101 VSPH 511/2014-62
178 ICm 2374/2013 101 VSPH 511/2014-62 (MSPH 78 INS 2719/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: Jiří anonymizovano , anonymizovano , sídlem Liblice 151, zastoupený Mgr. Lucií Tycovou Rambouskovou, advokátkou, sídlem Žitná 1575/49, Praha 1, proti žalované: Mgr. Radka Šimková, sídlem V Kolkovně 921/3, Praha 1, insolvenční správkyně dlužníka KHK AUTO s.r.o., zastoupena Mgr. Martinem Čumpelíkem, advokátem, sídlem V Kolkovně 923/1, Praha 1, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 178 ICm 2374/2013-28 ze dne 25. června 2014 ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu č.j. 178 ICm 2374/2013-44 ze dne 29. října 2014,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 178 ICm 2374/2013-28 ze dne 25. června 2014 ve znění doplňujícího rozsudku téhož soudu č.j. 178 ICm 2374/2013-44 ze dne 29. října 2014 se v bodě II. výroku potvrzuje zcela, a v zamítavém výroku pod bodem III. ve znění, že se zamítá žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce za dlužníkem ve výši 16.311.000,-Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalované Mgr. Martina Čumpelíka částku 10.200,-Kč.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedenými rozsudky pod bodem I. určil, že žalobce má za dlužníkem pohledávku v celkové výši 147.000,-Kč a v části, v níž se žalobce domáhá, že má za dlužníkem pohledávku ve výši 16.311.000,-Kč žalobu (MSPH 78 INS 2719/2013) zamítl (bod III. doplňujícího rozsudku), pod bodem II. pak rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladu řízení částku 10.200,-Kč.

Při svém rozhodování vyšel soud prvého stupně z těchto zjištění: -žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka pohledávku v celkové výši 16.458.000,-Kč z titulu smluvní pokuty dohodnuté písemně v kupní smlouvě, kterou žalobce koupil od dlužníka v ní uvedený nákladní automobil (dále též jen automobil), a to ve výši 5 % denně za prodlení s předáním automobilu, -žalovaná při přezkumném jednání pohledávku popřela, neboť automobil byl žalobci předán pouze se sedmidenním prodlením, -automobil koupil žalobce od dlužníka kupní smlouvou z 22.12.2010 za dohodnutou kupní cenu 1.050.000,-Kč bez DPH, kterou žalobce zaplatil, -dodatkem ke kupní smlouvě bylo sjednáno, že dlužník předá žalobci automobil do 8.2.2011 -předávací protokol o předání automobilu žalobce podepsal s dlužníkem 16.2.2011, k němu byl stejný den uzavřen písemný dodatek, podle něhož se účastnící smlouvy dohodli, že na automobilu bude provedena montáž-úprava signalizace podpěrného zařízení, a z tohoto důvodu automobil zůstal v provozovně dlužníka i nadále od 16.2.2011.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalobce si převzal automobil od dlužníka 16.2.2011 spolu s příslušenstvím označeným v předávacím protokolu z téhož dne, což žalobce potvrdil otiskem razítka a podpisem na předávacím protokolu. Námitku žalobce, že 16.2.2011 automobil od dlužníka nepřevzal, neshledal soud důvodnou, neboť podle předávacího protokolu automobil zůstal v provozovně dlužníka na základě dohody smluvních účastníků o tom, že na automobilu bude upravena signalizace podpěrného zajišťování, a to byl důvod, proč vozidlo zůstalo v servisu u dlužníka. Další předávací protokoly ze dne 1.10.2012 a ze dne 4.4.2013 svědčí o tom, že si následně automobil z provozovny dlužníka neodvezl, neboť na něm nebyla provedena dohodnutá přestavba užitkové nástavby automobilu. Jelikož dohodnutá doba plnění byla 8.2.2011 a žalobce automobil fakticky převzal 16.2.2011, byl žalobce v prodlení jen po tuto dobu a jen pro tuto dobu má nárok na zaplacení smluvní pokuty požadované v incidenční žalobce ve výši 2 % denně z dohodnuté kupní ceny, namísto 5 % denně, jak bylo dohodnuto v kupní smlouvě. Z toho dovodil, že žaloba je důvodná jen co do určení pravosti pohledávky z titulu smluvní pokuty ve výši 147.000,-Kč a ve zbytku žalobu doplňujícím rozsudkem zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že žalovaná byla v převažující části ve sporu úspěšnou, a má proto právo na náhradu nákladů řízení proti žalobci v plné výši.

Proti zamítavé části rozsudku obsažené v bodě III. doplňujícího rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž uvedl, že soud prvního stupně nesprávně právně posoudil otázku předání a převzetí předmětu kupní smlouvy žalobcem od dlužníka, a to jen v důsledku toho, že neprovedl všechny žalobcem navrhované důkazy, především výslech jím navrhovaných svědků k předání automobilu. Poukázal na to, že sice podepsal předávací protokol 16.2.2011, ale auto nikdy fakticky nepřevzal, nýbrž ho v provozovně dlužníka ponechal k odstranění vady předávaného automobilu. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, eventuálně jej změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhoví. V odvolání též napadl správnost výroku o nákladech řízení s tím, že žalovaná sama má právnické vzdělání a vedle funkce insolvenční správkyně (MSPH 78 INS 2719/2013) též vykonává advokacii, takže není dán žádný důvod, aby se v incidenčním sporu nechala zastupovat jiným advokátem.

Žalovaná vyvracela vývody odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvého stupně jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud v napadeném zamítavém výroku přezkoumal rozsudek soudu prvního stupně, opakoval důkaz listinami dále uvedenými dle § 213 o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Kupní smlouva ze dne 20.12.2010, jak vyplývá z jejího záhlaví, je kupní smlouvou uzavřenou mezi dvěma podnikateli a náležitosti takové smlouvy jsou upraveny výhradně v obchodním zákoníku, nikoliv v zákoníku občanském. Předmětem kupní smlouvy byl nákladní automobil Avia-D120L se specifikací podvozku, barvy kabiny, nástavby v podobě teleskopického nosiče kontejnerů FORNAL 8T-375 a s tam uvedenými doplňky a dále jeden kus valníkového kontejneru KW-32 s tím, že zboží bude dodáno smontované v jeden funkční celek se všemi potřebnými osvědčeními, certifikáty a návodem k použití v českém jazyce. V bodě VII. kupní smlouvy je dohodnuto, že v případě prodlení prodávajícího s předáním předmětu plnění vzniká kupujícímu právo na zaplacení smluvní pokuty 5 % z celkové ceny bez DPH za nedodané plnění, a to za každý započatý den prodlení.

Jako termín plnění je ve smlouvě uvedeno datum 31.12.2011 a tato doba předání zboží byla změněna dodatkem ze 17.1.2011, v němž se účastníci kupní smlouvy dohodli na její změně pokud jde o nástavbu v podobě teleskopického nosiče kontejnerů a na dalších úpravách v dodatku uvedených s tím, že termín dodání zboží je 8.2.2011.

V bodě VI. kupní smlouvy je pak dohodnuto, že místem plnění (předání zboží) je provozovna dlužníka na adrese Průmyslová 1497, Praha 9.

Podle písemného předávacího protokolu ze dne 16.2.2011 sepsaného smluvními účastníky, kteří protokol také vlastnoručně podepsali, předávací protokol byl sepsán v provozovně dlužníka na adrese Průmyslová 1497, Praha 9. Dále je v protokolu uvedeno, že přejímací (žalobce) automobil převzal vybavený doplňky podle smlouvy z 20.12.2010 a jejího dodatku ze 17.1.2011.Bude provedena montáž-úprava signalizace podpěrného zajišťování a vozidlo bude doplněno všemi provozními náplněmi. S vozidlem byl žalobci současně předán návod k obsluze podvozku + servisní knížka podvozku, povinná výbava, rezerva, záruční list a návod obsluhy mechanismu. Žalobce do protokolu prohlásil, že je pověřen ze své funkce k převzetí automobilu. K tomuto předávacímu protokolu ještě smluvní účastníci stejný den uzavřeli písemný dodatek, v němž je uvedeno, že z důvodů uvedených v předávacím protokolu kvůli provedení signalizace podpěrného zajišťování vozidlo zatím zůstalo v servise dlužníka a úprava signalizace bude provedena 21.2.2011.

Druhý písemný zápis o předání automobilu byl sepsán smluvními účastníky 1.10.2012 a je v něm uvedeno, že automobil si vlastník provozovny nepřevzal, protože užitková nástavba nosiče kontejnerů neodpovídá schválené homologaci a tato úprava nebyla zatím provedena.

Třetí předávací protokol ohledně stejného automobilu byl smluvními účastníky sepsán 4.4.2013 a vyplývá z něj, že dlužník dosud nevyměnil nástavbu nosiče kontejnerů na (MSPH 78 INS 2719/2013) automobilu, takže z tohoto důvodu žalobce nemůže vozidlo užívat ke své podnikatelské činnosti. Na základě shora uvedených zjištění dospěl odvolací soud shodně se soudem prvého stupně závěru, že k předání automobilu, a tedy k dodání zboží podle kupní smlouvy uzavřené v režimu obchodního zákoníku, došlo ve smyslu § 414 odst. 1 písm. a) obch. zák. ve znění platném v době uzavření kupní smlouvy dne 16.2.2011 a důvodem, pro který žalobce převzatý automobil nadále v provozovně dlužníka ponechal bylo to, že automobil nebyl předán v jakosti a provedení určeném ve smlouvě (§ 420 OZ). Podle § 422 OZ pak platí, že poruší-li prodávající povinnost stanovenou v § 420, má zboží vady. Nároky z vad zboží jsou pak upraveny v obch. zák. § 436 a následující tak, že kupujícímu vzniká právo na odstranění vad, a to na opravu věci, na slevu z kupní ceny, či nárok na odstoupení od kupní smlouvy z důvodů v zákoně uvedených. Podle odstavce 4 § 436 obch. zák. pak vedle nároku z vad zboží má kupující nárok na náhradu škody, jakož i na smluvní pokutu, byla-li pro případ vad věci sjednána. Také otázku nabytí vlastnického práva ke kupovanému zboží (movité věci) upravuje obchodní zákoník speciálně, a to v § 443 tak, že kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno. To se v dané věci stalo 16.2.2011, kdy žalobce automobil převzal do svého vlastnictví a současně uplatnil práva z odpovědnosti za vadu zboží tak, že tyto vady budou odstraněny opravou a úpravou koupeného automobilu.

Žalobce do insolvenčního řízení přihlásil pouze pohledávku z titulu smluvní pokuty, která byla účastníky kupní smlouvy ovšem dohodnuta jen pro prodlení s předáním automobilu, nikoliv pro zjištěné vady, a žalobce by měl nepochybně, pokud zjištěné vady, či dohodnutou jakost automobilu dlužník nezajistil a vady neodstranil, právo na náhradu škody. Avšak takovou pohledávku do insolvenčního řízení nepřihlásil, stejně tak jako nepřihlásil žádné pohledávky z titulu vad automobilu. Důvodem, pro který žalobce ponechal po převzetí automobilu v servisu dlužníka nebylo to, že mu automobil nebyl předán fakticky, ale to, že na něm budou provedeny opravy a úpravy dohodnuté v předávacím protokolu a jeho dodatku ze 16.2.2011.

Z těchto důvodů odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně ve znění jeho doplňujícího rozsudku v jeho zamítavé části potvrdil, ovšem v upřesněném znění tak, aby z tohoto zamítavého výroku bylo patrné, v jakém rozsahu se zamítá žaloba na určení pravosti pohledávky z titulu smluvní pokuty, stejně tak jako věcně správný potvrdil akcesorický výrok o nákladech řízení (§219 o.s.ř.).

Námitka žalobce, že zastoupení žalované v projednávané věci bylo nadbytečné, nemá oporu v právní úpravě, jež by zakazovala, aby se insolvenční správce nechal zastoupit advokátem v incidenčním sporu, byť je sám osobou s právnickým vzděláním. Právo nechat se zastoupit advokátem v incidenčním sporu vyvolaném insolvenčním řízení patří mezi základní zákonná práva insolvenčního správce, jako každého jiného účastníka sporného řízení. Rovněž nelze přehlédnout, že nepřiznání náhrady nákladů insolvenčnímu správci by znamenalo zmenšení majetkové podstaty dlužníka určené k uspokojení věřitelů, neboť náklady řízení, jež vznikly advokátovi žalované, by musela žalovaná zaplatit z majetkové podstaty dlužníka.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaná měla v odvolacím řízení ve věci úspěch, a má proto nárok na náhradu nákladů řízení, jež jí vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem. Přiznaná náhrada (MSPH 78 INS 2719/2013) zahrnuje paušální odměnu advokáta za 3 úkony právní služby v odvolacím řízení ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon, a dále 3x 300,-Kč režijní paušál advokáta.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 16. dubna 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná