101 VSPH 398/2016-96
35 ICm 4692/2015 101 VSPH 398/2016-96 (KSHK 35 INS 28789/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobkyně: Helena anonymizovano , anonymizovano , bytem Bratří Štefanů 92/25, Hradec Králové, zast. JUDr. Evou Vaškovou, advokátkou, sídlem Škroupova 957, Hradec Králové, proti žalovaným: 1) Ing. Alena Janská, insolvenční správkyně dlužnice Heleny anonymizovano , sídlem Třešňová 521/44, Hradec Králové, zast. JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem, sídlem U hrušky 63/8, Praha 5, 2) Mgr. Lukáš anonymizovano , anonymizovano , bytem Buzulucká 1107, Hradec Králové, o určení neplatnosti kupní smlouvy, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 35 ICm 4692/2015-57, ze dne 10. března 2016,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 35 ICm 4695/2015-57 ze dne 10. března 2016, s e p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. zamítl žalobu na určení neplatnosti kupní smlouvy ze dne 2. října 2015 uzavřené mezi žalovanou 1)-insolvenční správkyní dlužnice, jako prodávající a druhým žalovaným, jako kupujícím, jejímž předmětem byly nemovitosti ve vlastnictví dlužnice (žalobkyně), a kterou insolvenční správkyně uzavřela v rámci zpeněžování majetku dlužnice prodejem mimo dražbu podle § 289 insolvenčního zákona (dále jen IZ) a pod bodem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaní žádné náklady k náhradě neuplatnili. isir.justi ce.cz 35 ICm 4692/2015 (KSHK 35 INS 28789/2012)

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně z těchto zjištění:

Z vyrozumění ze dne 14. dubna 2015 zjistil, že žalovaná 1) vyrozuměla soud o tom, že obdržela od zajištěných věřitelů HURSTTRADE, s. r. o. (první zajištěný věřitel), a Bohemia Faktoring, s. r. o. (druhý zajištěný věřitel), které se však liší, zástupce věřitelů také s pokynem prvního zajištěného věřitele nesouhlasí. Z pokynu prvního zajištěného věřitele ze dne 8. dubna 2015 zjistil, že tento věřitel požadoval zpeněžit předmětné nemovitosti přímým prodejem za cenu 2.200.000,00 Kč prostřednictvím PSB servis, s. r. o., (provize 5 %). Druhý zajištěný věřitel s tímto pokynem nesouhlasil, neboť se domníval, že jsou nemovitosti prodejné za cenu podle znaleckého posudku, což soud zjistil z pokynu ze dne 9. dubna 2015. Ze zápisu z jednání ze dne 8. dubna 2015 zjistil, že zástupce věřitelů nesouhlasil s výši provize uvedené prvním zajištěným věřitelem ani s výběrem společnosti PSB servis. Zástupce věřitelů měl se souhlasem prvního zajištěného věřitele shánět zájemce o koupi nemovitostí nejprve sám. Z dopisu ze dne 2. května 2015 zjistil, že zástupce věřitelů žádal soud, aby rozhodl o tom, aby žalovaná 1) nebyla vázána pokynem prvního zajištěného věřitele s tím, že se předmětné nemovitosti prodají za nejvyšší možnou cenu, případně za cenu odhadní. Z omluvy ze dne 27. května 2015 zjistil, že druhý zajištěný věřitel se z jednání nařízeného na 1. června 2015 omluvil s tím, že nesouhlasil s pokynem prvního zajištěného věřitele, když důvodem je také skutečnost, že se žalovaná 1) ještě ani nepokusila zpeněžit nemovitosti za cenu podle znaleckého posudku. Z protokolu o jednání ze dne 1. června 2015 zjistil, že vzhledem k tomu, že v zákonné lhůtě nebyly podány žádné námitky ve smyslu § 230 odst. 4 insolvenčního zákona, nemohly být ani při tomto jednání projednány. Při jednání byl se souhlasem HURSTTRADE, s. r. o., i zástupce věřitelů (který souhlas projevil výslovně později, viz níže) upraven tak, aby vyhovoval i požadavkům druhého zajištěného věřitele, neboť první zajištěný věřitel souhlasil s tím, aby byly předmětné nemovitosti případně prodány přímým prodejem za cenu vyšší než 2,2 milionu Kč. První zajištěný věřitel kromě toho změnil svůj pokyn tak, že požadoval, aby byly předmětné nemovitosti prodány v dražbě, a to u Královské dražební, a. s., za vyvolávací cenu 1.500.000,00 Kč s tím, že až do okamžiku započetí dražby souhlasil i s přímým prodejem za cenu vyšší než 2.200.000,00 Kč. Jak bylo vyjádřeno v usnesení zdejšího soudu ze dne 27. listopadu 2015, č. j. KSHK 35 INS 28789/2012-B-96, pokyny obou zajištěných věřitelů byly od 1. června 2015 ve shodě. Vzhledem k uvedenému a k tomu, že v zákonné lhůtě nebyly podány námitky proti pokynu prvního zajištěného věřitele, nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí soudu podle § 230 odst. 4 insolvenčního zákona.

Ze smlouvy o provedení dražby dobrovolné ze dne 1. července 2015, č. 150817855D2015, zjistil, že žalovaná 1) jako insolvenční správkyně dlužnice uzavřela smlouvu s Královskou dražební, a. s., s tím, že předmětem smlouvy bylo úplatné provedení dražby dobrovolné s předmětem dražby-předmětnými nemovitostmi. Z dražební vyhlášky soud zjistil, že elektronická dražba byla nařízena na 17. srpna 2015. 35 ICm 4692/2015 (KSHK 35 INS 28789/2012)

Z e-mailu ze dne 25. července 2015 zjistil, že žalovaný 2) dne 25. července 2015 projevil zájem o prohlídku předmětných nemovitostí inzerovaných na serveru www.sreality.cz, které nabízela realitní kancelář BELA REALITY, s. r. o.

Z výpisu (internet) dražeb Královské dražební, a. s., zjistil, že na 17. srpna 2015 byla naplánována dražba předmětných nemovitostí, vyvolávací cena byla stanovena na částku 1.500.000,00 Kč, odhadní cena byla uvedena 2.730.000,00 Kč. Z dopisu ze dne 31. července 2015 zjistil, že žalobkyně sdělila Královské dražební, a. s., že by mělo být upuštěno od plánované dražby s tím, že navrhla zproštění insolvenční správkyně a dále z důvodu nesouladu pokynů dvou zajištěných věřitelů, neboť žalovaná 1) nebyla oprávněna navrhnout provedení dražby.

Z e-mailu ze dne 6. srpna 2015 zjistil, že jím sdělila zástupkyně věřitele Bohemia Faktoring, s. r. o., že zaslala žalované 1) vyjádření: 2. ke zpeněžování rodinného domu čp. 92 v katastrálním území Slezské Předměstí: Po seznámení se s průběhem jednání u insolvenčního soudu dne 1. června 2015 podle protokolu zveřejněného v ISIR máme za to, že z něj nelze jednoznačný závěr, že soud vyšel vstříc požadavku věřitele Bohemia Faktoring, s. r. o. Postrádáme zde jakékoliv stanovisko, resp. rozhodnutí soudu ve smyslu § 293 odst. 2 ve spojení s § 230 odst. 4 a 5 insolvenčního zákona. Rovněž s ohledem na dosavadní nesouhlasný postoj dlužníka se přikláníme k názoru, že v tomto případě by měl o pokynu prvního zajištěného věřitele HURSTTRADE, s. r. o., rozhodnout insolvenční soud. Doplňuji, že pohledávka mého klienta bude velmi pravděpodobně uspokojena ze zpeněžení jiného zajištěného majetku dlužnice, a proto jiné právní kroky ve výše uvedené věci nezvažujeme. .

Ze sdělení žalované 1) ze dne 7. srpna 2015 zjistil, že žalovaná 1) stanovila podmínky pro případ přímého prodeje (do konání dražby), a to obálkovou metodou, když zájemce měl nejpozději do 17. srpna 2015 nabídnout částku minimálně 2.200.000,00 Kč, jakož i další podmínky. Z oznámení ze dne 17. srpna 2015 zjistil, že Královská dražební, a. s., jako dražebník předmětných nemovitostí upustil od dražby, a to na žádost navrhovatele (jako navrhovatel byla označena insolvenční správkyně).

Z dopisu zástupce věřitelů Jiřího Bělky, který soudu došel dne 16. září 2015, soud zjistil, že zástupce věřitelů vyslovil s postupem žalované 1) během zpeněžování předmětných nemovitostí souhlas, naopak nesouhlasil s dalším prodlužováním insolvenčního řízení a oddalováním uspokojení věřitelů. Uvedl, že výběr zájemce o koupi rodinného domu probíhal v souladu s pokynem prvního zajištěného věřitele, když i druhý zajištěný věřitel s postupem podle tohoto pokynu souhlasil, resp. tento souhlas vyjádřil na telefonický dotaz zástupce věřitelů.

Ze sdělení žalované 1) ze dne 22. října 2015, a z kupní smlouvy ze dne 2. října 2015 zjistil, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem nabyl podle uvedené kupní smlouvy žalovaný 2), a to za kupní cenu 2.271.000,00 Kč, kterou zaplatil do majetkové podstaty. Žalovaný 2) kromě toho zaplatil i daň z nabytí nemovitých věcí. Z informací o nemovitostech (internetové výpisy) a žádosti 35 ICm 4692/2015 (KSHK 35 INS 28789/2012)

žalobkyně ze dne 6. listopadu 2015 zjistil, že k předmětným nemovitostem, které byly vlastnictvím žalobkyně, je nyní zapsán jako vlastník žalovaný 2), avšak zároveň je na listu vlastnictví č. 1041 pro katastrální území Slezské Předměstí zapsána poznámka spornosti, a to na žádost žalobkyně, která katastrálnímu úřadu sdělila, že považuje kupní smlouvu ze dne 2. října 2015 za neplatnou s tím, že se určení neplatnosti hodlá domáhat u soudu.

Z vyjádření v pořadí druhého věřitele Bohemia Faktoring, s. r. o., ze dne 8. února 2016, zjistil, že druhý zajištěný věřitel sdělil na žádost žalované 1) ohledně předmětných nemovitostí, že s pokynem prvního zajištěného věřitele ve věci zpeněžení nemovitostí souhlasí.

Ze smlouvy o advokátní úschově ze dne 29. ledna 2016 zjistil, že žalovaný 2) uzavřel se žalobkyní a panem Ladislavem Mikešem smlouvu, na základě které se žalobkyně a pan Mikeš zavázali skládat do advokátní úschovy zástupkyně žalobkyně zálohu na bezdůvodné obohacení pro případ, že bude žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy (v tomto řízení) zamítnuta. Žalovaný 2) se zavázal, že po dobu probíhajícího řízení nebude podávat žalobu na vyklizení předmětných nemovitostí.

Z webových stránek www.hjf.cz a obchodního rejstříku zjistil, že součástí týmu advokátní kanceláře Hartmann, Jelínek, Fráňa a partneři je spolupracující advokát uveden žalovaný 1). Jako spolupracující společnost této advokátní kanceláře je společnost EKK Servis, s. r. o., IČ: 25291009, se sídlem v Hradci Králové, Moravská 481, jejíž jedinou jednatelkou a společnicí je žalovaná 1).

Z účastnické výpovědi žalobkyně zjistil, že již od dubna 2015 chodili zájemci o koupi předmětných nemovitostí na jejich prohlídky, a to od realitní kanceláře BELA REALITY, s. r. o., tyto prohlídky probíhaly do srpna 2015. Prohlídek předmětných nemovitostí se zájemci o koupi bylo celkem podle odhadu žalobkyně asi padesát. Předmětné nemovitosti byly původně nabízeny za cenu odhadní, poté byla cena snížena v červnu a červenci 2015 na cenu 2.570.000,00 Kč. Za realitní kancelář BELA REALITY, s. r. o., se prohlídek účastnil pan Roll, který poté žalobkyni sdělil, že sice věděl o pozdějším způsobu zpeněžování obálkovou metodou, avšak vzhledem k tomu, že za nabízení předmětných nemovitostí nedostal žádnou odměnu, nehodlal informace o obálkové metodě sdělovat svým klientům. Na závěr svého působení zaslal pan Roll žalobkyni dne 7. srpna 2015 SMS-zprávu, s textem: Zítřejší a nedělní prohlídka jsou zrušeny, Slavomír Roll. .

Po právní stránce soud posoudil projednávanou věc následovně:

Podle § 230 odst. 2 až 4 insolvenčního zákona jde-li o správu věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je osoba s dispozičními oprávněními vázána pokyny zajištěného věřitele směřujícími k řádné správě; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další 35 ICm 4692/2015 (KSHK 35 INS 28789/2012) v pořadí; jinak pokyny udělí v rámci dohlédací činnosti insolvenční soud, který současně rozhodne o nákladech spojených s provedením jeho pokynu. Osoba s dispozičními oprávněními může odmítnout pokyny zajištěného věřitele, má-li za to, že nesměřují k řádné správě; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Náklady spojené s provedením jeho pokynu podle odstavce 2 nese zajištěný věřitel ze svého. Není-li k pokynům zajištěného věřitele podle odstavce 2 připojen písemný souhlas ostatních zajištěných věřitelů, jejichž pohledávka se uspokojuje ze stejného zajištění, osoba s dispozičními oprávněními neprodleně vyrozumí insolvenční soud. Insolvenční soud v takovém případě nařídí do 30 dnů jednání, při kterém rozhodne o tom, zda pokyny zajištěného věřitele schvaluje. Při jednání lze projednat pouze námitky proti pokynům zajištěného věřitele, které ostatní zajištění věřitelé uplatní písemně u insolvenčního soudu nejpozději do 7 dnů ode dne zveřejnění těchto pokynů v insolvenčním rejstříku; k později podaným námitkám se nepřihlíží. K jednání předvolá insolvenční soud insolvenčního správce a dlužníka a zajištěné věřitele, kterým poskytne poučení o námitkách podle věty třetí.

Podle § 293 insolvenčního zákona jde-li o zpeněžení věci, práva, pohledávky nebo jiné majetkové hodnoty, která slouží k zajištění pohledávky, je insolvenční správce vázán pokyny zajištěného věřitele směřujícími ke zpeněžení; je-li zajištěných věřitelů více, uděluje tyto pokyny zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako první v pořadí. Jestliže zajištěný věřitel neudělí příslušné pokyny ani ve lhůtě určené insolvenčním soudem, má právo je udělit zajištěný věřitel, jehož pohledávka se uspokojuje ze zajištění jako další v pořadí. Insolvenční správce může tyto pokyny odmítnout, má-li za to, že předmět zajištění lze zpeněžit výhodněji; v takovém případě požádá insolvenční soud o jejich přezkoumání v rámci dohlédací činnosti. Ustanovení § 230 odst. 3 až 5 platí obdobně. Ustanovení § 286 odst. 2, § 287 odst. 2 a § 289 odst. 1 se použije jen tehdy, není-li zde pokynu zajištěného věřitele.

Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobkyně je dlužnicí a v insolvenčním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. KSHK 35 INS 28789/2012 byl zjištěn její úpadek a na její majetek byl prohlášen konkurs, který je projednáván jako nepatrný. Kromě toho nebylo mezi účastníky sporné, že předmětné nemovitosti jsou zapsány v soupisu majetkové podstaty dlužnice v uvedeném insolvenčním řízení pod položkou A1.

V řízení bylo prokázáno, že žalovaná 1) jako insolvenční správkyně dlužnice-žalobkyně vyrozuměla soud ve smyslu § 230 odst. 4 insolvenčního zákona soud o tom, že k pokynům prvního zajištěného věřitele nebyl připojen souhlas druhého zajištěného věřitele, resp. druhý zajištěný věřitel vyjádřil s tímto pokynem nesouhlas. S tímto pokynem nejprve nesouhlasil ani zástupce věřitelů. Soud nařídil jednání na 1. června 2015 a zároveň vydal poučení ve smyslu § 230 odst. 4 insolvenčního zákona o možnosti podání námitek, které by byly při jednání projednány. Žádné námitky však v zákonné lhůtě podány nebyly. Nebylo tedy možné je ani při jednání 1. června 2015 projednat. Navíc při tomto jednání byl pokyn prvního zajištěného věřitele upraven tak, aby vyhovoval požadavkům druhého zajištěného věřitele. Vzhledem k tomu nebyly splněny podmínky pro vydání rozhodnutí soudu 35 ICm 4692/2015 (KSHK 35 INS 28789/2012) o pokynu zajištěného věřitele ve smyslu § 230 odst. 4 insolvenčního zákona, což bylo ostatně vyjádřeno v usnesení zdejšího soudu ze dne 27. listopadu 2015, č. j. KSHK 35 INS 28789/2012-B-96. Druhý zajištěný věřitel projevil svůj souhlas s pokynem prvního zajištěného věřitele výslovně v podání ze dne 8. února 2016. Vzhledem k tomu, že šlo o zpeněžení zajištěných nemovitostí, byla žalovaná 1) jako insolvenční správkyně vázána pouze pokyny zajištěných věřitelů (§ 293 insolvenčního zákona), do nichž soud nezasahuje, např. tím, aby stanovoval nabídkovou cenu.

Dále bylo prokázáno, že žalovaná 1) jako insolvenční správkyně při zpeněžování předmětných nemovitostí postupovala v souladu s upraveným pokynem prvního zajištěného věřitele, jakož i se souhlasem zástupce věřitelů (který byl poté vyjádřen v podání, které soudu došlo dne 16. září 2015), jakož i se souhlasem druhého zajištěného věřitele, který byl vyjádřen dne 8. února 2016. Byla naplánována dražba u dražební společnosti označené věřitelem, kromě toho byly nemovitosti nabízeny realitní kanceláří, když prohlídek nemovitostí bylo kolem padesáti, jak sama žalobkyně vypověděla. Nemovitosti byly mj. nabízeny i na portálu www.sreality.cz. Předmětné nemovitosti byly nabízeny za cenu odhadní, poté za cenu sníženou, tzn. 2.560.000,00 Kč. Přestože proběhlo kolem padesáti prohlídek předmětných nemovitostí, žádný z těch minimálně padesáti zájemců neprojevil opravdový zájem v takové míře, aby se o koupi předmětných nemovitostí opravdu velmi vážně zajímal, a to jak za cenu odhadní, tak i za cenu sníženou. Dražba byla v den jejího plánovaného konání (17. srpna 2015) zrušena, žalovaná 1) již v té době nabízela předmětné nemovitosti přímým prodejem, a to obálkovou metodou. O tomto postupu dne 7. srpna 2015 informovala soud. Je pravdou, že toto podání bylo zveřejněno v insolvenčním rejstříku až dne 1. září 2015 (tzn. po ukončení výběrového řízení obálkovou metodou), avšak pro platnost této metody nebylo zveřejnění v insolvenčním rejstříku relevantní. Takové zveřejnění ani předložení soudu insolvenční zákon insolvenčnímu správci ani soudu neukládá. Dále bylo prokázáno, že kupní smlouvou ze dne 2. října 2015 nabyl vlastnické právo k předmětným nemovitostem žalovaný 2), a to za cenu 2.271.000,00 Kč (+ daň z nabytí nemovitých věcí 90.840,00 Kč). K námitce žalobkyně, ohledně získaného výtěžku prodejem předmětných nemovitostí, který odpovídá pouze 80 % ceny odhadní, soud konstatuje, že vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že se nemovitosti nepodařilo prodat za cenu odhadní (žádný z minimálně padesáti zájemců či dalších, kteří se o prodeji nemovitostí dozvěděli např. z internetových nabídek, neměl opravdový zájem), soud považuje 80 % ceny odhadní za dobrý výsledek zpeněžení. Soud považuje vzhledem k uvedeným skutečnostem a procesním krokům žalované 1) jako insolvenční správkyně, které nebyly nikterak v rozporu s insolvenčním zákonem, kupní smlouvu za platnou, a to ve smyslu § 293 ve spojení s § 230 odst. 4 insolvenčního zákona. Z těchto důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včas odvolání, v němž navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl. Nesouhlasí s právním závěrem soudu prvního stupně o tom, že nebyly prokázány důvody neplatnosti kupní smlouvy pro rozpor s insolvenčním zákonem za situace, kdy první zajištěný věřitel dal souhlas k prodeji nemovitostí dlužnice mimo dražbu, 35 ICm 4692/2015 (KSHK 35 INS 28789/2012) ale v pořadí druhý zajištěný věřitel s tím nejprve nesouhlasil, a proto insolvenční soud podle § 230 odst. 4 IZ nařídil jednání, při kterém měl rozhodnout o tom, zda pokyny v pořadí prvního zajištěného věřitele schvaluje. Jednání o tom nařídil na 1. 6. 2015, ale při tomto jednání žádné rozhodnutí nevydal, ačkoliv z insolvenčního spisu je evidentní, že v pořadí druhý zajištěný věřitel svůj nesouhlas s pokynem prvního zajištěného věřitele doručil insolvenčnímu soudu 11. 4. 2015, tedy poté, kdy v insolvenčním rejstříku byly zveřejněny pokyny v pořadí prvního zajištěného věřitele, takže bylo povinností soudu o tomto nesouhlasu druhého zajištěného věřitele, které jsou evidentně námitkami ve smyslu § 230 odst. 4 IZ rozhodnout, což neučinil. Vyjádření v pořadí druhého zajištěného věřitele uvedené v jeho omluvě na jednání konaném 1. 6. 2015, nemůže být vykládán jako jeho souhlas a druhý zajištěný věřitel dal svůj souhlas k přímému prodeji nemovitostí dlužnice až po uzavření kupní smlouvy ze dne 2. 10. 2015, a to až dne 8. 2. 2016, takže soud k němu vůbec nemohl přihlížet.

Insolvenční soud si byl vědom nesprávnosti tohoto svého postupu, a proto dodatečně, a to v rámci své dohledové činnosti vydal dne 20. 11. 2015 usnesení o tom, že sděluje, že pokyny obou zajištěných věřitelů jsou od 1. 6. 2015 v souladu a nebyl-li žádný z procesních subjektů podán v zákonné lhůtě, námitky proti pokynu prvního zajištěného věřitele, takovéto usnesení však podle žalobkyně přesahuje rámec dohledací činnosti insolvenčního soudu a navíc je nesprávné.

Žalobkyně rovněž nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že nebylo prokázáno, že existují další zájemci o koupi nemovitostí dlužnice za odhadní cenu, vůbec nepřihlédl k tomu, co dlužnice uvedla ve své výpovědi o tom, že realitní makléř Slavomír Rott přestal se zájemci o koupi nemovitostí dlužnice komunikovat a nekomunikoval ani s insolvenční správkyní poté, kdy zjistil, že za to nedostane odměnu, a proto si měl soud tyto zájemce sám prověřit, aby zjistil, proč nemovitosti nekoupili, přičemž to byl také druhý žalovaný, který projevil u tohoto realitního makléře zájem o koupi domu. Poukazovala na to, že první žalovaná ničím neprokázala, že se o obálkové nabídce přímého prodeje nemovitostí mimo dražbu dozvěděli všichni případní zájemci a rovněž tak nebylo prokázáno, že nemovitosti bylo nutné prodat pod obvyklou cenu a v této souvislosti poukazovala i na nabídku druhého žalovaného o tom, že jí zaplatí ještě 200.000 Kč. Dále uváděla, že ničím nebylo vyvráceno její podezření o tom, že druhého žalovaného při prodeji nemovitostí dlužnice upřednostnila před ostatními zájemci jen proto, že druhý žalovaný je spolupracujícím advokátem advokátní kanceláře Hartman, Jelínek, která spolupracuje se společností EKK servis s.r.o., jejímž jediným společníkem je první žalovaná.

Žalovaní vyvraceli důvody odvolání a navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně, jako věcně správný potvrdil s tím, že žalobkyně svá tvrzení neprokázala a důvody jí uváděné v odvolání nemohou vést k závěru o absolutní neplatnosti kupní smlouvy.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že z hlediska skutkových zjištění soudu je i jeho právní argumentace správná, a lze na jeho přesvědčivé 35 ICm 4692/2015 (KSHK 35 INS 28789/2012) odůvodnění odkázat, protože ani ve stádiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by bylo způsobilé vést odvolací soud k jeho změně či zrušení.

Žalobkyně ve svém odvolání jen opakuje svá tvrzení, s nimiž se soud prvního stupně vypořádal v napadeném rozsudku, a to podle názoru odvolacího soudu přesvědčivě a správně.

Předmětem řízení je žaloba na určení neplatnosti kupní smlouvy uzavřené již za platnosti nového občanského zákoníku (dále jen OZ) účinného od 1. 1. 2014. Žalobkyně netvrdila, ani neprokazovala, že kupní smlouva nemá náležitosti stanovené v § 2079-§ 2183 OZ a pokud jde o ustanovení o neplatnosti právních ujednání obsažených v § 574-§ 588 OZ, nelze přehlédnout, že základní zásadou při výkladu platnosti právního jednání je to, že na právní jednání je třeba pohlížet spíše jako na platné, než na neplatné. Kupní smlouvu uzavřela insolvenční správkyně dlužnice v rámci zpeněžování majetkové podstaty dlužnice mimo dražbu ve smyslu § 289 insolvenčního zákona a již z povahy této smlouvy, jejího účelu a toho, že uzavřít takovou kupní smlouvu insolvenční zákon výslovně povoluje, nemůže jít o smlouvu uzavřenou v rozporu s dobrými mravy. Skutečnosti a argumenty uváděné žalobkyní směřují k tomu, že jde o smlouvu, která odporuje insolvenčnímu zákonu, což dovozuje z průběhu postupu insolvenčního soudu a první žalované před uzavřením kupní smlouvy. Žádný z těchto jejích argumentů však nemůže být důvodem pro závěr, že vlastní kupní smlouva je smlouvou uzavřenou v rozporu s IZ.

Pokud by první žalovaná kupní smlouvu uzavřel a s druhým žalovaným v době, kdy v pořadí druhý zajištěný věřitel nedal svůj souhlas k prodeji mimo dražbu podle pokynů prvního zajištěného věřitele, eventuálně by kupní smlouvu uzavřela bez souhlasu insolvenčního soudu či věřitelského výboru, mělo by to za následek pouze to, že smlouva by do odstranění těchto vad nenabyla účinnosti (§ 293 odst. 2 ve spojení s § 289 odst. 1 IZ).

Bylo prokázáno, že v pořadí druhý zajištěný věřitel, byť dodatečně a po uzavření kupní smlouvy, takový písemný souhlas, který je v souladu s pokynem prvního zajištěného věřitele dal a první žalovaná uzavřela kupní smlouvu se souhlasem insolvenčního soudu i věřitelského výboru.

V případě, že by bylo prokázáno, že insolvenční soud nevydal, ač tak učinit měl, rozhodnutí podle § 293 ve spojení s § 230 odst. 4 IZ, tj. rozhodnutí o tom, že schvaluje pokyn prvního zajištěného věřitele k prodeji nemovitostí dlužnice, pak ani to by nemohlo vést k závěru, že vlastní kupní smlouva je smlouvou absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem za situace, kdy v pořadí druhý zajištěný věřitel byť dodatečně a po uzavření kupní smlouvy svůj souhlas s prodejem nemovitostí podle pokynu prvního zajištěného věřitele dal. To proto, že jak ustanovení § 293, tak i ustanovení § 230 IZ jsou ustanoveními zákona na ochranu zajištěných věřitelů, kteří budou uspokojováni z předmětu zpeněžení majetku dlužnice a jejich práva nebyla tímto postupem insolvenčního soudu nijak zkrácena, ani poškozena. 35 ICm 4692/2015 (KSHK 35 INS 28789/2012)

Také žalobkyní tvrzený nesprávný postup insolvenční správkyně před uzavřením kupní smlouvy spočívající v tom, že první žalovaná měla všechny podmínky proto, aby nemovitosti byly prodány v dražbě a za obvyklou cenu, neboť, jak uvedla ve své výpovědi, existovalo více zájemců o koupi nemovitostí prodávaných insolvenční správkyní a tito zájemci nabízeli vyšší kupní cenu, než kterou nakonec zaplatil druhý žalovaný, nemohou být zákonnými důvody pro závěr o neplatnosti kupní smlouvy pro rozpor se zákonem. Maximálně by to mohly být důvody pro odpovědnost první žalované za škodu nebo jinou újmu, kterou žalobkyni (dlužnici) způsobila tím, že při výkonu své funkce porušila povinnosti, které jsou jí uloženy zákonem nebo rozhodnutím soudu, jakož i tím, že při výkonu své funkce nepostupovala s odbornou péčí, a to podle § 37 IZ.

Nemůže být důvodem neplatnosti kupní smlouvy to, že nemovitosti dlužnice první žalovaná prodala za cenu nižší, než je cena obvyklá, neboť to bylo v souladu s pokyny zajištěných věřitelů a insolvenční zákon to výslovně v § 289 odst. 2 povoluje. Tvrzení žalobkyně, že první žalovaná při uzavření kupní smlouvy druhého žalovaného upřednostnila před ostatními zájemci o koupi nemovitostí a jen proto mu nemovitosti prodala levněji, zůstaly jen v rovině jejích spekulací a pokud by to bylo prokázáno, mohlo by to vést maximálně k postupu žalobkyně podle § 37 IZ.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně věcně správného akcesorického výroku o nákladech řízení.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že v odvolacím řízení úspěšným žalovaným nevznikly žádné náklady řízení, jež by uplatnili k náhradě (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 27. října 2016 JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela