101 VSPH 497/2016-28
61 ICm 790/2016 101 VSPH 497/2016-28 (KSPH 61 INS 27438/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: JUDr. Milan Makarius, soudní exekutor, IČO 72075074, sídlem Plzeňská 276, Praha 5, proti žalované: Klára anonymizovano , anonymizovano , bytem Jiráskova 270/20, Rudná, o určení pravosti a výše pohledávky, o odvolání žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 61 ICm 790/2016-20 ze dne 9. května 2016,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 61 ICm 790/2016-20 ze dne 9. května 2016 se mění tak, že se žaloba neodmítá a žalobci se soudní poplatek nevrací.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným usnesením pod bodem I. zamítl žalobu na určení pravosti a výše pohledávky přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení vedeném proti dlužnici Kláře anonymizovano s odůvodněním, že žalobce v žalobě neuvedl rozhodující skutečnosti týkající se insolvenčního řízení, zejména neuvedl, kdy bylo insolvenční řízení zahájeno, jak bylo o insolvenčním návrhu rozhodnuto, kdo byl ustanoven insolvenčním správcem, jaká byla lhůta k podání přihlášek pohledávek a zda bylo dlužnici schváleno oddlužení. Absence těchto skutečností podle soudu představuje vadu žaloby spočívající v nedostatečném vylíčení skutečností rozhodných pro posouzení oprávněnosti žaloby ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. Soud proto žalobce usnesením ze dne 21. 4. 2016 vyzval podle § 43 odst. 1 o.s.ř., aby žalobu o shora uvedené skutečnosti doplnil a ve výzvě jej poučil o následcích nesplnění této výzvy. Žalobce na výzvu k odstranění vad žaloby nijak nereagoval a vady neodstranil, proto soud postupoval podle § 43 odst. 2 o.s.ř. a žalobu odmítl i s tím, že i kdyby žalobu posoudil po stránce věcné, pak by s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu nemohl být žalobce se svou žalobou úspěšný.

Pod bodem II. napadeného usnesení pak soud rozhodl o vrácení soudního poplatku ze žaloby ve výši 5.000 Kč a pod bodem III. rozhodl o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal žalobce včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť má za to, že žaloba obsahuje všechny náležitosti potřebné k vylíčení rozhodujících skutečností pro rozhodnutí soudu v incidenčním sporu, neboť veškeré skutečnosti, které soud jeho žalobě vytýká, může soud zjistit z vlastního insolvenčního řízení, kterého se věc týká. Tyto skutečnosti může soud zjistit z insolvenčního rejstříku, který je veřejný, k němuž má navíc insolvenční soud přístup podle § 419 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb. isir.justi ce.cz 61 ICm 790/2016 (KSPH 61 INS 27438/2015)

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a odvolání žalobce shledal důvodným.

Odvolací soud dospěl k závěru, že v této věci nebyl důvod pro postup soudu prvního stupně podle § 43 odst. 1 a následně pak podle odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř.), neboť podaná žaloba má všechny náležitosti, které ji činí projednatelnou a nejde o podání nesrozumitelné, nebo neurčité.

Všechny skutečnosti, které podle výzvy soud prvního stupně požadoval k odstranění vad žaloby, jsou skutečnosti soudu známé z jeho vlastní činnosti v insolvenčním řízení vedeném pod sp. zn. KSPH 61 INS 27438/2015, kterou žalobce v žalobě uvedl.

Z ustanovení § 2, § 7a a § 159 IZ jednoznačně vyplývá, že incidenční spory projednává insolvenční soud v rámci insolvenčního řízení, takže tvoří jeden celek a incidenční žaloby jsou jen jednou z části insolvenčního řízení, takže nelze pochybovat o tom, že z vlastní insolvenční činnosti soud měl od počátku vědomost o skutečnostech, v nichž spatřuje vadu incidenční žaloby, která ji činí dle jeho názoru neprojednatelnou. Žádat po účastníkovi insolvenčního řízení, aby ve vlastní incidenční žalobě znovu uváděl veškeré skutečnosti, které jsou soudu známy z jeho úřední činnosti v insolvenčním řízení, je formalismem, který nemůže vést k odmítnutí žaloby pro její vady. Argument obsažený v bodě 14 odůvodnění napadeného usnesení se nevztahuje k důvodům odmítnutí žaloby podle § 43 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s § 160 odst. 4 IZ a předem uváděný právní závěr soudu prvního stupně o tom, že se žalobou žalobce nemůže být úspěšný z důvodů věcných, nemůže být důvodem pro odmítnutí žaloby pro vady.

Z těchto všech důvodů proto odvolací soud napadené usnesení změnil, tak že se žaloba neodmítá a soudní poplatek se nevrací (§ 220 odst. 1 ve spojení s § 167 odst. 2 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 5. září 2016 JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela