101 VSPH 426/2017-91
Číslo jednací: 41 ICm 378/2015 101 VSPH 426/2017-91 (KSHK 35 INS 27377/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Karety v právní věci

žalobce: Česká insolvenční, v.o.s., IČ 28810341 sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové insolvenční správce dlužníka LIDRU, a.s. zastoupený advokátem JUDr. Martinem Kulířem sídlem Fráni Šrámka 1139/2, Hradec Králové

proti žalovanému: UNIPRO-HaUS Centrum, s.r.o., IČ 44015976 sídlem Velký Dvůr 861, Pohořelice

o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka

o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 7. dubna 2017, č.j. 71 ICm 378/2015-75, takto:

I. Rozsudek soudu Hradci Králové ze dne 7. dubna 2017, č.j. 71 ICm 378/2015-75, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Krajský soud v Hradci Králové jako soud I. stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. zamítl žalobu na určení neúčinnosti smlouvy o dodávce náhradních dílů uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným dne 11.8.2012, pod bodem II. zamítl žalobu na

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová isir.justi ce.cz Číslo jednací: 41 ICm 378/2015 (KSHK 35 INS 27377/2013)

určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka spočívajících v úhradě peněžní částky žalovanému ve výši 490 000 Kč dne 18.6.2012 a dne 24.9.2012 ve výši 15 900 000 Kč, pod bodem III. zamítl žalobu, aby žalovaný vydal (zaplatil) do majetkové podstaty dlužníka 16 390 000 Kč a pod bodem IV. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

2. Při svém rozhodování vyšel soud I. stupně ze zjištění, že dlužník jako odběratel uzavřel se žalovaným jako dodavatelem dne 11.8.2012 smlouvu o dodávce technologie, jež má náležitosti kupní smlouvy. Dlužník následně zaplatil žalovanému za toto zboží cenu sjednanou ve smlouvě ve výši 15 900 000 Kč, a to dne 24.9.2012. Dále dlužník žalovanému uhradil dne 18.6.2012 finanční částku 490 000 Kč, aniž by žalobce ohledně této posledně zmíněné peněžité úhrady tvrdil, či prokázal právní důvod takového plnění, tedy že jde o plnění, jež mělo za následek vznik, změnu či zánik právního závazkového vztahu mezi dlužníkem a žalovaným. Vycházeje z tohoto zjištění soud I. stupně dovodil ohledně finančního plnění ve výši 490 000 Kč, že toto plnění dlužníka žalovanému nemůže být předmětem odpůrčí žaloby, není-li prokázán shora uvedený právní důvod, nýbrž takové plnění si musí žalobce vyžalovat na žalovaném žalobou na plnění u věcně a místně příslušného okresního soudu.

3. Žalobu na určení neúčinnosti smlouvy z 11.8.2012 soud I. stupně zamítl s odůvodněním, že žalobce neprokázal, že by dlužník uzavřel smlouvu ve prospěch osoby mu blízké či tvořící s ním koncern ve smyslu § 66a v té době platného obchodního zákoníku a neprokázal, že by smlouvu dlužník uzavřel v době, kdy by byl ve stavu úpadku, ačkoliv důkazní břemeno je na něm, ani to, že ve smlouvě dohodnutá kupní cena je podstatně vyšší než obvyklá cena plnění, které dlužník smlouvou z 11.8.2012 přijal.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání a navrhl v něm, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobě vyhověl. V odvolání uvedl, že nesdílí právní závěr soudu I. stupně, že smlouva z 11.8.2012 není smlouvou uzavřenou mezi osobami blízkými, které spolu tvoří koncern. Má za to, že propojení dlužníka a žalovaného doložil úplnými výpisy z obchodního rejstříku slovenských obchodních společností, a to společností Begokon CZ, s.r.o., FRESHEGGS, a.s., Exkluzivní česká vejce, a.s., EFFORTY, s.r.o., HYDINÁR, a.s. a PRO-GRESS, a.s., či SPARK, s.r.o. Výpisem z obchodních registrů těchto slovenských obchodních společnosti však soud I. stupně důkaz neprovedl, ačkoliv jsou podle žalobce významné pro právní posouzení věci, a to pro prokázání vztahu koncernu mezi dlužníkem a žalovaným. Soud rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, když v důsledku nesprávného právního závěru rovněž neprovedl důkaz žalobcem předkládanými znaleckými posudky o tom, že cena sjednaná za dodávku technologie a zaplacená dlužníkem, nebyla cenou obvyklou v době uzavření smlouvy. Nesouhlasí rovněž s právním závěrem o tom, že převod finančních prostředků ve výši 490 000 Kč dlužníkem ve prospěch žalovaného nemůže být předmětem odpůrčí žaloby. Samotný fakt, že žalobce nezná právní důvod této platby, neznamená automaticky, že platba byla provedena bez právního titulu.

5. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející a podle § 212 a § 212a o.s.ř. a odvolání žalobce neshledal důvodným.

6. Odvolací soud se ztotožňuje se soudem I. stupně o tom, že nelze učinit předmětem odpůrčí žaloby ve smyslu § 240-242 insolvenčního zákona (dále jen IZ) vlastní finanční

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 41 ICm 378/2015 (KSHK 35 INS 27377/2013)

plnění dlužníka ve prospěch žalovaného, jestliže žalobce neprokáže právní důvod tohoto plnění, tedy neprokáže, že šlo o plnění, které mělo za následek vznik, změnu nebo zánik závazkového vztahu mezi dlužníkem a osobou, v jejíž prospěch dlužník finanční plnění poskytl. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 677/2011, v němž Nejvyšší soud přijal jednoznačný závěr o tom, že peněžité plnění je právním úkonem ve smyslu § 34 občanského zákoníku v té době platného, jde-li o projev vůle směřující k zániku povinnosti splnit dluh směřující tedy k zániku závazkového vztahu, stejně jako právní úkon, jehož důvodem je změna, či vznik závazkového vztahu. Ne každý bankovní převod peněžních prostředků, ani každý výběr peněžních prostředků v hotovosti, či výběr z peněžních prostředků z poklady podnikatele, nelze považovat za jeho právní úkon, který by mohl být předmětem odpůrčí žaloby, jestliže není současně prokázáno, že tím dlužník založil, změnil, či způsobil zánik svého závazkového vztahu ve vztahu k osobě, v jejíž prospěch plnil. Tento právní důvod plnění shora zmíněný, žalobce v řízení neprokázal, a proto je namístě právní závěr soudu I. stupně, že za této situace nelze dovodit jiný závěr, než že jde o nárok dlužníka z bezdůvodného obohacení, který může insolvenční správce vymáhat na žalovaném pouze žalobou na plnění. Nejde o incidenční spor.

7. Odvolací soud shledal věcně správným rozsudek soudu I. stupně i ve výroku v bodě I., v němž tento soud zamítl žalobu na určení neúčinnosti smlouvy z 11.8.2012, ale z důvodů jiných, než uvedených soudem I. stupně v odůvodnění napadeného rozsudku.

8. Jelikož žalobce tvrdil, že smlouvu shora uvedenou dlužník se žalovaným uzavřel jako s osobou blízkou, či osobou tvořící s dlužníkem koncern, pak měl soud I. stupně nejprve zaměřit své dokazování na to, zda lze takové smlouvě, jako tvrzenému právnímu úkonu bez přiměřeného protiplnění, odporovat ve smyslu § 240 odst. 3 IZ, v němž je výslovně uvedeno, že takovému právnímu úkonu lze odporovat, byl-li učiněn v posledních třech letech před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby dlužníku blízké nebo osoby, která tvoří s dlužníkem koncern, anebo v době jednoho roku před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch jiné osoby. Tento zákonný předpoklad měl soud I. stupně zvažovat v první řadě a nikoliv se zabývat tím, zda jde o smlouvu učiněnou dlužníkem v době, kdy byl ve stavu úpadku, či zda dohodnutá cena byla cenou podstatně nižší, než byla cena dohodnutá ve smlouvě.

9. Závěr soudu I. stupně o tom, že smlouvu z 11.8.2012 neuzavřel dlužník ve prospěch žalovaného jako osoby jemu blízké, či tvořící s ním koncern, je však správný. O takovou smlouvu by šlo jen tehdy, pokud by i dlužník v době uzavření smlouvy byl v podnikatelském seskupení a tvořil se žalovaným koncern, ať již přímo, což bylo důkazy provedenými soudem I. stupně vyvráceno, nebo nepřímo přes jediného vlastníka žalovaného, kterým byla společnosti ELRE, s.r.o. Jelikož dokazování k této otázce před soudem I. stupně bylo neúplné, doplnil odvolací soud v této podle § 213 o.s.ř. výpisem z obchodního rejstříku ELRE, s.r.o. vedeného u Okresního soudu v Banské Bystrici, Slovenská republika a zjistil z něj, že k datu 11.8.2012 byli jejími společníky Villiam Baláž a Villiam Vánovský a jednateli byli v této době Ing. Villiam Pavlovkin a Villiam Vánovský.

10. Žádná, z výše uvedených osob, nebyla ke dni 11.8.2012 statutárním orgánem dlužníka, či jeho společníkem. To, že v době uzavření smlouvy spolu tvořili koncern žalovaný a společnost ELRE, eventuálně další obchodní společnosti zapsané v obchodních

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 41 ICm 378/2015 (KSHK 35 INS 27377/2013)

rejstřících vedených soudy ve Slovenské republice neznamená, že smlouva z 11.8.2012 byla uzavřená mezi osobami tvořícími koncern, či mezi osobami blízkými, neboť účastníkem koncernového, či osobního nebo jiného majetkového propojení, nebyl v žádném případě dlužník. Z důvodů shora uvedených je evidentní, že smlouvu z 11.8.2012 neuzavřely osoby tvořící spolu koncern, takže neplatí lhůta tří let uvedená v § 240 odst. 3 IZ k tomu, že odporovat lze právnímu úkonu dlužníka, který dlužník učinil v době 3 let před zahájením insolvenčního řízení ve prospěch osoby blízké, či tvořící s ním koncern.

11. Jelikož dlužník smlouvu se žalovaným uzavřel dne 11.8.2012 a insolvenční řízení proti dlužníku bylo zahájeno dne 2.10.2013, pak jde o smlouvu uzavřenou v době delší než 1rok před zahájením insolvenčního řízení a takovému právnímu úkonu dlužníka nemůže insolvenční správce úspěšně odporovat, neboť to vylučuje insolvenční zákon v § 240 odst. 3.

12. Z důvodů shora uvedených odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.).

13. Věcně správným je i výrok o náhradě nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení nevznikly.

14. Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl v odvolacím řízení ve věci úspěch, ovšem v tomto stadiu řízení mu žádné náklady, které by mohl uplatnit k náhradě, nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

Praha 25. ledna 2018

JUDr. Jiří Goldstein, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová