101 VSPH 481/2017-203
č. j. 41 ICm 3882/2014 101 VSPH 481/2017-203 (KSHK 41 INS 14079/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Jiřího Karety a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobce: SANO, a.s., IČO 24256765, sídlem Štětkova 1638/18, Praha 4 zastoupený JUDr. Zbyňkem Jirouškem, advokátem, sídlem Táborská 65/29, Praha 4 proti žalovanému: Mgr. Jan Zachariáš, sídlem Trojanova 18, Praha 2, insolvenční správce dlužníka RODOMAX, s.r.o. o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 2017, č. j. 41 ICm 3882/2014-187

takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. května 2017, č. j. 41 ICm 3882/2014-187 se potvrzuje. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění: 1. Krajský soud v Hradci Králové jako soud I. stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. určil pravost pohledávky žalobce za dlužníkem RODOMAX, s.r.o (dále jen dlužník) ve výši 2,861.750 Kč a pod bodem II. rozhodl s odvoláním na § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ), že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz 41 ICm 3882/2014 (KSHK 41 INS 14079/2014)

2. Při svém rozhodování vyšel soud I. stupně z těchto zjištění: -žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného proti dlužníkovi pohledávku ve výši 2,956.750 Kč a v přihlášce uvedl, že důvodem vzniku pohledávky je finanční vypořádání předčasně ukončené smlouvy o úvěru č. 6140006, -dne 17. 7. 2014 insolvenční soud rozhodl o zjištění úpadku dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurz, -na přezkumném jednání konaném 15. 10. 2014 insolvenční správce přihlášenou pohledávku žalobce (dále jen sporná pohledávka) popřel v celém rozsahu, co do pravosti a výše s tím, že odstoupení žalobce od úvěrové smlouvy je neplatné, -žalobce a dlužník uzavřeli dne 4. 2. 2014 smlouvu o úvěru č. 6140006, kterou se žalobce zavázal poskytnout dlužníkovi úvěr 5,370.000 Kč, splnění úvěru bylo dohodnuto ve splátkách a součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, v nichž byla dohodnuta možnost žalobce odstoupit od smlouvy o úvěru pro případ prodlení s platbou úvěru (splátkou, poplatkem, nebo pokutou) po dobu delší 10 dnů, a dále jsou v bodě 10.2. podmínek uvedeny další možné důvody odstoupení, a to nepravdivost, či neúplnost prohlášení, či ujištění klienta obsažené v žádosti klienta o úvěr, či čestném prohlášení osob podílejících se na jeho zajištění, prodlení klienta se splátkou po dobu delší 10 dnů či podstatné porušení povinností sjednaných ve smlouvě, dále uvedení nepřesných nebo neúplných údajů klientem v úvěrové smlouvě, zahájení exekučního, insolvenčního či jiného obdobného řízení ohledně majetku dlužníka, opakované porušování dalších smluvních povinností klientem, -dne 4. 2. 2014 žalobce a dlužník uzavřeli příkazní smlouvu, kterou se žalobce zavázal obstarat úkony směřující k uhrazení dluhů věřitelům jeho dlužníka z úvěrové smlouvy, kterými jsou jednak sám žalobce, a dále společnost Deutsche Leasing ČR, -dne 10. 2. 2014 dlužník a žalobce uzavřeli k zajištění pohledávek žalobce ze smlouvy o úvěru smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movitým věcem dlužníka specifikovaným v příloze č. 1 smlouvy s rozvazovací podmínkou zpětného přechodu vlastnického práva na dlužníka, pokud uhradí závazky ze smlouvy o úvěru a zajištěné movité věci žalobce od dlužníka převzal 10. 2. 2014, -dne 6. 2. 2014 žalobce a dlužník uzavřeli dohodu o započtení vzájemných pohledávek, v níž si žalobce a dlužník vzájemně započetli své pohledávky ve výši 4,295.581 Kč a 5,370.000 Kč, -z běžného účtu žalobce vyplývá, že v důsledku dohody o započtení pohledávek a plnění žalobce z příkazní smlouvy žalobce poukázal na účet dlužníka částku 1,074.418,23 Kč, -v písemném odstoupení ze dne 8. 4. 2014 žalobce ve vztahu k dlužníkovi prohlásil, že odstupuje od smlouvy o úvěru podle čl. 6.3. a 10.2. všeobecných obchodních podmínek, jelikož dlužník porušuje povinnosti plynoucí ze smlouvy o úvěru, všeobecných úvěrových podmínek, a zejména nedodržuje podmínky splácení úvěru, poplatku, úroku z prodlení nebo smluvních pokut, a nedodržuje či porušuje další sjednané podmínky, a v souvislosti s tím žalobce zaslal dlužníkovi finanční vypořádání z titulu předčasného ukončení úvěrové smlouvy celkem ve výši 2,956.750 Kč, -žalovaný netvrdil, tím méně prokázal, že by dlužník plnil na poskytnutý úvěr sjednané splátky, -dohodou o zápočtu pohledávek podle § 1982 a n.o.z. z 6. 2. 2014 započetl dlužník svou pohledávku za žalobcem z úvěrové smlouvy, tj. 5,370.000 Kč proti součtu pohledávek žalobce ve výši Kč 1,170.000 Kč plus 2,474.106,77 Kč (když původně předpokládaná částka 2.7 mil. Kč

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 41 ICm 3882/2014 (KSHK 41 INS 14079/2014)

se ukázala být nižší) plus 10.000 odměny dle příkazní smlouvy, plus 305.350 Kč poplatků dle ceníku služeb k úvěrové smlouvě, plus 336.125 Kč (1. úvěrová splátka), celkem tedy 4,295.581,77 Kč; rozdíl, tj. 1,074.418,23 Kč poukázal žalobce dlužníkovi na účet dne 10. 2. 2014, -kupní smlouvou ze dne 10. 4. 2014 zpeněžil žalobce-na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva z 10. 2. 2014-strojní zařízení dlužníka za cenu 4.477.000 Kč. -poskytnutý úvěr měl být splácen splátkami celkem ve výši 335.625 Kč měsíčně. Přihláškou pohledávky do insolvenčního řízení uplatnil žalobce jako věřitel 22 neuhrazených splátek po 335.625 Kč (v součtu 7,383.750 Kč) plus 50.000 Kč pokuty s odpočtem výnosu zpeněžení předmětů ze zajištění ve výši 4,477.000 Kč, tj. ve výsledku 2,956.750 Kč. Po zpětvzetí části žaloby žalobcem v rámci odvolacího řízení, tj. 95.000 Kč, činí výsledná pohledávka žalobce 2,861.750 Kč. 3. Vycházeje z těchto zjištění dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba je důvodná. Dovodil, že úvěrová smlouva ze 4. 2. 2014 je smlouva platná, uzavřená podle § 2395 občanského zákoníku platného od 1. 1. 2014 (dále jen OZ). Příkazní smlouva ze 4. 2. 2014 je rovněž smlouvou platnou uzavřenou v souladu § 2430 OZ, podle níž žalobce uhradil předchozí dlužníkovy závazky za odměnu 10.000 Kč. Úvěrová pohledávka žalobce za dlužníkem byla zajištěna smlouvou o zajišťovacím převodu vlastnického práva k movitým věcem z 10. 2. 2014, podle níž zajištěné movité věci žalobce prodal a od dlužné pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení odečetl výtěžek zpeněžení ve výši 4,477.000 Kč, takže po částečném zpětvzetí žaloby, co do částky 95.000 Kč nedoplatek na úvěrové pohledávce žalobce za dlužníkem činí částku přihlášenou do insolvenčního řízení žalobcem. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž uvedl pouze to, že úvěrovou smlouvu ze 4. 2. 2014 má i nadále za absolutně neplatnou smlouvu, neboť dlužník a žalobce jí uzavřeli účelově jen proto, aby dlužník mohl uhradit pohledávky společnosti Deutsche Leasing ČR, spol. s r.o., aby bylo splaceno strojní vybavení tiskárny a mohlo tak dojít k převodu na třetí subjekt, k němuž po uzavření úvěrové smlouvy, a to za dva měsíce, skutečně došlo. Navíc má za to, že neplatným právním úkonem je i odstoupení od úvěrové smlouvy z 8. 4. 2014. Úvěrová smlouva byla uzavřena v rozporu s dobrými mravy, a tudíž nemůže požívat právní ochrany. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek změnil a žalobu zamítl. 5. Žalobce vyvracel důvody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil z důvodů v něm uvedených. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., a odvolání žalovaného neshledal důvodným. 7. Odvolací soud především poukazuje na to, že napadený rozsudek vydaný soudem I. stupně je již v pořadí druhým rozsudkem ve věci samé. V pořadí první rozsudek soudu I. stupně zrušil Vrchní soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 1. 12. 2016, č. j. 101 VSPH 397/2016-141 a vyjádřil v něm pro soud I. stupně právně závazné následující právní závěry: Se závěrem soudu I. stupně o neplatnosti odstoupení od úvěrové smlouvy se odvolací soud ztotožňuje, avšak soud I. stupně se nevypořádal s tím, zda přihlášená pohledávka může z důvodů v ní skutkově uvedených obstát jako pohledávka z platné úvěrové smlouvy, která existuje, je-li odstoupení od ní neplatné. To, že bude v incidenčním sporu prokázáno, že pohledávka není pohledávkou z bezdůvodného obohacení ze smlouvy zrušené neplatným odstoupením, neznamená, že neexistuje právní důvod

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 41 ICm 3882/2014 (KSHK 41 INS 14079/2014) plnění, pokud uplatněná pohledávka má oporu v zákoně např. v ustanovení o právech a povinnostech účastníků platné úvěrové smlouvy. To, že insolvenční zákon v § 174 odst. 2 uvádí, že v přihlášce musí být uveden důvod plnění, neznamená, že přihlašovatel je povinen v přihlášce uplatněný nárok podřadit pod konkrétní zákonné ustanovení, ale znamená to pouze úplné a určité vylíčení skutečností, z nichž pohledávku dovozuje. V dané věci podle názoru odvolacího soudu z přihlášky pohledávky žalobce do insolvenčního řízení vyplývá, že přihlášená pohledávka je pohledávkou odvozenou od úvěrové smlouvy uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem, od níž podle svého tvrzení žalobce platně odstoupil, a tedy že se jím uplatněná pohledávka odvíjí od poskytnutí finančních prostředků dlužníku podle úvěrové smlouvy a za podmínek v ní uvedených. Za této situace, prokáže-li žalobce, že dlužníkovi v přihlášce uvedené finanční prostředky skutečně poskytl, pak i v případě, že se v incidenčním sporu ukáže, že odstoupení žalobce od úvěrové smlouvy je neplatné, to neznamená, že přihláška není řádně zdůvodněna, ani že se jedná o jiný důvod, než v přihlášce uvedený. Při tomto svém závěru vycházel odvolací soud z rozsudků Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 1089/2000 či 29 Odo 377/2014, v nichž Nejvyšší soud dovodil, byť v režimu zákona o konkurzu a vyrovnání, který je uplatnitelný zcela v režimu insolvenčního zákona byť v opačné situaci-tedy v přihlášce byl uplatněn právní důvod ze smlouvy, ale v incidenčním sporu bylo prokázáno, že smlouva je neplatná, pak nejde o změnu skutkového stavu vymezeného v žalobě a v přihlášce sporné pohledávky, a proto spornou pohledávku přihlášenou z titulu bezdůvodného obohacení z neplatně zrušené smlouvy o úvěru soud v incidenčním řízení posoudí i podle hmotně právních norem upravujících nároky z úvěrové smlouvy. Žalobce v odvolacím řízení tvrdil, že v přihlášené sporné pohledávce uplatňuje jen jistinu poskytnutého úvěru s příslušenstvím a nikoliv již smluvní pokutu, jako samostatný nárok, neboť ten už za dlužníka zaplatil jeho směnečný ručitel, a proto žalobce vzal zpět zčásti svou pohledávku do výše 95.000 Kč, z čehož 50.000 Kč je smluvní pokuta a 45.000 Kč použil jako plnění na jistinu úvěru a jeho příslušenství. Jak vyplývá z protokolu o přezkumném jednání, žalovaný popřel spornou pohledávku, co do pravosti i výše, přičemž pravost sporné pohledávky žalovaný popřel nejen proto, že odstoupení od úvěrové smlouvy je neplatné, ale také proto, že sporná pohledávka zanikla tím, že žalobce prodal věci předané dlužníkem žalobci na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k zajištění splnění všech závazků dlužníka z úvěrové smlouvy. Žalobce tvrdí, že realizací zajišťovacího převodu vlastnického práva, žalobcova pohledávka z úvěru nezanikla v celém rozsahu, ale rozdíl stále představuje 2,861.750 Kč. S těmito rozpornými tvrzeními se soud prvního stupně vůbec nezabýval, ani se s nimi v rozsudku ve věci samé nijak nevypořádal, a proto odvolací soud v rozsahu napadeném odvoláním žalobce rozsudek soudu I. stupně zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) a podle § 219a odst. 2 o.s.ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení podle § 221 odst. 1 písm. a) o.s.ř., v němž soud I. stupně zaměří dokazování k pravosti a výši pohledávky, která je předmětem tohoto sporu, a která se odvíjí od úvěru poskytnutého žalobcem dlužníkovi podle úvěrové smlouvy, a to k tomu, zda tato úvěrová pohledávka zcela zanikala tím, že žalobce všechny své pohledávky z úvěrové smlouvy uspokojil realizací smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva, kterou uzavřel s dlužníkem a zda sporná pohledávka v rozsahu, v němž je dosud

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 41 ICm 3882/2014 (KSHK 41 INS 14079/2014)

předmětem tohoto sporu obstojí, co do své výše, jako nezaplacená jistina dluhu z úvěru a jeho příslušenství. Závěr, že by uplatnění úvěrové pohledávky či realizace zajištění úvěru žalobcem, pokud bylo v souladu se zákonem, bylo jednáním, které odporuje dobrým mravům a nepožívá ochrany, nepřichází podle názoru odvolacího soudu v úvahu. 8. Ze shora uvedeného je nepochybné, že jediným důvodem, pro který odvolací soud předchozí rozsudek soudu I. stupně ve věci samé zrušil, je to, že se soud nevypořádal s tvrzením žalovaného o tom, že sporná pohledávka zanikla tím, že žalobce prodal věci předané dlužníkem žalobci na základě smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva a že tím byla úvěrová pohledávka žalobce uspokojena v celém rozsahu. 9. Od těchto právních závěrů odvolacího soudu se soud I. stupně neodchýlil, právní závěry odvolacího soudu respektoval, a jelikož bylo jednoznačně prokázáno, že výtěžek zpeněžení z prodeje movitých věcí získaných žalobcem při realizaci smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva činil pouze 4,477.000 Kč, takže po zpětvzetí části žaloby žalobcem ve výši 95.000 Kč činí nedoplatek fakticky poskytnutého úvěru žalobcem dlužníkovi 2,861.750 Kč. 10. Jelikož právní závěr soudu I. stupně o důvodnosti žaloby má oporu v provedených důkazech, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, jež je v souladu s § 201 IZ. 11. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že ve sporu o pravost, výši a pořadí pohledávek nemá ve sporu úspěšný účastník (v dané věci žalobce) právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, jak jednoznačně vyplývá z § 202 odst. 1 IZ.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

Praha 22. února 2018

JUDr. Jiří Goldstein, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.