101 VSPH 369/2014-56
88 ICm 2532/2012 101 VSPH 369/2014-56 (MSPH 88 INS 6060/2012)

Usnesení

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D., V právní Věci žalobce: JUDr. Petr Michal, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, insolvenční správce dlužníka Ing. Radima Hereše, zast. JUDr. Oldřichem Řeháčkem, Ph.D., advokátem, sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti žalovanému: Lukáš anonymizovano , anonymizovano , bytem Jižní 3767/13, Hodonín, zast. Mgr. Dagmar Beníkovou, advokátkou, sídlem Legionářská 3, Olomouc, o určení neeXistence vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. MSPH 88 ICm 2532/2012-29 ze dne 3 l .března 2014, takto:

I.Rozsudek Městského soudu vPraze č.j. MSPH 88 ICm 2532/2012-29 ze dne 31.března 2014 se ve výroku pod bodem II. o nákladech řízení mění tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám J UDr. Oldřicha Řeháčka Ph.D., částku 11.600,-Kč.

I.Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů odvolacího řízení do tří dnů od právní moci tohoto usnesení krukám JUDr. Oldřicha Reháčka Ph.D. částku 1.090,-Kč.

II.Odvolací řízení se zastavuje v rozsahu, v němž žalovaný vzal zpět své odvolání proti rozsudku Městského soudu v Praze uvedenému v bodě I.výroku.

Odůvodnění

Městský soud v Praze jako soud I.stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.určil, že žalovaný nemá za dlužníkem vykonatelnou pohledávku ve Výši 10.845.000,-Kč, pod bodem II.Výroku rozhodl, že žádnému z účastníků nepřiznává náhradu nákladů řízení a pod bodem III.Výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit soudní poplatek ze žaloby ve Výši 5.000,-Kč s ohledem na to, že žalobce měl ve Věci úspěch a je od placení soudního poplatku ze zákona osvobozen.

Žalobě ve Věci samé soud I.stupně vyhověl s odůvodněním, že pohledávka dovozovaná ze smlouvy o smluvní pokutě neeXistuje, nebot dohoda o smluvní pokutě je absolutně neplatná. Výrok o náhradě nákladů řízení odůvodnil odkazem na § 142 odst. l o.s.ř. stím, že žalobce měl ve Věci úspěch, a měl by proto nárok na náhradu nákladů řízení, avšak současně dovodil, že mu žádné náklady účelně vynaložené v souvislosti

(MSPH 88 INS 6060/2012) s tímto incidenčním řízením nevznikly. Uvedl, že žalobce byl zastoupen advokátem, avšak soudu je z vlastní činnosti známo, že žalobce i jeho zástupce působí ve stejné advokátní kanceláři a zástupce žalobce v insolvenčním řízení správce opakovaně zastupuje na základě plné moci. Je zjevné, že z tohoto uspořádání kanceláře žalobci bud náklady nevznikají, a pokud ano, nejedná se o náklady, jejichž náhradu by bylo možno spravedlivě požadovat po žalovaném.

Proti tomuto rozsudku, a to jen proti výroku o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, podal žalobce Včas odvolání. Uvedl v něm, že úvaha o tom, že žalobci nepřísluší náhrada nákladů řízení, jež žalobci vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem, nemá oporu v právních předpisech, protože zástupce žalobce vykonává advokacii jako samostatný advokát a zákon nezakazuje, aby jej zastupoval ve více věcech. Navrhl proto, aby odvolací soud napadený výrok změnil a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení jež mu vznikla v souvislosti s jeho zastoupením advokátem.

Výrok ve Věci samé a výrok o soudním poplatku pod body I. a III. napadl odvoláním Včas také žalovaný, který je Však předtím, než odvolací soud o něm rozhodl, vzal zpět, a odvolací soud proto podle § 207 odst. 2 o.s.ř. odvolací řízení zastavil v rozsahu zpětvzetí odvolání podaném žalovaným. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k odvolání žalobce učinil nesporným, že zástupce žalobce advokát JUDr. Řeháček vykonává advokacii samostatně, nicméně se ztotožnil se závěry soudu I.stupně o tom, že náklady, jež úspěšnému žalobci vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem, nej sou náklady účelně vynaložené s ohledem na to, že jak žalobce, tak jeho zástupce, používají stejnou e-mailovou adresu a sídlí na stejné adrese ve stejné kanceláři. Má za to, že přezkoumání přihlášených pohledávek a jejich případné popření patří mezi činnost insolvenčního správce. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I.stupně ve výroku o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud v rozsahu odvolání podaného žalobcem přezkoumal rozsudek soudu I.stupně postupem podle § 214 odst. 2 písm.e) o.s.ř. a odvolání žalobce shledal důvodným.

To, že se insolvenční správce, byt sám s právnickým vzděláním, nechá zastoupit v incidenčním sporu vyvolaném insolvenčním řízením advokátem, patří mezi jeho základní zákonná práva, která musí být stejná jako práva každého jiného účastníka sporného soudního řízení, v němž insolvenční správce nevykonává vlastní činnost insolvenčního správce, nýbrž je v postavení žalobce v soudním sporu. Úvahy soudu I.stupně, kterými odůvodnil své rozhodnutí o náhradě nákladů řízení, neobstojí. Žalobce měl ve Věci plný úspěch, a má proto zásadně právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. l o.s.ř. a úvahy uváděné soudem I.stupně v odůvodnění napadeného rozsudku nemohou být podřazeny pod důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu § 150 o.s.ř. z důvodů jednak shora uvedených, a jednak proto, že nebylo prokázáno, že by insolvenční správce vedle své funkce insolvenčního správce vykonával advokacii v obchodním spojení se svým advokátem, to znamená, že by advokacii vykonávali oba jako společníci společnosti s ručením omezeným či veřejné obchodní společnosti, nýbrž žalovaný sám učinil nesporným, že zástupce žalobce vykonává advokacii jako samostatný advokát. Není vyloučeno, aby si insolvenční správce zvolil advokáta, který má advokátní kancelář na stejné adrese jako insolvenční správce, pokud není prokázáno, že by se žalobce jakýmkoliv způsobem podílel na zisku představujícím odměnu zástupce advokáta v tomto incidenčním sporu. Nelze rovněž přehlédnout, že nepřiznání náhrady nákladů řízení úspěšnému insolvenčnímu správci by znamenalo

(MSPH 88 INS 6060/2012) zmenšení majetkové podstaty úpadce určené k uspokojení věřitelů, nebot náklady řízení jež vznikly advokátovi žalobce, by žalobce musel zaplatit z majetkové podstaty dlužníka.

Z těchto všech důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu I.stupně ve výroku o náhradě nákladů řízení změnil a žalobci náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem přiznal v plném rozsahu.

Výši mimosmluvní odměny advokáta určil odvolací soud podle § 9 odst.3 vyhlášky č.177/ 1996 Sb. ve znění platném v době, kdy jednotlivé úkony právní služby zástupce žalovaného provedl do 1.1.2013, kdy vstoupila v účinnost vyhláška 486/2012 Sb., kterou byla novelizována vyhláška č.177/1996 Sb., a Výše odměny činí 2.100,-Kč za jeden úkon právní služby. Po 1.1.2013 učinil zástupce žalobce dva úkony právní služby, za které mu náleží náhrada ve Výši 3.100,-Kč za jeden úkon podle § 9 odst. 4 vyhlášky č.177/ 1996 Sb. ve znění platném od 1.1.2013, v němž je nově uvedeno pod písm.e), že částka 50.000,-Kč se považuje za tarifní hodnotu mj. ve věcech rozhodovaných v insolvenčním nebo obdobném řízení. K tomu byla přiznána ještě paušální náhrada advokáta za čtyři úkony právní služby v celkové Výši 12.000,-Kč, celkem tedy 11.600,-Kč.

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst.1 ve spojení s § 224 odst.2 o.s.ř.

Žalobce měl v odvolacím řízení ve Věci plný úspěch a má proto právo na náhradu nákladů řízení jež mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Předmětem odvolacího řízení byl jen výrok o nákladech řízení, tedy předmětem odvolacího řízení byl výrok o peněžitém plnění, takže Výši odměny je třeba určit podle § 7 odst.1 vyhlášky č.177/ 1996 Sb. a činí 1.580,-Kč. Tato odměna byla krácena podle § 11 odst.2 téže vyhlášky na polovinu a k tomu byl připočten režijní paušál advokáta 300,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není dovolání přípustné (§ 238 odst.1 písm.e) o.s.ř.). V Praze dne 7.srpna 2014

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dančová Dominika