101 VSPH 357/2015-36
156 ICm 761/2015 101 VSPH 357 /2015-36 (KSPL 56 INS 719/2012)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobce: Česká republika-Úřad práce České republiky, pobočka v Karlových Varech, se sídlem Jednoty 654, Sokolov, proti žalované: JUDr. Bc. Veronika Weigl (dříve Jašková), sídlem Na Příkopě 857/18, Praha 1, insolvenční správkyně dlužnice Zdeňky Berkiové, o určení pořadí uplatněné pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 156 ICm 761/2015-18 ze dne 8. dubna 2015

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 156 ICm 761/2015-18 ze dne 8. dubna 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem zamítl žalobu na určení, že pohledávka žalobkyně ve výši 16.303,-Kč uplatněná žalobkyní u insolvenčního správce po schválení oddlužení, je pohledávkou za majetkovou podstatou a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že dne 16.3.2012 insolvenční soud rozhodl o schválení oddlužení dlužnice plněním splátkového kalendáře, v průběhu schváleného oddlužení žalobkyně v období od července 2013 do prosince 2013 vyplácela dlužnici měsíčně 2.813,-Kč jako příspěvek na úhradu potřeb dítěte. Rozhodnutím žalobce z 2.4.2014 byla uložena dlužnici povinnosti vrátit přeplatek na uvedené dávce pěstounské péče v celkové výši 16.303,-Kč, toto rozhodnutí nabylo právní moci 19.4.2014 a vykonatelným se stalo 1.6.2014. Žalovaná odmítla uplatněnou pohledávku v insolvenčním řízení uspokojit jako pohledávku za majetkovou podstatou s tím, že se jedná o pohledávku vyloučenou z uspokojení v rámci insolvenčního řízení. Žalobce proto k výzvě insolvenčního soudu podal včas tuto žalobu podle § 203a insolvenčního zákona (dále jen IZ), která je žalobou na určení pořadí pohledávky, neboť mezi účastníky je sporné, zda přeplatek na dávce 101 VSPH 357 /2015 (KSPL 56 INS 719/2012) pěstounské péče je pohledávkou za majetkovou podstatou, který by měl být uspokojen v plné výši kdykoliv v průběhu insolvenčního řízení.

Soud prvního stupně rozhodl ve věci bez nařízeného jednání se souhlasem obou účastníků a vycházeje z listinných důkazů, předložených žalobcem k žalobě, dovodil právní závěr, že žaloba není důvodná. Soud prvního stupně cituje § 168 odst. 2 IZ, dále § 47d odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb. o sociálně právní ochraně děti upravující nárok na státní příspěvek na výkon pěstounské péče s poukazem na to, že tento státní příspěvek je určen na pokrytí nákladů vynakládaných na zajišťování pomoci osobám pečujícím o svěřené děti a dovodil, že dávky pěstounské péče jsou dávkami státní sociální podpory náležející pěstounovi, nebo dítěti svěřenému do pěstounské péče, a jsou určeny k zajištění potřeb dítěte a pěstouna. Z § 47 výše citovaného zákona pak vyplývá, že pokud příjemce dávky pěstounské péče přijal dávku, ačkoliv musel z okolností předpokládat, že mu vyplacena neprávem, nebo ve vyšší částce, je povinen částky neprávem přijaté vrátit. Soud dovodil, že tato dávka pěstounské péče nepatří mezi pohledávky, jež cituje insolvenční zákon v § 168 odst. 2 písm. e), tedy nejde o daně, poplatky, či jiné obdobné peněžité plnění, pojistné na sociální zabezpečení, veřejné zdravotní pojištění, nebo důchodové spoření, eventuálně příspěvek na státní politiku v zaměstnanosti, ani nejde o pohledávky vzniklé opravou výše daně, neboť tento státní příspěvek nelze podřadit pod pojem daň , i když se při jejich poskytování nebo vymáhání postupuje podle daňového řádu zákon č. 280/2009 Sb., který v § 242 dost. 1 uvádí, že pohledávky, které vznikly v důsledku daňových povinností, a to v době od účinnosti rozhodnutí o úpadku do ukončení insolvenčního řízení, jsou pohledávkami za majetkovou podstatou. Dovodil proto, že pokud žalobce dlužnici vyplácel dávku pěstounské péče za dobu, za níž již na ni neměla nárok, jde na straně dlužnice o bezdůvodné obohacení. Pohledávky z bezdůvodného obohacení nejsou pohledávkami za majetkovou podstatou, ani pohledávkami postavenými jim na roveň, nýbrž jde podle názoru soudu o nový dluh dlužnice, vzniklý po schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře, a jeho neuhrazení může být důvodem ke zrušení schváleného oddlužení a současně rozhodnutí o způsobu řešení dlužníkova úpadku konkursem, když v důsledku zaviněného jednání vznikl dlužnici po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti (§ 418 odst. 1 písm. c) IZ.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě zcela vyhověl. V odvolání zejména uvedl, že nesouhlasí s právním závěrem soudu, že sporná pohledávka je pohledávkou z bezdůvodného obohacení. Právním titulem vzniku pohledávky je pravomocné správní rozhodnutí vydané žalobcem po zahájení insolvenčního řízení, kterým bylo dlužnici uloženo vrátit dávku pěstounské péče podle § 47z zákona o SPOD. Přeplatek na dávce pěstounské péče, o němž bylo rozhodnuto správním orgánem příslušným správním rozhodnutím, tak nemůže být současně bezdůvodným obohacením, jež by měl, nebo mohl být, předmětem případného občanskoprávního soudního řízení, neboť pravomoc rozhodovat v této sféře zákon soudu nesvěřuje, nýbrž jde výslovně i ve stádiu exekučního řízení o pravomoc správních orgánů. Výkon takového správního rozhodnutí se pak provádí podle daňového řádu, a nikoliv podle občanského soudního řádu. Uplatněním této pohledávky v insolvenčním řízení není stát upřednostněn s uspokojováním svých pohledávek na úkor ostatních věřitelů již proto, že jde o pohledávku za majetkovou podstatou, které insolvenční zákon sám přiznává výlučné postavení v tom, že se uspokojují, na rozdíl od ostatních přihlašovaných pohledávek v plném rozsahu. Pokud soud prvního stupně nesouhlasí se stanoviskem žalobce o tom, že sporná pohledávka je svou podstatou daní, pak nepochybně jde o jiné obdobné peněžité plnění ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) IZ a tedy rovněž o pohledávku za majetkovou podstatou.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení mu předcházející, podle § 212 a § 212a o.s.ř., a to postupem podle § 214 odst. 2, 3 o.s.ř., neboť oba účastníci 101 VSPH 357 /2015 (KSPL 56 INS 719/2012) s rozhodnutím odvolacího soudu ve věci bez nařízení jednání vyslovili souhlas a odvolání žalobce neshledal důvodným.

Napadený rozsudek je z hlediska skutkových zjištění soudu i jeho právní argumentace správný a lze na jeho odůvodnění odkázat, protože ani ve stádiu odvolacího řízení nebylo zjištěno nic, co by bylo způsobilé vést odvolací soud k jeho změně či zrušení. Odvolací soud bez výhrad sdílí právní závěr soudu prvního stupně o tom, že pohledávka, jež je předmětem tohoto řízení podle § 203a IZ, není pohledávkou za majetkovou podstatou, ani pohledávkou jí naroveň postavenou ve smyslu § 168 a § 169 IZ z důvodů, jež podrobně a přesvědčivě uvádí v napadeném rozhodnutí soud prvního stupně a s nimiž se odvolací soud bez výhrad ztotožňuje.

V této věci je nesporné, že správní rozhodnutí o přiznání státního příspěvku na pěstounskou péči bylo dlužnici vydáno před zahájením insolvenčního řízení a teprve v jeho průběhu se ukázalo, že po určitou dobu spadající do doby po zahájení insolvenčního řízení dlužnice státní příspěvek pobírala neoprávněně. Jelikož pohledávka z titulu přiznaného příspěvku na pěstounskou péči vznikla před zahájením insolvenčního řízení, pak to, že dlužnice po jeho zahájení určitou dobu dávku takto přiznanou pobírala neoprávněně, neboť odpadl zákonný důvod pro její poskytování, nelze hodnotit jinak, než jako nový nárok z titulu bezdůvodného obohacení, který však není pohledávkou za majetkovou podstatou, či pohledávkou jí postavenou na roveň, byť o ní bylo rozhodnuto ve správním řízení, která by se v insolvenčním řízení uspokojovala v rozsahu a způsobem stanoveným insolvenčním zákonem.

Sporná pohledávka, jež vznikla až po zahájení insolvenčního řízení, by mohla být pohledávkou za majetkovou podstatou, pokud by byla skutečně daní či plněním obdobným jako daň ve smyslu § 168 odst.2 písm.e) IZ, což podle odvolacího soudu není.

Rozhodnutí žalobce č.j. 82930/14/SO, byť vydané v rámci jeho příslušnosti a pravomoci podle daňového řádu (zákon č. 280/2009 Sb.), je rozhodnutím o vrácení přeplatku na dávce pěstounské péče za dobu po zahájení insolvenčního řízení, a to za dobu od 1.7.2013 do 31.12.2013, protože v tomto období dlužnici příspěvek nenáležel, neboť jí byl vyplacen vyšší sirotčí důchod.

Jinak řečeno, přeplatek podle tohoto správního rozhodnutí musí dlužnice vrátit, neboť ve výši stanovené v rozhodnutí jej pobírala bez zákonného důvodu.

Pohledávky vzniklé po zahájení insolvenčního řízení jsou pohledávkami za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 IZ jen tehdy, pokud jsou vyjmenovány v odstavci 1 či 2 tohoto ustanovení IZ a pohledávka z titulu bezdůvodného obohacení, jíž je i plnění bez právního důvodu nebo plnění z právního důvodu, který odpadl, v tomto ustanovení ani jinde v insolvenčním zákoně uvedena není.

K námitce žalobce, že sporná pohledávka je pohledávkou upravenou právním předpisem veřejného práva, odvolací soud uvádí, že insolvenční zákon upravuje uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka, jež mají původ jak v předpisech veřejného práva (v dané věci v zákoně č.359/1999 Sb.), tak v předpisech práva soukromého, např. v občanském zákoníku, a že je naopak třeba na tyto typy pohledávek nahlížet stejně, bez rozlišování toho, že jde o pohledávku upravenou v právním předpisu veřejného práva, či práva soukromého.

Při tomto svém závěru odvolací soud vycházel z právního názoru vyjádřeného Nejvyšším správním soudem v jeho rozhodnutí č.j. Afs 81/2004-54 ze dne 26.10.2005 o tom, že právní řád založený na principech jednoty, racionality a vnitřní obsahové bezrozpornosti, s sebou nutně přináší interaktiv stejného náhledu na srovnatelné právní instituce (v dané věci 101 VSPH 357 /2015 (KSPL 56 INS 719/2012) na bezdůvodné obohacení), byť upravené v rozdílných právních předpisech, či dokonce odvětvích.

Zmíněnému principu racionality a bezrozpornosti právního řádu by proto zjevně odporovalo, pakliže by bylo nahlíženo na peněžitou pohledávku stanovenou předpisem veřejného práva jinak jen proto, že byla stanovena rozhodnutím správního orgánu v režimu a postupem stanoveným v daňovém řádu, který veškeré pohledávky podle tohoto zákona, jež vznikly rozhodnutím finančního úřadu, pojmenovává jako pohledávky daňové a nepoužívá termín bezdůvodné obohacení , který však musí být jednotně aplikován na všechny druhy pohledávek, jež mají být v insolvenčním řízení uspokojeny, či naopak z něho vyloučeny, bez ohledu na to, že peněžitou pohledávku zakotvuje zákon práva veřejného.

Odvolací soud proto shodně se soudem prvního stupně uzavírá, že tato pohledávka představuje nový dluh dlužnice, jež může být důvodem ke zrušení schváleného oddlužení a současně k rozhodnutí o způsobu řešení úpadku dlužnice konkursem, když v důsledku zaviněného jednání dlužnice dlužnici vznikl po schválení oddlužení peněžitý závazek po dobu delší třiceti dnů po lhůtě splatnosti.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil včetně akcesorického výroku o nákladech řízení (§ 219 o.s.ř.).

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že v odvolacím řízení úspěšné žalované náklady řízení nevznikly.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 3. listopadu 2015

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová