101 VSPH 385/2017-199
Číslo jednací: 190 ICm 1279/2015 101 VSPH 385/2017-199 (MSPH 90 INS 21599/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina s soudců JUDr. Františka Kučery a JUDr. Jiřího Karety v právní věci

žalobce: MORAGRO, a.s. v Prostějově, IČ 49968157 sídlem Za Drahou 4332/34, 796 87 Prostějov

zastoupený JUDr. Tomášem Soukupem, BA, advokátem, sídlem Masarykova 413/34, 602 00 Brno, proti

žalovanému: AGRO 2000, s.r.o., IČ 25586521 sídlem U Barborky 1, 674 01 Třebíč

zastoupený JUDr. Evou Hrbáčkovou, advokátkou, sídlem Bráfova 50, 674 01 Třebíč

o popření pohledávky přihlášeným věřitelem, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 190 ICm 1279/2015-161 ze dne 24. února 2017,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 190 ICm 1279/2015-161 ze dne 24. února 2017 se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Evy Hrbáčkové částku 10.708,-Kč.

Odůvodnění

1. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. výroku zamítl žalobu popírajícího věřitele (žalobce) na určení důvodnosti popření pohledávek věřitele AGRO 2000, s.r.o. (žalovaného) týkající se popření celkem 11 dílčích pohledávek Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová isir.justi ce.cz Číslo jednací: 190 ICm 1279/2015 (MSPH 90 INS 21599/2014)

uvedených v tomto výroku rozsudku, které žalobce do insolvenčního řízení přihlásil jako nedoplatek kupní ceny za dodávky semene řepky dodané žalovaným dlužníku na základě kupní smlouvy ze dne 17.9.2012 a vyúčtované žalovaným dlužníku fakturami v tomto výroku rozsudku uvedenými. Pod bodem II. výroku pak soud prvního stupně rozhodl o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení 42.728,-Kč.

2. Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně z těchto zjištění: žalobce při přezkumném jednání popřel podle § 200 insolvenčního zákona (dále jen IZ) co do pravosti všechny dílčí pohledávky uvedené v žalobě, neboť je sporné, zda semeno řepky, jehož cenu žalovaný dlužníkovi vyúčtoval, bylo dlužníku skutečně žalovaným dodáno; dlužník, ani insolvenční správce 11 sporných pohledávek žalovaného za dlužníkem nepopřeli; žalovaný uzavřel s dlužníkem kupní smlouvu č. 000120129 na dodávku semene řepky olejné 00 udržitelné ze sklizně roku 2012, v níž se žalovaný zavázal kupujícímu (dlužníkovi) dodat 2500 tun +-5 % při ceně 12.750,-Kč za tunu a DPH v období od listopadu až do prosince 2012 s tím, že ve smlouvě bylo dohodnuto, že kamiony k přepravě semene řepky zajišťuje kupující, kterým byl insolvenční dlužník. Cena plnění byla splatná do 30 dnů od data splnitelného plnění a účastníci smlouvu uzavřeli dne 17.9.2012; dílčí pohledávku č. 1 přihlásil žalovaný do insolvenčního řízení ve výši 5,509.464,-Kč s tím, že kupní cena za dodávku semene řepky byla vyúčtovaná fakturou na celkovou částku 6,509.464,- Kč, faktura byla splatná dne 22.12.2012 a na tuto fakturu dlužník zaplatil žalovanému 1,000.000,- Kč. Z e-mailové zprávy zástupce dlužníka zaslané žalovanému dne 6.12.2012 vyplývá, že ve dnech 20.11.2012 došlo k naložení semene řepky z Horního Újezdu k dodávce. Žalovaný také předložil dodací listy, jimiž soud prvního stupně provedl důkaz. Jde o dodací listy ze dne 20.11.2012 a ze dne 21.11.2012, které odpovídají jak co do poznávacích značek vozidel, jež řepku přivážely, tak váhou semene řepky, a jsou opatřeny podpisy řidičů vozidel. Kromě toho soud vycházel ze sdělení Ředitelství silnic a dálnic ze dne 7.4.2016 a ze dne 9.9.2016 o průjezdu vozidel s řepkou mýtnými branami, tak, jak je blíže specifikuje na straně čtvrté odůvodnění napadeného rozsudku. K tomuto zjištění soud prvního stupně dovodil, že neexistenci dodání semene řepky žalovaným dlužníku neprokazuje to, že ze 17 vozidel, na něž byla řepka naložena, 9 z nich neprojelo mýtnými branami; dílčí pohledávku č. 2 žalovaný přihlásil ve výši 4,271.211,-Kč, tedy ve výši uvedené na faktuře splatné dne 26.12.2012. Dodání plnění má za prokázané e-mailem Petra Hanice za dlužníka Ivetě Sedlákové za žalovaného ohledně nakládek řepky z místa Horní Újezd-Výčapy dne 23.11.2012 a dne 26.11.2012. Nakládku prokazují též dodací listy z téhož dne a množství semen řepky i čísla vozidel, kterými dlužník odvážel, odpovídají nahlášeným nakládkám, jež jsou uvedeny v e- mailové zprávě ze dne 26.12.2012. Pohledávku má za prokázanou také mezinárodními nákladními listy jmenovitě uvedenými na straně páté odůvodnění svého rozsudku; dílčí pohledávku č. 3 má soud za prokázanou fakturou na částku 2,987.377,-Kč splatnou dne 29.12.2012, e-mailem dlužníka žalovanému ze dne 16.12.2012 ohledně nahlášení nakládek řepky z Výčap ve dnech 28.11.2012 a 29.11.2012, přičemž množství a den nakládky odpovídá dodacím listům žalovaného ze dne 26.11.2012, 28.11.2012 a 29.11.2012 a předloženými mezinárodními nákladními listy v rozsudku specifikovanými; dílčí pohledávku č. 4 prokazují podle soudu faktura žalovaného dlužníkovi splatná dne 30.12.2012 na částku 777.683,-Kč, dále soupis dodávek e-mailem Dagmar Loblové za dlužníka a dodací listy ze dne 28.11.2012 a 29.11.2012 a dále předložené vážní listy vozidel, jež převážely řepku pro dlužníka od žalovaného; dílčí pohledávku č. 5 má soud za prokázanou fakturou znějící na částku 2,334.902,-Kč a e- mailem Dagmar Loblové za dlužníka žalovanému ze dne 21.12.2012, kde pracovnice dlužníka

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací:190 ICm 1279/2015 (MSPH 90 INS 21599/2014)

potvrzuje dodávku semena řepky, stejně jako dodacími listy ze dne 29.11.2012 30.11.2012 a předloženými vážními listy vozidel; dílčí pohledávku č. 6 má soud za prokázanou fakturou znějící na částku 2,425.019,-Kč, e- mailovou zprávou shodnou jako u pohledávky č. 5 a dodacími listy, které potvrzují předání zboží řidičům vozidel v rozsudku uvedených; dílčí pohledávku č. 7 má soud za prokázanou fakturou na částku 4,641.854,-Kč splatnou dne 18.5.2013. Na fakturovanou cenu dodaného semene řepky dlužník zaplatil 4,383.366,68 Kč, takže žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení pouze doplatek ve výši 258.487,32 Kč. Dodání semene řepky dlužníku je prokázáno i přípisem dlužníka, v němž je označen jako dodavatel dalším odběratelům ve dnech 17. a 18.4.2013. Existenci pohledávky pak prokazují podle soudu také dodací listy vztahující se k přepravě zboží v rozsudku uvedenými vozidly; dílčí pohledávku č. 8 má soud za prokázanou fakturou splatnou dne 24.5.2013 vystavenou na částku 4,265.321,-Kč, na níž dlužník rovněž částečně splnil a zaplatil celkem 4,027.801,40 Kč, takže žalovaný přihlásil pouze doplatek vyfakturované ceny ve výši 237.519,60 Kč. Dodání semena řepky vyúčtovaného touto fakturou prokazují také dodací listy, jimiž soud prvního stupně provedl důkaz a jež uvádí v napadeném rozsudku; dílčí pohledávku č. 9 má soud za prokázanou fakturou vystavenou žalovaným dlužníku na částku 2,490.570,-Kč splatnou dne 29.5.2013. Na vyúčtovanou cenu dlužník zaplatil 2,363.601,90, takže zbývá doplatit 126.970,10 Kč. Dodání zboží pak bylo prokázáno dodacími listy, jimiž soud prvního stupně provedl důkaz a jež uvádí v napadeném rozsudku; dílčí pohledávku č. 10 má soud za prokázanou fakturou žalovaného dlužníkovi na částku 3,793.775,-Kč splatnou dne 2.6.2013, na níž zaplatil dlužník 3,369.048,73 Kč, takže zbývá nedoplatek ve výši 154.726,27 Kč, který žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení a dodání zboží vyúčtovaného touto fakturou bylo prokázáno dodacími listy, jimiž soud prvního stupně provedl důkaz a jež jsou uvedeny v napadeném rozsudku; dílčí pohledávku č. 11 má soud za prokázanou fakturou vystavenou žalovaným dlužníku na částku 1,218.747,-Kč splatnou dne 8.6.2013, na níž dlužník zaplatil 1,215.747,-Kč, tedy zbývá doplatit pouze 3.000,-Kč a dodání zboží žalovaným dlužníku podle smlouvy prokazují i dodací listy, kterými soud prvního stupně provedl důkaz.

3. Vycházeje z těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Uzavřel, že právním důvodem přihlášených dílčích pohledávek je nezaplacená kupní cena (nebo její část) za semeno řepky, které žalovaný dodal dlužníku na základě kupní smlouvy uzavřené podle § 409 odst.1 obchodního zákoníku (dále též jen obch.zák.) ve znění platném a účinném do 1.1.2014. Poukázal na to, že u těch dílčích pohledávek, na něž dlužník žalovanému částečně plnil, jde o pohledávky v nezaplacené části uznané podle § 407 odst.3 obch.zák. účinného do 1.1.2014, podle něhož platí, že plní-li dlužník částečně svůj závazek, má toto plnění účinky uznání zbytku dluhu, jestliže lze usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku. S přihlédnutím k tomu, že sporné pohledávky, na něž dlužník částečně plnil, nepopřel při přezkumném jednání ani dlužník ani insolvenční správce, dovodil, že došlo k fikci uznání závazku dílčích pohledávek, na které dlužník žalovanému částečně plnil. Žalobce, na něhož se přesouvá v plném rozsahu důkazní břemeno o neexistenci závazků dlužníkem uznaných k vyvrácení této zákonné domněnky, nepředložil relevantní důkazy. Dále soud prvního stupně poukázal na § 412 odst.1 obch.zák. platného do 1.1.2014 a na obsah kupní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a dlužníkem dne 17.9.2012 a uvedl, že jelikož nebyl žalovaný jako prodávající povinen dodat zboží dlužníku v určitém místě, postačilo prokázat dodání zboží předáním prvnímu dopravci k přepravě pro kupujícího, přičemž podle kupní smlouvy dopravu semene řepky od žalovaného si zajišťoval dlužník sám, a to, že žalovaný předal objednané zboží pro dlužníka dopravci bylo prokázáno

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací:190 ICm 1279/2015 (MSPH 90 INS 21599/2014)

dodacími listy, vážními listy i mezinárodními nákladními listy, popřípadě i záznamy o řízení vozidel a vážními lístky. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalovaného ve věci podle § 142 odst.1 o.s.ř. Jde o náklady, jež žalovanému vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem ve výši stanovené v § 9 odst.4 písm.c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., režijní paušál podle § 13 advokátního tarifu, včetně náhrady cestovních nákladů zástupce žalovaného na soudní jednání. K tomu byla přiznána DPH ve výši 21 % podle § 137 odst.3 písm.a) o.s.ř.

4. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání a navrhl v něm, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, event. jej změnil tak, že se žalobě vyhovuje. V odvolání zejména uvedl, že soud rozhodl na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu věci, když neprovedl všechny žalobcem navržené důkazy k reálnosti plnění, za něž žalovaný požaduje zaplatit cenu. Soud neprovedl žalobcem navrhované důkazy z elektronického systému výkonného zpoplatnění provozovaného Ředitelstvím silnic a dálnic, z něhož by bylo možné zjistit, kde se naložené vozidlo pohybovalo v bezprostřední době před nakládkou a po nakládce, alespoň dva dny před a po nakládce, a neporovnal obsah vážních knih z provozu žalovaného, neboť z nich by mělo být postaveno najisto, kdy konkrétně předmětné vozidlo do kterého provozu žalovaného přijelo, zda bylo naložené či vyložené. Dále měl provést důkaz záznamy z tachometrů vozidel převážejících řepku, aby bylo postaveno najisto, zda konkrétní dodávka byla skutečně naložena a následně dodána na konkrétní místo určení a k tomu měl provést i výslechy všech řidičů vozidel, na něž rozporované dodávky řepky byly nakládány, neboť jen tak bude precizně prokázáno, že u žalovaného skutečně došlo k nakládce řepky a k dodání řepky konkrétním odběratelům s tím, že konečnými odběrateli byly společnosti FEDD GRAIN, potažmo společnost HEEL, a.s. Mezi těmito firmami, žalovaným a dlužníkem byl dodavatelsko-odběratelský řetězec a dodávky zboží mezi nimi byly často jen fiktivní a byly vystavovány jen za účelem odpočtu DPH, čímž se dlužník zapojil do karuselového podvodu i ve spolupráci s dopravcem. Soud nepostavil podle žalobce najisto, zda mohla existovat určitá třetí osoba, která objednané dodávky řepky skutečně odebírala a financovala.

5. Žalovaný vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

6. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že z hlediska skutkových zjištění soudu i jeho právní argumentace je v zásadě správný, a lze na jeho odůvodnění odkázat, protože ani ve stadiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by bylo způsobilé vést odvolací soud k jeho změně či zrušení.

7. Důkazy provedenými soudem prvního stupně bylo spolehlivě prokázáno, že právním důvodem 11 přihlášených dílčích pohledávek žalovaným byla kupní smlouva o dodávce semena řepky, uzavřená mezi žalovaným jako dodavatelem a dlužníkem jako odběratelem a že podle ní žalovaný dlužníkovi objednané plnění zákonným způsobem uvedeným k dodání zboží v § 412 odst.1 obch.zák. platného do 1.1.2014, jímž se smluvní vztah z kupní smlouvy mezi žalobcem a žalovaným řídil.

8. Žalobce popíral právě reálnost plnění semene řepky dlužníku, avšak důkazy soudem prvního stupně provedené jsou zcela dostačující k prokázání toho, že žalovaný semeno řepky předal dopravci, který zajišťoval přepravu tohoto zboží pro dlužníka v souladu s kupní smlouvou, v níž si její účastníci ujednali, že dopravu smluvního plnění od žalovaného zajišťuje sám dlužník. Předáním smluvního plnění žalovaným dopravci, žalovaný smluvní plnění dlužníku dodal, tedy

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací:190 ICm 1279/2015 (MSPH 90 INS 21599/2014)

splnil svou smluvní povinnost dodat zboží a vzniklo mu právo na zaplacení kupní ceny za dodané zboží v dohodnuté výši, jež nebyla mezi účastníky sporná a kterou žalobce nepopřel.

9. Žalobce, na němž je důkazní břemeno ohledně tvrzení, že žalovanému nevzniklo proti dlužníku právo na zaplacení kupní ceny za dodané semeno řepky, neuvedl ani nepředložil žádný relevantní důkaz o tom, že žalovaný smluvní plnění nepředal dopravci a záznamy z elektronických mýtných bran umístěných na dálnici v České republice jsou nerozhodné pro závěr o dodání zboží žalovaným dlužníku. To, že je žalobce v důkazní nouzi, jde výlučně k jeho tíži, a důkazní povinnost žalobce nemůže přenášet na žalovaného či na soud, nebo jiné orgány státu, neboť v civilním sporném řízení neplatí-na rozdíl od řízení trestního-zásada vyšetřovací, ale platí zásada projednací (§ 120 o.s.ř.), spočívající v tom, že tvrzení skutečností a navrhování důkazů je prokazujících je zásadně věcí účastníků řízení. Není důvodná výtka žalobce, že soud prvního stupně dostatečně nezjistil skutkový stav věci, neboť důkazy navrhované žalobcem, které soud prvního stupně neprovedl, a které žalobce opakuje v odvolání, nejsou důkazy, jimiž by žalobce mohl spolehlivě prokázat, že smluvní plnění, za něž žalovaný od dlužníka požaduje zaplacení ceny, žalovaný dlužníku nedodal, tedy nepředal jej dopravci.

10. K dílčím sporným pohledávkám, jež jsou předmětem tohoto sporu, a na něž dlužník sám částečně plnil, takže žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vždy jen nedoplatek kupní ceny vyúčtované dlužníku příslušnými fakturami, soud prvního stupně správně dovodil, že v tomto rozsahu jde o pohledávky dlužníkem uznané podle § 407 odst.3 obch.zák. platného do 1.1.2014 a důkazní břemeno o neexistenci uznaného závazku je výlučně v tomto incidenčním sporu na žalobci jako popírajícím věřiteli. Bylo jen na žalobci, aby prokázal, že v době uznání závazku dlužníkem tento závazek neexistoval, tedy nevznikl, zanikl, či byl převeden na jiného. Toto důkazní břemeno žalobce neunesl a důkazy jím navrhované nemohou existenci uznaného závazku spolehlivě vyvrátit. V rovině procesního práva vyvratitelná domněnka o existenci uznaného závazku nachází svůj odraz v § 133 o.s.ř., který určuje, že pokud není prokázán opak, platí za prokázanou skutečnost, pro kterou je v zákoně stanovena domněnka; pouhá, třeba i závažná pochybnost o tom, zda existuje skutečnost, které svědčí právní domněnka, tedy nestačí k tomu, aby tato skutečnost nebyla za prokázanou. Skutečnost, které svědčí vyvratitelná domněnka není předmětem procesního dokazování a nebyla-li v řízení domněnka existence uznaného závazku vyvrácena, soud musí mít podle § 133 o.s.ř. skutečnost za prokázanou. Při tomto svém závěru vycházel odvolací soud z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR k této otázce (např. rozsudek č.j. 29 Cdo 1370/2014-296), kde stejný závěr Nejvyšší soud ČR vyslovil ve vztahu k uznání závazku podle § 323 odst.1 obch.zák. či § 558 obč.zák., jež však plně dopadá i na uznání dluhu způsobem stanoveným v § 407 odst.3 obch.zák.).

11. Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně akcesorického výroku o náhradě nákladů řízení, neboť náhradu přiznal soud prvního stupně žalovanému ve správné výši podle advokátního tarifu a § 137 odst.3 o.s.ř.

12. Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst.1 ve spojení s § 224 odst.1 o.s.ř. Přiznaná náhrada zahrnuje náklady, jež v odvolacím řízení žalovanému vznikly v souvislosti se zastoupením advokátkou. Náhrada zahrnuje 2 x 3.100,-Kč paušální odměna advokáta za 2 úkony právní služby, 2 x 300,-Kč režijní paušál advokáta podle advokátního tarifu a dále cestovné, což jsou výlohy spojené s účastí zástupkyně žalovaného na jednání u odvolacího soudu ve výši 2.049,-Kč. K tomu byla připočtena podle § 137 odst.3 o.s.ř. DPH ve výši 21 %, neboť zástupkyně žalovaného prokázala, že je plátkyní této daně.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 190 ICm 1279/2015 (MSPH 90 INS 21599/2014)

Poučení:

Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

Praha 8. února 2018

JUDr. Jiří Goldstein, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová