101 VSPH 453/2015-46
155 ICm 4321/2014 101 VSPH 453/2015-46 (KSPL 54 INS 30649/2013)

Usnesení

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: Jaroslav anonymizovano , anonymizovano , bytem Rudné 288, Nová Pec, zastoupený Mgr. Šimonem Jirkou, advokátem, sídlem Slovanská 928/104, Plzeň, proti žalovanému: Ing. Jiří Hanák, sídlem Erbenova 29, Ostrava Vítkovice, insolvenční správce dlužníka Střední odborná škola obchodu, provozu hotelů a střední odborné učiliště, s.r.o., o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 155 ICm 4321/2014-31 ze dne 28.dubna 2015,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 155 ICm 4321/2014-31 ze dne 28.dubna 2015 se potvrzuje.

Odůvodnění

Krajský soud v Plzni jako soud I.stupně ve výroku uvedeným usnesením připustil, aby do řízení jako další žalovaný vstoupil insolvenční dlužník-Střední odborná škola obchodu, provozu hotelů a střední odborné učiliště, s.r.o.

Své rozhodnutí odůvodnil tím, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka svou pohledávku, na přezkumném jednání, jehož se žalobce neúčastnil, popřeli spornou pohledávku insolvenční dlužník i insolvenční správce. Dlužníkův úpadek je řešen reorganizací a ve vyrozumění o popření přihlášené pohledávky byl žalobce poučen o možnosti podat incidenční žalobu s tím, že žalobu je třeba podat proti správci. Podle této výzvy žalobce podal žalobu na určení pravosti pohledávky jen proti insolvenčnímu správci a nikoliv proti dlužníku. Poté, kdy žalovaný insolvenční správce navrhl zamítnutí žaloby z důvodů nedostatku pasivní legitimace žalovaného, podal žalobce návrh na vstup dalšího žalovaného do řízení. Soud tento vstup podle § 92 odst. 1 o.s.ř. připustil, neboť tím bude odstraněn nedostatek pasivní legitimace na straně žalované. Žalobce k tomuto úkonu přistoupil včas, tedy ve lhůtě pro podání incidenční žaloby, neboť dosud nebyl insolvenčním 155 ICm 4321/2014 (KSPL 54 INS 30649/2013) správcem řádně poučen o tom, že má žalobu podat i proti insolvenčnímu dlužníku, takže lhůta k podání žaloby žalobci nezačala běžet a nejde o návrh opožděný.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení změnil a vstup dalšího žalovaného do řízení nepřipustil. V odvolání zejména uvedl, že z protokolu z prvního přezkumného jednání i z prezenční listiny z tohoto jednání je patrné, že se žalobce přezkumného jednání zúčastnil a na tomto přezkumném jednání byl insolvenčním soudem řádně poučen o tom, kdy a proti komu má incidenční žalobu podat. Insolvenční správce pak již nebyl povinen vyrozumívat žalobce o popření pohledávky ani určovat proti komu má žaloba směřovat. Jelikož však žalobu žalobce podal jen proti insolvenčnímu správci, který ve sporu není sám pasivně věcně legitimován, musí být jeho žaloba zamítnuta.

Žalobce vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadené usnesení potvrdil s tím, že insolvenční soud na přezkumném jednání řádně nepoučil žalobce o tom, proti komu má žalobu podat, neboť v protokolu je uvedeno pouze to, že věřitelé nevykonatelné pohledávky, která byla popřena insolvenčním správcem, mohou uplatnit své právo žalobou na určení u insolvenčního soudu do třiceti dnů od přezkumného jednání. Žalobu podávají vždy proti insolvenčnímu správci. Žádné poučení o tom, že v reorganizaci u popřené pohledávky je třeba podávat žalobu proti všem, kdo pohledávku popřeli, žalobce neobdržel ani od insolvenčního soudu ani od žalovaného.

Odvolací soud přezkoumal napadené usnesení postupem podle § 214 odst. 2 písm. c) o.s.ř. a odvolání žalovaného neshledal důvodným. Pro posouzení správnosti napadeného usnesení není rozhodné, zda žalobce podal návrh podle § 92 odst. 1, kterým rozšířil okruh žalovaných v řízení, včas či opožděně, neboť tuto otázku není soud oprávněn zkoumat při rozhodování podle § 92 odst. 1 o.s.ř., nýbrž jí může zkoumat až v souvislosti s rozhodnutím ve věci samé.

Při tomto svém závěru vycházel odvolací soud z usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 ICdo 25/2013, v němž Nejvyšší soud vyslovil právní názor, že při rozhodování o přistoupení dlužníka v reorganizaci jako dalšího žalovaného do řízení, v němž se přihlášený věřitel (jako žalobce) domáhá vůči insolvenčnímu správci (jako žalovanému) určení pravosti, výše nebo pořadí své nevykonatelné pohledávky, není pro soud významné, zda vůči dlužníku v reorganizaci přihlášenému věřiteli uplynula lhůta k podání incidenční žaloby před podáním návrhu na přistoupení dlužníka v reorganizaci do řízení. Úvaha soudu o tom, zda návrh na přistoupení dlužníka do řízení byl učiněn včas, nemá místo při rozhodování podle § 92 odst. 1 o.s.ř. a je vyhrazena věcnému posouzení žalobou uplatněného nároku (rozhodnutí o žalobě). 155 ICm 4321/2014 (KSPL 54 INS 30649/2013)

Z tohoto důvodu odvolací soud napadené usnesení podle § 219 o.s.ř. potvrdil, neboť je ve výroku věcně správné.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má- li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 3.srpna 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Kočičková Dominika