101 VSPH 429/2017-144
č. j. 67 ICm 4361/2016 101 VSPH 429/2017-144 (KSPH 67 INS 29863/2015)

USNESENÍ Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Karety v právní věci žalobců: a) Ing. Miloš anonymizovano , anonymizovano , bytem Františka Halase 1383/28, České Budějovice zastoupený Mgr. Janem Stínkou, advokátem, sídlem Průchodní 346, Kladno b) JANISO, s.r.o., IČO 46967087, sídlem Příkop 843/4, Brno zastoupený zmocněncem JUDr. Ing. Petrem Bernátkem, bytem Hluboká 5254, Zlín proti žalovanému: Dalejské údolí, s.r.o., IČO 03982548, sídlem Froncova 734, Praha 9-Hostavice zastoupený Mgr. Robertem Plickou, advokátem, sídlem Národní 58/32, Praha 1 o popření pravosti a výše nevykonatelné pohledávky žalovaného, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2017, č. j. 67 ICm 4361/2016-109

takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2017 č. j. 67 ICm 4361/2016-109 se zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění: 1. Krajský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. určil, že žalovaný nemá za insolvenčním dlužníkem podmíněnou nezajištěnou pohledávku ve výši 12,000.000 Kč z nevrácené kupní ceny zaplacené žalovaným podle kupní smlouvy č. 1 ze dne 29. 4. 2015. Pod body II. a III. výroku rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit každému ze žalobců náhradu nákladů řízení. 2. Při svém rozhodování vyšel soud I. stupně z těchto zjištění: Dne 30. 11. 2015 podal věřitel JUDr. Ing. Petr Bernátek insolvenční návrh, kterým se domáhal zjištění úpadku dlužníka. Dne 30. 11. 2015 v 15:29 hodin bylo oznámeno zahájení insolvenční řízení, vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 67 INS 29863/2015. Dne 22. 3. 2016 byl zjištěn úpadek dlužníka a současně bylo rozhodnuto o způsobu řešení tohoto úpadku konkursem. K odvolání dlužníka bylo uvedené rozhodnutí dne 14. 6. 2016 zrušeno. Dne 26. 7. 2016 byl znovu zjištěn úpadek dlužníka a současně bylo rozhodnuto o způsobu řešení tohoto úpadku konkursem, přičemž insolvenčním správcem byla ustanovena Insolvenční společnost v.o.s., se sídlem Vlasákova 1419/21, Stodůlky, 155 00 Praha 5 (dále též původní správce ). Lhůta pro podání přihlášek byla stanovena do 26. 9. 2016.

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. isir.justi ce.cz 67 ICm 4361/2016 (KSPH 67 INS 29863/2015)

Na první schůzi věřitelů konané dne 1. 11. 2016 byl původní správce ze své funkce odvolán a novým insolvenčním správcem byl ustanoven: Insolvenční správci v.o.s., se sídlem Vlašimská 1926, 256 01 Benešov (dále též insolvenční správce ). Žalovaný podal v insolvenčním řízení přihlášku své pohledávky dne 23. 5. 2016 (P12-1) e-mailem s uznávaným elektronickým podpisem. Tato přihláška byla následně doplňována a částečně brána zpět podáními ze dne 26. 9. 2016 (P12-2, P12-3) a ze dne 27. 10. 2016 (P12-4). Dne 1. 11. 2016 se konalo přezkumné jednání, při kterém původní správce popřel část přihlášené pohledávky žalovaného ve výši 6,000.000 Kč co do pravosti a in eventum co do výše 5,999.999 Kč (dílčí pohledávka č. 2 spočívající v majetkové újmě ve formě ušlého zisku). Zbylá část pohledávky ve výši 12,130.000 Kč (dílčí pohledávka č. 1 a č. 3) byla původním správcem uznána. Podáním došlým insolvenčnímu soudu dne 25. 10. 2016 popřel přihlášený věřitel č. 11: Ing. Miloš anonymizovano (v tomto řízení jako žalobce a)) dílčí pohledávku č. 1 žalovaného, a to co do pravosti a in eventum co do výše 5,080.000 Kč. Podáním došlým insolvenčnímu soudu dne 25. 10. 2016 popřel přihlášený věřitel č. 2: JANISO s.r.o. (v tomto řízení jako žalobce b)) dílčí pohledávku č. 1 žalovaného, a to do výše 5,080.000 Kč. Žalovaný podal dne 23. 5. 2016 přihlášku své pohledávky za dlužníkem ve výši celkem 18,866.160,48 Kč, která byla nadále vedena v insolvenčním řízení pod označením P12. Žalovaný přihlásil celkem tři dílčí pohledávky, přičemž dílčí pohledávka č. 1 ve výši 12,000.000 Kč byla přihlášena jako podmíněná s podmínkou bude-li odstoupení od kupní smlouvy posouzeno jako platné, tak žalovanému vznikne právo na vrácení kupní ceny. Podáním ze dne 26. 9. 2016 byla přihláška pohledávky změněna tak, že žalovaný přihlásil částku 18,130.000 Kč. Podáním ze dne 27. 10. 2016 žalovaný doplnil svoji přihlášku o dokumenty vyžadované Insolvenčním správcem. Soud vzal usnesením ze dne 31. 10. 2016, č. j. KSPH 67 INS 29863/2015-P12-5 na vědomí toto částečné zpětvzetí přihlášky žalovaným v částce 866.160,48 Kč (vše prokázáno přihláškou pohledávky ze dne 23. 5. 2016, doplněním přihlášky ze dne 26. 9. 2016 a ze dne 27. 10. 2016 a usnesením ze dne 31. 10. 2016, č. j. KSPH 67 INS 29863/2015-P12-5). Na přezkumném jednání konaném dne 1. 11. 2016 původní insolvenční správce uznal pohledávku žalovaného ve výši 12,130.000 Kč, dílčí pohledávku č. 2 a 3 popřel co do pravosti a in eventum co do výše částku 6,000.000 Kč. Žalobce b) popřel pohledávku žalovaného co do výše 5,080.000 Kč a uznal co do částky 6,920.000 Kč. Žalobce a) popřel co do pravosti a in eventum co do výše pohledávku žalovaného v částce 12,000.000 Kč (vše prokázáno protokolem z přezkumného jednání konaného dne 1. 11. 2016, seznamem přihlášených pohledávek-upravený přezkumný list týkající se pohledávky žalovaného). 3. Vycházeje z těchto zjištění dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba je důvodná, protože v řízení bylo postaveno najisto, že neexistuje podmínka, na níž byla vázána existence přihlášené pohledávky č. 1 (dále též jen sporná pohledávka). K tomuto právnímu závěru soud I. stupně uvedl, že nejde o podmínku, na níž je vázána existence sporné pohledávky v případě ujednání zakotvujícího právo odstoupit od smlouvy nebo smlouvu vypovědět, neboť podmínka jako taková na rozdíl od těchto ujednání nevyžaduje žádné další jednání nebo prohlášení strany právního jednání a její účinky nastávají automaticky. Poukázal na to, že § 173 insolvenčního zákona (dále jen IZ), který dovoluje přihlásit do insolvenčního řízení i pohledávku vázanou na podmínku, předjímá typové uplatnění těchto pohledávek, jejichž vznik podmínili účastníci závazkového právního vztahu tím, že nastane skutečnost, která je jim v době, kdy činí právní Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 67 ICm 4361/2016 (KSPH 67 INS 29863/2015)

úkon, neznámá a je pro ně nejistá, tedy pohledávek zpravidla vázaných na splnění odkládací podmínky. Podmínka musí být vždy nejistá a vázaná na skutkovou budoucí událost, avšak žalovaný sám v přihlášce tvrdí, že skutkové okolnosti, z nichž dovozuje podmíněnost své sporné pohledávky již nastaly, a to odstoupením dlužníka od kupní smlouvy č. 1 a kupní smlouvy č. 2, které dlužník uzavřel s žalovaným dne 29. 4. 2015. Přihlášení pohledávky jako podmíněné tím, že bude-li odstoupení od kupní smlouvy posouzeno jako platné, tak žalovanému vznikne právo na vrácení kupní ceny. To podle soudu není možné a žalovaný si měl sám zodpovědět otázku, zda odstoupení od smlouvy je platné, či není a podle toho zvolit uvážlivé a smysluplné uplatnění svých práv, tedy pohledávku případně nepřihlašovat nebo ji přihlásit jako nepodmíněnou. Jelikož dospěl k závěru, že nejde o pohledávku vázanou na podmínku, nezabýval se samotným vznikem či zánikem závazkového vztahu z kupní smlouvy mezi dlužníkem a žalovaným. Výrok o nákladech řízení odůvodnil úspěchem žalobců ve věci samé. 4. Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání a navrhl v něm, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. V odvolání zejména uvedl, že žalobce nikdy neuplatňoval svou pohledávku jako pohledávku vázanou na právní podmínku. Pouze ve své přihlášce a v jejím doplnění uvedl, že pohledávku přihlašuje podmíněně pro případ, že by vyšlo najevo, že odstoupení dlužníka od kupních smluv, které žalovaný uzavřel s dlužníkem, je platné. V takovém případě by žalovanému vzniklo právo na vrácení kupní ceny z první kupní smlouvy, na základě níž oba účastníci plnili, tedy žalovaný zaplatil kupní cenu ve výši 12,000.000 Kč, a to zčásti převodem finančních prostředků a zčásti jednostranným zápočtem a dlužník by i nadále zůstal vlastníkem jedné ideální poloviny pozemku, která byla předmětem převodu podle této kupní smlouvy a ohledně nichž je žalovaný stále zapsán jako vlastník v katastru nemovitostí. I kdyby bylo možné dovodit, že v přihlášce pohledávky zaškrtl žalobce, že jde o pohledávku podmíněnou nejde o nezhojitelnou vadu přihlášky a pokud by měl insolvenční soud nebo insolvenční správce za to, že jde o vadu přihlášky, pak měli vyzvat žalovaného k odstranění takové vady, což se nestalo. Naopak sporná pohledávka byla při přezkumném jednání přezkoumána, takže je logické, že všechny zúčastněné subjekty na přezkumném jednání z přihlášky správně identifikovali spornou pohledávku č. 1 jako pohledávku nepodmíněnou. Žalobci popřeli její pravost a výši, nikoliv podmínku. Soud I. stupně však postupoval přepjatě formálně, když se zaměřil jen na otázku toho, zda sporná pohledávka přihlášená žalovaným je podmíněná, či nikoliv a dospěl-li k závěru, že nejde o podmínku, pak žalobě věřitelů vyhověl, aniž zkoumal její existenci, či výši. 5. Žalobci vyvraceli důvody odvolání a navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil z důvodů v něm uvedených. 6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející postupem podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že zatím nejsou dány podmínky ani pro jeho potvrzení ani pro změnu. 7. Soud I. stupně zaměřil své dokazování a svůj právní závěr výlučně na to, zda sporná pohledávka přihlášená žalobcem do insolvenčního řízení je pohledávkou podmíněnou či nepodmíněnou, aniž současně zkoumal to, zda jde o pohledávku pravou, či přihlášenou ve správné výši, neboť jak se jednoznačně podává z popěrných úkonů obou žalobců (věřitelů dlužníka) ti popřeli spornou pohledávku co do pravosti a výše. 8. Insolvenční zákon upravuje výslovně v § 192-§ 195, že u pohledávek, které se přihlašují ve smyslu § 173 IZ, lze popřít pouze jejich pravost, výši či pořadí, nestačí tak popřít jen podmínku přihlášené pohledávky. Naopak v odst. 3 § 173 insolvenční zákon v druhé větě výslovně stanoví, že přihlásit lze i pohledávku nesplatnou nebo pohledávku vázanou

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 67 ICm 4361/2016 (KSPH 67 INS 29863/2015)

na podmínku. Pohledávky věřitelů vázané na splnění rozvazovací podmínky se považují v insolvenčním řízení za nepodmíněné, pokud rozvazovací podmínka není splněna. Na pohledávky věřitelů vázané na splnění odkládací podmínky nemá zahájení insolvenčního řízení vliv.

9. Převedeno na tuto věc to znamená, že i když věřitel přihlásí svou pohledávku do insolvenčního řízení jako pohledávku vázanou na podmínku, ať již rozvazovací nebo odkládací, pak ohledně podmínek uvedených přihlášek platí režim § 173 odst. 3 věta druhá IZ, podmínka však nemůže být předmětem popření pohledávky a tudíž předmětem incidenčního sporu. 10. I když odvolací soud souhlasí se závěrem soudu I. stupně v tom, že otázka platnosti či neplatnosti odstoupení dlužníka od kupních smluv uzavřených se žalovaným dne 29. 4. 2015 není podmínkou odkládací ani rozvazovací, pak existence či neexistence podmínky přihlášené pohledávky je rozhodná pouze proto, zda tato pohledávka bude v rozvrhovém usnesení uspokojena. Uspokojena bude jen tehdy, pokud uplatněná podmínka bude ke dni rozvrhového usnesení splněna či nikoliv. To, zda jde o pohledávku přihlášenou jako pohledávku vázanou na podmínku, či zda jde o pohledávku nepodmíněnou, jak dovodil soud I. stupně v této věci, nemůže být důvodem pro vyhovění žalobě na určení pravosti popření přihlášené sporné pohledávky žalovaného ostatními věřiteli ve smyslu § 200 odst. 1 IZ. 11. Jak vyplývá z § 200 odst. 1 IZ a také z obsahu popěrných úkonů žalobců, žalobce a) popřel pravost a výši sporné pohledávky č. 1 a žalovaný popřel výši této pohledávky žalovaného. To, zda sporná pohledávka žalobce je pravá a přihlášená ve správné výši však soud I. stupně nezjišťoval, ani právně nehodnotil. 12. To, že sporná pohledávka žalovaného je pohledávkou, která není vázaná na podmínku, nemůže být důvodem pro závěr soudu, že tato pohledávka neexistuje (není pravá) eventuálně nebyla přihlášená ve správné výši. Z přihlášky žalovaného je přitom evidentní, že spornou pohledávku žalovaný přihlásil, protože dlužník odstoupil od kupních smluv, které s ním žalovaný uzavřel ohledně převodu spoluvlastnických podílů k pozemkům, sice po zahájení řízení, ale před rozhodnutím soudu o úpadku dlužníka. V přihlášce žalobce uvedl, že má za to, že odstoupení je neplatné, nicméně pro případ, že bude v insolvenčním řízení postaveno najisto, že jde o odstoupení platné, pak sporná pohledávka představuje jeho nárok na vrácení zaplacené kupní ceny za koupi jedné ideální poloviny pozemků podle první kupní smlouvy ze dne 29. 4. 2015, jež byla vložena do katastru nemovitostí a ohledně níž je žalovaný v katastru nemovitostí zapsán jako jejich vlastník. 13. Je tak nasnadě, že základní otázkou skutkovou i právní, kterou měl soud I. stupně v tomto řízení řešit, je to, zda odstoupení dlužníka od kupních smluv z 29. 4. 2015 je platné či nikoliv, což neučinil. Z tohoto důvodu proto odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil podle § 219a odst. 1 písm. b) a § 219a odst. 2 o.s.ř. a věc mu vrátil k dalšímu řízení, v němž soud zaměří svá zjištění k tomu, zda sporná pohledávka žalovaného je pravou a přihlášenou ve správné výši, neboť jen to je předmětem tohoto incidenčního sporu a nikoliv to, zda sporná pohledávka je podmíněná, či nepodmíněná. 14. Otázkou rozhodnou pro posouzení důvodnosti žaloby podané podle § 200 odst. 1 IZ je to, zda odstoupení dlužníka od první kupní smlouvy ze dne 29. 4. 2015 je odstoupení platné, neboť jen v takovém případě jde o pohledávku existující, jejímž právním důvodem je nárok na vrácení vzájemného plnění, tedy na straně žalovaného nárok na vrácení kupní ceny, kterou žalovaný podle svého tvrzení zaplatil ve výši 12,000.000 Kč. Při řešení této sporné otázky bude na místě, aby k ní soud I. stupně zjistil jednoznačné stanovisko insolvenčního správce

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová. 67 ICm 4361/2016 (KSPH 67 INS 29863/2015)

dlužníka, který není účastníkem tohoto incidenčního sporu, přičemž jeho stanovisko k této otázce je ve vlastním insolvenčním řízení dosud nejasné a je rozporuplné. 15. Podle zjištění soudu I. stupně insolvenční správce spornou pohledávku č. 1 při přezkumném jednání uznal co do pravosti a výše, přičemž v upraveném seznamu přihlášených pohledávek, jež tvoří součást protokolu o přezkumném jednání je uvedeno, že svou pohledávku č. 1 vzal žalovaný zpět, což neodpovídá ani změněné přihlášce pohledávky žalovaného. Vycházeje z toho, že insolvenční správce spornou pohledávku č. 1 při přezkumném jednání uznal co do pravosti a výše, lze logicky předpokládat, že má za to, že odstoupení dlužníka od kupní smlouvy uzavřené se žalovaným je platné. V rozporu s tím však je insolvenčním správcem vypracovaný písemný soupis majetkové podstaty a jeho doplnění ze dne 4. 7. 2016. Z těchto listin lze dovodit, že stále má insolvenční správce v soupisu jen jednu ideální polovinu pozemků, jež byly předmětem převodu podle dvou kupních smluv, uzavřených mezi žalovaným a dlužníkem 29. 4. 2015, tedy zřejmě jen jednu ideální polovinu pozemků, které byly předmětem převodu podle druhé kupní smlouvy z téhož dne, ohledně níž, však nedošlo k vzájemnému plnění, ani k jejímu vkladu do katastru nemovitostí, takže ohledně jedné ideální poloviny dlužník byl a je stále veden jako jejich spoluvlastník v katastru nemovitostí. Pokud by měl insolvenční správce za to, že odstoupení dlužníka od obou kupních smluv z 29. 4. 2015 je odstoupení platné, tak by nepochybně sepsal do soupisu majetku dlužníka pozemky v celém rozsahu jako pozemky ve výlučném vlastnictví dlužníka. Pokud bude i po zjištění stanoviska insolvenčního správce stále sporná platnost odstoupení dlužníka od první kupní smlouvy, na jejímž základě žalovaný plnil a žalovaný bude na přihlášené pohledávce č. 1 do insolvenčního řízení trvat, bude muset soud I. stupně otázku platnosti odstoupení řešit jako otázku předběžnou v tomto sporu (§ 231 a násl. IZ). Jen v případě, že je tato sporná právní otázka řešena soudem v jiném obdobném sporném řízení, lze uvažovat eventuálně o přerušení tohoto řízení podle § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř., ale jen tehdy, pokud to bude v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení, tedy jen, je-li tato sporná otázka již předmětem dokazování v jiném řízení a lze důvodně předpokládat, že toto jiné řízení bude skončeno mnohem dříve, než incidenční spor v této věci.

Poučení: Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné.

Praha 25. ledna 2018

JUDr. Jiří Goldstein, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje Michaela Němcová.