101 VSPH 377/2012-111
34 ICm 1287/2012 101 VSPH 377/2012-111 (KSPH 41 INS 14142/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr.Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce: Finitus Debitum, s.r.o., IČO 24834297, sídlem Kunětická 2534/2, Praha 2, zast. Mgr. Jiřím Šebestou, advokátem, sídlem Bechyňská 16, Brno, proti žalovanému: Ing. Ivan Mikeš, sídlem Novotného lávka 5, Praha 1, insolvenční správce dlužníka Zdeňka Červinky, zast. JUDr.Václavem Mikolášem, advokátem, sídlem Dukelská 64, České Budějovice, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2012 č.j. 34 ICm 1287/2012-84,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 21. září 2012, č.j. 34 ICm 1287/2012-84, se mění tak, že se zamítá žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce za dlužníkem ve výši 30.000.000,-Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Václava Mikoláše částku 23.050,-Kč. Odůvodnění:

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku určil, že žalobce má za dlužníkem Zdeňkem Červinkou (dále jen dlužník) pohledávku ve výši 30.000.000,-Kč (dále též jen sporná pohledávka), a pod bodem II.výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že žalobce přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na dlužníka spornou pohledávku, jejímž právním důvodem uvedeným v přihlášce je neuhrazená odměna za zprostředkování podle smlouvy o zprostředkování ze dne 18.3.2009. Z této smlouvy zjistil, že smlouvu s dlužníkem uzavřela společnost DC Real, a.s. 34 ICm 1287/2012 (KSPH 41 INS 14142/2011)

(právní předchůdce žalobce), že uvedená společnost měla pro dlužníka vyvíjet činnost k tomu, aby měl příležitost uzavřít smlouvu o převodu 100% obchodních podílů společnosti Lignit Hodonín, s.r.o. od současných společníků této společnosti. Předmětem smluv o převodu obchodního podílu měl být převod obchodního podílu ve výši 50% od společníka Ing. Josefa Foltýna a ve výši 50% od společníka Pavla Vláčila. Pokud bude mít dlužník možnost uzavřít smlouvu o převodu za výše uvedených podmínek a zájemce smlouvu uzavře, má se za to, že je splněn závazek zprostředkovatele a ten má nárok na zprostředkovatelskou provizi. Nárok na provizi zprostředkovateli vzniká již zprostředkováním příležitosti předmětné smlouvy uzavřít, a to v souladu s § 645 obchodního zákoníku. Nárok na provizi vzniká zprostředkovateli i v případě, že zájemce měl jednoznačně možnost uzavřít smlouvu o převodu obchodních podílů za podmínek stanovených smlouvou a zájemce ze své vůle smlouvy o převodu obchodních podílů neuzavře. Provize byla sjednána smluvními stranami ve výši 30.000.000,-Kč. Poté uzavřel dlužník s Ing. Foltýnem smlouvu o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu, v němž se Ing. Foltýn zavázal za podmínek stanovených smlouvou převést svůj obchodní podíl ve výši 50% společnosti Lignit Hodonín na dlužníka. Společným písemným memorandem se pak zavázal Pavel Vláčil (další společník společnosti Lignit Hodonín, s.r.o.) za splnění podmínek daných memorandem podepsat s dlužníkem smlouvu o převodu jeho obchodního podílu v této společnosti. Provizi zprostředkovatel na dlužníkovi řádně uplatnil, ten ji však nezaplatil.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba je důvodná. Vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce zprostředkoval na základě smlouvy o zprostředkování dlužníkovi možnost uzavřít smlouvu o převodu 100% obchodního podílu ve společnosti Lignit Hodonín, s.r.o., oba společníci se dokonce zavázali na dlužníka své obchodní podíly převést a nárok žalobce na provizi tak vznikl ve smyslu § 645 obch.zák. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, který zpochybnil pravost podpisu dlužníka v shora zmíněných listinách a poukázal na to, že tuto námitku žalovaný nevznesl již ve vyjádření k žalobě, ale až při jednání u soudu. Tuto námitku považoval soud za účelovou, jestliže ji žalovaný vznesl až v incidenčním sporu, v němž by soud nahrazoval řízení o přezkumu přihlášených pohledávek. Podpis dlužníka na dokumentech, kde jeho pravost žalovaný nezpochybňuje, např. na smlouvě o zprostředkování, se pak vizuálně zcela shoduje s podpisem dlužníka na dokumentech, jejichž pravost je žalovaným zpochybňována. Z tohoto důvodu považoval za nadbytečné provést žalobcem navrhovaný výslech dlužníka jako svědka. Neshledal rovněž důvodnou námitku žalovaného o tom, že smlouva o zprostředkování je neplatná proto, že osoba, která za zprostředkovatele smlouvu podepsala, není v ní řádně označena. Neuvedení jména a příjmení, event. postavení osoby jednající za právnickou osobu (zprostředkovatelé) nezpůsobuje neplatnost takové smlouvy i podle závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 965/2006. Dovodil, že nejsou žádné pochybnosti o tom, že smlouvu o zprostředkování za zprostředkovatele podepsal Martin Vlček, člen představenstva této společnosti.

Neshledal neplatným ani ujednání o nároku na provizi za zprostředkování. Z hlediska jazykového, logického i systematického ze smlouvy plyne, že vůlí obou stran smlouvy bylo zjevně dohodnout, že provize žalobci náleží již za zprostředkování příležitosti předmětnou smlouvu uzavřít. O tom svědčí samotné vymezení předmětu smlouvy, v níž se zprostředkovatel zavázal vyvíjet činnost směřující toliko k tomu, aby měl zájemce (dlužník) příležitost smlouvu uzavřít. Námitku žalovaného, že dlužník nebyl povinen smlouvy o převodech obchodních podílů uzavřít a přestal mít o jejich koupi zájem s ohledem na 34 ICm 1287/2012 (KSPH 41 INS 14142/2011) nepříznivou hospodářskou situaci společnosti Lignit Hodonín, s.r.o., shledal jako námitku nesouvisející s předmětem tohoto sporu. To, že dané smlouvy o převodech obchodních podílů nakonec dlužník neuzavřel a z jakých důvodů se tak stalo, není podle soudu pro projednávanou věc podstatné, neboť šlo o smlouvu uzavřenou v režimu obchodního zákoníku, který akcentuje smluvní suverenitu účastníků smlouvy s tím, že do oblasti obchodování vstupuje nebo má vstupovat po zralé úvaze a při vědomí rizik s tím spojených. Z těchto důvodů pak shledal nadbytečné provádět výslechy svědků navržené účastníky k důvodům neuzavření smluv o převodu obchodního podílu a směřující k prokazování hospodářské situace společnosti Lignit Hodonín, s.r.o. a personálního propojení této společnosti s právním předchůdcem žalobce, resp. žalobcem samotným. Výrok o nákladech řízení odůvodnil odkazem na § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž zejména namítal, že soud prvního stupně neúplně zjistil skutkový stav věci, když neprovedl všechny účastníky navržené důkazy. Nesouhlasil se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva o zprostředkování je smlouvou platnou. Z obchodního rejstříku společnosti DC Real, a.s. (právní předchůdce žalobce) lze zjistit, že v obchodním rejstříku není uveden způsob podepisování za tuto společnost, i když jde o povinný údaj podléhající zápisu do obchodního rejstříku a podpis Martina Vlčka na podpisovém vzoru se vůbec neshoduje s podpisem na smlouvě o zprostředkování. Soud prvního stupně se nevypořádal s námitkou žalovaného, že podpis na smlouvě o zprostředkování není podpisem osoby oprávněné jednat jménem společnosti DC Real, a.s. Rovněž soud zamítl návrh žalovaného na provedení důkazů výslechem dlužníka ohledně případné pravosti jeho podpisu na žalobcem předkládaných dokumentech, a to na smlouvě o budoucí smlouvě a memorandu. Ze stanov společnosti Lignit Hodonín, s.r.o. pak vyplývá, že obchodní podíly mohli společníci převádět výhradně se souhlasem valné hromady, který ovšem dán nikdy nebyl. Přitom ji tvoří právě oba společníci, kteří uzavřeli s dlužníkem smlouvu o budoucí smlouvě a společné memorandum.

Všechny skutečnosti, které žalovaný v řízení vznášel, prokazují, že šlo o dokumenty vytvořené účelově, a třeba i bez podpisu osob na nich uvedených, ale soud bez provedení potřebných důkazů vzal oba dokumenty za pravé. Ve smlouvě o zprostředkování je pak dlužník identifikován rodným číslem, a nikoliv IČO, takže tuto smlouvu uzavřel jako fyzická osoba nepodnikatel. Na její režim měl proto soud prvního stupně aplikovat příslušná ustanovení občanského zákoníku o zprostředkovatelské smlouvě. Podle ust. § 774 obč.zák. pak nárok na provizi vzniká jen tehdy, byl-li dosažen výsledek (uzavření smlouvy) přičiněním zprostředkovatele. Nárok na provizi v daném případě tudíž žalobci nevznikl. Soud se nevypořádal ani s jeho tvrzením o tom, že žalobce, který koupil spornou pohledávku od společnosti DC Real, a.s., je společností personálně propojenou přes Luďka Kabeleho, s původním zprostředkovatelem, takže šlo o převod majetku v režimu § 196a obch.zák. a soud nezkoumal, zda byly splněny podmínky dané tímto zákonným ustanovením, tedy že pohledávka byla postoupena za cenu zjištěnou znaleckým posudkem. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil z důvodů v něm uvedených. 34 ICm 1287/2012 (KSPH 41 INS 14142/2011)

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a 212a o.s.ř., dokazování doplnil tím, že podle § 213 odst. 2 o.s.ř. opakoval důkaz listinami níže uvedenými a dovodil následující skutkové a právní závěry:

Žalobce jako pohledávku za dlužníkem přihlásil do insolvenčního řízení provizi ve výši 30.000.000,-Kč podle smlouvy o zprostředkování ze dne 18.3.2009, kterou uzavřel právní předchůdce žalobce jako zprostředkovatel a dlužník jako zájemce. Ve smlouvě se zprostředkovatel zavázal, že bude pro zájemce vyvíjet činnost směřující k tomu, aby zájemce měl možnost uzavřít smlouvu o převodu 100% obchodních podílů ve společnosti Lignit Hodonín, s.r.o. od současných společníků Ing. Josefa Foltýna a Pavla Vláčila, jejichž obchodní podíly činily u každého 50% (čl. II. smlouvy o zprostředkování). V tomto článku smlouvy současně zájemce prohlásil, že koupí oba obchodní podíly v uvedené společnosti jedině v případě, že (mimo jiné) nakládání s obchodními podíly nebude nijak omezeno.

Žalobce jako důkaz o výsledku své zprostředkovatelské činnosti podle shora uvedené smlouvy předložil dvě listiny, jejichž uzavření zprostředkoval, a to:

1) Smlouvu o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu ze dne 27.4.2009 2) Společné memorandum ze 14.5.2009

K bodu ad 1) odvolací soud zjistil, že smlouvu o budoucí smlouvě o převodu obchodního podílu (dále jen též smlouva o budoucí smlouvě) uzavřeli dne 27.4.2009 dlužník a Ing. Josef Foltýn a předmětem smlouvy byl budoucí převod obchodního podílu Ing. Foltýna ve společnosti Lignit Hodonín, s.r.o. na dlužníka za podmínek dohodnutých ve smlouvě, a to za cenu 40.000.000,-Kč. V čl. II bod 3.3 této smlouvy je obsažen závazek Ing. Foltýna, že předloží před podpisem vlastní smlouvy o převodu obchodního podílu souhlas valné hromady společnosti s prodejem obchodního podílu.

Souhlas valné hromady k takovému převodu obchodního podílu na dlužníka dán nebyl, ač byl potřebný k nabytí účinnosti smlouvy o převodu obchodního podílu vůči obchodní společnosti Lignit Hodonín, s.r.o. Ze společenské smlouvy této společnosti (založené ve veřejně přístupné Sbírce listin v obchodním rejstříku) ze dne 30.9.1999 odvolací soud zjistil, že v čl. VII. této smlouvy je výslovně uvedeno, že společník může svůj obchodní podíl převést na jiného společníka či jinou právnickou nebo fyzickou osobu pouze se souhlasem valné hromady a podle čl. VI. této smlouvy do působnosti valné hromady patří mj. rozhodování o převodech obchodních podílů.

To, že souhlas valné hromady uvedené společnosti k převodu obchodního podílu s Ing. Foltýna na dlužníka nebyl dán, dovodil odvolací soud z toho, že takový souhlas není založen ve sbírce listin u obchodního rejstříku této společnosti a žalobce byl odvolacím soudem na jednání vyzván podle § 118a, aby navrhl další důkazy ke svým tvrzením o vzniku nároku na provizi podle smlouvy o zprostředkování.

To, že souhlas valné hromady k převodu obchodního podílu Ing. Foltýna na dlužníka dán nebyl, vyplývá i z toho, že Ing. Foltýn za 5 měsíců poté, kdy uzavřel s dlužníkem smlouvu o smlouvě budoucí, která byla výsledkem zprostředkovatelské činnosti právního předchůdce žalobce, svůj obchodní podíl, který hodlal předtím převést na dlužníka za 40.000.000,-Kč, převedl na obchodní společnost THAMSEDOWN LIMITED se sídlem ve Velké Británii za 50.000,-Kč, a to se souhlasem valné hromady společnosti Lignit Hodonín, 34 ICm 1287/2012 (KSPH 41 INS 14142/2011) s.r.o. tvořenou společníky Ing. Foltýnem a Pavlem Vláčilem. Důkazem o tom je notářský zápis ze dne 2.10.2009 Nz 495/2000 (N 522/2009) založený ve sbírce listin u obchodního rejstříku, kterým odvolací soud doplnil dokazování. Valná hromada společnosti Lignit Hodonín, s.r.o., kterou tvořil jak Ing. Foltýn, tak Pavel Vláčil, udělila souhlas k převodu jejich obchodních podílů na třetí osobu za 50.000,-Kč.

Ze shora uvedených zjištění nelze učinit jiný logický závěr než ten, že smlouva o smlouvě budoucí, jako výsledek zprostředkovatelské činnosti žalobce, nevytvořila podmínky proto, aby dlužník podle ní mohl bez dalšího uzavřít s Ing. Foltýnem vlastní smlouvu o převodu jeho obchodního podílu, protože přinejmenším nebyla splněna podmínka smlouvy o zprostředkování o tom, že nakládání s podíly nebude nijak omezeno a nebyl dán souhlas valné hromady společnosti Lignit Hodonín, s.r.o. k takovému převodu obchodního podílu, ač se jej Ing. Foltýn ve smlouvě o smlouvě budoucí zavázal obstarat.

Žalobci proto nevznikl nárok na proplacení provize ve výši 30.000.000,-Kč podle posledního odst. čl. II a podle čl. IV smlouvy o zprostředkování, jak tvrdí.

Ad 2) Společné memorandum ze dne 14.5.2009 uzavřené mezi Pavlem Vláčilem-druhým společníkem společnosti Lignit Hodonín, s.r.o., Zdeňkem Nevečeřalem a dlužníkem jako výsledek zprostředkovatelské činnosti právního předchůdce žalobce podle smlouvy o zprostředkování, není rovněž listinou zajišťující, aby dlužník mohl bez dalších jakýkoliv omezení či podmínek uzavřít smlouvu o převodu obchodního podílu s Pavlem Vláčilem za cenu 32.000.000,-tak, jak to bylo dohodnuto v čl. III memoranda, a to z důvodů stejných, které jsou rozvedeny odvolacím soudem shora pod bodem ad1). Závěry dovozené odvolacím soudem o tom, že nejsou splněny podmínky pro nárok žalobce na provizi za zprostředkovatelskou činnost platí v případě zprostředkování event. převodu obchodního podílu z Pavla Vláčila na dlužníka tím spíše, že z listiny nazvané Společné memorandum nevznikly pro její účastníky žádná práva a povinnosti, které by byly jakkoliv vymahatelné před soudem či jiným orgánem státní moci. Memorandum (latinsky na paměť , to, co se má pamatovat ) je jen neformální záznam nějaké skutečnosti, jednání nebo stanoviska. Výsledkem zprostředkovatelské činnosti právního předchůdce žalobce pak nebyly závazky deklarované v memorandu, nýbrž to, že Pavel Vláčil, stejně jako Ing. Foltýn, již v říjnu 2009 prodal svůj obchodní podíl za 50.000,-Kč jinému zájemci, a to se souhlasem valné hromady (tvořené jím a Ing. Foltýnem) společnosti Lignit Hodonín, s.r.o.

Z těchto všech důvodů dospěl odvolací soud k závěru, že přihlášená sporná pohledávka, jejímž důvodem by měla být provize ze zprostředkovatelské smlouvy, nikdy nevznikla. Žalovaný při přezkumném jednání popřel její pravost (zjištěno z protokolu o přezkumném jednání z 11.4.2012), sporná pohledávka byla přihlášena jako nevykonatelná, takže žalovaný správně žalobce vyzval k podání incidenční žaloby podle § 198 odst. 1 IZ, a to, že ve vyrozumění o popření sporné pohledávky žalovaný rozvedl důvody, pro které popřel pravost pohledávky na přezkumném jednání, nepředstavuje změny důvodu popření. Podle § 193 IZ o popření pravosti pohledávky co do její pravosti jde tehdy, je-li namítáno, že pohledávka nevznikla (to byl také důvod popření sporné pohledávky žalovaným) nebo již zcela zanikla anebo se zcela promlčela. Všechny nabízené důkazy a tvrzené skutkové okolnosti žalovaným pak směřovaly pouze k tomu, aby prokázal, že sporná pohledávka žalobci nevznikla. 34 ICm 1287/2012 (KSPH 41 INS 14142/2011)

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 220 odst. 1 písm.b) o.s.ř. rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn úspěchem žalovaného ve věci (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 2 o.s.ř.) a přiznaná náhrada zahrnuje žalovaným požadované náklady, které mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupení advokátem. Náhrada za řízení před soudem prvního stupně zahrnuje paušální odměnu advokáta ve výši 10.000,-Kč podle § 8 vyhl.č. 484/2000 S. a 20% DPH z této částky. Náklady odvolacího řízení zahrnují paušální odměnu advokáta ve výši 10.000,-Kč, cestovné na jednání k odvolacímu soudu ve výši 1.620,-Kč a DPH ve výši 21%. Úhradu režijních paušálů advokáta podle vyhl.č. 177/1996 Sb. žalovaný nepožadoval.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dovolací soud dospěje k závěru, že napadený rozsudek odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 21. února 2013

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová