101 VSPH 556/2015-65
82 ICm 1756/2014 101 VSPH 556/2015-65 KSLB 82 INS 8558/2011

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: WORLD MOTORS COMPANY, s.r.o., IČO: 27577619, sídlem Na Harfě 712/7, Praha 9, zastoupený Mgr. Tomášem Krejsou, advokátem, sídlem Národní 58/32, Praha 1 proti žalovanému: Ing. Pavel Tlustý, sídlem Sládkova 449/22, Děčín, insolvenční správce dlužníka G. P. O.-Sosnová, spol. s.r.o. v likvidaci, zastoupený JUDr. Přemyslem Kamenářem, advokátem, sídlem Sládkova 449/22, Děčín I, o určení pořadí pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky Liberec, č.j. 82 ICm 1756/2014-38 ze dne 20. května 2015

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočky Liberec, č.j. 82 ICm 1756/2014-38 ze dne 20. května 2015 se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného JUDr. Přemysla Kamenáře částku 9.956,-Kč.

Odůvodnění: 82 ICm 1756/2014 KSLB 82 INS 8558/2011

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalobce ve výši 4 .435.300,-Kč uplatněná v insolvenčním řízení dlužníka je pohledávkou za majetkovou podstatou a pod bodem II. rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 12.342,-Kč.

Při svém rozhodnutí vycházel soud prvního stupně z těchto zjištění:

žalobce dne 20. 10. 2007 uzavřel jako kupující s dlužníkem jako prodávajícím kupní smlouvu o převodu vlastnictví k nemovitostem ve smlouvě uvedených za sjednanou kupní cenu v celkové výši 10.000.000,-Kč, kterou měl dlužník uhradit postupně způsobem uvedeným v kupní smlouvě, přičemž zálohově měl do 15. 5. 2008 uhradit na kupní ceně 2.500.000,-Kč s tím, že po uhrazení této zálohy je dlužník povinen podat u katastrálního úřadu návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem pro žalobce do katastru nemovitostí a zbylá část kupní ceny měla být žalobcem uhrazena v dohodnutých splátkách.

žalobce si do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka přihlásil svou pohledávku, jejímž právním důvodem bylo zaplacení části kupní ceny podle shora uvedené kupní smlouvy dlužníkovi, a to ve výši 3.620.000,-Kč,

usnesením ze dne 15. 10. 2011 insolvenční soud tuto přihlášku žalobce jako opožděnou odmítl a usnesení o odmítnutí přihlášky pohledávky žalobce nabylo právní moci 2. 11. 2011,

poté začal žalobce v insolvenčním řízením přihlášenou pohledávku uplatňovat coby pohledávku za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. h) insolvenčního zákona (dále jen IZ) a k výzvě soudu podal incidenční žalobu podle § 203a IZ o určení pořadí pohledávky uplatněné jako pohledávka za majetkovou podstatou.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná, protože kupní smlouva je ve smyslu § 253 IZ, smlouvou o vzájemném plnění, podle které do prohlášení konkurzu žádný z účastníků smlouvy zcela svůj závazek ze smlouvy nesplnil, insolvenční správce dlužníka k výzvě žalobce návrh na vklad vlastnického práva k nemovitostem na žalobce podle kupní smlouvy nepodal, takže platí, že od této smlouvy platně odstoupil. Za této situace mohl žalobce svoji pohledávku z titulu zaplacené části kupní ceny uplatnit v insolvenčním řízení pouze přihláškou této pohledávky do insolvenčního řízení, což učinil, ale jeho pohledávka byla soudem pravomocně odmítnuta pro opožděnost. Z těchto důvodů se nemůže jednat o pohledávku za majetkovou 82 ICm 1756/2014 KSLB 82 INS 8558/2011 podstatou podle § 168 odst. 2, písm. h) IZ, když navíc k plnění žalobce vůči dlužníkovi na základě kupní smlouvy, od níž bylo odstoupeno, došlo ještě před zahájením insolvenčního řízení.

Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalovaného ve věci.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud žalobě vyhověl a rozsudek soudu prvého stupně změnil, eventuálně jej zrušil a věc mu vrátil k dalšímu dokazování a řízení. V odůvodnění zejména uvedl, že insolvenční správce odmítl kupní smlouvu splnit, čímž byla splněna podmínka § 253 odst. 2 IZ, tedy, že insolvenční správce od smlouvy odstoupil. V důsledku toho vznikl žalobci nárok na vypořádání podle zásad vypořádání při bezdůvodném obohacení a zároveň se jedná o pohledávku za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. h) IZ a neobstojí argumentace soudu prvního stupně, že o takovou pohledávku nejde jen proto, že k plnění části kupní ceny ze strany žalobce došlo ještě před zahájením insolvenčního řízení. Neuplatní se ani výklad soudu podle § 253 odst. 5 IZ, a to proto, že uplatněná sporná pohledávka za majetkovou podstatou není plněným částečným, ale plněním dílčím, tedy plněním ve splátkách. Proto je použití § 253 odst. 5 IZ v této věci podle žalobce vyloučeno.

Žalovaný vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil z důvodu v něm uvedených.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že z hlediska skutkových zjištění soudu i jeho argumentace je v zásadě správný, a lze na jeho odůvodnění odkázat, protože ani ve stadiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by bylo způsobilé vést odvolací soud k jeho změně, či zrušení.

Způsob uplatnění pohledávek věřitelů ze smluv o vzájemném plnění, (kterou je nepochybně i kupní smlouva o prodeji nemovitosti), nebyla-li smlouva o vzájemném plnění v době prohlášení konkurzu ještě splněna ani dlužníkem ani druhým účastníkem smlouvy (v daném případě ani žalobcem, který na dohodnutou kupní cenu v celkové výši 10.000.000,-Kč k datu prohlášení konkurzu zaplatil pouze část, a to 3.620.000,-Kč, a ani dlužníkem, protože o převodu vlastnictví nemovitostí nebylo rozhodnuto katastrálním úřadem), upravuje IZ výlučně a speciálně v § 253.

Podle odstavce druhého tohoto zákonného ustanovení ve znění platném v době prohlášení konkurzu na dlužníka platí, že jestliže se insolvenční správce do třiceti dnů od prohlášení konkurzu nevyjádří tak, že smlouvu splní, platí, že od ní 82 ICm 1756/2014 KSLB 82 INS 8558/2011 odstoupil, což bylo v této věci naplněno, jak vyplývá ze správných a úplných zjištění soudu prvního stupně.

Za této situace platí, že druhá smluvní strana se nemůže ani v případě platného odstoupení od smlouvy podle § 253 odst. 1 a 2 IZ, domáhat vydání částečného plnění, za něž od dlužníka neobdržela vzájemné plnění, neboť tomu (na rozdíl od původní úpravy § 14 Zákona o konkurzu a vyrovnání) explicitně brání ustanovení § 253 odst. 5 IZ, podle kterého žalobci za této situace vzniká pouze právo po prohlášení konkurzu svůj nárok na vydání částečného plnění ze smlouvy uplatnit vůči dlužníkovi podáním přihlášky pohledávky podle § 173 a následující IZ. To žalobce učinil, ale jeho přihláška pohledávky byla insolvenčním soudem odmítnuta, neboť přihlášku pohledávky podal žalobce opožděně. Z důvodu podrobně shora uvedeného je vyloučeno, aby sporná pohledávka žalobce byla pohledávkou za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. h) IZ, jak správně dovodil soud prvního stupně.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, jež byla žalovanému přiznána ve správné výši a v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif).

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl v odvolacím řízení ve věci úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů odvolacího řízení, jež mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem. Přiznaná náhrada zahrnuje paušální odměnu advokáta podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve znění platném od 1. 1. 2013 ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon, což za dva úkony právní služby činí 6.200,-Kč, dále náhrada zahrnuje 2x 300,-Kč režijní paušál advokáta, cestovné spojené s výdaji zástupce žalovaného k odvolacímu řízení ve výši 1. 428,-Kč a k tomu bylo třeba připočíst ještě DPH ve výši 21 %, neboť zástupce žalovaného prokázal, že je plátcem této daně.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která 82 ICm 1756/2014 KSLB 82 INS 8558/2011

v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 14. ledna 2016

JUDr. Jiří Goldstein,v.r. předseda senátu

.

Za správnost vyhotovení: Zdeňka Petáková

.