101 VSPH 415/2015-55
178 ICm 1854/2014 101 VSPH 415/2015-55 (MSPH 78 INS 14986/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: Sberbank CZ, a.s., sídlem Na Pankráci 1724/129, Praha 4, zastoupený Mgr. Davidem Urbancem, advokátem, sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1, proti žalované: Mgr. Ing. Petra Hýsková, U Smaltovny 1375/25, Praha 7, insolvenční správkyně dlužníka Roberta Málka, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 178 ICm 1854/2014-29 ze dne 4. března 2015,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 178 ICm 1854/2014-29 ze dne 4. března 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal, aby ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Roberta Málka byly vyloučeny nemovitosti označené v žalobě, jež jsou zapsány v katastru nemovitostí na LV č. 3129 pro katastrální území Záběhlice, a jejichž vlastníkem je společnost DOLNIS ADS, s.r.o. (dále jen DOLNIS). V bodě II. a III. výroku soud rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek ve výši 5.000,-Kč, a o jeho povinnosti zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 12.342,-Kč.

Své rozhodnutí odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce není osobou aktivně legitimovanou k podání žaloby podle § 225 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Osobou aktivně legitimovanou k podání takové žaloby není každý, kdo tvrdí, že určité věci nejsou ve vlastnictví insolvenčního dlužníka, nýbrž musí také prokázat, že má k věcem, jež žádá ze soupisu vyloučit, takové právo, které zápis věcí do soupisu majetkové podstaty dlužníka vylučují, a žalobce takovou osobou není. Při tomto svém závěru vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že jako vlastník sporných nemovitostí je v katastru nemovitostí u Katastrálního úřadu v Praze zapsána obchodní společnost DOLNIS. Nemovitosti insolvenční správce sepsal do soupisu majetkové podstaty dlužníka Roberta Málka, který však jejich vlastníkem není. Na sporných nemovitostech vázne zástavní právo k zajištění pohledávky žalobce za dlužníkem DOLNIS z titulu poskytnutého úvěru. Pohledávky z tohoto úvěru byly zajištěny spornými nemovitostmi ve vlastnictví společnosti DOLNIS na základě zástavní smlouvy z 31.10.2012, a žalobce zdůvodňoval podání žaloby tím, že dlužník Robert Málek nebyl, ani není vlastníkem sporných nemovitostí, takže není dán právní důvod jejich soupisu do majetkové podstaty tohoto dlužníka a svou aktivní legitimaci dovozoval jen z existence zástavního práva, jež vázne na sporných nemovitostech k zajištění jeho úvěrové pohledávky za osobou odlišnou od Roberta Málka.

Z toho dovodil, že zástavní právo k zajištění pohledávky zástavního věřitele spočívající v zástavním právu k nemovitostem ve vlastnictví osoby odlišné od insolvenčního dlužníka, není právem, které zakládá aktivní legitimaci k podání žaloby na vyloučení předmětu zástavy ze soupisu majetkové podstaty insolvenčního dlužníka. Za takové situace má zástavní věřitel pouze možnost přihlásit tuto zajištěnou pohledávku do insolvenčního řízení, ve kterém je předmět zástavy sepsán, a tím realizovat své právo ze zajištění. Žalobce v insolvenčním řízení vedeném vůči dlužníku Robertu Málkovi přihlásil svou úvěrovou pohledávku co pohledávku zajištěnou, a tato pohledávka, jako pohledávka zajištěná, byla soudem zjištěna. Dále soud dovodil, že není důvodná námitka žalobce, že zápis předmětných nemovitostí je neplatný, neboť byl učiněn osobou, které již zanikla funkce insolvenčního správce, stejně jako tvrzení, že sepsání sporných nemovitostí do soupisu je neúčinné, neboť insolvenční soud dosud nedal souhlas soudu s dohodou uzavřenou mezi žalovanou a vlastníkem sporných nemovitostí o tom, že nemovitosti budou sepsány do soupisu a budou zpeněženy v insolvenčním řízení Roberta Málka. Výroky o soudním poplatku a o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalované ve věci, a tím, že žalobce dosud nezaplatil soudní poplatek ze žaloby, ačkoliv k tomu byl povinen již v souvislosti s podáním žaloby.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž uvedl, že nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně o nedostatku jeho aktivní legitimace k podání žaloby podle § 225 IZ. Poukázal na to, že žalobu může podat nejen ten, kdo tvrdí, že je vlastníkem věci zahrnuté do soupisu podstaty, ale každý, kdo prokáže, že k věci má takové právo, které vylučuje zařazení věci do soupisu, a žalobce takové právo má v podobě zástavního práva váznoucího na nemovitostech, jež jsou předmětem této vylučovací žaloby, a jež jsou ve vlastnictví osoby odlišné od dlužníka, neboť jsou vlastnictvím společnosti DOLNIS. Žalobce je přesvědčen, že pokud by jako zástavní věřitel neměl právo podat vylučovací žalobu, bylo by mu upřeno jeho právo chránit své zástavní právo a prospěch z toho vzniklý, tj. žalobce by ztratil svůj nárok plynoucí ze zástavy, a nemohl by dosáhnout uspokojení svých pohledávek za zástavním dlužníkem-společností DOLNIS. Kromě toho uvedl, že žalovaná žalobce nevyrozuměla o tom, že sporné nemovitosti zapsala do soupisu podstaty dlužníka Roberta Málka, nepoučila jej, jak má svá práva uplatnit a tím zmařila, aby se žalobce mohl přihlásit se svou pohledávkou do insolvenčního řízení na Roberta Málka, nehledě na to, že zahrnutím nemovitosti do soupisu nemovitosti tohoto dlužníka žalovaná zmařila jejich zpeněžení v rámci probíhající exekuce. Již z těchto důvodů žalobce nesouhlasí s právním závěrem soudu, že žalobce má možnost přihlásit svou zajištěnou pohledávku do insolvenčního řízení, v němž je předmět zástavy sepsán v soupisu majetku dlužníka a má za to, že není správný právní závěr, který k obdobné problematice zaujal Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí, které soud prvního stupně v odůvodnění cituje, neboť zástavnímu věřiteli nelze vnucovat povinnost ztrpět zpeněžení zástavy v insolvenčním řízení vedeném proti třetí osobě, která není zástavním ani osobním dlužníkem žalobce, a které tento cizí insolvenční dlužník nevlastní. Insolvenční zákon podle žalobce neumožňuje sepsat do soupisu majetku dlužníka věci, jež nejsou ve vlastnictví dlužníka, jak se to stalo v tomto případě.

Kromě toho soupis, v němž jsou sporné nemovitosti žalovanou sepsány, není platným právním úkonem insolvenčního správce, neboť tento soupis pořídila společnost Edl a partneři, v.o.s., která již v té době insolvenčním správcem nebyla, a z toho vyplývá, že sporné nemovitosti nejsou v soupisu sepsány platně. Žalobce je přesvědčen, že právním důvodem soupisu sporných nemovitostí do majetku dlužníka není ani dohoda o společném postupu, kterou uzavřel vlastník zastavených nemovitostí, společnost DOLNIS, se žalovanou dne 31.10.2013, neboť tato dohoda nemohla nikdy nabýt účinnosti. To vyplývá přímo z obsahu dohody, kde je uvedeno, že dohoda je platná podpisem jejich účastníků a účinná až schválením zástupcem věřitelů a insolvenčním soudem, což se dosud nestalo, takže tato dohoda nemohla být právním důvodem zápisu sporných nemovitostí do soupisu majetkové podstaty dlužníka. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

Žalovaná vyvracela vývody odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, s tím, že sporné nemovitosti jsou stále zahrnuty v soupisu majetkové podstaty dlužníka Roberta Málka.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

Odvolací soud nejprve zmiňuje, že v odvolacím řízení bylo postaveno najisto, že je nepravdivé tvrzení žalobce v odvolání o tom, že postupem žalované byla zmařena jeho možnost přihlásit si svoji pohledávku z úvěru, zajištěnou zástavním právem na nemovitostech zapsaných v soupisu majetkové podstaty dlužníka Roberta Málka. Naopak, jak vyplývá i z přednesu zástupkyně žalobce při odvolacím jednání, pohledávka žalobce zajištěná zástavním právem váznoucím na sporných nemovitostech zapsaných v soupisu byla v insolvenčním řízením Roberta Málka zjištěna jako pohledávka zajištěná zástavním právem váznoucím na sporných nemovitostech.

Se závěrem soudu prvního stupně o tom, že žalobce není osobou aktivně legitimovanou k podání vylučovací žaloby podle § 225 IZ, se pak odvolací soud zcela ztotožňuje. Žaloba na vyloučení věci ze soupisu majetkové podstaty dlužníka podle § 225 IZ není žalobou o určení vlastnického práva k věci, jež je sepsána v soupisu a jež je předmětem vylučovací žaloby, takže aktivní legitimaci osoby, která podává vylučovací žalobu, nezakládá pouze její tvrzení a důkaz o tom, že insolvenční dlužník, v jehož soupisu majetkové podstaty je věc zapsána, není jejím vlastníkem. V této souvislosti odkazuje odvolací soud na § 205 odst. 4 IZ, podle něhož do majetkové podstaty dlužníka náleží i majetek jiných osob, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Neobstojí proto tvrzení žalobce o tom, že insolvenční zákon nepřipouští, aby do soupisu majetků dlužníka byl sepsán i majetek jiných osob, než insolvenčního dlužníka. Zástavní právo na sporných nemovitostech váznoucích v zajištění pohledávky žalobce za třetí osobou, není lepším právem , jež by zakládalo aktivní legitimaci zástavního věřitele k podání vylučovací žaloby podle § 225 IZ. Budou-li v insolvenčním řízení, ať už z jakýchkoliv důvodů, zpeněženy sporné nemovitosti ve vlastnictví osoby odlišné od insolvenčního dlužníka, a na těchto nemovitostech vázne zástavní právo k zajištění pohledávky žalobce za jinou osobou, než insolvenčním dlužníkem, pak tento zástavní věřitel má možnost realizovat své zástavní právo jen v režimu insolvenčního zákona, nikoliv v režimu občanského zákoníku, což znamená, že má pouze možnost přihlásit svou zajištěnou pohledávku, kterou má za osobním dlužníkem (odlišným od insolvenčního dlužníka), do insolvenčního řízení vedeného na insolvenčního dlužníka, v jehož majetkové podstatě jsou zastavené věci zapsány, neboť jen tehdy ze zpeněžení sporných nemovitostí bude jeho pohledávka uhrazena, jako pohledávka zajištěná zástavním právem, a to se v daném případě také stalo. Existence zástavního práva ve prospěch žalobce, váznoucího na sporných nemovitostech zapsaných do soupisu majetkové podstaty insolvenčního dlužníka, však neznamená, že jde o právo, které vylučuje zápis sporných nemovitostí do soupisu majetkové podstaty.

Není-li žalobce osobou aktivně legitimovanou k podání vylučovací žaloby, je pak nadbytečné zabývat se dalšími věcnými námitkami žalobce, tj. tím, že sporné nemovitosti do soupisu byly insolvenčním správcem zahrnuty neplatně respektive neúčinně. Jen pro úplnost odvolací soud dodává, že pokud by sporné nemovitosti v soupisu majetku dlužníka Roberta Málka řádně sepsány nebyly, pak by to byl další důvod, pro který by žalobce nemohl s touto vylučovací žalobou uspět, neboť zákonným předpokladem úspěšnosti takové žaloby je, že sporné věci jsou sepsány v soupisu majetkové podstaty dlužníka.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, včetně akcesorických výroků o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek splatný již s podáním žaloby, v níž žalobce neměl úspěch, a včetně výroku o náhradě nákladů řízení úspěšné žalované, neboť náhrada nákladů byla přiznána ve správné výši v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. v platném znění.

Nicméně v této věci pro úplnost považuje odvolací soud za vhodné poukázat na to, že podle § 205 odst. 4 IZ majetek jiných osob, než dlužníka, náleží do majetkové podstaty, stanoví-li to zákon, zejména jde-li o plnění z neúčinných právních úkonů. Jen v takových případech se pro účely zpeněžení na takový majetek pohlíží jako na majetek dlužníka. V tomto incidenčním sporu vyšlo jednoznačně najevo, že dlužník Robert Málek není vlastníkem sporných nemovitostí a nevyšel najevo žádný zákonný důvod jejich soupisu do majetku tohoto dlužníka. Takovým zákonným důvodem zásadně není to, že dlužník Robert Málek je 100% vlastníkem obchodního podílu společnosti DOLNIS, neboť v takovém případě je třeba, aby byl do soupisu majetkové podstaty dlužníka sepsán tento obchodní podíl, který bude v insolvenčním řízení zpeněžován jako celek, tedy dojde k prodeji společnosti DOLNIS. Odvolací soud proto považuje za vhodné, aby soud prvního stupně jako insolvenční soud v rámci své dohlédací činnosti nad výkonem funkce insolvenčního správce posoudil, zda existuje zákonný důvod soupisu sporných nemovitostí do soupisu majetkové podstaty dlužníka Roberta Málka a eventuálně žalované uložil, aby tyto nemovitosti ze soupisu vyškrtla, neshledá-li zákonný důvod proto, aby byly v soupisu ponechány, tedy aby byly v insolvenčním řízení tohoto dlužníka zpeněžovány jako samostatný majetek (§ 10 písm. b) a § 11 IZ) mimo zpeněžování obchodního podílu dlužníka ve společnosti DOLNIS.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze, dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 29. října 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Veronika Ptáčková