101 VSPH 554/2015-69
43 ICm 1186/2010 101 VSPH 554/2015-69 (KSUL 43 INS 3434/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: Mgr. Martin Kolář, sídlem Masarykovo náměstí 3/3, Děčín, insolvenční správce dlužnice Libuše Valtrové, zast. Mgr. et Mgr. Milanem Svobodou, advokátem, sídlem Tyršova 1434/4, Děčín 1, proti žalovanému: GE Money Bank, a.s., IČO 25672720, sídlem Vyskočilova 1422/1a, Praha 4, zast. JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, sídlem Sokolská 60, Praha 2, o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 43 ICm 1186/2010-30 ze dne 12. června 2014,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu Ústí nad Labem č.j. 43 ICm 1186/2010-30 ze dne 12. června 2014 se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 6.247,50 Kč není po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. vyhověl žalobě insolvenčního správce dlužnice Libuše Valtrové a určil, že vykonatelná pohledávka žalovaného ve výši 6.247,50 Kč není pohledávkou po právu, a v bodě II. a III. uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 726,-Kč a České republice soudní poplatek ve výši 1.000,-Kč. (KSUL 43 INS 3434/2010)

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení za dlužnicí pohledávku ve výši 6.247,50 Kč, co pohledávku vykonatelnou, přiznanou žalovanému pravomocně v exekučním řízení vedeném na dlužnici a představující náklady, které vznikly žalovanému jako oprávněnému v exekuci v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Tuto pohledávku žalovaný při přezkumném jednání popřel, s tím, že podmínkou pro přiznání nákladů exekučního řízení je jeho skončení, což se v daném případě nestalo, neboť v exekučním řízení nelze pokračovat poté, kdy bylo zahájeno insolvenční řízení na dlužnici.

Soud prvního stupně rozhodl o žalobě bez jednání se souhlasem účastníků tak, že ji zamítl, a při svém závěru se spokojil pouze s citací § 87 odst. 1 exekučního řádu, dále § 88 odst. 1 exekučního řádu a § 151 o.s.ř. Výroky o nákladech řízení a soudním poplatku pak odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalobce ve věci a tím, že žalobce jako insolvenční správce je od placení soudního poplatku ze zákona osvobozen.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž zejména poukázal na to, že sporná pohledávka byla žalovanému přiznána pravomocným příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 21.10.2009 č.j. 067 Ex 3603/8-56. Tento exekuční příkaz nabyl právní moci ještě před zahájením insolvenčního řízení, takže je nepochybné, že sporná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou a před zahájením insolvenčního řízení ve smyslu advokátního tarifu zástupce žalovaného byly učiněny úkony právní služby určující výši náhrady nákladů exekučního řízení. Nárok na náhradu nákladů oprávněného v exekučním řízení vzniká již pravomocným nařízením exekuce na majetek povinného a není vázán ani na nabytí právní moci k příkazu k úhradě nákladů exekuce, i když v daném případě příkaz exekuce nabyl právní moci ještě před zahájením insolvenčního řízení, takže žalovaný existenci své pohledávky prokázal. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobu zamítl.

Žalobce vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného je důvodné.

Z příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 067 Ex 3603/08-53 ze dne 21.10.2009, kterým provedl důkaz podle § 213 o.s.ř., odvolací soud zjistil, že tento příkaz k úhradě nákladů exekuce vydal JUDr. Juraj Podkonický, soudní exekutor ustanovený k provedení exekuce usnesením Okresního soudu v Chomutově č.j. 10 Nc 6225/2008 ze dne 13.5.2008, kterým tento soud nařídil exekuci k uspokojení pohledávky oprávněného (žalovaného) proti povinné (dlužnici Libuši Valtrové). Toto rozhodnutí exekutora nabylo právní moci 17.11.2009 a tímto dnem se stalo vykonatelným. Pod bodem II. příkazu je uvedené, že náklady právního zastoupení oprávněného v exekučním řízení se určují částkou 6.247,50 Kč.

Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhodnutí soudu o nařízení exekuce proti dlužnici nabylo právní moci před zahájením insolvenčního řízení, což platí v plném rozsahu i pro příkaz k úhradě nákladů exekuce oprávněného. Obě rozhodnutí nabyla právní moci před (KSUL 43 INS 3434/2010) zahájením insolvenčního řízení (přede dnem 1.4.2010), avšak exekuční řízení nemohlo být provedeno s ohledem na právní úpravu uvedenou v § 109 odst. 1 písm. c) IZ.

Podle názoru odvolacího soudu, byl-li vydán a doručen příkaz k úhradě nákladů exekuce a nabyl-li právní moci před zahájením insolvenčního řízení, jedná se u sporné pohledávky o pohledávku vykonatelnou, a uplatní se tedy § 199 odst. 2 věta druhá před středníkem IZ, z něhož vyplývá, že jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu lze uplatnit jen skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházelo vydání tohoto rozhodnutí. Podle odstavce druhého citovaného ustanovení nemůže být důvodem popření jiné právní posouzení věci. Pokud by snad to bylo důvodem pro vyhovění žaloby insolvenčního správce v této věci, pak ale takový závěr z nedostatečně zdůvodněného rozhodnutí přímo nevyplývá. Závěr, že pohledávky z titulu nákladů exekuce, ať již jde o pohledávky exekutora, či náklady oprávněného přiznané pravomocným příkazem exekutora k úhradě nákladů exekuce, nelze uspokojit v jiném, než v exekučním řízení, neobstojí. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 3182/2014, v němž mimo jiné Nejvyšší soud poukázal na to, že vztah insolvenčního řízení k exekučnímu řízení je upraven v § 109 odst. 1 písm. c) IZ, podle kterého po zahájení insolvenčního řízení výkon rozhodnutí, či exekuci, která by postihovala majetek ve vlastnictví dlužníka, jakož i jiný majetek, který náleží do majetkové podstaty, lze nařídit, nebo zahájit, nelze jej však provést. Již nařízená exekuce tedy po zahájení insolvenčního řízení nemůže být provedena a exekutor je povinen do majetkové podstaty vydat insolvenčnímu správci podle § 206 IZ všechny věci a práva, která dosud zajistil. Jestliže insolvenční zákon v § 5 odst. 1 písm. a) a b) říká, že věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona v zásadě stejné, nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti, nelze než dovodit, že tato ustanovení se musí vztahovat na všechny věřitele úpadce, a tudíž i na oprávněného, kterému v průběhu exekuce proti dlužníku vznikly náklady řízení. Sporná pohledávka byla založena pravomocným rozhodnutím soudu o nařízení exekuce a pravomocným exekučním příkazem soudního exekutora, tato rozhodnutí mají konstitutivní povahu. Exekutor tuto pohledávku nově založil, a jelikož jde o pohledávku vykonatelnou, byl oprávněný (žalovaný) oprávněn přihlásit ji do insolvenčního řízení, kde bude uspokojena jako všechny pohledávky za podmínek stanovených v insolvenčním zákoně.

Z důvodů shora uvedených odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu insolvenčního správce zamítl (§ 220 odst. 1 písm. b/ o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 202 odst. 1 o.s.ř. podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky, a to jak vykonatelné či nevykonatelné, nemá žádný z účastníků proti správci právo na náhradu nákladů řízení. Důvody hodné zvláštního zřetele, aby odvolací soud použil pro rozhodování o náhradě nákladů řízení výjimečné ustanovení § 150 o.s.ř. shledány odvolacím soudem nebyly a z ničeho je nelze konkrétně dovodit.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací (KSUL 43 INS 3434/2010)

soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 10. prosince 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná