101 VSPH 390/2013-77
42 ICm 373/2013 101 VSPH 390/2013-77 (KSPH 42 INS 20815/2012)

yESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z p edsedy JUDr.Ing.Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudc JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Františka Ku ery v právní vďci žalobce: VITACREDIT, s.r.o., Iy 28614488, sídlem yechova 656/24, P erov, zastoupený Mgr.Martinou Zatloukalovou, zmocnďnkyní, sídlem Nová ytvr 525/9, Troubky nad Be vou, proti žalované: Ing.Jaroslava Dlabolová, sídlem Révová 3242/3, Praha 10, insolven ní správkynď dlužníka Jaroslava Dorna, zastoupená Mgr.Hubertem Müllerem, advokátem, sídlem Velká Michalská 194/8, Znojmo, o ur ení pravosti pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze .j. 42 ICm 373/2013-47 ze dne 24. ervna 2013,

takto:

I.Rozsudek Krajského soudu v Praze .j. 42 ICm 373/2013-47 ze dne 24. ervna 2013 se potvrzuje.

II.Žádný z ú astník nemá právo na náhradu náklad odvolacího ízení.

Od vodnďní

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupnď ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku ur il, že žalobce má za dlužníkem pohledávku ve výši 492.693,-K , a pod bodem II.výroku rozhodl, že žádný z ú astník nemá právo na náhradu náklad ízení.

P i svém rozhodování vyšel soud prvního stupnď z tďchto zjištďní: 42 ICm 373/2013 (KSPH 42 INS 20815/2012)

-žalobce uzav el s dlužníkem Jaroslavem Dornem dne 25.5.2010 smlouvu o úvďru, na jejímž základď dlužníkovi poskytl úvďr ve výši 900.000,-K , který se dlužník zavázal vrátit ve 120 mďsí ních splátkách stanovených na 18.750,-K , -dlužník se se splácením úvďru dostal do prodlení, a poté dne 27.8.2012 bylo zahájeno insolven ní ízení, v nďmž soud usnesením ze dne 23.10.2012 rozhodl o úpadku dlužníka, -žalobce p ihlásil do insolven ního ízení vedeného na dlužníka pohledávky ze smlouvy o úvďru v souhrnné výši 2,450.884,-K , avšak ještď p ed konáním p ezkumného jednání, a to dne 17.1.2013, vzal áste nď p ihlášku zpďt tak, že p ihlašuje pouze pohledávku v celkové výši 998.693,-K , která zahrnuje dlužnou jistinu úvďru, dlužné úroky z úvďru ve výši 450.000,-K , nebo žalobce je požaduje pouze ve výši 5 % ro nď, a nikoliv 10 % ro nď, jak bylo dohodnuto ve smlouvď o úvďru a dále zahrnuje ástku 42.693,-K jako úroky z prodlení z celkového dluhu z úvďru, -p i p ezkumném jednání žalovaná pop ela z ásti pohledávku v rozsahu áste ného zpďtvzetí p ihlášky, a to tak, že pop ela pohledávku v celkové výši 492.693,-K , tedy pohledávku, jež zahrnuje 5% úroky z úvďru ro nď a zákonné úroky z dlužného úvďru, nebo má za to, že ujednání lánku II. smlouvy o úvďru je neplatné pro rozpor s dobrými mravy a v d sledku toho je neplatná i celá smlouva o úvďru a žalobce má pouze nárok na pohledávku z titulu bezd vodného obohacení, kterou zjistila ve výši 560.000-K , - áste né pop ení pohledávky žalovaná zd voděuje tím, že úrok za poskytnutý úvďr ve výši 10 % z jistiny za každý rok, a sjednaná celková úplata za úvďr ve výši 450.000,-K , jsou ujednání zjevnď nep imď ená výši poskytnutého úvďru.

Na základď tďchto zjištďní dospďl soud prvního stupnď k závďru, že žaloba je d vodná. Poukázal p edevším na to, že i když v daném p ípadď je smlouva o úvďru smlouvou spot ebitelskou, je tato smlouva absolutním obchodem, takže je t eba její obsah posuzovat podle obchodního zákoníku, jež v § 499 umožěuje sjednat si za poskytnutí úvďru úplatu, jestliže poskytování úvďru je p edmďtem podnikání vď itele, p i emž zjistil, že žalobcovým p edmďtem podnikání je rovnďž poskytování nebo zprost edkování spot ebitelského úvďru. Dovodil, že v lánku II. úvďrové smlouvy sjednané úroky z úvďru nejsou úroky, jež by p evyšovaly úroky obvyklé v dobď uzav ení úvďrové smlouvy a že by tudíž žalobce mďl nárok na úroky v nižší výši. Má za to, že sjednaná výše úrok 10 % za každý rok poskytnutí úvďru nezakládá nerovnováhu v právech a povinnostech smluvních stran, a není proto v rozporu s dobrými mravy. Pokud jde o úplatu za poskytnutý úvďr dohodnutou v lánku II. smlouvy vedle úrok z úvďru, dovodil, že žalobce je podnikatelem v daném oboru, a jestliže si ú astníci smlouvy dohodli, že vedle úroku zaplatí dlužník vď iteli ještď za sjednání úvďru úplatu 450.000,-K , pak má za to, že ani toto ujednání není ujednáním nemravným, a rovnďž není v rozporu s dobrými mravy s ohledem na § 499 a § 502 obch.zák. Z tďchto d vod žalobď vyhovďl a výrok o nákladech ízení od vodnil odkazem na § 202 odst.1 insolven ního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná v as odvolání, v nďmž namítala, že její áste né pop ení pohledávek z úvďru je d vodné, nebo úplata za poskytnutí úvďru sjednaná v úvďrové smlouvď ve formď úroku spolu s další úplatou za úvďr je zjevnď nep imď ená výši poskytnutého úvďru, takže jde o ujednání absolutnď neplatné pro rozpor s dobrými mravy podle § 3 ob .zák. a pro rozpor s § 56 tohoto zákona. Vzhledem k tomu, že jedním z pojmových znak smlouvy o úvďru je její 42 ICm 373/2013 (KSPH 42 INS 20815/2012)

úplatnost, zp sobuje neplatnost ujednání o úplatď za poskytnutí úvďru neplatnost smlouvy o úvďru jako celku, tj. v etnď nároku na úhradu úrok z prodlení, smluvních pokut a dalších sankcí. Má za to, že ujednání o úroku z úvďru a ujednání o výši úplaty za sjednání úvďru nelze posuzovat samostatnď, což by znamenalo opomíjet skute nost, že obď tato ujednání p sobí ve smlouvď sou asnď. Dále uvedla, že ást t etí obchodního zákoníku se nepoužije na smluvní stranu, která není podnikatelem (typicky na spot ebitele), které je zaru ena aplikace ochraná ských ustanovení pohledem ob anského zákoníku, nebo zvláštních právních p edpis ve prospďch slabší smluvní strany. V daném p ípadď šlo o typicky spot ebitelský úvďr, takže nelze na takovou smlouvu aplikovat ujednání mající p vod v § 499 obch.zák., tzn. že penďžní prost edky lze poskytovat za úplatu, která není svou výší ni ím omezena a závisí jen na dohodď ú astník . Navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupnď zmďnil a žalobu zamítl.

Odvolací soud p ezkoumal napadený rozsudek, jakož i ízení jemu p edcházející podle § 212 a § 212a o.s. ., a dospďl k závďru, že odvolání žalované není d vodné.

Soud prvního stupnď si pro své rozhodnutí opat il dostate ný skutkový stav vďci, a odvolací soud se ztotožěuje i s jeho právním závďrem, že smluvní ujednání obsažená v lánku II. smlouvy o úvďru obsahující dohodu o úroku z úvďru ve výši 10 % ro nď za poskytnutý úvďr ve výši 900.000,-K splatný za 10 let ( lánek I. a III. smlouvy o úvďru) a dohodu o úplatď za úvďr ve výši 450.000,-K nejsou ujednáními absolutnď neplatnými pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 3 a § 39 ob .zák., v d sledku ehož by byla neplatná celá smlouva o úvďru, jak dovozuje žalovaná.

Odvolací soud má za to, že oba dohodnuté zp soby odmďny za poskytnutý úvďr, které nejsou ni ím jiným než cenou penďz , za které žalobce finan ní p j ku dlužníkovi poskytl, jsou zcela samostatnými nároky. Úroky jsou p íslušenstvím pohledávky z úvďru ve smyslu § 121 odst.3 ob .zák., jež žalobce do insolven ního ízení p ihlásil nikoliv ve výši 10 % ro nď, ale pouze ve výši 5 % ro nď, a úrok v p ihlášené výši není nemravný s ohledem na výši úvďru a délku jeho splatnosti (úvďr ve výši 900.000,-K splatný po dobu 10 let).

Odmďna za úvďr sjednaná podle § 499 obch.zák. pak je samostatným zákonným nárokem a posuzovat, zda sjednání takové odmďny je platné i neplatné v tomto konkrétním p ípadď, je zcela nerozhodné, nebo takový nárok žalobce do insolven ního ízení nep ihlásil, jak odvolací soud zjistil z áste ného zpďtvzetí p ihlášky žalobcem, a ani jej žalovaná p i p ezkumném jednání nep ezkoumávala, jak vyplývá z jejího písemného vyrozumďní o pop ení pohledávky ze dne 25.1.2013.

Smlouva o úvďru je tedy i podle odvolacího soudu smlouvou platnou a p ihlášená pohledávka v podobď úroku z úvďru ve výši 5 % ro nď je pohledávkou pravou, takže žalobci náleží i zákonný úrok z prodlení ve výši 42.693,-K z celkového dluhu z úvďru.

Z tďchto všech d vod odvolací soud rozsudek soudu prvního stupnď jako vďcnď správný podle § 219 o.s. . potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího ízení je od vodnďn § 202 odst.1 IZ, podle nďhož ve sporu o ur ení pravosti, výše i po adí pohledávky nemá žádný z ú astník právo na náhradu náklad ízení proti insolven nímu správci. 42 ICm 373/2013 (KSPH 42 INS 20815/2012)

P o u e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání p ípustné, jestliže na základď dovolání podaného do dvou mďsíc od jeho doru ení k Nejvyššímu soudu yR prost ednictvím Krajského soudu v Praze dospďje dovolací soud k závďru, že napadený rozsudek závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnď a nebo má-li být dovolacím soudem ešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 12.prosince 2013

JUDr.Ing.Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová