101 VSPH 487/2017-44
č. j. 43 ICm 452/2017 101 VSPH 487/2017-44 (KSCB 28 INS 25885/2016)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Karety ve věci žalobce: Hart & Partners, v.o.s., IČO 04680294, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, insolvenční správce dlužnice Šárky Tenglové zastoupený JUDr. Janou Bednářovou, advokátkou, sídlem Šrobárova 23, Praha 3 proti žalovanému: ANALYTICAL INVESTMENTS INC., registrační číslo 67255, sídlem Ajeltake Road, Ajeltake Island, Marshallovy ostrovy zastoupený Mgr. Pavlou Švábovou, advokátkou, sídlem Vodičkova 695/24, Praha 1 o určení pravosti pohledávek, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 43 ICm 452/2017-32 ze dne 23. března 2017

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 43 ICm 452/2017-32 ze dne 23. března 2017 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud I. stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod body I. a II. zamítl žalobu na určení pravosti popření vykonatelných pohledávek žalobce

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz 43 ICm 452/2017 (KSCB 28 INS 25885/2016)

přihlášených do insolvenčního řízení, a to dílčí pohledávky č. 1 ve výši 108.815,77 Kč a pohledávky č. 2 ve výši 1.000 Kč, pod bodem III. výroku pak rozhodl, že se žalovanému nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci-insolvenčnímu správci s odkazem na § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ). 2. Při svém rozhodování vyšel soud I. stupně z těchto zjištění: -na přezkumném jednání konaném 17. 1. 2017 žalobce popřel co do pravosti a výše vykonatelnou pohledávku žalovaného, jejímž právním důvodem je ručení dlužnice za závazek Daniela Váchy vůči žalobci sestávající se z dlužné jistiny 16.380 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 80.053,77 Kč a nákladů nalézacího řízení ve výši 13.382 Kč podle pravomocného rozhodnutí Okresního soudu v Českých Budějovicích sp. zn. 25 EC 610/2011 (pohledávka č. 1), -dílčí pohledávka č. 2 představuje smluvní pokutu za nesplnění povinnosti hlavního dlužníka, za níž se dlužnice jako ručitelka zaručila, a která byla žalobci přiznána stejným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích, -důvodem popření těchto pohledávek insolvenčním správcem v celkové výši 109.815,77 Kč bylo promlčení obou dílčích pohledávek, jak vyplývá z upraveného seznamu přihlášených pohledávek, což žalobce zdůvodňoval tím, že se sporné pohledávky vůči dlužnici nikdy nestaly splatnými, protože žalobce jako věřitel nikdy dlužnici jako ručitelku nevyzval k písemnému splnění za dlužníka, takže promlčecí lhůta poslední splátky věřitele za hlavním dlužníkem Danielem Váchou začala běžet 1. 3. 1998 a skončila 1. 3. 2001 a žalobu u Okresního soudu v Českých Budějovicích žalobce podal až v roce 2011, tedy v době, kdy už obě pohledávky byly promlčeny, -úpadek dlužnice zjištěný insolvenčním soudem je řešen jejím oddlužením, vykonatelnost obou sporných pohledávek vyplývá jednoznačně z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 25 EC 610/2011-89 ve vztahu k dlužnici Šárce Tenglové a z rozsudku téhož soudu sp. zn. 15 EC 962/11 ve vztahu k osobnímu dlužníku-žalovanému Danielu Váchovi. Oběma těmito rozsudky bylo žalovaným uloženo zaplatit žalobci 16.380 Kč z 26 % úrokem jdoucím od 18. 2. 1998 do zaplacení a dále částku 1.000 Kč a dále náklady řízení ve výši 13.382 Kč a ve výši 5.480,40 Kč ve vztahu k žalovanému Danielu Váchovi, přičemž v rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích č. j. 25 EC 610/2011-89 bylo současně rozhodnuto, že v rozsahu poskytnutého plnění žalovaným Danielem Váchou zaniká povinnost druhého dlužníka, tedy dlužnice Šárky Tenglové. 3. Vycházeje z těchto zjištění dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Svůj závěr o nedůvodnosti žaloby dovodil soud I. stupně ze znění § 199 odst. 2 IZ, podle něhož lze jako důvod popření pravosti nebo výše vykonatelné pohledávky přiznané pravomocným rozhodnutím příslušného orgánu uplatit pouze skutečnosti, které nebyly uplatněny dlužníkem v řízení, které předcházely vydání tohoto rozhodnutí; důvodem popření, však nemůže být jiné právní hodnocení věci. Dovodil, že námitku promlčení a v souvislosti s tím i námitku splatnosti, či nesplatnosti žalované částky dlužnicí mohl žalovaný insolvenční dlužník uplatnit v řízení před Okresním soudem v Českých Budějovicích, ale nelze se jí zabývat již v tomto incidenčním sporu, neboť jde o námitku právní, která nemůže být relevantním důvodem popření vykonatelné pohledávky. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl. Považuje za nesprávný právní závěr soudu I. stupně, že námitka nesplatnosti pohledávky přiznané vůči dlužnici rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích je námitkou právní. Má za to, že jde o námitku skutkovou,

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 43 ICm 452/2017 (KSCB 28 INS 25885/2016)

přičemž pohledávka vůči dlužnici je pohledávkou z ručitelského závazku a dlužnice jako ručitelka byla proto povinna uspokojit pohledávku věřitele za obligačním dlužníkem, jestliže jí tento neuspokojil ani na písemnou výzvu věřitele. Výzva obligačnímu dlužníku ze strany věřitele je obsažena poprvé až v žalobě na zaplacení dlužné částky. Žaloba byla obligačnímu dlužníku doručena až po zrušení elektronického platebního rozkazu vydaného 18. 7. 2013, takže k doručení žaloby mohlo dojít až v období od 18. 7. 2013 do 28. 5. 2014, kdy rozhodl Okresní soud rozsudkem ve věci samé. Teprve od doručení žaloby, která nahrazuje výzvu obligačnímu dlužníkovi, mohla mu začít běžet lhůta k plnění a dlužnice se mohla dostat do prodlení nejprve po jejím marném uplynutí. V době podání žaloby proti dlužnici jako ručitelce však nešlo o dluh splatný, a proto v okamžiku vyhlášení tohoto rozsudku proti dlužnici nemohla být dlužnice v prodlení se splněním své povinnosti. Žalobce je si vědom toho, že rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích má účinky pravomocného soudního rozhodnutí a nelze proto vznášet námitku promlčení, neboť pohledávka se promlčuje v desetileté promlčecí lhůtě, ale bude-li tento rozsudek odklizen, což se může stát i v tomto incidenčním sporu, stane se námitka promlčení vznesená v žalobě důvodnou, neboť řízení bylo zahájeno po uplynutí tříleté promlčecí doby, a proto nemohlo způsobit zastavení běhu promlčecí doby a popíraná pohledávka je tak promlčená. 5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející postupem podle § 214 odst. 3 o.s.ř., neboť odvolání bylo podáno jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání odvolacím soudem souhlasili ve smyslu usnesení-40 ze dne 30. 1. 2018, doručeného zástupcům účastníků téhož dne. Odvolání žalobce neshledal odvolací soud důvodným. 6. Odvolací soud bez výhrad sdílí právní závěr soudu I. stupně o tom, že námitka promlčení sporné pohledávky, která byla také právním důvodem jejího popření při přezkumném jednání žalovaným, je námitkou právní a nikoliv námitkou skutkovou, stejně jako námitka, že sporná pohledávka nebyla v době podání žaloby o její zaplacení u Okresního soudu v Českých Budějovicích pohledávkou splatnou, kterou by bylo možné vymáhat proti ručitelce u soudu, a proto právní důvody popření pohledávky žalobce nemohou být znovu přezkoumány soudem v incidenčním sporu, neboť tomu brání znění § 199 odst. 2 IZ, správně citovaný v napadeném rozsudku soudem I. stupně. Platí i v této věci, že důvodem popření pohledávky žalobce nemůže být jiné právní posouzení věci, tedy nároku, který byl žalobci přiznán pravomocným a vykonatelným rozsudkem soudu na základě žaloby podané v rámci řádného pořadu práva. Námitka, že sporné pohledávky nebyly v době, kdy byla podána žaloba na jejich zaplacení u Okresního soudu v Českých Budějovicích dosud splatné vůči dlužnici jako ručitelce, neboť jejich splatnost nastala až později neobstojí, protože žaloba byla obligačnímu dlužníku soudem doručena postupem podle občanského soudního řádu před rozhodnutím soudu ve věci samé, a jestliže tuto námitku uplatňuje žalobce v incidenčním sporu, pak je to jen proto, aby prokázal právní důvod popření sporné pohledávky, tedy to, že v době jejího přihlášení v insolvenčním řízení jde o pohledávky promlčené, či jde pouze o jeho argumentaci k otázce právní, a to k otázce promlčení, které bylo také jediným právním důvodem jejich popření žalobcem při přezkumném jednání. 7. Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správné podle § 219 o.s.ř. potvrdil, a to i v akcesorickém výroků o nákladech řízení, který je sice formulačně nepřesný, nicméně vyplývá z § 202 odst. 1 IZ. 8. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn rovněž § 202 odst. 1 IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky nemá žádný z účastníků, tedy ani účastník,

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 43 ICm 452/2017 (KSCB 28 INS 25885/2016) který měl ve věci plný úspěch, proti insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení. Toto ustanovení plně dopadá i na spory o pravost popření vykonatelné pohledávky insolvenčním správcem.

Poučení:

Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

Praha 15. ledna 2018

JUDr. Jiří Goldstein, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.