101 VSPH 399/2017-119
Číslo jednací: 198 ICm 4227/2014 101 VSPH 399/2017-119 (MSPH 98 INS 36628/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze, jako soud odvolací, rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Jiřího Karety ve věci

žalobce: Jan Slosiarik, bytem Doksanská 433/18, 184 00 Praha 8-Dolní Chabry,

zastoupený JUDr. Ing. Bystríkem Buganem, advokátem, sídlem Pod Bruskou 136/6, 118 00 Praha 1-Malá Strana,

proti

žalované: JUDr. Kateřina Martínková, IČ 662 20 521, sídlem Sokolská třída 22, 702 00 Moravská Ostrava, insolvenční správkyně dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo v likvidaci, IČ 255 71 150, sídlem Balbínova 404/22, 120 00 Praha 2,

zastoupená Mgr. Ing. Josefem Davidem, advokátem, sídlem Zlatnická 1582/10, 110 00 Praha 1-Nové Město,

o určení neplatnosti smlouvy,

o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2017, č.j. 198 ICm 4227/2014-88,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. března 2017, č.j. 198 ICm 4227/2014- 88, se v bodě II. výroku potvrzuje zcela, v bodě I. výroku I. se potvrzuje ve znění, že se zamítá žaloba na určení neplatnosti smlouvy o úvěru č.262010, uzavřené dne

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová isir.justi ce.cz Číslo jednací: 198 ICm 4227/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013)

2. května 2010 mezi žalobcem jako dlužníkem a Metropolitním spořitelním družstvem v likvidaci jako věřitelem.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí k rukám Mgr. Ing. Josefa Davida částku 6.776 Kč.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 198 ICm 4227/2014-88 z 27.3.2017 zamítl žalobu Jana Slosiarika (dále též žalobce ) z 2.12.2014 proti žalovanému insolvenčnímu správci dlužníka Metropolitní spořitelní družstvo (dále též MSD ) o určení neplatnosti smlouvy o úvěru č.262010 z 2.5.2010 (dále též Smlouva ), když dospěl k závěru, že není dán naléhavý právní zájem na určení takové neplatnosti ve smyslu § 159 odst.1 písm.g) insolvenčního zákona č.182/2006 Sb. (dále též IZ ), neboť výsledek incidenčního sporu nemá význam pro dané insolvenční řízení, protože pohledávka MSD za žalobcem, která vznikla na základě Smlouvy, byla zpeněžena mimo dražbu smlouvou o postoupení pohledávky z 19.3.2015 a postoupena vítězi výběrového řízení, akciové společnosti AB-CREDIT, která ji posléze postoupila akciové společnosti Bazcom.

2. Proti tomuto rozsudku se žalobce včas odvolal. Nepopřel, že přijal od MSD úvěr ve výši 8,000.000,-Kč, ale namítl, že se tak stalo na základě neplatné Smlouvy, neboť nebyly splněny podmínky pro poskytnutí úvěru dle stanov MSD-žalobce úvěr přijal, aniž by se stal členem MSD, neboť neuhradil vstupní a základní členský vklad a úvěr nebyl projednán kontrolní komisí MSD. Neplatnost Smlouvy má dle žalobce za následek neplatnost dohody o směnečném právu vyplňovacím, a tedy i nicotnost směnky, kterou nový majitel pohledávky vyplnil a na základě níž nyní pohledávku od žalobce vymáhá. Pro takové řízení by rozhodnutí o neplatnosti Smlouvy bylo významné. Zdůraznil dále, že určení neplatnosti Smlouvy se začal domáhat již v době, kdy jejím věřitelem bylo MSD, a proto by mělo být toto u insolvenčního soudu též dořešeno.

3. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku z důvodu jeho věcné správnosti.

4. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek i řízení jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu I. stupně je v obou výrocích věcně správné, přičemž lze argumentačně odkázat na odůvodnění rozhodnutí, v němž se Městský soud v Praze se vším podstatným náležitě vypořádal.

5. Odvolací soud se ztotožňuje s tím, že není dán naléhavý právní zájem na určení platnosti či neplatnosti předmětné Smlouvy ve vztahu k insolvenčnímu řízení ve věci dlužníka MSD, neboť výsledek sporu nemůže být promítnut do stavu majetkové podstaty a do právních poměrů účastníků insolvenčního řízení, protože předmětná pohledávka byla se souhlasem soudu č.j. MSPH 98 INS 36628/2013-B-99 ze dne 17.12.2014 a věřitelského výboru ze dne 13.11.2014 zpeněžena, tedy oprávněným k vymáhání nároků ze Smlouvy již insolvenční správce není (pohledávka již netvoří majetkovou podstatu dlužníka MSD).

6. Pro výsledek sporu je rozhodný stav v době vyhlášení rozsudku (§ 154 o.s.ř.). Skutečnost, že určovací žaloba byla podána v době, kdy pohledávka za žalobcem ještě byla součástí majetkové podstaty jako položka č.717 soupisu, nemá sama o sobě pro výsledek sporu žádný význam,

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 198 ICm 4227/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013)

neboť s podáním žaloby na určení neplatnosti smlouvy zákon nespojuje zákaz zpeněžení dotčené pohledávky.

7. Odvolací soud připomíná, že incidenční spory jsou dle § 2 písm.d) IZ spory vyvolané insolvenčním řízením, projednávané v rámci insolvenčního řízení . Z toho plyne, že výsledek incidenčního sporu má význam pouze pro poměry uvnitř insolvenčního řízení a vztahuje se jen na jeho účastníky. Nabyvatel pohledávky, který není účastníkem insolvenčního řízení ani tohoto incidenčního sporu (o tom, že jde o incidenční spor, rozhodl Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 11.1.2016, č.j. 102 VSPH 956/2015-31), by tak nebyl rozhodnutím v této věci vázán. Naproti tomu žalobce má, pro případ sporu s nabyvatelem pohledávky, i nadále proti němu zachovány všechny námitky, včetně námitky neplatnosti předmětné Smlouvy.

8. Zbývá doplnit, že žalobce by ve sporu o neplatnost Smlouvy zásadně nemohl uspět ani tehdy, pokud by ke zpeněžení pohledávky pocházející ze Smlouvy nedošlo. Jde totiž v souzeném případě do jisté míry o problematiku podobnou té, když se vyloučení pohledávky sepsané do majetkové podstaty domáhá nikoli osoba, která tvrdí, že je věřitelem takové pohledávky, nýbrž osoba povinná úhradou sepsané pohledávky, která tvrdí, že dlužníkovým dlužníkem není, tedy že dlužníku v úpadku z tohoto titulu ničeho nedluží. Ani v režimu insolvenčního řízení dle IZ není rozumného důvodu opouštět praxi ustálenou již dříve, v poměrech založených zákonem o konkursu a vyrovnání č. 328/1991 Sb. (dále též ZKV), kdy soudy dovodily, že taková (excindační) žaloba úpadcova dlužníka musí být podle § 19 odst. 2 ZKV zamítnuta. Pro oba typy řízení (o excindační žalobě i o žalobě na určení neplatnosti) totiž shodně platí, že úpadcův dlužník má možnost uplatnit (stejně, jako kdyby konkursu vůbec nebylo) argumenty proti závěru, že ten, kdo se po něm domáhá splnění dluhu, věřitelem není, jako obranu ve sporu o zaplacení (sepsané) pohledávky (viz usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 22.3.2007, sp.zn. 29 Odo 951/2006).

9. Shrnuto, bez ohledu na to, zda nároky ze Smlouvy po žalobci uplatňuje či jinak vymáhá žalovaný insolvenční správce, nebo třetí osoba (které byla žalovaným pohledávka postoupena), zůstávají žalobci v takovém řízení zachovány všechny možnosti obrany, tedy tím, že soud žalobě na určení neplatnosti Smlouvy nevyhověl, žalobcova práva nikterak krácena nejsou (žalobce k obhájení svého procesního postoje v jiném řízení rozhodnutí o neplatnosti smlouvy nepotřebuje).

10. Ze všech těchto důvodů odvolací soud věcně správný napadený rozsudek dle § 219 o.s.ř. potvrdil, v bodě I. výroku však ve znění odpovídající žalobnímu petitu, který soud I. stupně připustil svým usnesením č.j. MSPH 198 ICm 4227/2014-35 ze 31.3.2016.

11. Úspěšnému žalovanému pak odvolací soud přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení v požadované výši za zastoupení advokátem v odvolacím řízení ve výši odpovídající dvěma úkonům právní služby po 2.500 Kč a dvěma režijním paušálům 300,-Kč, tedy s 21% daní z přidané hodnoty celkem 6.776 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné k Nejvyššímu soudu, jestliže Nejvyšší soud jako soud dovolací dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 198 ICm 4227/2014 (MSPH 98 INS 36628/2013) rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o. s. ř.). Dovolání se podává u soudu, který rozhodoval v prvním stupni, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku odvolacího soudu.

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 insolvenčního zákona); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 insolvenčního zákona).

Praha 22.února 2018

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová