101 VSPH 381/2014-68
40 ICm 123/2013 101 VSPH 381/2014-68 (KSHK 40 INS 16180/2012)

Usnesení

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, PhD., vprávní Věci žalobce: INSOLVENCY PROJECT, v.o.s., sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka Jana Macháčka, zast. JUDr. Milanem Novákem, advokátem, sídlem Dukelská 15, Hradec Králové, proti žalovanemu: SERRAGHIS LOAN MANAGEMENT LTD, reg.č. HE 257931, sídlem Afentrikas 4, Afentrika Court, office 2, 6018 Larnaca, Kypr, zast. Mgr. Jiřím Žákem, advokátem, sídlem Národní 60/28, Praha l, o popření existence vykonatelne pohledávky, o odvolání žalovaneho proti rozsudku pro uznání Krajského soudu V Hradci Králové č.j. 40 ICm 123/2013-41 ze dne 15 .ledna 2014, takto:

I.Rozsudek Krajského soudu V Hradci Králové č.j. 40 ICm 123/2013-41 ze dne 15.1edna 2014 se ve výroku pod bodem IV o nákladech řízení a ve výroku pod bodem V o soudním poplatku potvrzuje.

II.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Milana Nováka částku 1440,-Kč.

Odůvodnění

Krajský soud v Hradci Králové ve výroku uvedeným rozsudkem pro uznání pod body I., II. a III. vyhověl žalobě o určení neexistence pohledávek přihlášených žalobcem z titulu smluvních úroků z prodlení a rozhodl, že pohledávky z titulu úroků z prodlení činí pouze částky rovnající se zákonným úrokům z prodlení. Žalovaný ve svem vyjádření k žalobě důvodnost popření pohledávek přihlášených z titulu smluvních úroků z prodlení učiněne žalobcem uznal, a soud proto rozhodl podle § 153a odst. l Věta prvá o žalobě rozsudkem pro uznan1.

Pod bodem IV. výroku rozhodl soud o povinnosti žalovaneho zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 16.456,-Kč, což jsou náklady, jež žalobci vznikly V souvislosti s jeho zastoupením advokátem, a pod bodem V.Výroku uznal žalovaneho povinným zaplatit soudní poplatek ze žaloby ve Výši 5.000,-Kč s odůvodněním, že žalobce měl ve sporu plný úspěch, je ze zákona osvobozen od placení soudního poplatku, takže s ohledem na Výsledek řízení přichází poplatková povinnost na žalovaneho podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný Včas odvolání a napadl jím toliko Výroky pod body IV. a V. o nákladech řízení a o soudním poplatku.

(KSHK 40 INS 16180/2012)

V odvolání uvedl, že právní zastoupení žalobce advokátem bylo pouze účelové a přiznání jejich náhrady je v rozporu s dobrými mravy. K podání incidenční žaloby nemuselo dojít, pokud by insolvenční správce žalovaného ještě před podáním žaloby vyzval k částečnému zpětvzetí přihlášených pohledávek co do popřených smluvních úroků z prodlení. Původním žalobcem ve sporu byl Mgr. Václav Buriánek, který vykonával praxi jako advokátní koncipient u advokáta JUDr. Milana Nováka, tedy svého zástupce v tomto řízení, což lze vztáhnout i na pozdějšího žalobce, který je veřejnou obchodní společností, jejímiž společníky jsou vedle původního žalobce i společnost BERTHOST, s.r.o., a jedním z jednatelů této společnosti s ručením omezeným je JUDr. Milan Novák-zástupce žalobce v tomto sporu. Přiznání nákladů řízení žalobci, by bylo v rozporu s dobrými mravy i s ohledem k průběhu insolvence, kdy lze stěží očekávat, že pohledávky žalovaného budou uspokojeny alespoň V rozsahu 30%, takže Výše přiznaných nákladů činí více než kolik bylo na pohledávky žalovaného dosud vymoženo. Právě tyto skutečnosti jsou důvodem i pro aplikaci moderace nákladů řízení podle § 150 o.s.ř. Důvodem hodným mimořádného zřetele pro postup soudu podle § 150 o.s.ř. při rozhodování o náhradě nákladů řízení je i to, že podle judikatury Nejvyššího soudu ČR není možno, aby správce popíral pohledávky přiznané pravomocným a vykonatelným soudním rozhodnutím, jak to učinil žalobce právě V tomto insolvenčním řízení. Z uvedeného je zřejmé, že pak na žalovaném nelze spravedlivě vyžadovat zaplacení soudního poplatku.

Odvolací soud v rozsahu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek postupem podle § 214 odst. 2 písm.c) a e) o.s.ř. a odvolání žalovaného neshledal důvodným.

To, že se insolvenční správce, byt sám s právnickým vzděláním, nechá zastoupit v incidenčním sporu vyvolaném insolvenčním řízením advokátem, patří mezi jeho základní zákonná práva, která musí být stejná jako práva každého jiného účastníka sporného soudního řízení, v němž insolvenční správce nevykonává vlastní činnost insolvenčního správce, nýbrž je v postavení žalobce v soudním sporu. Úvahy žalovaného uváděné v odvolání nemohou být podřazeny pod okolnosti hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. z důvodů jednak shora uvedených, a jednak proto, že nebylo prokázáno, že by insolvenční správce vedle své funkce insolvenčního správce vykonával advokacii v obchodním spoj ení se svým advokátem, tzn., že by advokacii vykonávali oba jako společníci společnosti s ručením omezeným či veřejné obchodní společnosti, nebylo prokázáno, že by žalovaný byl společníkem obchodní společnosti, již je společníkem veřejné obchodní společnosti, vykonávající V současné době funkci insolvenčního správce dlužníka.Není vyloučeno, aby si insolvenční správce zvolil advokáta, který má advokátní kancelář na stejné adrese jako insolvenční správce, pokud není prokázáno, že by se žalobce jakýmkoliv způsobem podílel na zisku představujícím odměnu zástupce advokáta V tomto incidenčním sporu. To, že původní insolvenční správce (žalobce v tomto sporu) vykonával praxi jako advokátní koncipient u JUDr. Milana Nováka, tedy zástupce v tomto sporu, nediskvalifikuje tohoto zástupce bez dalšího ktomu, aby si jej žalobce zvolil svým zástupcem s plnou mocí V řízení před soudem. Takovýto postup není v rozporu s dobrými mravy. Nelze rovněž přehlédnout, že nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému insolvenčnímu správci by znamenalo zmenšení majetkové podstaty dlužníka určené k uspokojení věřitelů, nebot náklady řízení, jež vznikly advokátovi žalobce, by žalobce musel zaplatit z majetkové podstaty dlužníka.Míra uspokojení pohledávek přihlášených žalovaným do insolvenčního řízení, ani argumenty vztahující se ke správnosti výroku ve věci samé, které žalovaný odvoláním nenapadl, pak nelze podřadit pod důvody hodné zvláštního zřetele podle § 150 o.s.ř.

(KSHK 40 INS 16180/2012)

Z těchto všech důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I.stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, nebot náhradu přiznal soud I.stupně ve správné výši.

Stejně tak není důvodné odvolání proti výroku pod bodem V. o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek ze žaloby, nebot toto rozhodnutí má oporu V zákoně o soudních poplatcích, jež příslušná ustanovení soud I.stupně pro své rozhodnutí správně aplikoval.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.

Žalobce měl v odvolacím řízení ve věci úspěch a má proto právo na náhradu nákladů řízení, jež mu vznikly V souvislosti s jeho zastoupením advokátem a spočívají V písemném vyjádření žalobce k podanému odvolání. Předmětem odvolacího řízení byl jen výrok o nákladech řízení, tedy předmětem odvolacího řízení byl výrok o peněžitém plnění, takže Výši odměny je třeba určit podle § 7 odst. 1 vyhlášky č.177/1996 Sb. a činí 1.780,-Kč za jeden úkon právní služby. Tato odměna byla krácena podle § 11 odst. 2 téže vyhlášky na polovinu, k tomu byl připočten režijní paušál advokáta 300,-Kč a DPH ve Výši 250,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst. 1 písm.c)).

V Praze dne 11.srpna 2014

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dančová Dominika