101 VSPH 527/2015-176
94 ICm 592/2011 101 VSPH 527/2015-176 (MSPH 94 INS 4940/2009)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobkyně: Mgr. Ing. Gabriela Jandová, sídlem Opletalova 57, Praha 1, insolvenční správkyně dlužníka KETTNER PLUS, s.r.o. v likvidaci, zast. Mgr. Monikou Cihelkovou, advokátkou, sídlem Opletalova 57, Praha 1, proti žalovanému: Christian Kettner, bytem Xaveriova 49, Praha 5, zast. Mgr. Michalem Beranem, advokátem, sídlem Široká 36/5, Praha 1, o odpůrčí žalobě, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 94 ICm 592/2011-144 ze dne 27. dubna 2015,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 94 ICm 592/2011-144 ze dne 27. dubna 2015, se potvrzuje ve znění, že se zamítá žaloba na určení, že plnění poskytnutá dlužníkem žalovanému v částce: a) 374.700,-Kč dne 17. dubna 2008; b) 376.800,-Kč dne 18. dubna 2008; c) 376.800,-Kč dne 19. dubna 2008; d) 376.350,-Kč dne 21. dubna 2008; e) 375.900,-Kč dne 22. dubna 2008; f) 376.050,-Kč dne 23. dubna 2008; g) 174.402,-Kč dne 24. dubna 2008; h) 3,83 Kč dne 1. října 2008; jsou úkony dlužníka vůči věřitelům dlužníka neúčinné a žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Michala Berana částku 8.228,-Kč.

Odůvodnění:

Žalobkyně se podanou žalobou, po jejím upřesnění k výzvě soudu, domáhala, aby soud určil, že plnění poskytnutá dlužníkem ve dnech uvedených ve výroku I. tohoto rozsudku (MSPH 94 INS 4940/2009) a ve výši uvedené pod body a) až h) tohoto rozsudku (dále jen finanční prostředky), jsou úkony dlužníka vůči věřitelům neúčinné a své tvrzení o plnění finančních prostředků dlužníkem žalovanému v rozhodném období uvedeném v žalobě zdůvodnila tak, že dlužník měl v účetnictví vedený účet č. 413001, a to již od roku 2001, pro účely vytvoření kapitálového fondu, na kterém měly být vloženy finanční prostředky 2.431.005,83 Kč a právě tyto finanční prostředky byly žalovanému vráceny dlužníkem v rozhodném období, kdy dlužník již byl v úpadku a jeho jediným společníkem a jednatelem byl žalovaný Christian Kettner.

Soud prvního stupně po zhodnocení provedených důkazů, zejména účetním deníkem dlužníka a výslechem svědkyň Lucie Kettnerové a Jitky Nové, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Při svém závěru vycházel zejména z výslechu svědkyně Jitky Nové, která pracovala pro dlužníka jako účetní přibližně od října 2007 do likvidace této společnosti, jejímž likvidátorem byl určen žalovaný. Účet č. 413001 byl ve společnosti dlužníka stále veden, ač s ním nebylo pracováno, tento účet jako fond existoval jen v účetnictví společnosti, a proto bylo třeba ho nějak účetně ukončit, což svědkyně učinila proúčtováním, ale to neznamená, že by z tohoto účtu byly vypláceny nějaké hotové peníze. Také svědkyně Lucie Kettnerová, bývalá manželka žalovaného, uvedla, že to byla ona, kdo Jitku Novou požádal, aby pro účely likvidace dala do pořádku účetnictví dlužníka a které účetní uvedla, že musí řešit kapitálový fond, na němž už žádné finanční prostředky nejsou. Ona sama nikdy neviděla, že by z tohoto účtu byly peníze vypláceny a ke svému písemnému prohlášení ze 7. června 2010 o tom, že z tohoto kapitálového fondu si měl žalovaný vložené peníze vrátit při likvidaci společnosti dlužníka uvedla, že o tom, že by nějaké finanční prostředky účetní, anebo kdokoliv jiný vyplatil žalovanému, neviděla. Kapitálový fond byl zřízen pro účely poskytnutí bankovního úvěru a požadovala ho banka, takže účet byl po nějakou dobu zřízen a pokud na něm vůbec nějaké finanční prostředky byly, byly dále použity ve společnosti dlužníka. Potvrdila výpověď svědkyně Nové, že žádné peníze z tohoto účtu žalovaný v rozhodném období neobdržel a ani obdržet nemohl, protože finanční prostředky na něm účtované fakticky neexistovaly.

Soud prvního stupně proto uzavřel, že nebylo prokázáno, že by ve dnech uváděných v žalobě došlo k faktickému vyvedení peněžních prostředků z majetku dlužníka na žalovaného, tak jak je tvrzeno v žalobě. Napadeným rozsudkem proto žalobu zamítl ve znění, že zamítá odpůrčí žalobu ze dne 3. března 2011. Dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a toto své rozhodnutí odůvodnil odkazem na § 150 o.s.ř. s tím, že z důvodu hodných zvláštního zřetele, podrobně v odůvodnění napadeného rozsudku uvedených, má za to, že není namístě ve sporu úspěšnému žalovanému náhradu nákladů řízení výjimečně přiznat, s ohledem na to, že to byl dlužník, jehož byl žalovaný jednatelem a společníkem, který nevedl řádně účetnictví, takže postup žalobkyně při podání této odpůrčí žaloby byl v souladu s § 36 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. V odvolání zejména uvedla, že soud prvního stupně při svém rozhodnutí nevzal v úvahu, že dlužník vedl podvojné účetnictví a nevzal v úvahu způsob zanášení jednotlivých účetních operací do účetní evidence dlužníka a jen tak mohl dospět k závěru, i když je určitá finanční částka na účtu zaúčtována, pak nelze vyloučit, že by byla použita jinak, než způsobem uváděným v žalobě. Sám žalovaný v řízení uvedl, že dlužník mu vyplácel vysoké peněžní částky, byť v jiném období, přičemž nelze při hodnocení důkazů nepřihlédnout k tomu, že žalovaný byl jednatelem a společníkem dlužníka, takže samozřejmě veškeré výplaty finančních prostředků žalovanému se zaúčtovávaly do účetnictví na základě jeho příkazů. Poukázala na to, že v žalobě označený účet byl kapitálovým účtem dlužníka, jehož funkcí je posílit základní kapitál obchodní společnosti, s nímž měla společnost nadále disponovat. Jestliže tento účet existoval v účetnictví dlužníka ještě v roce 2007, nelze dovodit jiný závěr, než kapitál vedený pod číslem účtu uvedeným v žalobě měl dlužník stále k dispozici a nebylo prokázáno, že by z účtu byly finanční (MSPH 94 INS 4940/2009) prostředky vyvedeny nebo vyplaceny jinak, než jak je uvedeno v účetním deníku, který předložila soudu k důkazu.

Žalovaný vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, neboť v rozhodné době z účtu označeného v žalobě mu dlužník žádné finanční prostředky fakticky neposkytl, jak věrohodně uvedla svědkyně Jitka Nová.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející, podle § 212 a § 212a o.s.ř. a odvolání žalobkyně neshledal důvodným.

Základním předpokladem každého právního úkonu dlužníka, učiněného jím ve stavu úpadku, jež má být určen jako úkon neúčinný, je to, že dlužník fakticky nakládá se svým majetkem, z něhož mohou být uspokojeni jeho věřitelé přihlášení do insolvenčního řízení tak, že se tím majetek dlužníka fakticky sníží a zkrátí se tím možnost uspokojení dlužníkových věřitelů, nebo některému ze svých věřitelů dlužník poskytne ze svého majetku faktické plnění a tím ho na úkor ostatních věřitelů, kterým neplní, zvýhodní. Smyslem odpůrčích žalob v insolvenčním řízení je totiž pouze to, aby insolvenční správce mohl takové plnění z neúčinných právních úkonů po úspěchu s odpůrčí žalobou zapsat do soupisu majetkové podstaty dlužníka (§ 239 odst. 4 IZ), a toto plnění vymáhat na osobách, v jejichž prospěch dlužník neúčinný právní úkon učinil (§ 237 odst. 1 IZ).

Žalobkyně ani v řízení před soudem prvního stupně, ani v odvolacím řízení, kde byla soudem poučena podle § 118a odst. 3 o.s.ř, aby označila a předložila důkazy prokazující, že ve dnech uvedených v žalobě, kdy mělo dojít k neúčinným právním úkonům dlužníka ve prospěch žalovaného, byly z účtu č. 413001 vybrány v žalobě uvedené finanční prostředky a vyplaceny žalovanému, neprokázala, že by v těchto dnech dlužník žalovanému fakticky plnil finanční částky uvedené v žalobě, ať již výběrem hotovosti z označeného účtu, eventuálně převodem finančních prostředků na bankovní účet žalovaného.

Žalobkyně svůj závěr o faktickém plnění finančních prostředků označených v žalobě a tudíž své tvrzení o tom, že dlužník žalovanému fakticky plnil a naplnil tímto svým jednáním skutkovou podstatu odporovatelného právního úkonu vymezeného v § 240-§ 242 IZ, dovozovala pouze z účetní evidence dlužníka, a to z listiny s názvem Pohled do účetního deníku k 31.12.2008 , na níž jsou pouze údaje o datech totožných se žalobou, dále je v ní označen účet č. 413001 a částky uvedené v žalobě, ohledně nichž je uvedeno, že jde o vratku navýšení majetku .

K údajům v tomto účetním dokladu soud prvního stupně provedl výslech svědkyně Jitky Nové, účetní, která pořizovala shora uvedenou účetní listinu a z jejíž výpovědi jednoznačně vyplývá, jak správně zjistil soud prvního stupně, že k žádnému faktickému plnění finančních prostředků žalovanému ze strany dlužníka z tohoto účtu ve dnech uváděných v žalobě nedošlo. Z její výpovědi vyplývá, že účet č. 413001 je pouze vnitřním účtem dlužníka uvedeným v jeho účetní evidenci, nikoliv účtem bankovním. V době, kdy jako účetní začala účetnictví dlužníka dávat dohromady, a to bylo od října 2007, na tomto účtu žádné finanční prostředky, které by bylo možno z něj odčerpat, nebyly, avšak pro účely likvidace dlužníka, která předcházela insolvenčnímu řízení, bylo třeba tento účet uzavřít -zlikvidovat, a proto v účetním deníku to vyznačila jako proúčtování s tím, že v žádném případě ve dnech, uvedených v žalobě, z tohoto účtu nebyly žalovanému vypláceny žádné finanční částky.

Za situace, kdy pravdivost výpovědi této svědkyně nebyla dostatečně vyvrácena, ani zpochybněna jinými důkazy soudem provedenými, dospěl odvolací soud k závěru, že odpůrčí žaloba insolvenční správkyně za této důkazní situace nemůže obstát, a proto rozsudek soudu (MSPH 94 INS 4940/2009) prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil, ovšem ve znění žalobního návrhu, kterým je soud v řízení vázán a který žalobkyně k výzvě soudu upřesnila tak, aby žaloba byla projednatelná, a soud prvního stupně přesto nesprávně formuloval zamítavý výrok ve věci samé jen tak, že zamítá odpůrčí žalobu.

Jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. odvolací soud potvrdil i výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem před soudem prvního stupně, který soud prvého stupně odůvodnil důvody hodnými zvláštního zřetele podle § 150 o.s.ř., podrobně uvedenými v odůvodnění napadeného rozsudku, a které mohou i podle názoru odvolacího soudu obstát v řízení před soudem prvního stupně.

Odvolací soud však neshledal žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro použití tohoto výjimečného ustanovení § 150 o.s.ř. pro rozhodování o náhradě nákladů odvolacího řízení, neboť žalobkyně v řízení neuvedla žádné nové skutečnosti ani další důkazy, kterými by mohla správnost rozsudku soudu prvního stupně zvrátit. Rozhodl proto podle § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení, jež mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Přiznaná náhrada nákladů odvolacího řízení zahrnuje paušální odměnu advokáta, 2 x 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., dále 2 x 300,-Kč režijní paušál advokáta podle téže vyhlášky a DPH ve výši 21 %.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze, dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má- li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 19. listopadu 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová