101 VSPH 49/2018-29
č. j. 63 ICm 4399/2017 101 VSPH 49/2018-29 (KSPH 39 INS 16413/2011)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Karety v právní věci žalobce: Repark Invest, s.r.o., IČO 03674487, sídlem Ocelkova 643/20, Praha 9 proti žalovanému: Ing. Radomír Válek, sídlem Ostrovského 253/3, Praha 5, insolvenční správce dlužníka Petra Janka zastoupený Mgr. Ondřejem Platilem, advokátem, sídlem Opletalova 5, Praha 1 o vyloučení věcí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2017 č. j. 63 ICm 4399/2017-14

takto: Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. prosince 2017 č. j. 63 ICm 4399/2017-14 se potvrzuje.

Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku uvedeným usnesením zamítl návrh žalovaného na nařízení předběžného opatření, který žalovaný podal v rámci řízení o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, zahájeného k žalobě žalobce podané podle § 225 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Návrhem na nařízení předběžného opatření se žalovaný domáhal, aby jím insolvenční soud omezil účinek spojený s podáním žaloby na vyloučení nemovitostí a povolil insolvenčnímu správci zpeněžovat z majetkové podstaty majetek uvedený v návrhu na předběžné opatření před pravomocným skončením řízení o žalobě na vyloučení těchto nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka a aby uložil insolvenčnímu správci, aby tento výtěžek zpeněžení u sebe deponoval a nerozvrhl je mezi přihlášené věřitele před pravomocným skončením řízení o vylučovací žalobě. Současně v tomto usnesení soud I. stupně rozhodl o vrácení jistoty žalovanému ve výši 10.000 Kč zaplacenou jím v souvislosti s návrhem na nařízení předběžného opatření. 2. Rozhodnutí o zamítnutí návrhu na nařízení předběžného opatření odůvodnil soud takto: Žaloba na vyloučení majetku ze soupisu majetkové podstaty je v obecné rovině institutem umožňujícím osobám odlišným od dlužníka, které tvrdí, že jejich právo k danému majetku nebo jiný právní důvod brání tomu, aby byl konkrétní majetek zapsán do soupisu majetkové podstaty, předejít neoprávněnému zpeněžení tohoto majetku v rámci insolvenčního řízení. S touto žalobou se pojí právní účinek uvedený v § 225 odst. 4 insolvenčního zákona, tedy, že po dobu řízení o podané žalobě až do jeho pravomocného skončení, nesmí insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby, ani s ním jinak nakládat, není-li naplněna některá z výjimek z tohoto zákazu (tj. v případě odvracení újmy bezprostředně hrozící tomuto majetku či souhlas žalobce), neboť bez tohoto právního účinku by byl popřen samotný smysl vylučovací žaloby spočívající v předejití neoprávněnému zpeněžení majetku, který neměl být do soupisu majetkové podstaty zahrnut, ač se tak z nejrůznějších faktických důvodů stalo.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz 63 ICm 4399/2017 (KSPH 39 INS 16413/2011)

V důsledku tohoto právního účinku a skutečnosti, že okruh subjektů oprávněných podat vylučovací žalobu je stanoven poměrně široce, může být tento institut zneužíván podáním zjevně bezdůvodné (šikanózní) žaloby k obstrukčním účelům, zejména tedy k maření již nařízené dražby. Ačkoliv soud chápe frustraci insolvenčního správce pramenící ze stáří insolvenční věci a z okolností podání vylučovací žaloby výše nastíněných, insolvenční zákon neumožňuje insolvenčnímu správci obejít blokační účinky uvedené v ustanovení § 225 odst. 4 jinak, než při naplnění velmi úzce definovaných zákonných podmínek spočívajících v souhlasu žalobce či odvracení bezprostředně hrozící újmy.

3. Insolvenční zákon výslovně stanoví v ustanovení § 225 odst. 5, že před pravomocným skončením řízení o žalobě lze ke zpeněžení nebo jinému nakládání s majetkem podle odstavce 4 přistoupit, jestliže tak z důvodů hodných zvláštního zřetele určil insolvenční soud ve výroku rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Jak je z citovaného ustanovení patrné, může soud ze zákazu zpeněžování majetku před pravomocným skončením řízení o vylučovací žalobě povolit výjimku, pokud jsou k tomu dány důvody zvláštního zřetele hodné (kterými je bezpochyby i zjevná bezdůvodnost a obstrukční charakter žaloby), ale nejdříve v rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, řízení o ní zastavil nebo ji odmítl. Nařízením předběžného opatření tedy obdobného právního účinku není možné dosáhnout, neboť by šlo o nepřípustné obcházení tohoto ustanovení, a proto soud rozhodl tak, že návrh na nařízení předběžného opatření se zamítá, přičemž soud zároveň rozhodl v souladu s ust. § 75b odst. 4 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, že navrhovateli bude po právní moci tohoto usnesení vrácena složená jistota ve výši 10 000,00 Kč.

4. Proti tomuto usnesení podal žalovaný včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a vyhověl jeho návrhu na nařízení předběžného opatření v rozsahu uplatněném v řízení před soudem I. stupně. Má za to, že nařízením předběžného opatření by nedošlo k obcházení § 225 odst. 5 IZ, neboť i tam povolenou výjimku může soud učinit také prostřednictvím předběžného opatření podaného účastníkem řízení podle § 102 o.s.ř. v rámci incidenčního sporu, neboť podle § 102 o.s.ř. je možné předběžné opatření nařídit je-li třeba po zahájení řízení zatímně upravit poměry účastníků nebo je-li obava, že by výkon rozhodnutí v řízení posléze vydaného mohl být ohrožen. Žalovaný zdůvodnil návrh na předběžné opatření tím, že žaloba podaná žalobcem je evidentně šikanózní a obstrukční a jejím jediným účelem bylo zmařit dražbu nemovitostí dlužníka sepsaných v soupisu, neboť žalobce ani ve vylučovací žalobě netvrdí, že by měl k těmto nemovitostem nějaké právo, které brání jejich zápisu do soupisu a touto šikanózní žalobou je ohrožen účel insolvenčního řízení, kterým je zpeněžení majetku dlužníka, pokud možno za nejvyšší cenu tak, aby došlo k rychlému uspokojení věřitelů dlužníka. Tento účel insolvenčního řízení šikanózní žaloba žalobce evidentně maří a žalobce se tím ani netají. Má za to, že soud může i při nařízení předběžného opatření v rámci incidenčního soudu postupovat analogicky s účelem § 82 odst. 2 písm. b) IZ vztahující se na případy, kdy dlužník podá insolvenční návrh účelově bezprostředně před zahájením nedobrovolné dražby v rámci probíhající exekuce s úmyslem tuto nedobrovolnou dražbu zmařit. 5. Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a odvolání žalovaného neshledal důvodným.

6. Odvolací soud má shodně se soudem I. stupně za to, že insolvenční zákon v § 225 odst. 4 a 5 jednoznačně a výslovně stanoví zákonné podmínky, za nichž může insolvenční správce zpeněžit majetek, který je předmětem žaloby podané podle § 225 odst. 1 IZ před pravomocným

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 63 ICm 4399/2017 (KSPH 39 INS 16413/2011)

skončením incidenčního řízení. Podle odst. 4 tak může insolvenční správce učinit sám bez souhlasu, či jiného svolení insolvenčního soudu, pokud tím odvrací újmu na tomto majetku bezprostředně hrozící. O takový majetek se v této věci nejedná, takže takový postup může insolvenční správce zvolit jen tehdy, pokud tak určí insolvenční soud ve výroku rozhodnutí, kterým řízení o vylučovací žalobě končí, tedy kterým žalobu zamítne, odmítne, či řízení o ní zastaví. Nemůže tak soud učinit předtím v průběhu incidenčního sporu na základě návrhu na nařízení předběžného opatření podaného insolvenčním správcem podle § 102 o.s.ř. z důvodů stanovených v § 75 odst. 2 o.s.ř., neboť insolvenční zákon takový postup vylučuje.

7. Z těchto důvodů odvolací soud usnesení soudu I. stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Poučení:

Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 24. ledna 2018

JUDr. Jiří Goldstein, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.