101 VSPH 455/2015-158
45 ICm 1938/2010 101 VSPH 455/2015-158 (KSHK45 INS 4105/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobce: Pavel anonymizovano , anonymizovano , bytem Sommerville Spring Street 47, Massachusetts, USA, zastoupený advokátem JUDr. Ing. Tomáše Matouškem, sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, proti žalovanému: Mgr. Kamil Toman, sídlem Škroupova 441, Hradec Králové, insolvenční správce úpadce společnosti REDUTA s.r.o., o určení pravosti pohledávek, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 ICm 1938/2010-137 ze dne 17. února 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 ICm 1938/2010-137 ze dne 17. února 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se žalobou proti žalovanému domáhá určení pravosti do insolvenčního řízení vedeného s dlužníkem přihlášených a v jeho průběhu žalovaným popřených pohledávek, a to ve výši 273.205,-Kč (P-1) a 268.205,-Kč (P-2) z právního důvodu nedoplatků na nájemném z nájmu z nebytových prostor na základě nájemní smlouvy (NSmlouva) uzavřené mezi žalobcem a dlužníkem 1.7.2003. V případě P-1 se jedná o dlužné nájemné za období 1.1.2005-1.12.2005, jež bylo sjednáno ve výši 1 mil. Kč ročně se lhůtou splatnosti vždy k 31.1. příslušného kalendářního roku a sestává z jistiny ve výši 250.000,-Kč a úroků z prodlení (KSHK45 INS 4105/2010)

2% z této částky ročně od 1.2.2006 do dne zjištění dlužníkova úpadku, tj. 22.9.2010, ve výši 23.205,-Kč. K P-2 žalobce uvedl, že se jedná o nedoplatek na nájemném na základě Smlouvy za období od 1.1.2006 do 31.3.2006, tj. za 3 měsíce a sestává z jistiny ve výši 250.000,-Kč a úroků z prodlení ve výši 2% ročně z této částky počínaje 1.2.2007 do zjištění dlužníkova úpadku, tj. 22.9.2010, ve výši 18.205,-Kč.

Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, podle něhož o zaplacení P-1 a P-2, jež jsou předmětem soudního řízení vedeného před Okresního soudu v Náchodě pod sp.zn. 64 C 13/2009, které bylo v důsledku prohlášení konkursu na dlužníkův majetek přerušeno. K P-1 tvrdil, že dlužník uhradil žalobci, resp. jeho matce Olze anonymizovano převodem na účet 15.11.2005 částku 100.000,-Kč, 16.11.2005 rovněž částku 100.000,-Kč a 31.1.2006 částku 200.000,-Kč a dále 27.2.2006 jako odvod na zajištění daně Finančnímu úřadu v Náchodě uhradil žalobci 100.000,-Kč. Konečně v hotovosti Olze anonymizovano uhradil v průběhu roku 2005 částku 450.000,-Kč. Vysvětlil, že dlužník nebytové prostory se souhlasem žalobce podpronajal České pojišťovně, a.s. podle podnájemní smlouvy z 24.9.2004, v níž bylo sjednáno, že podnájemce jménem dlužníka zajistí vlastním nákladem stavební úpravy v hodnotě 5 mil. Kč a že dlužník jako nájemce plně nahradí podnájemci vynaložené náklady na jejich provedení postupným poskytováním čtvrtletních splátek ve výši 250.000,--Kč. Za situace, kdy dlužník jako nájemce obdržel souhlas od žalobce k provedeným úpravám, jež zajistil prostřednictvím podnájemce a je povinen mu vynaložené náklady uhradit, pak se v podstatě jedná o náklady, které dlužník jako nájemce vložil do pronajaté nemovitosti ve prospěch jejího vlastníka. S odkazem na ustanovení § 667 odst. 1 poslední věta obč.z. uvedl, že v situaci, kdy žalobce-vlastník nemovitosti dal souhlas se stavebními úpravami, avšak nezavázal se k úhradě nákladů na ně vynaložených nájemcem, může nájemce po skončení nájmu požadovat na pronajímateli, tj. žalobci, protihodnotu toho, o co se zvýšila hodnota věci. Připomněl, že v projednávané věci se hodnota pronajaté nemovitosti zvýšila o 5 milionů Kč, a proto byl žalobce povinen dlužníkovi v postavení nájemce vydat tomu odpovídající protihodnotu (spor probíhá před Okresním soudem v Náchodě pod sp.zn. 14 C 39/2006. Dále uvedl, že ve věci Okresního soudu v Náchodě sp.zn. 64 C 13/2009 dlužník jako žalovaný započetl na svou pohledávku spočívající ve vydání protihodnoty ve výši 5 milionů Kč částku 50.000,-Kč, jež zbývala do úplné úhrady nájemného za rok 2005,-Kč. K P-2 uvedl, že v průběhu roku 2005 došlo k vážné poruše kanalizačních přípojek pronajatého domu a že s žalobcovým souhlasem dlužník zajistil jejich opravu, přičemž celková hodnota nákladů nesených dlužníkem činila 250.000,-Kč. Pohledávku za žalobcem z titulu náhrady těchto nákladů si započetl na nájem ve shodné výši za první čtvrtletí roku 2006.

O podané žalobě rozhodl soud prvního stupně poprvé rozsudkem ze dne 24. ledna 2012 č.j. 45 ICm 1938/2010-61 tak, že žalobě v celém rozsahu vyhověl. K odvolání žalovaného Vrchní soud v Praze usnesením č.j. 103 VSPH 188/2012-86 ze dne 2. října 2013 tento rozsudek zrušil s tím, že odůvodnění napadeného rozsudku (KSHK45 INS 4105/2010) nesplňuje zákonné požadavky na jeho odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 2 o.s.ř., a v důsledku toho jde o rozhodnutí nepřezkoumatelné.

Soud prvního stupně po té v intencích zrušovacího usnesení Vrchního soudu v Praze poučil žalovaného podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. s tím, že je třeba, aby předložil, a navrhl důkazy k prokázání svého tvrzení, že dlužník zaplatil nájemné za rok 2005, a že řádně započetl svou existující pohledávku proti pohledávce z nájemného za první tři měsíce roku 2006. Poté doplnil dokazování výslechem svědka Luboše Bernáška, jednatele dlužníka, výslechem svědkyně Evy Vojtíškové, jednatelky společnosti LARY s.r.o., výslechem svědka Vladimíra Vojtíška, žalovaným předloženými výdajovými pokladními doklady, jež mají prokazovat platby nájemného za rok 2005, stejně jako výpisem z účtu Komerční banky, a.s. o převedení platby nájemného na účet žalobce. Dále provedl důkaz fakturami vystavenými společností LARY s.r.o. úpadci za provedené práce na kanalizačních přípojkách, a opravy izolace a fakturou společnosti Vodovody a kanalizace Náchod, a.s., která vyfakturovala úpadci za provedené práce na opravě kanalizačních přípojek cenu ve výši 178.500,-Kč.

Po zhodnocení všech provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že žalovaný neprokázal své tvrzení o tom, že dlužník na nájemném přihlášeném jako pohledávky do insolvenčního řízení zaplatil žalobci i nájemné ve výši přihlášené do insolvenčního řízení jako nedoplatek nájemného za roky 2005 a 2006. Pokladní doklady o placení finančních částek na nájemném v hotovosti nejsou opatřeny podpisem příjemce ani jeho zástupce, takže nesplňují náležitosti řádného účetního dokladu a nebylo prokázáno, že finanční prostředky na zaplacení nájemného dlužník zaplatil matce žalobce a nelze to dovodit ani z výslechu svědkyně anonymizovano , ani z výslechu jednatele dlužníka. Tvrzení jednatele dlužníka o tom, že nájemné ve výši 1.000.000,-Kč za rok 2005 předal v restauraci matce žalobce je v rozporu s jeho tvrzením o způsobech úhrady nájemného. Nájemné za první tři měsíce roku 2006 zůstalo nezaplaceno, neboť žalovanému se nepodařilo prokázat, že by za toto období žalobci nějaké nájemné zaplatil. Je nepochybné, že v domě, kde se nacházely nebytové prostory, jež byly předmětem nájemní smlouvy mezi žalobcem a dlužníkem, byly provedeny opravné práce na kanalizaci, ovšem nebyla prokázána dohoda žalobce s dlužníkem o tom, že za tyto práce zaplatí dlužník, a o zaplacenou částku se nájemné za tři měsíce roku 2006 poníží. Žalovaný rovněž neprokázal, že by pohledávky přihlášené do insolvenčního řízení, jež jsou předmětem tohoto sporu, zanikly zápočtem, neboť v účetnictví dlužníka se nenacházejí žádné účetní doklady prokazující jednostranný zápočet pohledávek dlužníka vůči žalobci, přičemž k platnému a kvalifikovanému zápočtu je zapotřebí identifikace a konkretizace pohledávky, jež se započítává vůči pohledávce věřitele, výše, která se započítává oproti pohledávce věřitele, právní důvod vzniku započítávané pohledávky, jakož i doručení oznámení o zápočtu pohledávky věřiteli. (KSHK45 INS 4105/2010)

Z těchto všech důvodů soud prvního stupně žalobě proto opětovně v plném rozsahu vyhověl, a určil pravost pohledávek z titulu dlužného nájemného, které dluží dlužník žalobci na základě nájemní smlouvy o pronájmu nebytových prostor za rok 2005 a první tři měsíce roku 2006. Své rozhodnutí o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil, a žalobu v plném rozsahu zamítl. V odvolání zejména uvedl, že soud prvního stupně nesprávně zhodnotil provedené důkazy, a za zjevně nesprávné považuje jeho závěr, že žalovaný neprokázal zánik sporných pohledávek splněním a započtením. Žalovaný je přesvědčen, že předložil soudu prvního stupně dostatek důkazů o tom, že na nájemném za rok 2005 dohodnutém ve výši 1.000.000,-Kč ročně zaplatil celkem 950.000,-Kč, a to bezhotovostně i hotovostně, jednak na účet matky žalobce Olgy anonymizovano , a jednak placením v hotovosti matce dlužníka ve výši 450.000,-Kč, která potvrdila hotovostní platby, a jen s ohledem na svůj věk nebyla schopná určit jejich výši. Se souhlasem žalobce dlužník jako nájemce nebytových prostor podnajal část těchto prostor podnájemní smlouvou České pojišťovně, a.s., a v této podnájemní smlouvě bylo dohodnuto, že podnájemce jménem nájemce zajistí vlastním nákladem stavební úpravy v hodnotě 5.000.000,-Kč, a ty potom podnájemci uhradí nájemce. Jestliže podnájemní smlouva byla uzavřena se souhlasem žalobce, pak je nepochybné, že náklady podnájemce, které měl uhradit nájemce, jsou náklady, které dlužník vložil do pronajaté nemovitosti nebo do pronajatých nebytových prostor. Hodnota pronajatých nebytových prostor se zvýšila o 5.000.000,-Kč, a proto byl žalobce povinen dlužníkovi jako nájemci po skončení nájmu poskytnout protihodnotu toho, o co se hodnota pronajaté nemovitosti zvýšila. Právě z důvodu těchto nákladů nájemce započetl částku 50.000,-Kč, která zbývala do plné úhrady nájemného za rok 2005. Během roku 2005 došlo k havarijní poruše kanalizačních přípojek domu, v němž se nacházejí pronajaté nebytové prostory, a proto dlužník po předchozím souhlasu žalobce zajistil na své náklady opravu kanalizačních spojek. Celková hodnota nákladů nesených dlužníkem za opravdu nemovitosti činila 297.322,-Kč, což prokázal předloženými fakturami. Zápočet této pohledávky dlužníka vůči žalobci pak byl prokázán svědeckou výpovědí jednatele dlužníka Luboše Bernáška.

Žalovaný vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že je z hlediska skutkových zjištění soudu i jeho právní argumentace správný, a lze na jeho odůvodnění odkázat, protože ani ve stádiu odvolacího řízení nebylo zjištěno po předchozím zrušení odvolacím soudem nic, co by bylo způsobilé vést odvolací soud k jeho změně či zrušení. (KSHK45 INS 4105/2010)

Odvolací soud sdílí právní závěr soudu prvního stupně o tom, že žalovaný neprokázal, že by dlužník zaplatil dohodnuté nájemné za rok 2005 v plné výši tj. ve výši 1.000.000,-Kč, a nikoliv o částku 250.000,-Kč nižší. Neprokázal, že by tuto částku uhradil na účet žalobce, ani v hotovosti matce žalobce Olze anonymizovano . Stejně tak neprokázal, že by učinil včas a řádně zápočet své údajné pohledávky ve výši 50.000,-Kč za žalobcem, jež měla vzniknout z titulu zhodnocení nemovitosti, a že by tato pohledávka byla pohledávkou existující. Pokud jde o pohledávku z titulu nedoplatku nájemného za rok 2006, ztotožňuje se odvolací soud se soudem prvního stupně, že žalovaný neprokázal, že by žalobce souhlasil s opravami kanalizačních přípojek, kde se nacházely pronajaté nebytové prostory dlužníka, že by faktury předložené žalovaným se týkaly skutečně faktur, které zaplatil žalovaný za opravu kanalizací v domě, kde se nachází pronajaté prostory se souhlasem žalobce jako vlastníkem nemovitosti a konečně, že nebylo vůbec prokázáno, že by dlužník učinil, byť jednostranný, právní úkon směřující k započtení údajné pohledávky dlužníka proti pohledávce žalobce z nájemného a tento jednostranný právní úkon dlužníka byl doručen žalobci, a že by tedy z tohoto důvodu pohledávka z titulu nedoplatku na nájemném za rok 2006 zanikla započtením.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil včetně akcesorického výroku o nákladech řízení, a to jako věcně správný podle § 219 o.s.ř.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 202 odst. 1 IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladu incidenčního sporu vedeného proti insolvenčnímu správci.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 5. listopadu 2015 JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Ptáčková