101 VSPH 502/2015-146
129 ICm 3041/2011 101 VSPH 502/2015-146 (KSPL 29 INS 7941/2011)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: Mgr. Robert Tschöpl, advokát, sídlem Londýnská 59, Praha 2, proti žalovaným: 1) Ing. Josef Sedlák, MBA, sídlem Kyjevská 102, Plzeň, insolvenční správce dlužníka SCHWACH, spol. s r.o., a 2) SCHWACH, spol. s r.o., sídlem Škroupova 3, Plzeň, oba zast. JUDr. Jiřím Kacafírkem, advokátem, sídlem Škroupova 1/1981, Plzeň, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Plzni , č.j. 129 ICm 3041/2011-131 ze dne 29. května 2015,

takto:

I. Usnesení Krajského soudu v Plzni, č.j. 129 ICm 3041/2011-131 ze dne 29. května 2015 se ve výroku pod bodem I. o zastavení řízení potvrzuje, ve výroku pod bodem II. o nákladech řízení se mění tak, že žalobce je povinen zaplatit žalovaným na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Jiřího Kacafírka částku 16.540,-Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením pod bodem I. zastavil řízení o žalobě na určení pravosti pohledávky žalobce za insolvenčním dlužníkem poté, kdy žalobce podáním z 18.5.2015 soudu sdělil, že žalobu bere v plném rozsahu zpět. Jelikož žalobce vzal žalobu zpět až poté, kdy soud prvního stupně jednal ve věci samé a před tím opakovaně Vrchní soud v Praze jeho předchozí rozsudky ve věci samé zrušil, zkoumal stanovisko žalovaných, avšak žalovaní se ke zpětvzetí žaloby nevyjádřili, ačkoliv výzvu k takovému vyjádření soud žalovaným doručil do jejich datové schránky 20.5.2015. Své rozhodnutí o tom, že účastníci nemají navzájem právo na náhradu nákladů řízení, odůvodnil soud prvního stupně pouze odkazem na § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř.

Proti tomuto usnesení podali žalovaní odvolání a navrhli, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

V odvolání poukazovali na to, že zpětvzetí žaloby s výzvou k vyjádření k tomuto procesnímu úkonu obdrželi až 25.5.2015, kdy si zástupce žalovaných listinu doručenou soudem s datové schránky vyzvedl a navíc soud nestanovil žalovaným žádnou lhůtu, v níž se mají vyjádřit, zda se zpětvzetím souhlasí, či nikoliv. To, že (KSPL 29 INS 7941/2011)

žalovaní do vydání napadeného usnesení své stanovisko nesdělili, neznamená, že se zpětvzetím žaloby vyslovili souhlas. Mají proto za to, že jde o vadu řízení, která má za následek nesprávné rozhodnutí soudu prvního stupně, neboť žalovaní od počátku v řízení tvrdí, že žalobce nikdy žádnou pohledávku proti insolvenčnímu dlužníkovi neměl, takže pohledávku přihlásil neoprávněně. Kromě toho zdůraznili, že je nesprávné rozhodnutí i ve výroku o nákladech řízení, neboť soud měl při svém rozhodnutí posuzovat procesní zavinění účastníků řízení na jeho zastavení a měl rozhodovat podle § 146 odst. 2 o.s.ř. Jelikož žalobce vzal žalobu zpět a tím procesně zavinil zastavení řízení je povinen zaplatit žalovaným náhradu nákladů řízení, jež jim vznikly v souvislosti s jejich zastoupení advokátem.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a odvolání žalovaných shledal důvodným jen do výroku o nákladech řízení.

Jak odvolací soud zjistil ze spisu soudu prvního stupně, soud v souvislosti s doručováním zpětvzetí žalovaným je sice vyzval, aby soudu sdělili, zda se zpětvzetím žaloby souhlasí, nicméně neurčil žalovaným žádnou lhůtu, v níž tak mají učinit a devátý den po doručení výzvy řízení zastavil napadeným usnesením. Tento procesní postup soudu by však mohl být vadou řízení mající vliv na správnost výroku o zastavení řízení, jen pokud by žalovaní v odvolání uvedli, že se zpětvzetím žaloby nesouhlasí a uvedli konkrétní důvody svého nesouhlasu, což neučinili, a pouze tvrdili, že žalobce spornou pohledávku vůči insolvenčnímu dlužníku nikdy neměl. Odpadá tedy rozhodování podle § 96 odst. 3 o.s.ř. o tom, že zpětvzetí žaloby je neúčinné a rozhodnutí soudu o zastavení řízení podle § 196 odst. 2 o.s.ř. za této situace obstojí jako věcně správné, a proto odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil ve výroku o zastavení řízení.

K zastavení řízení došlo v důsledku procesního úkonu žalobce (zpětvzetí žaloby), a proto soud při rozhodování o nákladech řízení postupoval nesprávně, jestliže na své rozhodnutí aplikoval § 146 odst. 1 písm. c) o.s.ř., který se na případ zastavení řízení v důsledku procesního úkonu některého z účastníků řízení nevztahuje. V takovém případě soud vždy rozhoduje o náhradě nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o.s.ř. a v dané věci pak podle věty první podle tohoto ustanovení, neboť ve spise soudu prvního stupně nejsou obsaženy žádné skutečnosti, které by opravňovaly závěr, že žalobce podal žalobu důvodně a vzal ji zpět pro chování žalovaných po podání žaloby. Procesní zavinění na zastavení řízení je tak na žalobci, který je povinen hradit žalovaným vzniklé náklady řízení.

Z těchto důvodů odvolací soud shledal důvodným odvolání žalovaných do výroku o nákladech řízení, a proto jej v tomto výroku podole § 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o.s.ř. změnil, jak vyplývá z výroku tohoto usnesení.

Při stanovení výše náhrady nákladů řízení vycházel odvolací soud z toho, že žalovaným vznikly náklady řízení za zastupování advokátem. Advokát JUDr. Jiří Kacafírek převzal zastoupení prvního žalovaného v souvislosti s jeho odvoláním do (KSPL 29 INS 7941/2011) rozsudku soudu prvního stupně ze dne 4.5.2012, takže při stanovení výše paušální odměny advokáta je třeba vycházet z § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif) a paušální výše odměny činní 2.100,-Kč za jeden úkon právní služby. Do 1.1.2013, kdy byl advokátní novelizován, pak zástupce prvního žalovaného učinil dva úkony právní služby, v odvolacím řízením žalovaným žádné náklady řízení nevznikly a při dalším jednání před soudem prvního stupně po zrušení předchozího rozsudku odvolacím soudem převzal JUDr. Kacafírek také právní zastoupení druhého žalovaného, což má za následek, že podle § 12 odst. 4 advokátního tarifu náleží advokátu paušální odměna za každého zastupovaného snížená o 20 %. Za úkon převzetí zastoupení pak náleží paušální odměna advokáta ve výši 3.100,-Kč za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c) advokátního tarifu ve zněním platném od 1.1.2013 a za účast advokáta na jednání konaném 13.8.2013 náleží paušální odměna 2x 3.100,-Kč snížená na 20 % tj. 7.440,-Kč. Také další rozsudek soudu prvního stupně k odvolání žalobce odvolací soud zrušil, avšak následném odvolacím řízení, ani v řízení před soudem prvého stupně po zrušovacím rozsudku, žalovaným již žádné náklady v souvislosti s právním zastoupením advokátem nevznikly. Přičte-li se k paušální odměně právní služby advokáta specifikované shora ještě režijní paušál advokáta za 5 úkonů právní služby po 300,-Kč, pak výsledná náhrada nákladů řízení činí 16.540,-Kč.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 146 odst. 2 o.s.ř., neboť v tomto stádiu řízení měli žalobce i žalovaní ve věci i úspěch zhruba každý z jedné poloviny.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni, dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 4. srpna 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Monika Pokorná