101 VSPH 369/2015-128
95 ICm 3408/2011 101 VSPH 369/2015-128 (MSPH 95 INS 2027/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: JUDr. Michal Mareš, sídlem Vodičkova 32/700, Praha 1, insolvenční správce dlužníka Domus Group, s.r.o., proti žalovaným: 1) Miroslav anonymizovano , anonymizovano , 2) Růžena anonymizovano , anonymizovano , oba bytem ve Spojených státech amerických, Illinois, 60154 Westchester, Lancaster Street 110 29, oba zastoupeni Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem, sídlem Vinohradská 1215/32, Praha 2, o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze, č.j. 95 ICm 3408/2011-94 ze dne 11. prosince 2014

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze, č.j. 95 ICm 3408/2011-94 ze dne 11. prosince 2014, se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem zamítl žalobu, kterou se insolvenční správce dlužníka domáhal určení, že žalovaní nemají za dlužníkem Domus Group, s.r.o., (dále jen dlužník) vykonatelnou pohledávku ve výši 5.332.618,30 Kč a pod bodem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně z těchto zjištění:

-dne 17. května 2007 žalovaní coby věřitelé a dlužník uzavřeli smlouvu o půjčce, kterou za dlužníka podepsal jeho jediný jednatel Miroslav anonymizovano , syn žalovaných. V této smlouvě se žalovaní zavázali půjčit dlužníkovi finanční prostředky ve výši 8.000.000,- Kč s tím, že tato půjčka bude poskytnuta v dílčích plněních zaplacených žalovanými ve lhůtách a ve výši podle volby žalovaných, nejpozději do 29.8.2008. Dále je v článku 1 smlouvy uvedeno, že finanční prostředky uvedené ve smlouvě žalovaní poskytnou dlužníkovi prostřednictvím společnosti COPULA INVESTMENTS LIMITED (dále jen (MSPH 95 INS 2027/2010)

COPULA), která dohodnuté finanční prostředky zaplatí na účet dlužníka a tím dojde k reálnému poskytnutí půjčky žalovanými;

-dne 17.5.2007 žalovaní jako poukazatelé, dlužník jako poukazník a COPULA jako poukázaný uzavřeli smlouvu o poukázce, která obsahuje zmocnění COPULY udělené jí žalovanými nejpozději do 29.2.2008 zaplatit dlužníkovi 8.000.000,-Kč;

-COPULA na základě této poukázky vyhotovila příkazy k bankovnímu převodu částek pod mezinárodním označením GIBACZPX ve prospěch dlužníka a dne 15. ledna 2008 COPULA vyhotovila a podepsala prohlášení adresované žalovaným o tom, že poukázku splnila, že provedla ve prospěch účtu dlužníka platby, a to 20.8.2007 zaplatila 3.473.948,31 Kč, dne 7.9.2007 zaplatila 1.950.000,-Kč, dne 31.10.2007 zaplatila 1.990.000,-Kč a 24.12.2007 zaplatila 693.000,-Kč;

-COPULA je zakladatelem a jediným společníkem dlužníka, coby společnosti s ručením omezeným;

-dne 30.6.2009 sepsala notářka za účasti jednatele dlužníka a žalovaných notářský zápis, jehož předmětem je jednak uznání dluhu z půjčky dlužníkem a jednak dohoda se svolením k vykonatelnosti. Do notářského zápisu žalovaní i dlužník společně konstatovali, že žalovaní dlužníku poskytli podle smlouvy o půjčce ze 17.5.2007 celkem 8.000.000,-Kč a tento dluh z půjčky dlužník uznává. V notářském zápisu se dlužník a žalovaný dohodli o splacení dluhu z půjčky nejpozději do 10. července 2009 s tím, že v případě že dlužník řádně nesplní, svoluje dlužník, aby byl tento notářský zápis titulem pro výkon rozhodnutí ohledně pohledávky žalovaných za dlužníkem;

-usnesením ze 17.6.2010 insolvenční soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs a dne 20.5.2010 v zákonné lhůtě žalovaní podali přihlášku sporné pohledávky v celkové výši 5.332.618,30 Kč s tím, že jde o pohledávku zajištěnou zástavním právem zřízeným na základě zástavních smluv ze dne 10.6. a 30.6.2009. Předmětem zajištění byly v zástavních smlouvách specifikované nemovitosti ve vlastnictví dlužníka. Přihlášku jako dluh z půjčky ze dne 17.5.2007 žalovaní přihlásili jako pohledávku vykonatelnou na základě notářského zápisu ze dne 30.6.2009;

-dne 24.11.2010 se konalo v insolvenčním řízení zvláštní přezkumné jednání a před jeho konáním žalovaní ještě doplnili právní důvod sporné pohledávky též eventuálně o nárok za dlužníkem z titulu bezdůvodného obohacení, tedy že poskytli přihlášené finanční prostředky bez právního důvodu, bude-li shledáno, že smlouva o půjčce je neplatná. Na tomto přezkumném jednání žalobce popřel přihlášenou pohledávku žalovaných co do pravosti, s tím, že zpochybňuje pravost a platnost notářského zápisu a s tím, že žalovaní dlužníku žádné finanční prostředky neposkytli.

Na základě shora uvedených zjištění dospěl soud prvého stupně k těmto závěrům:

Přihlášená sporná pohledávka žalovaných je pohledávkou vykonatelnou ve smyslu § 199 insolvenčního zákona (dále jen IZ). Poukázal na to, že ve smyslu § 6 a § 71a notářského řádu je notářský zápis veřejnou listinou a splňuje všechny náležitosti veřejné listiny předpokládané notářským řádem. Notářský zápis je možné považovat ve smyslu § 274 odst. 1 písm. e) o.s.ř. za titul k výkonu rozhodnutí. Notářský řád v § 71a obecně formuloval náležitosti zápisů, jimiž notáři osvědčovali existenci pohledávek, na jejichž základě bylo možno nařídit a provést výkon rozhodnutí, a tyto náležitosti notářský zápis pořízený v této věci splňuje. (MSPH 95 INS 2027/2010)

Dále soud prvního stupně dovodil, že smlouva o půjčce ze 17.5.2007 je smlouvou absolutně neplatnou, a to pro rozpor s § 196a obchodního zákoníku ve znění platném v době uzavření smlouvy o půjčce a podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku v té době platného.

Na základě zjištění, že jediný jednatel dlužníka je synem žalovaných, dovodil, že jde o osoby blízké ve smyslu § 116 občanského zákoníku tehdy platného a že smlouva podléhá režimu § 196a odst. 1 obchodního zákoníku potřebného k platnosti takové smlouvy, neboť smlouvu o půjčce může obchodní společnost (v daném případě dlužník) uzavřít se členem představenstva, dozorčí rady, prokuristou, nebo jinou osobou, která je oprávněna jménem společnosti takovou smlouvu uzavřít, nebo osobami jim blízkými, jen s předchozím souhlasem valné hromady a jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Předchozí souhlas valné hromady dlužníka k uzavření této smlouvy o půjčce dán nebyl. Tento nedostatek nelze zhojit ani tím, že COPULA je jediným společníkem dlužníka. Kromě toho dovodil, že smlouva je neplatná podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku v době uzavření smlouvy platného, neboť vůle žalovaných a dlužníka směřovala k uzavření smlouvy, jejímž předmětem by byla možnost půjčky. Neurčitost ujednání o jednotlivých platbách žalovaných však činí tuto část smlouvy neplatnou, neboť v této části je její obsah nesrozumitelný a neurčitý. Pokud by bylo možno podřadit půjčku pod § 269 odst. 2 věta druhá obchodního zákoníku v té době platného, ani pak by k uzavření smlouvy o půjčce nedošlo, a to s ohledem na nedostatečnou konkretizaci předmětu závazků smluvních stran. Tuto neurčitost obsahu nemůže nahradit ani poukázka ze 17.5.2007, neboť poukázku nelze považovat za samostatný důvod vzniku závazku.

Dále soud poukázal na to, že žalovaní ještě před konáním zvláštního přezkumného jednání, na kterém insolvenční správce spornou pohledávku popřel, rozšířili právní důvod jejího vzniku i o nárok z bezdůvodného obohacení, a jelikož výpisy z dlužníkových bankovních účtů prokazují faktické plnění finančních prostředků prostřednictvím společnosti COPULA, dovodil, že je prokázána pravost pohledávky žalovaných z titulu bezdůvodného obohacení. Vzal za prokázané platby finančních prostředků společnosti COPULA provedené ve prospěch dlužníka na základě zmocnění žalovaných v poukázce a posoudil toto plnění jako plnění z bezdůvodného obohacení, z něhož vzniká žalovaným právo na jeho vrácení. Současně poukázal na to, že žalobce popřel pouze pravost sporné pohledávky, nikoliv její výši, a proto se soud nezabýval tím, zda poskytnutí finančních prostředků dlužníku, byť z neplatné smlouvy o půjčce, svou výší odpovídá výši přihlášené sporné pohledávky, protože nesprávnost výše již žalobce nemůže v incidenčním sporu vznášet. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně úspěchem žalovaných ve věci a s odkazem na § 202 odst. 1 IZ.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž uvedl, že soud při svém závěru o existenci pohledávky vycházel z plnění poskytnutých dlužníkovi společností COPULA a vůbec se nevypořádal s tím, že v řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 95 ICm 3449/2011, v němž rozhodoval o pravosti pohledávky této společnosti vůči dlužníku též ze smlouvy o půjčce, přiznal stejnou pohledávku společnosti COPULA, ovšem z titulu bezdůvodného obohacení, takže nelze vyloučit, že stejnou pohledávku přiznal dvěma věřitelům současně. Z tohoto důvodu navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Žalovaní vyvraceli vývody odvolání a navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, i když nesouhlasí s jeho závěrem o neplatnosti smlouvy o půjčce ze 17.5.2007, jak již pro rozpor s § 196a obchodního zákoníku, či v rozporu s § 37 odst. 1 občanského zákoníku v té době platného, s tím, že není pravdivé tvrzení žalobce o tom, že spornou pohledávku soud prvního stupně v jiném sporu přiznal též jako pohledávku, kterou má za dlužníkem společnost COPULA. Naopak soud přesně rozlišil, jaká finanční plnění, jež byla poukázána na bankovní účty dlužníka, jsou plněním, jež poskytla společnost COPULA na základě poukázky ze 17.5.2007, a které poskytla na základě vlastní smlouvy o (MSPH 95 INS 2027/2010) půjčce uzavřené s dlužníkem. K tomuto svému tvrzení pak žalovaní odkázali na přihlášku sporné pohledávky do insolvenčního řízení, z níž je zřejmé, že do insolvenčního řízení žalovaní přihlásili dlužnou jistinu ze smlouvy o půjčce ve výši 3.889.990,06 Kč, což je dluh z půjčky ponížený o zápočet podle smlouvy o nájmu a dále o částku, která byla vymožena vůči dlužníku v exekuci, tedy o částky 522.641,40 Kč a 212.368,03 Kč. Ve zbytku jde o příslušenství dlužné jistiny, tedy o úroky z prodlení a úroky z půjčky, tak jak se podává z přihlášky. Spornou pohledávku, vzniklou poskytnutím půjčky ve výši 8.000.000,-Kč, pak přihlásili do insolvenčního řízení pouze žalovaní a nikoliv společnost COPULA, která uplatnila pohledávku z jiného skutkového a právního důvodu, a to z vlastní smlouvy o půjčce uzavřené s dlužníkem.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že rozsudek je věcně správný, i když z důvodů poněkud jiných, než kterých se dovolává soud prvého stupně v odůvodnění napadeného rozsudku.

Odvolací soud souhlasí se závěrem soudu prvého stupně, opřeným o jeho správná a úplná zjištění o tom, že žalobci reálně prokázali finanční plnění peněžitých částek až do výše sporné pohledávky dlužníků prostřednictvím třetí osoby, a to společností COPULA na základě trojstranné smlouvy o poukázce ze dne 17.5.2007 uzavřené platně ve smyslu § 535 občanského zákoníku ve znění platném v době uzavření smlouvy. Souhlasí rovněž s jeho závěrem, že sporná pohledávka byla žalovanými správně přihlášena jako pohledávka vykonatelná a že skutečně jde o vykonatelnou pohledávku podle notářského zápisu obsahujícího svolení s vykonatelností pohledávky uznané v notářském zápisu dlužníkem, jakož i s tím, že žalobce popřel pouze pravost sporné pohledávky a nikoliv její výši, takže pokud by žalobce zpochybňoval v tomto incidenčním sporu výši sporné pohledávky, pak takovou námitku již vznášet nemůže.

Odvolací soud však nesdílí závěr soudu prvního stupně o tom, že smlouva o půjčce ze 17.5.2007 je smlouvou absolutně neplatnou pro rozpor se zákonem, konkrétně pro rozpor s § 196a odst. 1 obchodního zákoníku a pro neurčitost jejího obsahu podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku ve znění platném v době uzavření smlouvy.

Soud prvního stupně sice správně dovodil, že smlouva o půjčce je smlouvou uzavřenou v režimu § 196a odst. 1 obchodního zákoníku, neboť byla uzavřena mezi rodiči jediného jednatele dlužníka (společnosti s ručením omezeným) a dlužníkem, a to proto, že obchodní zákoník v tomto ustanovení výslovně uvádí smlouvu o půjčce uzavřenou společností nejen s osobou oprávněnou za ni jednat (v daném případě jednatelem), ale uzavřenou i mezi osobami tomuto jednateli blízkými. Žalovaní jsou rodiči jediného jednatele dlužníka, takže není pochyb o tom, že smlouva o půjčce ke své platnosti potřebovala předchozí souhlas valné hromady dlužníka a musela být uzavřena jen za podmínek obvyklých v obchodním styku. Odvolací soud nesdílí závěr soudu prvního stupně, že takový souhlas valné hromady dlužníka k uzavření smlouvy o půjčce nebyl dán.

Z výpisu z obchodního rejstříku dlužníka jednoznačně vyplývá, že dlužník má jediného společníka-společnost COPULA. Za této situace se podle § 132 odst. 1 obchodního zákoníku nekoná valná hromada a působnost valné hromady vykonává tento společník. Projev vůle společníka při výkonu působnosti valné hromady musí mít písemnou formu.

Takový písemný projev vůle jediného společníka dlužníka-společnosti COPULA -pak je nepochybně (i když neformálně) obsažen v písemné poukázce, kterou stejný den jako smlouvu o půjčce, a to 17.5.2007 uzavřeli žalovaní, společnost COPULA a dlužník.

Z písemné poukázky odvolací soud zjistil, že účastníky této trojstranné smlouvy o poukázce byli žalovaní jako poukazatelé, kteří zmocnili společnost COPULA (jediného (MSPH 95 INS 2027/2010) společníka dlužníka) jako poukázaného, aby do 29.2.2008 tento poukázaný vyplatil dlužníkovi jako poukazníkovi částku 8.000.000,-Kč ve prospěch poukazatelů a poukazník byl zmocněn plnění si vybrat od poukázaného, tedy od svého jediného společníka.

Jestliže sám jediný společník dlužníka za žalobce plnil podle smlouvy o půjčce ze dne 17.5.2007 na základě smlouvy o poukázce, je to podle názoru odvolacího soudu jednoznačný důkaz o jeho souhlasu s tím, aby žalovaní poskytli dlužníkovi půjčku 8.000.000,-Kč podle smlouvy o půjčce uzavřené téhož dne mezi žalovanými a dlužníkem. Odvolací soud pak neshledal žádný důvod k závěru, že by půjčka nebyla žalovanými poskytnuta dlužníku za podmínek obvyklých v obchodním styku a takový závěr z provedených důkazů dovodit nelze.

Smlouva ze 17.5.2007 pak podle názoru odvolacího soudu rovněž není smlouvou absolutně neplatnou pro neurčitost či nesrozumitelnost obsahu podle § 37 odst. 1 občanského zákoníku v době uzavření smlouvy platného.

Odvolací soud touto smlouvou o půjčce podle § 213 odst. 2 o.s.ř. opakoval důkaz a zjistil z ní, že v této smlouvě se žalovaní zavázali za podmínek ve smlouvě uvedených dlužníkovi půjčit peněžitou částku 8.000.000,-Kč a dlužník se zavázal vrátit půjčku nejpozději do 30.11.2008. V článku 2 smlouvy je pak uvedeno, že věřitel poskytne celou půjčku dlužníkovi tak, že celá částka půjčky bude poskytnuta do 29. února 2008 a může být poskytnuta v dílčích plněních zaplacených ve lhůtách a ve výši podle volby věřitele, nejpozději však do sjednaného data, kdy musí být poskytnuta v plné výši. Žalovaní v této smlouvě současně prohlásili, že mají pohledávku nejméně ve výši půjčky poskytované podle této smlouvy vůči společnosti COPULA a věřitel poskytne dlužníku půjčku podle této smlouvy prostřednictvím společnosti COPULA, která plnění náležející žalovaným zaplatí jako věřitelům na účet dlužníka, přičemž obě smluvní strany s tímto postupem souhlasí a prohlašují, že plnění poskytnuté dlužníkovi prostřednictvím společnosti COPULA je plněním žalovaných (věřitelů) dlužníkovi a jeho připsáním na účet dlužníka dochází k reálnému poskytnutí půjčky podle této smlouvy.

Z písemného prohlášení společnosti COPULA z 18.1.2008 odvolací soud zjistil, že v něm společnost COPULA prohlašuje vůči žalovaným manželům anonymizovano , že splnila poukázku ze dne 17. května 2007 a provedla na účet dlužníka platby ve dnech v prohlášení uvedených, jež ve svém součtu přesahují částku 8.000.000,-Kč.

Na základě těchto zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že smlouva o půjčce ze 17.5.2007 je smlouvou obsahově dostatečně určitou a srozumitelnou, neboť svým obsahem jde o tzv. rámcovou smlouvu (tou může být i zástavní smlouva, kupní smlouva či smlouva úvěrová) a Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích (např. 29 ICdo 26/2012, 32 Cdo 3488/2010) opakovaně vysvětlil, že tzv. rámcová smlouva nezakládá závazkový vztah, pohledávky a závazky smluvních stran z ní tudíž nevznikají. Význam rámcové smlouvy spočívá v tom, že strany tam, kde předpokládají dlouhodobější obchodní vztah, stanoví jejím prostřednictvím základní pravidla, jimž budou podléhat všechny konkrétní (tzv. realizační) smlouvy na jejím základě v budoucnu uzavřené, nebude-li v té či oné realizační smlouvě ujednáno jinak. Rámcová smlouva tak nemá jiný význam, než že stanoví smluvní podmínky následně uzavíraných konkrétních, realizačních smluv, tj. v tom či onom rozsahu předurčuje jejich obsah. Při vzniku realizační smlouvy (např. smlouvy kupní) uzavřené na základě rámcové smlouvy se tedy v rozsahu, v němž strany nesjednaly v realizační smlouvě jinak, stávají pravidla (smluvní podmínky) sjednaná v rámcové smlouvě součástí obsahu realizační smlouvy. Právní skutečností, z níž vzniká závazkový vztah jako právní vztah obsahující právo věřitele na plnění a odpovídající povinnost dlužníka splnit závazek, je teprve realizační smlouva. (MSPH 95 INS 2027/2010)

Převedeno na tuto věc, byl-li závazek poskytnout půjčku do určité výše (do určitého rámce) ve smlouvě ze 17.5.2007 obsažen, pak svým obsahem jde o rámcovou smlouvu o půjčce, která vlastní smluvní vztah z půjčky nezakládá. Tento smluvní vztah z půjčky založily až pozdější konkrétní smlouvy o půjčce předpokládané v rámcové smlouvě ze 17.5.2007 a které byly (byť ústně uzavřeny) realizovány vlastním převodem finančních prostředků od žalovaných na bankovní účet dlužníka podle rámcové smlouvy o půjčce, a to způsobem v rámcové smlouvě dohodnutým, tj. prostřednictvím třetí osoby-společnosti COPULA. To, že tyto konkrétní půjčky byly dlužníku žalovanými fakticky poskytnuty způsobem dohodnutým v rámcové smlouvě o půjčce, bylo v řízení před soudem prvního stupně spolehlivě prokázáno a jelikož při poskytování postupných konkrétních půjček si nestanovili jejich účastníci pro jejich poskytování a splácení jiná pravidla, platí ohledně nich pravidla dohodnutá v rámcové smlouvě o půjčce ze 17.5.2007.

Odvolací soud z důvodů shora uvedených uzavírá, že smlouva ze 17.5.2007 je smlouvou platnou a v řízení před soudem prvého stupně bylo prokázáno reálné plnění z poskytnutých půjček žalobci prostřednictvím společnosti COPULA jako třetí osoby na základě platně uzavřené poukázky a tvrzení žalovaného (zatím ničím nepodložené) o tom, že stejnou pohledávku soud prvého stupně uznal jako existentní pohledávku společnosti COPULA vůči dlužníku, je otázkou pro posouzení oprávněnosti žaloby v tomto sporu nerozhodnou. V této souvislosti však odvolací soud poznamenává, že z přihlášky sporné pohledávky žalovanými do insolvenčního řízení, jakož i z provedeného dokazování soudu prvního stupně v tomto řízení a v řízení vedeném u soudu prvního stupně pod sp. zn. 95 ICm 3449/2011 jde o tvzení zřejmě nedůvodné, neboť žalovaní si přihlásili do insolvenčního řízení na dlužné jistině ze smlouvy o půjčce ze 17.5.2007 pouze částku 3.889.990,06 Kč, poníženou o tu část, jež zanikla započtením podle smlouvy o nájmu nemovitosti ve vlastnictví dlužníka, a dále o částky, jež byly vymoženy na dlužníku v exekuci. V řízení o určení pravosti pohledávky z titulu půjčky vedené k žalobě společností COPULA u soudu prvního stupně pod sp. zn. 95 ICm 3449/2011 bylo prokázáno, že společnost COPULA plnila dlužníku finanční prostředky na jeho bankovní účty v mnohem větším rozsahu než ve výši 8.000.000,-Kč, přičemž soud v obou řízeních vždy rozlišil, zda finanční prostředky poukazované společností COPULA na bankovní účty dlužníka byla plnění, která poukazovala na základě poukázky ze 17.5.2007, tedy plnění za žalované, a dále plnění vlastní na základě smlouvy o půjčce, kterou tato společnost sama uzavřela s dlužníkem.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně podle § 219 o.s.ř. potvrdil, neboť je ve výroku správný, a to včetně správného výroku o nákladech řízení.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 202 odst. 1 IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávek, nemají účastníci v incidenčním sporu právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 10. prosince 2015 JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová