101 VSPH 382/2014-171
28 ICm 1417/2011 101 VSPH 382/2014-171 (KSCB 28 INS 1740/2011)

Usnesení

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina V právní Věci žalobce: Czech Invest Finance, s.r.o., IČO 29250561, sídlem Údolní 814/59, Brno, zastoupený JUDr. Leonou Grumlíkovou, advokátkou, sídlem Údolní 61, Brno, proti žalovanému: Mgr. Ing. Ivo Hala, sídlem Anglická 140/20, Praha 2, insolvenční správce dlužníka SCB Foundry a.s., o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 28 lCm 1417/ 2011-129 ze dne 23.listopadu 2012, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích č.j. 28 ICm 1417/2011 -129 ze dne 23.1istopadu 2012 se zrušuje a Věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud l.stupně zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky žalobce za úpadcem přihlášené do insolvenčního řízení ve Výši 4.578.756,08 Kč, a to pro nedostatek pasivní legitimace na straně žalovaného insolvenčního správce.

Při svém rozhodování vyšel soud l.stupně ze zjištění, že spornou pohledávku žalobce na přezkumném jednání konaném dne 3.května 2011 popřel jak insolvenční správce, tak insolvenční dlužník, co do důvodu i výše. Soud rozhodl, že úpadek dlužníka bude řešen reorganizací, takže žaloba na určení pravosti pohledávky musí směřovat proti insolvenčnímu správci i proti dlužníkovi, kteří mají v tomto řízení postavení společných a nerozlučných společníků. Žalobce sice podal návrh na to, aby soud připustil do řízení na straně žalovaného dalšího účastníka, a to dlužníka, ovšem soudy obou stupňů pravomocně rozhodly tak, že zamítly návrh na přistoupení dlužníka do řízení na straně žalovaného, jelikož dovodily, že žalobu proti dlužníkovi

žalobce rozs1ril opožděně, po lhůtě stanovené insolvenčním zákonem k podání incidenční žaloby.

(KSCB 28 INS 1740/2011)

Vycházeje z těchto zjištění dospěl soud l.stupně kzávěru, že žalobě nelze vyhovět pro nedostatek samostatné pasivní legitimace insolvenčního správce v řízení o žalobě na určení pravosti pohledávky, popřené jak insolvenčním dlužníkem, tak insolvenčním správcem, za situace kdy jako řešení úpadku dlužníka byla soudem povolena reorganizace (§ 336 odst. 1 a odst. 2 IZ).

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, vněmž poukazoval zejména na to, že nejsou správné závěry soudů o tom, že žalobu na dlužníka rozšířil až po uplynutí lhůty k podání takové incidenční žaloby, nebot' dlužník sám řádně pohledávku žalobce nepopřel. Jeho popěrný úkon nelze dovodit z protokolu o přezkumném jednání a popření pohledávky žalobce dlužníkem je konstatováno insolvenčním správcem pouze v seznamu pohledávek ve verzi po přezkumném jednání. Podle názoru žalobce jde o seznam sepsaný insolvenčním správcem, který nemá způsobilost činit procesní úkony za dlužníka, má tudíž za to, že k popření sporné pohledávky dlužníkem nedošlo způsobem, kterým tvrdí insolvenční správce, takže žalobci nemohla začít běžet lhůta k podání incidenční žaloby též proti dlužníkovi. Proti usnesení odvolacího soudu, kterým tento soud potvrdil usnesení soudu l.stupně o tom, že nepřipouští rozšíření žaloby na dlužníka, podal žalobce dovolání.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl kzávěru, že zatím nejsou dány podmínky pro jeho potvrzení či jeho změnu.

Soud l.stupně napadený rozsudek vyhlásil 23.listopadu 2012 a jediným důvodem zamítnutí žaloby byl nedostatek samostatné pasivní legitimace žalovaného insolvenčního správce v řízení o žalobě na určení pravosti pohledávky žalobce, kterou při přezkumném jednání popřel kromě insolvenčního správce také insolvenční dlužník, ohledně něhož insolvenční soud rozhodl, že povoluje řešení úpadku reorganizací.

Při svém rozhodnutí soud l.stupně vycházel z pravomocného usnesení soudů obou stupňů o tom, že se nepřipouští, aby do řízení na straně žalovaného vstoupil dlužník na základě návrhu žalobce učiněného 4.května 2012, nebot' soudy obou stupňů dospěly shodně k závěru, že k rozšíření žaloby proti popírajícímu dlužníkovi došlo opožděně, po uplynutí všech lhůt stanovených v insolvenčním zákonu pro podání žaloby na určení pravosti pohledávky.

Právní důvod, pro který soud l.stupně žalobu v napadeném rozsudku zamítl, by jako věcně správný obstál, pokud by poté, a to ve stádiu odvolacího řízení, nevyšly najevo nové skutečnosti, které nastaly (vznikly) až po vyhlášení napadeného rozsudku (§ 205a odst. s) o.s.ř.) a které jsou ve smyslu § 212a o.s.ř. odvolacím důvodem, takže k nim odvolací soud musí přihlížet.

(KSCB 28 INS 1740/2011)

Novou skutečností je usnesení Nejvyššího soudu ČR č.j. 29 lCdo 25 / 2013-48 ze dne 28.listopadu 2013, kterým dovolací soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž tento soud potvrdil usnesení soudu l.stupně o tom, že se nepřipouští vstup dlužníka do tohoto řízení na straně žalované a v němž dovolací soud vyslovil právní závěr, že při rozhodování o přistoupení dlužníka v reorganizaci jako dalšího žalovaného do řízení, v němž se přihlášený věřitel domáhá vůči insolvenčnímu správci určení pravosti, Výše nebo pořadí své nevykonatelné pohledávky, není významné, zda vůči dlužníku v reorganizaci přihlášenému věřiteli uplynula lhůta k podání incidenční žaloby před podáním návrhu na přistoupení dlužníka v reorganizaci do řízení. Podmínky pro vyhovění návrhu na přistoupení dlužníka do řízení jako dalšího žalovaného jsou podle názoru dovolacího soudu splněny již proto, že úvaha soudu, zda návrh na přistoupení dlužníka do řízení byl učiněn včas, nemá místo při rozhodování podle § 92 odst. 1 o.s.ř. a je vyhrazena věcnému posouzení žalobou uplatněného nároku (rozhodnutí o žalobě). Rovněž podle názoru dovolacího soudu neobstojí argument odvolacího soudu, že záměrem žalobce je obejít návrhem na přistoupení dlužníka propadlou hmotněprávní lhůtu k podání žaloby, nebot' z ustálené judikatury Nejvyššího soudu se podává, že proti tomu, kdo má být účastníkem řízení na základě usnesení, jímž soud připouští jeho přistoupení do řízení, se běh lhůty k podání žaloby staví dnem, kdy návrh na jeho přistoupení dojde k soudu.

Poté Vrchní soud v Praze jako soud odvolací opětovně rozhodl o odvolání proti usnesení soudu l.stupně o nepřipuštění dlužníka do řízení na straně žalované a toto usnesení změnil tak, že připouští vstup dlužníka jako druhého žalovaného do řízení o určení pravosti pohledávky žalobce (usnesení č.j. 101 VSPH 253/2012 -154 ze dne 15.března 2014). Odvolací soud při tomto svém rozhodnutí vycházel ze závazného právního názoru vyjádřeného ve shora uvedeném usnesení Nejvyššího soudu ČR, nebot' to, zda žalobce podal žalobu včas též proti insolvenčnímu dlužníku, posoudí soud až při Věcném posouzení žalobou uplatněného nároku, tedy ve svém rozhodnutí o žalobě.

Jelikož soud l.stupně dosud ve vztahu k druhému žalovanému-dlužníkovi nerozhodl podle § 160 odst. 4 IZ, tedy dosud nevydal usnesení o tom, že žalobu proti dlužníkovi odmítá jako opožděně podanou, nemůže napadený rozsudek jako věcně správný obstát již proto, že se týká pouze žalovaného insolvenčního správce a nikoliv též žalovaného dlužníka, jehož vstup do řízení byl soudem pravomocně připuštěn, byt' poté, kdy již ve věci soud l.stupně rozhodl napadeným rozsudkem.

Jen proto odvolací soud rozsudek soudu l.stupně podle § 219a odst. 1 písm. c) o.s.ř. zrušil a věc mu vrátil kdalšímu řízení, vněmž soud bude jednat jako s účastníkem řízení na straně žalované též s insolvenčním dlužníkem, který rovněž spornou pohledávku žalobce popřel a jelikož byla dlužníku v úpadku povolena reorganizace, má popření pohledávky dlužníkem tytéž účinky jako popření insolvenčním správcem (§ 336 odst. 2 IZ). Vrámci svého rozhodování se soud l.stupně nejprve zaměří na vyřešení otázky, zda žalobu proti dlužníkovi žalobce

(KSCB 28 INS 1740/2011) podal Včas či opožděně, a dovodí-li, že jde o žalobu opožděnou, pak ji ve vztahu k tomuto žalovanému musí odmítnout podle § 160 odst. 4 IZ, a pokud dovodí, že žalobu proti dlužníkovi žalobce rozšířil včas, tak je třeba ve vztahu k oběma žalovaným posoudit důvodnost žaloby z důvodů věcných.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení kNejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu V Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadené usnesení závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 9.října 2014

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dančová Dominika