101 VSPH 49/2011-139
38 ICm 271/2010 101 VSPH 49/2011-139 KSPH 38 INS 9368/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: Factoring České spořitelny, a.s., sídlem Budějovická 1518/13B, Praha 4, zastoupený JUDr. Marií Oswaldovou, advokátkou, sídlem Bolkova 4, Praha 1, proti žalovanému: JUDr. Jaroslav Hrnčíř, sídlem Rumunská 12, Praha 2, insolvenční správce úpadce HSS, a.s., zastoupený JUDr. Evou Metzkerovou, advokátkou, sídlem Rumunská 12, Praha 2, o určení existence zajištění přihlášené pohledávky žalobce, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 38 ICm 271/2010-47 ze dne 20. prosince 2010

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 38 ICm 271/2010 ze dne 20. prosince 2010 se v zamítavém výroku ve věci samé pod bodem I. potvrzuje v části, v níž byla zamítnuta žaloba na určení, že pohledávka žalobce ve výši 24.564.779,42 Kč je pohledávkou zajištěnou podle smlouvy o zajišťovacím převodu práva z 23. října 2009, v části týkající se zamítnutí žaloby na určení zajištění téže pohledávky žalobce zástavním právem zřízeným notářským zápisem NZ293/2005, N364/2005 se tento rozsudek mění tak, že pohledávka žalobce za dlužníkem ve výši 24.564.779,42 je pohledávkou zajištěnou zástavním právem zřízeným podle notářského zápisu notáře Mgr. Miloslava Peterky NZ 293/2005, N364/2005 zapsaný v rejstříku zástav pod č. 8509.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů před soudy všech stupňů.

O d ů v o d n ě n í:

Krajský soud v Praze (dále jen insolvenční soud ) rozsudkem ze dne 20. prosince 2010, č. j. 38 ICm 271/2010-47, zamítl žalobu, jíž se žalobce (Factoring České spořitelny, a.s.) domáhal vůči žalovanému (insolvenčnímu správci dlužníka HSS, a.s.) určení, že jeho pohledávky za dlužníkem ve výši 24 564 779,42 Kč jsou zajištěny zástavními právy zřízenými dle notářských zápisů notáře Mgr. Miloslava Peterky, NZ 107/2005, N 128/2005 a NZ 293/2005, N 364/2005, zapsanými v rejstříku zástav pod č. 7398 a č. 8509, a smlouvou o 38 ICm 271/2010 KSPH 38 INS 9368/2009 zajišťovacím převodu práva ze dne 23. října 2009 (bod I. výroku). Dále rozhodl o náhradě nákladů řízení (bod II. výroku).

Insolvenční soud vyšel především z toho, že

1/ Dne 3. června 2005 uzavřel dlužník se žalobcem formou notářského zápisu zástavní smlouvu č. NZ 107/2005, N 128/2005 (dále jen první zástavní smlouva ) k zajištění pohledávky plynoucí z rámcové faktoringové smlouvy ze dne 2. července 2003, číslo 100181 a na ni navazujících obchodních smluv. Jako předmět zástavního práva byl označen soubor movitých věcí, a to zařízení a zásoby dlužníka, nacházející se v provozovně společnosti v areálu Hořovice, Cintlovka 535, a to v průmyslovém objektu bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. st. 2195/20, zapsaném na LV č. 2147 pro k. ú. a obec Hořovice, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Beroun, s tím, že v tomto objektu se nachází sklad materiálů pevné ceny a slévárna, a v průmyslových objektech bez č. p./č. e. na pozemku parc. č. st. 373/1, 373/2, 373/3 a 373/4, vše zapsané na LV č. 441, pro k. ú. a obec Tlustice, u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrálního pracoviště Beroun, s tím, že v tomto objektu se nachází sklad materiálů pevné ceny a NV Obrobna.

2/ Dne 8. listopadu 2005 uzavřel dlužník se žalobcem formou notářského zápisu zástavní smlouvu č. NZ 293/2005, N 364/2005 (dále jen druhá zástavní smlouva ) k zajištění pohledávky plynoucí z rámcové faktoringové smlouvy ze dne 2. července 2003, číslo 100181 a na ni navazujících obchodních smluv. Jako předmět zástavního práva byl označen soubor movitých věcí, a to hmotný investiční majetek dlužníka, nacházející se v provozovně dlužníka v objektu strojírny, hmotný investiční movitý majetek dlužníka nacházející se v provozovně dlužníka a ve střediscích údržby a energetiky, nacházející se v objektech strojírny a slévárny v Hořovicích, hmotný investiční movitý majetek dlužníka nacházející se v provozovně dlužníka ve středisku svařovny nacházející se v objektu strojírny v Hořovicích, hmotný movitý investiční majetek dlužníka nacházející se v provozovně dlužníka v objektech slévárny-cídírny odlitků v Hořovicích, hmotný movitý investiční majetek dlužníka nacházející se v provozovně dlužníka v Hořovicích, v objektech slévárny-formovny I. a formovny II., hmotný investiční majetek dlužníka nacházející se v provozovně dlužníka v Hořovicích, v odboru správa podniku, v objektu slévárny, a veškeré zásoby dlužníka nacházející se v provozovně dlužníka.

3/ Dne 23. října 2009 uzavřel žalobce s dlužníkem smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva (k elektrické indukční tavící peci), kterou byly zajištěny závazky z rámcové factoringové smlouvy č. 100181 a z následně navazujících obchodních kontraktů a závazky vyplývající z prohlášení o uznání závazku ze dne 15. května 2009.

4/ Krajský soud v Praze usnesením ze dne 2. února 2010, č. j. KSPH 38 INS 9368/2009-A-14, zjistil úpadek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného.

5/ Žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na majetek dlužníka pohledávku zajištěnou zástavním právem a zajišťovacím převodem vlastnického práva na základě výše uvedených smluv.

6/ U přezkumného jednání konaného dne 8. dubna 2010 žalovaný popřel právo na přednostní uspokojení žalobcovy pohledávky (právo na uspokojení ze zajištění). 38 ICm 271/2010 KSPH 38 INS 9368/2009

7/ Dopisem doručeným žalobci dne 19. dubna 2010 vyzval žalovaný žalobce, aby podal incidenční žalobu, kterou se bude domáhat určení, že pohledávka přihlášená do insolvenčního řízení dlužníka HSS, a. s. je pohledávkou zajištěnou.

8/ Žalobce podal 5. května 2010 žalobu na určení pořadí své přihlášené pohledávky.

Na tomto základě insolvenční soud, poté, co předeslal, že sporným zůstalo pouze posouzení platnosti zástavních smluv a smlouvy o zajišťovacím převodu práva, uvedl, že v zástavních smlouvách je zástava vymezena příliš obšírně, což způsobuje neurčitost a tím i absolutní neplatnost těchto smluv. K užitému pojmu hmotný movitý investiční majetek insolvenční soud uvedl, že tento pojem v době uzavření smluv ani v době rozhodování soudu není používán v žádných právních předpisech, pročež je možné pouze dovozovat, co znamená. Ve smlouvě užitý pojem se tedy vůbec nepoužívá, je nejasný a neurčitý a může v sobě zahrnovat širokou škálu majetku dlužníka, který však nikdy nebyl předmětem zástavních smluv.

K tomu insolvenční soud doplnil, že movitý majetek je specifikován pouze místem umístění , nelze předpokládat jeho stále setrvání v daných objektech, jakož i jeho nespotřebování v případě zásob, proto nelze jednoznačně a určitě vymezit předmět zástavní smlouvy, neboť není zřejmé, které věci byly ke dni uzavření smlouvy v daných objektech a které byly získány až následně.

Rovněž smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva insolvenční soud-s odkazem na rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 31 Odo 495/2006, uveřejněný pod číslem 45/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek [dále jen R 45/2009 ] (který je-stejně jako další rozhodnutí citovaná níže-uveřejněn na webových stránkách Nejvyššího soudu)-shledal neplatnou pro neurčitost, neboť neobsahuje všechny náležitosti tohoto typu smlouvy podle § 553 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen obč. zák. ). Podle insolvenčního soudu smlouva postrádá jednoznačné určení zajišťovaného majetku, právo dlužníka, které se převádí, jeho předmět a způsob uspokojení věřitelovy pohledávky z převedeného dlužníkova práva. Podle uzavřené smlouvy navíc došlo k převodu vlastnického práva bez uzavření jakékoliv jiné smlouvy, což odporuje podstatě a právní úpravě takové smlouvy, která je pouze smlouvou zajišťovací, nikoliv realizační.

K odvolání žalobce Vrchní soud v Praze rozsudkem č.j.-77 ze dne 9. června 2011 rozhodnutí soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě v plném rozsahu vyhověl (první výrok) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (druhý výrok).

Odvolací soud poté, co zopakoval důkazy předmětnými třemi smlouvami, dospěl k těmto závěrům:

1/ Předmětem zástavního práva mohou být podle § 158 odst. 1 obč. zák. věci hromadné i soubory movitých věcí, a to jak věci určené jen druhově, hromadně nebo úhrnně, tedy movité věci jak stojí a leží nacházející se v určitých prostorech (potud odvolací soud odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. listopadu 2003, sp. zn. 32 Odo 441/2003), tak zásoby, kdy zpeněžení se bude týkat těch jednotlivých věcí, které se v označených prostorách podle zástavních smluv nacházely v době zpeněžení (s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. ledna 2011, sp. zn. 21 Cdo 3757/2009). Vnosem další věci do daného prostoru vzniká zástavní právo k dané věci, vynesením věci naopak zástavní právo k dané věci zaniká. 38 ICm 271/2010 KSPH 38 INS 9368/2009

2/ Zástava je v případě smlouvy ze dne 8. listopadu 2005 dostatečně specifikována rovněž ve znaleckém posudku Viléma Balaše.

3/ Pojem hmotný movitý investiční majetek je možné vyložit podle právních předpisů, které již sice nejsou platné, ale byly součástí právního řádu České republiky. Jde především o zákon č. 563/1991 Sb., o účetnictví, a dále o Opatření ministerstva financí č. 54/1996 Sb.

4/ Výše pohledávky, která je zástavním právem zajišťována, je dostatečně určena, neboť občanský zákoník ani obchodní zákoník v době platnosti obou zástavních smluv nevyžadovaly, aby v nich označené pohledávky, které má zástavní právo zajišťovat, skutečně existovaly nebo byly splatné. K tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. listopadu 2005, sp. zn. 29 Odo 1014/2003 (uveřejněný v časopise Soudní judikatura č. 2, ročník 2006, pod číslem 15).

5/ Smlouva o zajišťovacím převodu práva nemůže být neplatná proto, že neobsahuje dohodu o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzniklé ze zajištění, neboť za situace, kdy v této věci k žádnému opožděnému plnění ze strany dlužníka nedošlo, by vyslovení neplatnosti bylo projevem bezobsažného právního formalismu .

6/ Výše a druh pohledávek zajištěných zajišťovacím převodem práva jsou dostatečně identifikovány v čl. I., bodu 1 smlouvy. Kromě splatných pohledávek v tomto článku uvedených jsou předmětem zajištění i pohledávky splatné či vzniklé v budoucnu podle factoringové smlouvy. Splatnost zajištěných pohledávek je podstatnou náležitostí vlastní smlouvy (factoringové a na ni navazujících smluv).

7/ Předmět zajišťovacího převodu práva je vymezen zcela přesně a dostatečně článku I. bodu 1. odst. 2 smlouvy o zajišťovacím převodu práva.

8/ Na základě této argumentace uzavřel, že všechny tři smlouvy jsou smlouvami dostatečně určitými a srozumitelnými, a tedy platnými.

K dovolání žalovaného proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud České republiky rozsudkem č.j. 29 ICdo 6/2011-107 ze dne 31. března 2015 rozhodl takto:

1. Zamítl dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. června 2011 ohledně určení práva žalobce na uspokojení jeho pohledávky za dlužníkem ve výši 24.564.779,42 Kč ze zajištění zástavním právem zřízeným podle notářského zápisu notáře Mgr. Miloslava Peterky č.j. NZ 107/2005, N 128/2005, zapsaným v rejstříku zástav podle číslem 7398.

Výrok o částečném odmítnutí dovolání žalovaného odůvodnil dovolací soud tím, že prostřednictvím uplatněných dovolacích důvodů ve skutečnosti žalovaný polemizuje především se závěry odvolacího soudu o platnosti druhé zástavní smlouvy. V první zástavní smlouvě obsažené v notářském zápisu č.j. NZ 107/2005, N 128/2005 smluvní strany nepoužily dovolatelem zpochybňovaný pojem hmotný movitý investiční majetek a smlouva neodkazovala ani na sporný znalecký posudek Ing. Viléma Balaše. Závěry odvolacího soudu, 38 ICm 271/2010 KSPH 38 INS 9368/2009 na jejichž základě uzavřel, že první zástavní smlouva je platná, jsou plně v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, na kterou Nejvyšší soud v rozsudku odkázal.

S ohledem na shora uvedené nabyl rozsudek odvolacího soudu ze dne 9. června 2011 č.j.-77 právní moci v měnícím výroku ohledně určení práva žalobce na uspokojení jeho pohledávky za dlužníkem ze zajištění zástavním právem zřízeným podle notářského zápisu č.j. NZ 107/2005, N 128/2005.

2. Nejvyšší soud shora zmíněným rozsudkem zrušil předchozí rozsudek odvolacího soudu v měnícím výroku ohledně určení práva žalobce na uspokojení jeho pohledávky za dlužníkem ve výši 24.564.779,42 Kč, ze zajištění zástavním právem zřízeným podle notářského zápisu Mgr. Miloslava Peterky č.j. NZ 293/2005, N 364/2005, zapsaným v rejstříku zástav pod číslem 8509 a smlouvou o zajišťovacím převodu práva ze dne 23. října 2009.

Nejvyšší soud k druhé zástavní smlouvě č.j. NZ 293/2005, N 364/2005 (dále jen druhá zástavní smlouva) uvedl, že dovolatel brojí proti rozsudku odvolacího soudu především námitkou, že předmět zástavy je ve smlouvě specifikován prostřednictvím pojmu hmotný movitý investiční majetek , který není způsobilý dostatečně určitě vymezit předmět zástavního práva. K tomu Nejvyšší soud dovodil, že obecně lze o tomto pojmu uvažovat jako o označení druhu majetku, tak jak byl definován v právním řádu do konce roku 2000, nebo jako o dlouhodobém hmotném majetku. I v případě, kdy smluvní strany ve smlouvě použijí termín nedefinovaný platným právním řádem, je třeba tento projev vůle vyložit podle pravidel určených pro výklad právních pojmů, a proto podstatné není to, zda smluvními stranami použitý termín je definován platným právem, či zda vychází ze zažitého používání tohoto pojmu v obchodním styku bez ohledu na to, že jeho zákonná definice v platném právu již obsažena není, anebo zda byl ve smlouvě použit z jiného důvodu. Rozhodující je pouze to, zda lze tento pojem vyložit, tedy zda lze v této věci dospět k závěru, v jakém významu byl smluvními stranami tento pojem použit, a zda je v konkrétní věci způsobilý dostatečně určit předmět zástavy. Vytkl odvolacímu soudu, že projev vůle smluvních stran v druhé zástavní smlouvě a okolnosti s tímto projevem související, blíže nezjišťoval, ani neposuzoval, uspokojil se toliko s konstatováním, že zástava je v druhé zástavní smlouvě označena za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2 obč.zák. dostatečně určitě a srozumitelně, a to nejen označením místa, kde se nacházejí, ale také znaleckým posudkem Viléma Balaše, jehož předmětem bylo stanovení hodnoty souboru movitých věcí označených v zástavní smlouvě jako hmotný movitý investiční majetek . Uvedl, že odvolací soud nemohl učinit závěr, že označený znalecký posudek, na který druhá zástavní smlouva odkazuje, upřesňuje předmět zástavy, když žádný ze soudů neprovedl důkaz touto listinou. Za těchto podmínek proto znalecký posudek nemohl sloužit k výkladu projevu vůle smluvních stran a k tomu, aby blíže specifikoval předmět zástavy, či k tomu, aby z něj bylo možno usuzovat, jaká byla vůle smluvních stran zástavní smlouvy vymezit, co bude zástavou. Odvolací soud v tomto směru vyšel ze skutkového zjištění, které nemá podle obsahu spisu oporu v provedeném dokazování.

Ke smlouvě o zajišťovacím převodu práva Nejvyšší soud v rozsudku uvedl, že s odkazem na rozsáhlou judikaturu Nejvyššího soudu k otázce posuzování platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu práva z hlediska zákonných náležitostí obsahu této smlouvy, jež jsou předpokladem pro jejich platnost, neobstojí právní posouzení smlouvy o zajišťovacím převodu práva uzavřené v této věci odvolacím soudem jako smlouvy platné. Vyšel-li odvolací soud z toho, že zkoumaná smlouva neobsahuje dohodu o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele (žalobce) k převedenému majetku bude mít, byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzniklé ze 38 ICm 271/2010 KSPH 38 INS 9368/2009 zajištění, a přesto dovodil, že jde o smlouvu platnou, je jeho právní posouzení věci v rozporu s judikaturou Nejvyššího soudu.

Žalobce na svém odvolání proti rozsudku soudu prvého stupně trval, a proto odvolací soud znovu tento rozsudek přezkoumal v rozsahu, v němž jeho předchozí rozsudek byl zrušen Nejvyšším soudem a vycházeje z pro něj závazných právních názorů Nejvyššího soudu vyjádřených ve shora uvedeném rozsudku, neshledal odvolání žalobce důvodným v části, v němž soud prvního stupně zamítl jeho žalobu na určení zajištění pohledávky smlouvou o zajišťovacím převodu práva ze dne 23. října 2009, neboť podle závazného právního názoru Nejvyššího soudu je tato smlouva smlouvou absolutně neplatnou z důvodů, jež jsou podrobně rozvedeny v rozsudku Nejvyššího soudu, na jehož odůvodnění proto odvolací soud pro stručnost zcela odkazuje.

Jelikož jediným důvodem, pro který Nejvyšší soud zrušil předchozí odvolací rozsudek v měnící části ohledně zajištění sporné pohledávky žalobce druhou zástavní smlouvou, je nedostatečný skutkový stav věci, konkrétně to, že odvolací soud při svém závěru o určitosti a srozumitelnosti obsahu této smlouvy z hlediska vymezení předmětu zástavy, neprovedl důkaz znaleckými posudky, na které tato druhá zástavní smlouva odkazuje, doplnil odvolací soud dokazování písemnými znaleckými posudky, které jsou uvedeny v článku IV. druhé zástavní smlouvy. Podle bodu 3 tohoto článku, předmětem znaleckého zkoumání bylo stanovení hodnoty souboru movitých věcí, jež jsou předmětem zástavy podle této smlouvy.

V článku 4 bod 3 písm. a) zástavní smlouvy je uvedeno, že předmětem zástavy je hmotný movitý investiční majetek nacházející se v provozovně úpadce v objektu strojírny na adrese Cintlovka 535, Hořovice.

Ze znaleckého posudku Viléma Balaše ze dne 26.9.2005 odvolací soud zjistil, že předmětem posuzování je hmotný investiční majetek, který je v době podání posudku umístěn v objektech obrobny na adrese Cintlovka 535, Hořovice a tento posudek je zpracován jako doklad pro ohodnocení zástavy pro banku. V posudku pak znalec v tabulce jmenovitě uvádí jednotlivé movité věci podle jejich umístění ve střediscích, označených číslem, a to tak, že každá věc je specifikována inventárním číslem, názvem, rokem výroby a jejím oceněním ke dni podání znaleckého posudku, s tím, že znalec nakonec stanoví, že celková obecná cena zastavovaného majetku činí 9.115.200,-Kč.

Ze znaleckého posudku téhož znalce rovněž z data 26. září 2005 odvolací soud zjistil, že předmětem znaleckého ocenění byl hmotný investiční movitý majetek úpadce, který byl ke dni podání posudku umístěn v objektech údržby a energetiky na adrese Cintlovka 535, Hořovice a znalecký posudek je zpracován jako podklad pro zástavu pro banku. Znalec v tabulce specifikuje hmotný investiční majetek určený ke znaleckému ocenění tak, že tam uvádí jednotlivé movité věci, jež jsou předmětem znaleckého ocenění, a to jejich inventárním číslem, názvem, rokem výroby a oceněním v korunách českých, s tím, že celkem činí obecná cena oceňovaného majetku 10.229.700,-Kč.

Ze znaleckého posudku téhož znalce ze dne 21. září 2005 odvolací soud zjistil, že úkolem znalce podle tohoto posudku bylo ocenění hmotného movitého investičního majetku umístěného v objektu svařovny úpadce na adrese Cintlovka 535, Hořovice a znalecký posudek byl zpracován jako podklad pro zástavu bance. Ve znaleckém posudku je obsažena tabulka, v níž jsou jednotlivě uvedeny movité věci, jenž jsou předmětem znaleckého ocenění, a to jejich inventárním číslem, názvem, rokem výroby, i oceněním v korunách českých, s tím, že celková obecná cena oceňovaných věcí činí 2.927.300,-Kč. 38 ICm 271/2010 KSPH 38 INS 9368/2009

Ze znaleckého posudku stejného znalce rovněž ze dne 21. září 2005 odvolací soud zjistil, že předmětem tohoto posudku bylo ocenění hmotného movitého investičního majetku úpadce, umístěného v objektech slévárny-cídírny odlitků na adrese Cintlovka 535, Hořovice. Posudek je zpracován jako podklad pro zástavu bance. Ve znaleckém posudku v tabulce znalec uvádí předmět ocenění zástavy, a to tak, že v tabulce uvádí jednotlivé hmotné movité věci, jež byly předmětem ocenění, a to jejich inventárním číslem, názvem, rokem výroby a jejich oceněním v korunách českých, s tím, že celkem obecná cena oceňovaných movitých věcí činí 1.100.000,-Kč

Ze znaleckého posudku téhož znalce ze dne 16. září 2009 odvolací soud zjistil, že úkolem znalce je stanovit hodnotu hmotného movitého investičního majetku úpadce, umístěného v době podání posudku v objektech slévárny-formovny I, na adrese Cintlovka 535, Hořovice a posudek je vypracován pro účely zástavy tohoto majetku pro banku. Znalec jednotlivé předměty ocenění uvádí v tabulce, v níž jsou uvedeny jednotlivé movité věci, jež jsou předmětem ocenění, a to vždy jejich inventárním číslem, názvem, rokem výroby a oceněním jednotlivých věcí v korunách českých, s tím, že celkem obecná cena oceňovaných věcí činí 2.645.200,-Kč.

Ze znaleckého posudku stejného znalce ze dne 19. září 2005 odvolací soud zjistil, že úkolem znalce je stanovit cenu hmotného investičního movitého majetku úpadce, umístěného v objektech slévárny-formovny II na adrese Cintlovka 535, Hořovice a toto ocenění je podkladem pro stanovení hodnoty zástavy pro banku. Znalec pak v tabulce uvádí specifikaci oceňovaného majetku úpadce, takže v tabulce uvádí jednotlivé movité věci, které byly předmětem ocenění, a které se nacházejí v objektech slévárny-formovny II, tak, že každá tato věc je označena inventárním číslem, názvem, rokem výroby a jejich cenou obvyklou ke dni ocenění, s tím, že celkem obecná cena všech těchto věcí činí 8.451.800,-Kč.

Ze znaleckého posudku stejného znalce ze dne 15. září 2005 odvolací soud zjistil, že předmětem oceňování byl hmotný movitý investiční majetek úpadce umístěný v době podání posudku, umístěného v odboru správy podniku-HSS Hořovice, a.s. a posudek je zpracován jako doklad stanovení ceny zástavy pro banku. Ve svém posudku pak v tabulce znalec uvádí jednotlivé movité věci, jež jsou předmětem ocenění, a to každá z těchto věcí je tam označena inventárním číslem, názvem, rokem pořízením a jejich cenou ke dni podání posudku, s tím, že celková obecná cena těchto věcí činí 1.693.500,-Kč.

Po zhodnocení všech důkazů provedených soudem prvního stupně a odvolacím soudem k platnosti druhé zástavní smlouvy, odvolací soud opět dospěl k závěru, že v této části je žaloba důvodná.

Při posuzování určitosti obsahu této zástavní smlouvy odvolací soud vycházel z obecné právní zásady, že smlouvy jsou právní úkony platné, a tudíž i obsahově určité, je-li jejich obsah určitý a srozumitelný oběma smluvním stranám a nelze-li (jde-li o smlouvy písemné) jazykové nejasnosti odstranit výkladem podle § 35 odst. 2 obč.zák. ve znění platném v době uzavření této zástavní smlouvy a dále ve znění § 158 odst. 1 stejného obč.zák., podle něhož zástavní právo k nemovitostem, které nejsou předmětem evidence v katastru nemovitostí, zástavní právo k věci hromadné, k souboru věcí a k movitým věcem, k nimž má podle zástavní smlouvy vzniknout zástavní právo, aniž by byly odevzdány zástavnímu věřiteli, nebo třetí osobě, vzniká zápisem do rejstříku zástav vedeného Notářskou komorou ČR, což se v případě druhé zástavní smlouvy stalo a tato zástavní smlouva je zapsána v rejstříku zástav pod číslem 8509. 38 ICm 271/2010 KSPH 38 INS 9368/2009

Ze všech shora uvedených znaleckých posudků vyplývá, že předmětem zástavy podle druhé zástavní smlouvy byly soubory movitých věcí individuálně určené v jednotlivých znaleckých posudcích, které se nacházeji v konkrétních prostorách (budovách), v zástavní smlouvě označené tak, že je není možno zaměnit s jinými prostorami (k tomu viz i rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 32 Cdo 441/2003). Použití slovního spojení majetek nacházející se v označených prostorách v současnosti v článku II druhé zástavní smlouvy pak nelze vykládat ve smyslu § 35 odst. 2 obč.zák. s ohledem na specifikaci předmětu zástavy v jednotlivých znaleckých posudcích jinak, než jako upřesnění souboru movitých věcí, který je předmětem zástavního práva, a který je ve smlouvě s odkazem na znalecké posudky určen jako soubor jednotlivých movitých věcí ve znaleckých posudcích specifikovaných tak, že nejsou zaměnitelné s jinými movitými věcmi ve vlastnictví úpadce. Je naprosto nerozhodné, zda všechny tyto jednotlivé movité věci, jež byly předmětem zástavy podle druhé zástavní smlouvy, se dosud v označených objektech dlužníka nacházejí, neboť při zpeněžování předmětu zástavy budou logicky zpeněžovány jen ty soubory movitých věcí, které se v označených budovách nacházejí v okamžiku jejich zpeněžování za účelem realizace zástavního práva žalobce, neboť ze své podstaty jde o věci v čase proměnné, které se obměňují za jiné stejného druhu a určení, nebo které již fakticky neexistují. Je nepochybné, že předmětem zástavy podle druhé zástavní smlouvy byly soubory movitých věcí, neboť i ten se v právních vztazích v případě, že je zástavou, považuje za věc jedinou, i když ve skutečnosti jde o souhrn mnoha jednotlivých věcí. Zpeněžení souboru movitých věcí za účelem získání výtěžku, z něhož bude zástavní věřitel uspokojen, se týká těch jednotlivých věcí, které se v označených prostorách podle zástavní smlouvy nacházejí v době jejich zpeněžování (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 21 Cdo 3757/2009 ze dne 20. ledna 2011).

Odvolací soud proto dospěl k závěru, že zástavy v druhé zástavní smlouvě sepsané formou notářského zápisu jsou označeny za použití výkladových pravidel obsažených v § 35 odst. 2 obč.zák., ve znění platném v době uzavření zástavní smlouvy dostatečně určitě a srozumitelně, a to nejen označením místa, kde se nacházejí, ale i odkazem na znalecké posudky znalce Viléma Balaše, jejichž předmětem bylo stanovení hodnoty souboru movitých věcí, označených v zástavní smlouvě hmotný investiční majetek . Tyto znalecké posudky dostatečně upřesňují soubor movitých věcí, tvořící zástavu podle této smlouvy, pokud by mezi účastníky smlouvy nebylo jasné, co je zástavou.

Neobstojí rovněž námitka, že v druhé zástavní smlouvě není dostatečně určena výše pohledávky, která je zástavním právem zajišťována. Také ohledně této námitky odkazuje odvolací soud především na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu (viz např. rozsudek sp.zn. 29 Odo 1014/2003), podle níž občanský zákoník, ani obchodní zákoník, v době platnosti této zástavní smlouvy nevyžadoval, aby v nich označené pohledávky, které má zástavní právo zajišťovat, skutečně už existovaly, nebo byly splatné. Platná je tedy i zástavní smlouva, jestliže zajišťovaná pohledávka má vzniknout teprve v budoucnu. Ze všech důvodů shora uvedených dospěl odvolací soud k závěru, že druhá zástavní smlouva je smlouvou obsahově dostatečně určitou a srozumitelnou, a je proto smlouvou platnou i ve smyslu § 37 odst. 1 občanského zákoníku ve znění platném v době uzavření této zástavní smlouvy, a proto rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm.b) o.s.ř. změnil a žalobě vyhověl v části, v níž se žalobce domáhal určení, že jeho pohledávky ve výši 24.564.779,-Kč jsou pohledávkami zajištěnými zástavním právem zřízeným notářským zápisem č.j. NZ 294/2005, N 364/2005 zapsaným v rejstříku zástav pod číslem 8509.

Výrok o nákladech řízení před soudy všech stupňů je odůvodněn § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, podle něhož ve sporu o určení pravosti, výše nebo pořadí přihlášené 38 ICm 271/2010 KSPH 38 INS 9368/2009 pohledávky, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proto proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím, Krajského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 27. ledna 2016

JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová