ve smyslu ust. § 226 odst. 1 o. s. ř. vázán právními názory, které byly odvolacím soudem v tomto kasačním usnesení vysloveny.

18. V novém rozhodnutí soud I. stupně ve smyslu ust. § 224 odst. 3 o. s. ř. za užití ust. § 7 IZ neopomene znovu rozhodnout o veškerých nákladech řízení včetně případných nákladů tohoto odvolacího řízení.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není přípustné dovolání.

Praha 6. dubna 2018

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová