101 VSPH 430/2015-71
190 ICm 1412/2014 101 VSPH 430/2015-71 (MSPH 90 INS 20149/2013) (MSPH 90 INS 20156/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Karety v právní věci žalobce: Hlista & Pril, v.o.s., IČO 29059054, sídlem Opletalova 1683/41, Praha 1, insolvenční správce dlužníků Stanislava a Jany Veselých, proti žalované: Jana Dvořáková anonymizovano , anonymizovano , bytem Školská 401, Líbeznice, o odpůrčí žalobě, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 190 ICm 1412/2014-35 ze dne 29. ledna 2015

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 190 ICm 1412/2014-35 ze dne 29. ledna 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. určil, že smlouva o převodu práv a povinností spojených s členstvím v bytovém družstvu Nechvílova 1853-5 (dále jen smlouva) ze dne 29.7.2013, uzavřená mezi dlužníky a žalovanou, je vůči majetkové podstatě dlužníků neúčinná, pod bodem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a pod bodem III. uložil žalované povinnost zaplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši 2.000,-Kč. (MSPH 90 INS 20149/2013) (MSPH 90 INS 20156/2013)

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že insolvenční řízení bylo zahájeno proti oběma dlužníkům dne 19. července 2013. Poté, a to dne 29. července 2013, dlužníci jako převodci převedli na žalovanou jako na nabyvatelku svá členská práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu Nechvílova 1853-5, a to smlouvou z téhož dne, z níž vyplývá, že šlo o převod bezúplatný.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvého stupně k závěru, že žaloba podaná insolvenčním správcem podle § 235 odst. 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ) je důvodná, neboť smlouvu shora uvedenou dlužníci uzavřeli se žalovanou po zahájení insolvenčního řízení a tato smlouva má znaky neúčinného právního úkonu, neboť byla učiněna v rozporu s omezeními v nakládání s majetkem dlužníka stanovenými v § 111 odst. 1 IZ. Převod členských práv a povinností v bytovém družstvu po zahájení insolvenčního řízení je nepochybně právním úkonem, jímž byl majetek dlužníků nikoli zanedbatelně zmenšen, neboť jde o majetkovou hodnotu zpeněžitelnou za více než 2 mil. Kč, což je v porovnání se zbytkem majetkové podstaty dominantní položka. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně tím, že ve sporu úspěšnému žalobci žádné náklady nevznikly a výrok o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek odůvodnil odkazem na § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích s tím, že insolvenční správce je ze zákona od placení soudních poplatků osvobozen a žalovaná neměla ve sporu úspěch.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, v němž poukázala na to, že hodnota družstevního podílu v bytovém družstvu, která je předmětem tohoto sporu, zdaleka neodpovídá částce, kterou dlužníci dluží svým věřitelům přihlášeným v insolvenčním řízení. Prodejem družstevního podílu by se její rodiče dostali do existenční nouze a nebyli by schopni splácet zjištěné pohledávky, které dosud splácejí v rámci povoleného splátkového kalendáře a žádný z věřitelů netrvá na převodu či prodeji družstevního podílu, kromě Viktora Dekoje. Navíc je pravděpodobné, že její matka, dlužnice Jana Veselá, v rámci probíhajícího dědického řízení po svém otci nabude další majetek, který použije ke splácení pohledávek věřitelů. Z těchto důvodů má za to, že je namístě žalobu zamítnout.

Žalobce vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně z důvodu v něm uvedených potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že z hlediska skutkových zjištění soudu i jeho právní argumentace je v zásadě správný a lze na jeho odůvodnění odkázat, protože ani ve stádiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by bylo způsobilé vést odvolací soud k jeho změně, či zrušení.

Z důkazů provedených soudem prvého stupně jednoznačně vyplývá, že smlouva splňuje všechny zákonné znaky neúčinného právního úkonu dlužníků podle § 111 odst. 1 IZ. Bezúplatný převod členského podílu v bytovém družstvu po zahájení insolvenčního řízení představuje bezesporu zákonem zakázané nakládání s majetkovou podstatou dlužníků, neboť tím došlo k podstatné změně ve skladbě takového majetku a k nikoliv zanedbatelnému zmenšení majetku. Pro posouzení důvodnosti odpůrčí žaloby v této věci je pak zcela nerozhodné zda, kdy a za kolik, insolvenční správce bude členský podíl dlužníků v bytovém družstvu zpeněžovat v průběhu oddlužení plněním splátkového kalendáře. (MSPH 90 INS 20149/2013) (MSPH 90 INS 20156/2013)

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř., včetně výroku o nákladech řízení a o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek ze žaloby ve výši 2.000,-Kč.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že v odvolacím řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení, které by uplatnil k náhradě, nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má- li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 12. listopadu 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová