101 VSPH 384/2017-126
Číslo jednací: 190 ICm 1659/2016 101 VSPH 384/2017-126 (MSPH 90 INS 210/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Jiřího Goldsteina a JUDr. Jiřího Karety ve věci

žalobce: HUTIRA-BRNO, s.r.o., IČO 25324870, se sídlem v Popůvkách, Vintrovna 398/29, proti

žalovanému č. 1: Moravský Peněžní Ústav-spořitelní družstvo, IČO 25307835, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 1375/19, zastoupenému: JUDr. Jiřím Vodou, LL. M., advokátem, se sídlem Praze 1, Opletalova 57, žalovanému č. 2: SKEX a.s., IČO: 28209036, se sídlem v Praze 1, Opletalova 1683/41, zastoupenému: Mgr. Janem Vytiskou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 615/24, žalovanému č. 3: HORIZONT ISPL v.o.s., IČO: 28599373, se sídlem v Ostravě, Koněvova 177/61, insolvenčního správce dlužníka SKEX a.s., o určení neplatnosti úvěrových smluv, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 190 ICm 1659/2016-75 ze dne 24. března 2017, takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 190 ICm 1659/2016-75 ze dne 24. března 2017 se p o t v r z u j e ve výroku I. o věci samé a ve výroku IV. o náhradě nákladů řízení žalovaného ad 3); ve výrocích II. a III. se m ě n í takto:

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému ad 1) Moravskému Peněžnímu Ústavu- spořitelnímu družstvu na náhradu nákladů řízení celkem 16.456,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Jiřího Vody, LL.M.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová isir.justi ce.cz Číslo jednací: 190 ICm 1659/2016 (MSPH 90 INS 210/2014)

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému ad 2) SKEX, a.s. na náhradu nákladů řízení celkem 12.342,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jana Vytisky.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému ad 1) na náhradu nákladů odvolacího řízení celkem 8.228,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta JUDr. Jiřího Vody, LL.M. III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému ad 2) na náhradu nákladů odvolacího řízení celkem 8.228,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Jana Vytisky. IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému ad 3) na náhradu nákladů odvolacího řízení celkem 1.173,-Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění :

1. Městský soud v Praze rozsudkem č.j.190 ICm 1659/2016-75 (MSPH 90 INS 210/2010) z 24.3.2017 zamítl žalobu společnosti s ručením omezeným HUTIRA-BRNO, (dále též Žalobce ) na určení neplatnosti tří smluv o úvěru, uzavřených mezi věřitelem Moravský Peněžní Ústav-spořitelní družstvo (dále též MPÚ ) a dlužníkem SKEX, a.s. (dále též Dlužník ) v letech 2011-2014 včetně všech dodatků. Soud provedl rozsáhlé dokazování ve snaze vypořádat se se všemi námitkami vznesenými Žalobcem a dospěl k závěru, že všechny tři napadené smlouvy jsou platné. Dále se soud prvého stupně zabýval otázkou, zda je v této věci dán naléhavý právní zájem na určení platnosti či neplatnosti napadených smluv ve smyslu § 159 odst.1 písm. g) insolvenčního zákona č.182/2006 Sb. (dále též IZ ), neboť pohledávky MPÚ, vzniklé na základě těchto smluv, byly při přezkumném jednání dne 11.8.2015 zjištěny co důvodu i výše; z toho co do částky 204,716.917,70 Kč jako zajištěné a co do částky 9,896.604,57 Kč jako nezajištěné. Soud zjistil z prezenční listiny (čl.B-16), že Žalobce byl přezkumnému jednání přítomen v osobě jednatele Ivo Hutiry a advokáta Mgr. Jaroslava Bárty, a měl tedy možnost vznést námitku neplatnosti předmětných úvěrových smluv a dosáhnout tak odkladu přezkoumání přihlášky MPÚ. Pokud Žalobce považoval za významné, že nebyl dodržen termín zveřejnění seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním rejstříku dle § 189 odst.3 IZ, pak měl možnost při přezkumném jednání na tento nedostatek upozornit a žádat o přeložení celého přezkumného jednání na pozdější termín, eventuálně mohl popřít předmětné pohledávky přímo do protokolu o jednání s tím, že postup dle § 200 IZ nemohl dodržet z důvodů, které sám nezpůsobil. Soud I. stupně v této souvislosti poukázal i na to, že přihláška MPÚ, poř.č. P-54, byla uveřejněna na insolvenčním rejstříku již od 29.12.2014 a část seznamu, obsahující stanovisko insolvenční správkyně (předchůdkyně HORIZONT ISPL, v.o.s.), byla zveřejněna od 4.8.2015, tedy osm dnů před přezkumným jednáním, takže podání řádného popěrného úkonu bylo sice poněkud ztíženo, nikoli vyloučeno. 2. O nákladech řízení rozhodl soud tak, že Žalobce je povinen zaplatit Žalovanému č. 1, MPÚ, částku 507.038,40 Kč (bod II. výroku), Žalovanému č. 2 (Dlužníku) částku 380.278,80 Kč (bod III. výroku) a Žalovanému č. 3 částku 1.838,-Kč (bod IV. výroku). Dovodil, že v souzené věci se jedná o neplatnost právního jednání-úvěrů penězi ocenitelných.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 190 ICm 1659/2016 (MSPH 90 INS 210/2014)

3. Dle dílčích přihlášek pohledávek žalobce do insolvenčního řízení dlužníka šlo o přihlášku č. 1 ve výši 112,357.205,58 Kč, o přihlášku č. 8 ve výši 25,000.000,-Kč o přihlášku č. 14 ve výši 13,000.000,-Kč, celkem o neplatnost smluv o úvěrech ve výši 150,357.205,58 Kč. Dle § 7 bod 7. Advokátního tarifu činí mimosmluvní odměna za jeden úkon právní pomoci 104.460,-Kč. Za převzetí zastoupení účast u dvou jednání 4.1 a 24. 3. 2017 a vyjádření ze dne 21. 6. 2016 náleží zástupci Žalovaného č. 1 čtyři mimosmluvní odměny po 104.460,-Kč, celkem 417.840,-Kč. Dle § 137a o.s.ř. a § 14a advokátního tarifu náleží zástupci, jenž je plátcem daně z přidané hodnoty (dále též DPH) i 21% DPH ve výši 87.746,40Kč. Zástupci Žalovaného č. 1 náleží též čtyři režijní paušály (tedy 4 x 300,-Kč, což 1.200,-Kč) spolu s DPH ve výši 252,-Kč pak 1.452,-Kč.

4. Žalovanému č. 2 náleží dle soudu za právní zastoupení: za 1. úkon za převzetí zastoupení a 2 účasti u jednání, tedy 3 za úkony á 104.460,-Kč, celkem 313.380,-Kč. Dále 3 x režijní paušály á 300,-Kč celkem 900,-Kč. Základ pro DPH tak činí 314.280,-Kč. S připočtením 21% DPH ve výši 65.998,80Kč, tak činí náklady právního zastoupení dlužníka 380.278,80Kč.

5. Žalovanému č. 3 náleží pak pouze náklady cestovného za 2 cesty na jednání vlakem Ostrava- Praha a zpět ve výši 929,-Kč dne 4. 1. 2017 a ve výši 909,-Kč dne 24. 3. 2017 doložené jízdenkami celkem ve výši 1.838,-Kč.

6. Rozsudek Městského soudu v Praze napadl odvoláním Žalobce a označil ho jako nepřehledný, nepřezkoumatelný, nezákonný a protiústavní a navrhl, aby odvolací soud změnil výrok I. tak, že se žalobě vyhovuje. Dále uvedl, že soud I. stupně se dostatečně nezabýval jeho tvrzeními, neprovedl některé navržené důkazy, nesprávně zhodnotil otázku naléhavého právního zájmu, nesprávně vyložil ustanovení § 231 IZ a nedostatečně se vypořádal s námitkou, že porušením lhůty dle § 189 odst. 3 IZ došlo k porušení práva na spravedlivý proces, když zveřejnění seznamu přihlášených pohledávek v insolvenčním rejstříku nejméně 15 dnů před přezkumným jednáním je povinností insolvenčního správce, který, není-li lhůta dodržena, je povinen na to upozornit soud a ten musí přeložit přezkumné jednání na pozdější termín; tuto povinnost nelze přenášet na věřitele. V daném případě byla část seznamu s přihláškou P-54 zveřejněna v insolvenčním rejstříku až 4. 8. 2015 a přezkumné jednání se konalo 11. 8. 2015; pokud by tedy měl Žalobce učinit popěrný úkon tři pracovní dny před jednáním dle § 200 odst. 2 IZ, muselo by být popření v předepsané formě odesláno soudu 5. 8. 2015, tedy 33 hodin před zveřejněním, což dle Žalobce svědčí o hrubém porušení práv věřitelů, neboť včasné uveřejnění seznamů se stanoviskem správce je pro věřitele důležitou informací o tom, zda musí učinit popěrný úkon on sám nebo zda jej učiní správce.

7. Žalobce též poukázal na nesprávný výpočet náhrady nákladů řízení a pro případ svého procesního neúspěchu navrhoval, aby odvolací soud alespoň výrok pod body II. a III. změnil tak, že žalovanému č. 1 MPÚ bude přiznán nárok na náhradu nákladů jen ve výši 16.456,-Kč a Dlužníku SKEX, a.s. jen ve výši 12.342,-Kč.

8. K odvolání Žalobce se vyjádřili všichni tři žalovaní.

9. Žalovaný č. 1, MPÚ, konstatoval, že smyslem ustanovení § 231 IZ není opětovný přezkum pohledávek, které byly předmětem přezkumného jednání, jak judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí z 31. 7. 2013, spis. zn. 29 Cdo 392/2011, proto se Žalobce nemůže touto žalobou domáhat určení neplatnosti smluv, na základě kterých byly pohledávky MPÚ při přezkumu zjištěny. Pokud jde o argumentaci Žalobce k důsledkům nedodržení lhůty dle § 189 odst. 3 IZ,

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 190 ICm 1659/2016 (MSPH 90 INS 210/2014)

má MPÚ za to, že se Žalobce mýlí, když smysl vyvěšování seznamu na insolvenční rejstřík spatřuje v tom, že se věřitel takto dozví, zda má určitou pohledávku popřít sám nebo zda tak učiní správce. Žalobce dle MPÚ zapomíná, že správce může své stanovisko změnit i v průběhu přezkumného jednání a také může vzít popření zpět. Dále uvedl, že Žalobce měl dostatek času učinit si názor na platnost či neplatnost předmětných smluv, když přihláška byla uveřejněna několik měsíců před přezkumným jednáním. Navrhl potvrzení rozsudku v obou výrocích. Pokud jde o náhradu nákladů řízení na zastoupení advokátem, uvedl, že § 9 vyhlášky č. 177/1996 Sb. se nepoužije, pokud je možné předmět řízení ocenit. Odstavce 3 a 4 paragrafu 9 jsou speciálními ustanovením k § 9 odst. 1 citované vyhlášky a nelze je aplikovat samostatně.

10. Žalovaný č. 2, insolvenční dlužník SKEX, a.s., se sice ztotožnil s názorem žalobce na neplatnost úvěrových smluv pro rozpor se zákonem a dobrými mravy, ale zároveň se přitakal závěru, že žalobou o určení se nelze za dané procesní situace neplatnosti domáhat, a měl tedy za to, že žaloba byla zamítnuta po právu.

11. Žalovaný č. 3, insolvenční správce, se k výroku I. vyjádřil shodně jako MPÚ a doplnil, že žádný z incidenčních sporů, vyjmenovaných v § 159 odst. 1 IZ, není určen k dodatečnému otevření přezkumného jednání, když spory uvedené v § 159 odst. 1 písm. f) a g) IZ byly dle důvodové zprávy k novele č.294/2013 Sb. doplněny do výčtu incidenčních sporů v návaznosti na změnu § 231 odst. 2 a § 289 odst.3 IZ.

12. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal napadený rozsudek i řízením jeho vydání předcházející a dospěl k závěru, že napadený rozsudek je ve výroku I., kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, správný, odchýlil se však od závěrů soudu I. stupně pokud jde o výši nákladů řízení.

13. Odvolací soud především konstatuje, že pro výsledek tohoto sporu je nevýznamná otázka platnosti úvěrových smluv, napadených žalobou. Je tomu tak z důvodů, které přesně vyjádřil Nejvyšší soud ve shora citovaném rozhodnutí z 31. 7. 2013, spis. zn. 29 Cdo 392/2011, když dospěl k závěru, že ustanovení § 231 v žádném směru neřeší otázku platnosti právních úkonů, posuzovaných při přezkoumání pohledávek co do pravosti, výše nebo pořadí v insolvenčním řízení .

14. Insolvenční zákon vytváří specifický právní prostor, ve kterém jsou jednotlivé etapy insolvenčního procesu vždy ukončeny a uzavřeny konkrétním zákonem předvídaným způsobem, ať již rozhodnutím ve věci samé-rozhodnutím o úpadku, o způsobu jeho řešení, o způsobu zpeněžení majetkové podstaty, o konečné zprávě, o rozvrhu, nebo třeba výsledky přezkumného jednání, při němž přezkoumávaná pohledávka nebyla popřena. Jestliže byla některá z těchto částí insolvenčního procesu ukončena, lze ji znovu otevřít, jen stanoví-li tak zákon.

15. Pokud jde o pravost, výši a pořadí pohledávek, které mají být v insolvenčním řízení uspokojovány, je rozhodující jejich tzv. zjištění některým ze způsobů uvedených v § 201 IZ. Zákon zná jen jediný způsob změny výsledku přezkumného jednání, jímž je dle § 186 odst. 1 IZ uspokojení nebo zánik pohledávky v průběhu insolvenčního řízení-nevezme-li věřitel sám přihlášku bez zbytečného odkladu zpět, ukončí jeho účast v řízení insolvenční soud svým rozhodnutím. Jestliže ale nebyla zjištěná pohledávka uspokojena nebo jestliže jinak nezanikla, neumožňuje insolvenční zákon žádnému z účastníků insolvenčního řízení (ani třetím osobám) domáhat se toho, aby pro potřeby insolvenčního řízení byly výsledky přezkumného jednání zvráceny, tedy zásadně zapovídá nové přezkoumání a dodatečné popření již zjištěné pohledávky.

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 190 ICm 1659/2016 (MSPH 90 INS 210/2014)

16. Soudní praxe, pro úplnost to budiž uvedeno, připouští s ohledem na povahu věci sice přezkoumání pořadí již zjištěné pohledávky (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2017, sp. zn. 29 ICdo 33/2015), závěry plynoucí z pokladového rozhodnutí dovolacího soudu ( skutečnost, že insolvenční správce nepopřel pořadí věřitelem přihlášené pohledávky, nebrání tomu, aby následně ve lhůtě určené ustanovením § 239 odst. 3 IZ po právu podal odpůrčí žalobu ) jsou však v souzeném případě vzhledem k zásadním odlišnostem předmětu obou řízení neaplikovatelné.

17. Odvolací soud se tedy ztotožňuje se závěry soudu prvého stupně, pokud jde o nemožnost měnit výsledek přezkumného jednání dodatečným podnětem k novému posouzení pravosti, výše a pořadí pohledávek, které již byly zjištěny ve smyslu § 201 IZ.

18. Odvolací soud je si vědom nedodržení doby, po kterou měl být seznam přihlášených pohledávek zveřejněn v insolvenčním rejstříku podle § 189 odst. 3 IZ, ale vzal v úvahu též další okolnosti. Tak především část seznamu, obsahující přihlášku P-54 MPÚ, byla zveřejněna 4. 8. 2015, tedy 8 dnů před přezkumným jednáním, konaným 11. 8. 2015, přitom sama přihláška byla v konečné výši uveřejněna již 17. 7. 2015. Žalobce je podnikatelem, zastoupeným v řízení advokátem a přímo při přezkumném jednání jeho substitutem, rovněž advokátem. Bylo lze tedy očekávat, že Žalobce při nezbytné opatrnosti, pokud se mu jevily úvěrové smlouvy jako neplatné, měl možnost učinit adekvátní kroky k prosazení svého stanoviska. Především mohl požádat o odročení přezkumného jednání, popř. mohl pohledávky popřít a nesplnění postupu dle § 200 IZ zdůvodnit poukazem na nedodržení § 189 odst. 3 IZ. V případném, Žalobcem vyvolaném, incidenčním sporu o oprávněnosti jeho popření, a právě jen v takém sporu, by byl dán prostor pro posouzení toho, jaký dopad výše zmíněné selhání (opožděné zveřejnění) mělo do poměrů Žalobce.

19. Městský soud v Praze tedy žalobu na určení neplatnosti předmětných úvěrových smluv oprávněně zamítl, když dospěl ke správnému závěru, že výsledek přezkumného jednání nelze zvrátit dodatečně podanou žalobou na určení neplatnosti některého z titulů pohledávek, které byly v řádném přezkumném jednání zjištěny co do pravosti, výše i pořadí. Odvolací soud proto rozsudek z 24. 3. 2017 jako v bodě I. věcně správný potvrdil.

20. Pokud jde o napadené body výroku o nákladech řízení, shledal odvolací soud správným bod IV. výroku, jímž soud uložil Žalobci zaplatit Žalovanému 3/ náklady řízení spočívající v úhradě cestovních výdajů.

21. K odlišnému stanovisku dospěl odvolací soud ohledně aplikace vyhlášky č.177/1996 Sb. (advokátní tarif), pokud jde o stanovení tarifní hodnoty, a proto nákladovou část výroku II. a III. změnil. Ve vztahu k prvým dvěma žalovaným změnil způsobem ve výroku uvedeným dle § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř. Odvolací soud vyšel z ustálené rozhodovací praxe, podle které jsou určovací žaloby v insolvenčním prostoru vždy považovány za spory, jejichž hodnotu nelze určit v penězích, a to i v případě incidenčních sporů, jako sporů projednávaných v rámci insolvenčního řízení, jak stanoví § 2 písm. d) IZ. Proto je i v těchto sporech namístě aplikace § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č.177/1996 Sb. (advokátní tarif). Z těchto důvodů výroky II. a III. změnil odvolací soud tak, že tarifní hodnotou, z níž se vypočítává sazba mimosmluvní odměny advokáta, je částka 50.000,-Kč. Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby tak činí 3.100,-Kč dle § 7, bod 5 citované vyhlášky (1.500,-Kč + 40 x 40,-Kč. Prvému a druhému Žalovanému tedy náleží náhrada nákladů řízení před soudem I. stupně takto: Prvému žalovanému, MPÚ za zastoupení advokátem celkem 16.456,-Kč, z toho 12.400,-Kč za čtyři úkony právní služby (převzetí věci, dvě účasti na jednání, vyjádření k žalobě), 1.200,-Kč za

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová Číslo jednací: 190 ICm 1659/2016 (MSPH 90 INS 210/2014)

čtyři režijní paušály a 2.856,-Kč (21% DPH z částky 13.600,-Kč), když advokát JUDr. Jiří Voda doložil registraci plátce DPH,

Druhému žalovanému za zastoupení advokátem celkem 12.342,-Kč, z toho 9.300,-Kč za tři úkony právní služby (převzetí věci a dvě účasti na jednání), 900,-Kč za tři režijní paušály a 2.142,- Kč (21% DPH z částky 10.200,-Kč), když advokát Mgr. Jan Vytiska doložil registraci plátce DPH.

22. Vzhledem k úplnému procesnímu úspěchu žalovaných přiznal jim odvolací soud dle § 142 odst. 3 a § 224 odst. 1 o.s.ř. náhradu nákladů odvolacího řízení, a to prvým dvěma Žalovaným za dva úkony právní služby (vyjádření k odvolání, účast u odvolacího jednání), dva režijní paušály, vše s připočtením 21% DPH) každému 8.228,-Kč. V případě třetího žalovaného je výše těchto nákladů tvořena 2 x režijním paušálem ve výši 600,-Kč (sepsání vyjádření k odvolání a účast při odvolacím jednání) a cestovními výdaji ve výši 573,-Kč. Celkem tedy činí 1.173,-Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

Toto rozhodnutí se považuje za doručené okamžikem jeho zveřejnění v insolvenčním rejstříku (§ 71 odst. 2 IZ); lhůta k podání dovolání začíná běžet ode dne, kdy bylo rozhodnutí doručeno adresátu zvláštním způsobem (§ 74 odst. 2 IZ).

Praha 15. února 2018

JUDr. František Kučera, v.r. předseda senátu

Shodu s prvopisem potvrzuje: Hana Bulínová