101 VSPH 585/2015-56
40 ICm 3040/2014 101 VSPH 585/2015-56 (KSHL 40 INS 31307/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobce: FINCOM TRADE LTD., IČO: 1380699, sídlem Road Town, Tortola, De Castro Street 24, Wickhams Cay 1, Britské Panenské ostrovy, zast. Mgr. Pavlem Nádeníčkem, advokátem, sídlem Průchodní 3377/2, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad pro Liberecký kraj, IČO: 72080043, sídlem 1. Máje 97, Liberec, o popření pořadí pohledávek, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 40 ICm 3040/2014-37 ze dne 8. dubna 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 40 ICm 3040/2014-37 ze dne 8. dubna 2015 se ve výroku I. mění jen tak, že se zamítá žaloba na určení, že pohledávka žalovaného č. 2 ve výši 36.446,-Kč a pohledávka č. 5 ve výši 56.073,-Kč nejsou pohledávkami zajištěnými nemovitostmi zapsanými na LV č. 1336 k.ú. Bořany, na LV č. 1872 k.ú. Dolní Rokytnice a na LV č. 1699 k.ú. Nová Paka, vše zapsané u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, jinak se v tomto výroku, jakož i ve výroku pod bodem III., potvrzuje; ve výrocích pod body II. a IV. se tento rozsudek mění tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem určil, že pohledávky žalovaného uvedené v tomto výroku (dále jen pohledávky č. 2, 5, 6 a 7) nejsou pohledávkami zajištěnými nemovitostmi ve vlastnictví dlužníka v tomto výroku uvedenými (dále též jen nemovitosti). Pod bodem II. výroku v tomto rozsudku rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci soudní poplatek 5.000,-Kč, v bodě III. výroku pak rozhodl, že žalobci vrací jistotu složenou v souvislosti s podáním žaloby ve výši (KSHL 40 INS 31307/2013)

10.000,-Kč a pod bodem IV. rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 14.569,-Kč.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobce jako jeden z věřitelů dlužníka popřel pohledávky č. 2, 5, 6 a 7 přihlášené žalovaným do insolvenčního řízení co pohledávky zajištěné zástavním právem váznoucím na nemovitostech ve vlastnictví dlužníka s tím, že jde o pohledávky nezajištěné zástavním právem. Zajištění pohledávek žalovaného má právní důvod v jeho dvou rozhodnutích ze dne 4.12.2006, kterým žalovaný rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit penále za porušení rozpočtové kázně. Oběma rozhodnutími o zřízení zástavního práva ze dne 6.12.2007 žalovaný zřídil k zajištění těchto daňových pohledávek dlužníka v celkové výši 467.332,-Kč a jejich příslušenství zástavní právo k nemovitostem v rozhodnutích uvedených. Sporné pohledávky eviduje žalovaný ve výkazu nedoplatků sestaveném ke dni 10.4.2014, přičemž pohledávky č. 6 a 7 vyplývají z rozhodnutí-platebního výměru žalobce, kterým bylo rozhodnuto o odvodu za porušení rozpočtové kázně dlužníkem. Jde o dva platební výměry z 15.5.2014.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný dovozuje zajištění svých pohledávek z rozhodnutí o zřízení zástavního práva k zajištění jeho daňových pohledávek a jejich příslušenství, avšak dal za pravdu žalobci v tom, že v obou rozhodnutích o zřízení zástavního práva je uvedeno pouze to, že se zřizuje zástavní právo k zajištění daňových pohledávek a jejich příslušenství, přičemž příslušenství v tomto rozhodnutí není nijak specifikováno, a v seznamech pohledávek, které jsou zajišťovány, nejsou uvedeny platební výměry na penále, ale pouze daňové pohledávky. Příslušenství daně není v rozhodnutí o zřízení zástavního práva vymezeno ani jakýmkoliv obecným způsobem, natož odkazem na příslušné zákonné ustanovení. Z těchto důvodů dovodil, že rozhodnutí žalovaného o zřízení zástavního práva zajišťujícího pohledávky žalovaného za dlužníkem je neurčité a nesplňuje náležitosti správního rozhodnutí, takže takové rozhodnutí nemohlo založit zajištění daňových pohledávek žalovaného zástavním právem k nemovitostem. Výroky o nákladech řízení odůvodnil úspěchem žalobce ve věci samé.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. V odvolání uvedl, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že obě jeho rozhodnutí ze 6.12.2007 o zřízení zástavního práva k zajištění daňových pohledávek žalovaného za dlužníkem nemají náležitosti správních rozhodnutí, neboť v něm jsou uvedeny jak zajišťované pohledávky, tak i to, že zástavní právo se vztahuje na jejich příslušenství. Žalovaný je přesvědčen, že příslušenstvím daňové pohledávky je i penále, což vyplývá z § 58 zákona o správě daní a poplatků. Pohledávka č. 2 a i č. 5 má právní původ v rozhodnutích žalovaného, jež jsou uvedeny v obou rozhodnutích o zřízení zástavního práva, takže nemůže být pochyb o tom, že také ohledně těchto pohledávek jde o pohledávky zajištěné podle rozhodnutí o zřízení zástavního práva ze 4.12.2006. Pohledávky č. 6 a 7 jsou penále, které uložil žalovaný dlužník za porušení rozpočtové kázně v platebních výměrech z 15.5.2014. Toto penále za porušení rozpočtové kázně dne 15.5.2014 uložil žalovaný dlužníku, protože dlužník nesplnil povinnosti založené rozhodnutími uvedenými v rozhodnutí o zřízení zástavního práva v roce 2007, a právě za toto prodlení uložil dlužníku další penále, neboť tím, že dlužník neplnil, opět porušil rozpočtovou kázeň. (KSHL 40 INS 31307/2013)

Žalobce vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející, a odvolání žalovaného shledal jen částečně důvodným.

Odvolací soud především uvádí, že nesdílí právní názor soudu prvního stupně, jež byl jediným důvodem pro zamítnutí žaloby, a který spočívá v tom, že rozhodnutí žalovaného o zřízení zástavního práva k zajištění sporných pohledávek žalovaného nemá náležitosti správního rozhodnutí a tudíž na jeho základě zástavní právo k zajištění pohledávek žalovaného nemohlo vzniknout.

Odvolací soud k této sporné otázce doplnil podle § 213 o.s.ř. dokazování dále uvedenými listinami, z nichž zjistil následující: -žalobce jako jeden z věřitelů dlužníka popřel pořadí pohledávek č. 2, 5, 6 a 7 přihlášených žalovaným do insolvenčního řízení co pohledávek zajištěných zástavním právem na základě rozhodnutí žalovaného č.j. 46792/07/258920/7648 a č.j. 46802/07/258920/7648 ze dne 6.12.2007 s tím, že v těchto rozhodnutích žalovaný nespecifikoval příslušenství daňových pohledávek, na něž se má zástavní právo rovněž vztahovat, a v žádném případě z něj nelze dovodit, že by takovýmto příslušenstvím bylo i další penále, jež je právním důvodem pohledávek č. 6 a 7, jež vznikly z rozhodnutí žalobce ze dne 15.5.2014 v podobě odvodu za porušení rozpočtové kázně. Takovéto daňové pohledávky vzniklé z těchto rozhodnutí nemohou být pohledávkami zajištěnými rozhodnutím žalovaného o zřízení zástavního práva z 6.12.2007.

Ve shora uvedených rozhodnutích žalovaného o zřízení zástavního práva k zajištění daňových pohledávek žalovaného za dlužníkem ze dne 6.12.2007 je podle zjištění odvolacího soudu jednoznačně specifikováno, na kterých nemovitostech ve vlastnictví dlužníka toto právo vzniká a rovněž jsou v něm specifikovány pohledávky, které jsou zástavním právem zajištěny a to tak, že se zajišťují daňové pohledávky vyměřené žalovaným dlužníkovi. Jde o pohledávky podle: -rozhodnutí č.j. 50879/06/258980/5189 ze dne 4.12.2006 ve výši 173.600,-Kč, -rozhodnutí č.j. 50880/06/258980/5189 ze dne 4.12.2006 ve výši 64.059,-Kč, -rozhodnutí č.j. 43059/07/258980/5189 ze dne 19.10.2007 ve výši 173.600,-Kč, -rozhodnutí č.j. 43060/07/258980/5189 ze dne 19.10.2007 ve výši 56.073,-Kč.

Celkem bylo zřízení zástavní právo u zajištění těchto daňových pohledávek v celkové výši 476.332,-Kč a jejich příslušenství.

Podle názoru odvolacího soudu v obou rozhodnutí žalovaného o zřízení zástavního práva k zajištění jeho pohledávek za dlužníkem je jednoznačně uvedeno, které daňové pohledávky a v jaké výši jsou předmětem zajištění, neboť jsou vymezeny rozhodnutími žalovaného označenými číslem jednacím, datem vydání a u každého rozhodnutí je uvedena i výše daňové pohledávky, pro kterou se zástavní právo zřizuje a její výše k datu vydání rozhodnutí o zřízení zástavního práva, tj. k datu 6.12.2007.

Z výkazu nedoplatků sestaveného žalovaným k 10.4.2014 pak vyplývá, že pohledávky č. 2 a 5 jsou daňové nedoplatky evidované žalovaným podle rozhodnutí (KSHL 40 INS 31307/2013)

žalovaného, jež jsou přímo uvedeny v rozhodnutí o zřízení zástavního práva, a to jako úroky z prodlení daňových pohledávek vyplývající z rozhodnutí č.j. 50880/06/258980/5189 ze dne 4.12.2006 ve výši 36.446,-Kč a č.j. 50879/06/258980/5189 z téhož dne ve výši 56.670,-Kč. Obě tato rozhodnutí jsou výslovně uvedená v rozhodnutích žalovaného o zřízení zástavního práva a tudíž je nepochybné, že jde o daňové nedoplatky na daňových pohledávkách zajištěných zástavním právem podle platných rozhodnutí o zřízení zástavního práva, takže jde o pohledávky zajištěné a žaloba v této části nemůže být důvodná. Nelze pochybovat o tom, že úroky z prodlení se splacením daňové pohledávky jsou příslušenstvím daňové pohledávky tak, jako příslušenstvím každé jiné pohledávky mezi dvěma subjekty v postavení věřitele a dlužníka.

Jinak je tomu u pohledávky č. 6 a 7. V přihlášce těchto svých pohledávek žalovaný uvedl, že právním důvodem vzniku daňových pohledávek č. 6 a 7 je rozhodnutí žalobce ze dne 15.5.2004 v podobě odvodu a penále za porušení rozpočtové kázně ve výši 109.541,-Kč a ve výši 117.527,-Kč. Tyto dvě pohledávky tak nepochybně vznikly a byly založeny až po zahájení insolvenčního řízení, a to rozhodnutími žalovaného, jež nejsou a ani z časového hlediska nemohou být uvedeny v rozhodnutích o zřízení zástavního práva ze dne 6.12.2007. Je nepochybné, že tyto nové daňové pohledávky spočívající opět v odvodu (penále) za porušení rozpočtové kázně jako u původních daňových pohledávek uvedených v rozhodnutích o zřízení zástavního práva k jejich zajištění, jež vznikly až v roce 2014 a nemohou tak být pohledávkami zajištěnými zástavním právem podle rozhodnutí žalovaného ze dne 6.12.2007, přihlédne-li se k tomu, že také původní zajišťované daňové pohledávky žalovaného uvedené v rozhodnutích o zřízení zástavního práva jsou rovněž pohledávkami sankčního charakteru v podobě penále za porušení rozpočtové kázně. Ohledně popření pohledávky č. 6 a 7 je proto žaloba důvodná, neboť tyto pohledávky jsou podle názoru odvolacího soudu pohledávkami nezajištěnými.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil v té části výroku, kde soud vyhověl žalobě a určil, že pohledávky č. 6 a 7 jsou pohledávky nezajištěné (§ 219 o.s.ř.), ohledně určení pořadí pohledávek č. 2 a 5 však rozsudek změnil tak, že žalobu na určení neexistence pořadí těchto pohledávek, co pohledávek zajištěných zamítl (§ 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).

V souvislosti s částečnou změnou rozsudku ve věci samé odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. nově rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a s ohledem na to, že žalobce i žalovaný měli v řízení úspěch každý z jedné poloviny, změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích pod body II. a IV. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Jako věcně správný však potvrdil výrok pod bodem III. napadeného rozsudku o vrácení jistoty žalobci, neboť tento výrok je věcně správný.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že žalobce i žalovaný měli v odvolacím řízení úspěch pouze částečný (§ 142 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 2 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo (KSHL 40 INS 31307/2013)

procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 17. prosince 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná