101 VSPH 342/2015-197
40 ICm 1940/2010 101 VSPH 342/2015-197 KSPH 40 INS 6246/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobců: a) Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Riegrova 339, Kladno 7, zastoupený zmocněnkyní Danuší anonymizovano , bytem Velký Rybník 331, Hroznětín, b) Kateřina Chocholoušová, rozená Salačová, bytem 9. května 277, Cerhenice, c) Jaroslav Studnička, bytem Náměstí Míru 18, Valdice, d) Marie Studničková, bytem trvale Větrová, 559, Tanvald, přechodně U Lesíka 616, Tanvald, e) Olga Plná, dříve Schmiedová, bytem Krkonošská 612, Desná 2, proti žalované: JUDr. Sylva Rychtalíková, sídlem Kodaňská 521/51, Praha 10, insolvenční správkyně dlužníka Davida anonymizovano , zastoupená JUDr. Jiřím Bílkem, advokátem, sídlem Karlovo náměstí 5, Praha 2, o vyloučení spoluvlastnického podílu k nemovitostem ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalobce a) proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 40 ICm 1940/2010-151 ze dne 7. ledna 2015 ve znění opravného usnesení č.j. 40 ICm 1940/2010-173 ze dne 17.září 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 40 ICm 1940/2010-151 ze dne 7. ledna 2015 ve znění opravného usnesení č.j. 40 ICm 1940/2010-173 ze dne 17. září 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným 40 ICm 1940/2010 KSPH 40 INS 6246/2009 rozsudkem pod bodem I. rozhodl, že zamítá žalobu, aby ze soupisu majetkové podstaty dlužníka Davida anonymizovano (dále jen dlužník) byla vyloučena jedna ideální polovina rodinného domu čp. 339 a ideální polovina pozemku č. 1450 v okrese a obci Kladno, vše zapsané na LV č. 848 u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj (dále jen nemovitosti), a pod bodem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně z těchto zjištění:

dne 26. 10. 1995 Zuzana anonymizovano jako dárkyně na straně jedné uzavřela se svými vnoučaty Kateřinou Chocholoušovou a dlužníkem jako obdarovanými na straně druhé darovací smlouvu, jíž dárkyně darovala nemovitosti rovným dílem těmto svým dvěma vnoučatům s tím, že současně bylo v její prospěch smlouvou zřízeno věcné břemeno doživotního užívání nemovitostí, vklad vlastnického práva podle darovací smlouvy byl zapsán v katastru nemovitostí s právními účinky ke dni 26. října 1995,

dne 21. ledna 2008 sepsala notářka Bohumila Račoková notářský zápis, z něhož vyplývá, že se dlužník chová k Zuzaně anonymizovano způsobem porušujícím dobré mravy, když ji zejména v nočních hodinách, po požití alkoholu, opakovaně slovně napadá, hrubě uráží a vyhrožuje umístěním do domova důchodců nebo do psychiatrické léčebny a odmítl její žádost o pomoc s opravami nemovitostí a na tyto opravy ničím nepřispěl,

obdarovaný dlužník s tímto projevem vůle dárkyně souhlasil, současně s ní podal návrh, aby v katastru nemovitostí ohledně poloviny sporných nemovitostí byla do katastru opět zapsána jako vlastnice jeho babička Zuzana anonymizovano a tato změna zápisu vlastnictví byla v katastru nemovitostí provedena,

po smrti Zuzany anonymizovano se stali zákonnými dědici její děti, a to žalobce a)- Jan anonymizovano a jeho sestra Marie Galetová,

6. ledna 2010 insolvenční soud neschválil oddlužení dlužníka a na jeho majetek prohlásil konkurs,

žalovaná jako insolvenční správkyně sporné nemovitosti zapsala do soupisu majetkové podstaty dlužníka, což dědicům oznámila a vyzvala je k podání vylučovací žaloby,

zákonnými dědici po zemřelé dědičce Marii Galetové se stali žalobci b) až e) v tomto sporu, kteří se stali žalobci v řízení o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka jako právní nástupci Marie Galetové, 40 ICm 1940/2010 KSPH 40 INS 6246/2009

která stejně jako žalobce Jan anonymizovano , podala žalobu na vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka,

Soud prvního stupně obě žaloby spojil ke společnému projednání a rozhodnutí, jež vyústilo vydáním napadeného rozsudku,

dne 26. 4. 2010 podal dlužník vysvětlení na Policii České republiky, z něhož plyne, že počátkem roku 2006 začal mít problém s alkoholem, k babičce Zuzaně anonymizovano se choval nehezky, nepomáhal jí, když něco potřebovala, jelikož v té době již bydlel u přítelkyně, nic nenamítal proti tomu, když ho babička, s níž se o svých dluzích nikdy nebavil, požádala o vrácení daru,

téhož dne podala také matka dlužníka Danuše anonymizovano vysvětlení na Policii České republiky, z něhož plyne, že byla ve styku se svou tchýní -dárkyní Zuzanou anonymizovano , která si často stěžovala, že dlužník chodí k ní do nemovitostí v nočních hodinách s kamarády, bývá opilý, chce po ní peníze, a pokud mu je nechce půjčit, sprostě jí nadává.

Na základě shora uvedených zjištění soud rozhodl o obou žalobách tak, že je zamítl, přestože v průběhu řízení právní nástupci původní žalobkyně Marie Galetové-její dědici soudu sdělili, že žalobu v rozsahu podaném jejich matkou berou zpět a v řízení nechtějí pokračovat. Vycházel přitom z § 91 odst. 2 o.s.ř., neboť žalobci v tomto sporu ohledně vyloučení spoluvlastnického podílu k nemovitostem ze soupisu majetkové podstaty dlužníka mají postavení nerozlučných společníků, takže k účinnému zpětvzetí žaloby je třeba souhlasu všech účastníků, kteří vystupují na jedné straně, tedy všech žalobců. Jelikož žalobce a)-Jan anonymizovano se zpětvzetím žaloby nesouhlasil, postupoval soud prvého stupně v dalším řízení se všemi žalobci a rozhodl ve věci samé. Neshledal zákonné důvody § 630 občanského zákoníku pro vrácení daru, neboť i s ohledem na právní závěry k tomuto ustanovení občanského zákoníku, uvedenými v rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 22 Cdo 1620/2012, dovodil, že důkazy předložené o splnění zákonných podmínek pro vrácení daru žalobci nepostačují pro závěr o tom, že k účinnému vrácení daru došlo, neboť ani skutečnosti uvedené v notářském zápisu o vrácení daru z 21. 1. 2008, ani v úředních záznamech o podání vysvětlení dlužníkem, či jeho matkou před Policií České republiky, nestačí pro závěr, že se dlužník David anonymizovano ve vztahu k dárkyni choval tak, že tím hrubě porušoval dobré mravy v takové intenzitě, aby to byl zákonný důvod pro vrácení darovaného spoluvlastnického podílu dlužníků zpět dárkyni. Má za to, že ani písemné prohlášení Martina anonymizovano , anonymizovano , předložené žalobcem a) k důkazu, nenaplňuje zákonné podmínky pro vrácení daru, když v prohlášení Martina anonymizovano je uvedeno, že byl jednou svědkem toho, že se dlužník objevil u Zuzany anonymizovano , zjevně podnapilý, a když babička chtěla, aby jí přispěl na opravu nemovitostí, odbyl ji, že nemá čas ani peníze a následně došlo mezi nimi k hádce. Dospěl k závěru, že žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že se dlužník 40 ICm 1940/2010 KSPH 40 INS 6246/2009 choval k dárkyni Zuzaně anonymizovano způsobem hrubě porušujícím dobré mravy, a to soustavně a opakovaně, a dovodil, že nebyly splněny zákonné předpoklady pro vrácení daru, takže žalovaná postupovala správně, jestliže jednu ideální polovinu nemovitostí sepsala do soupisu majetkové podstaty dlužníka Davida anonymizovano jako jeho majetek.

Pod bodem II. pak napadeným rozsudkem soud prvého stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

Proti tomuto rozsudku podal včas odvolání žalobce a) Jan anonymizovano , který v něm uvedl, že má za to, že v řízení dostatečně prokázal to, že došlo účinně k vrácení daru jedné poloviny nemovitostí, které předtím Zuzana anonymizovano darovala svému vnukovi Davidu anonymizovano -insolvenčnímu dlužníkovi. To, že Exekutorský úřad ve Svitavách 24. 5. 2010 nařídil exekuci na majetek dlužníka, a to, že dlužník měl vyživovací povinnost k nezletilé dceři, nemá žádnou souvislost s vrácením daru. Vrácení daru a splnění podmínek pro vrácení daru svědčí skutečnosti uvedené v notářském zápisu z 21. 1. 2008, ve kterém jsou uvedeny důvody, pro které má být dar vrácen. Jak dlužník sám, tak i jeho matka Danuše anonymizovano , pak na Policii ČR popsali chování dlužníka vůči dárkyni Zuzaně anonymizovano , přičemž nebylo prokázáno, že by dárkyně v době vracení daru měla povědomost o dluzích svého vnuka Davida anonymizovano . O tom se dozvěděla až dávno po vrácení daru. Stejné skutečnosti vyplývají i z písemného vysvětlení pana Martina anonymizovano ze dne 10. 11. 2014. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobě vyhověl.

Jelikož žalobci mají ve sporu postavení nerozlučných společníků, svědčí odvolání žalobce a) i ve prospěch ostatních žalobců, jež i nadále zůstali účastníky řízení, a proto odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a 212 a) o.s.ř., ve vztahu ke všem žalobcům a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

Soud prvního stupně při svém rozhodnutí vyšel ze závazného právního názoru vyjádřeného odvolacím soudem v jeho dvou usneseních, kterými zrušil předchozí rozsudky soudu ve věci samé.

V usnesení č.j. 102 VSPH 128/2012-49 odvolací soud dovodil, že podle § 630 obč.zák. se může dárce domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. V tomto ustanovení je upraveno vrácení daru jednostranným právním úkonem dárce. Využije-li dárce (za splnění uvedených předpokladů) tohoto svého práva, zaniká darovací vztah okamžikem, kdy jeho projev vůle došel obdarovanému. Tímto okamžikem se obnovuje původní právní stav, tj. obnoví se vlastnictví dárce k věci a obdarovaný se stává neoprávněným držitelem, povinným mu věc vydat. K zániku 40 ICm 1940/2010 KSPH 40 INS 6246/2009 darovacího vztahu tedy dochází na základě dvou po sobě následujících právních skutečností, a sice a) hrubého porušení dobrých mravů chováním obdarovaného vůči dárci nebo členům jeho rodiny a b) jednostranného právního úkonu dárce adresovaného obdarovanému.

Soudní judikatura (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Cdo 2567/2008 ze dne 28. 7. 2010) se již ustálila v tom, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce není jakékoli nevhodné chování obdarovaného vůči němu nebo členům jeho rodiny, nýbrž jen takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať již fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky ust. § 630 ObčZ.

V posuzované věci není pochyb o tom, že Zuzana anonymizovano požádala dlužníka o vrácení daru, a že tedy byla splněna jedna ze dvou podmínek nutných k tomu, aby došlo k zániku darovacího vztahu. Předmětem sporu tak zůstala otázka, zda došlo k naplnění druhé podmínky, totiž, zda bylo prokázáno, že se dlužník choval vůči dárkyni Zuzaně anonymizovano způsobem hrubě porušujícím dobré mravy, jež naplňuje znaky ust. § 630 obč.zák.

Odvolací soud v tomto usnesení dovodil, že důkazy předložené žalobcem a) k prokázání zákonných důvodů pro vrácení daru ve smyslu § 630 občanského zákoníku, a to notářský zápis a podání vysvětlení na Policii ČR dlužníkem Davidem anonymizovano a jeho matkou Danuší anonymizovano , nepostačují k tomu, aby byl dostatečně objasněn skutkový stav věci potud, že by bylo možné dospět k závěru, že se dlužník vůči dárkyni Zuzaně anonymizovano vskutku choval způsobem, který lze ve smyslu § 630 občanského zákoníku kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. V první řadě proto ne, že vyjádření dlužníka a jeho matky jako osob blízkých dárkyni v situaci, kdy je výsledek tohoto sporu určující pro posouzení, zda žalobce v řízení o dědictví nabude nemovitosti, nelze považovat za věrohodná. K posouzení věrohodnosti tvrzení dlužníka je třeba, aby soud prvého stupně zkoumal okolnosti, za nichž dlužník souhlasil s vrácením daru dárkyni, zejména pokud jde o jeho chování v insolvenčním řízení a ve vztahu ke svým věřitelům.

I když důvody, pro které odvolací soud opětovně zrušil rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé usnesením č.j. 101 VSPH 93/2013-108, jsou důvody ryze procesní povahy vyvolané tím, že druhá žalobkyně Marie Galetová zemřela, v tomto usnesení opakoval, že je třeba postavit na jisto, zda jsou dány zákonné důvody pro vrácení daru podle § 639 občanského zákoníku poté, kdy bude také postavena najisto otázka věcné legitimace žalobců v této věci. 40 ICm 1940/2010 KSPH 40 INS 6246/2009

Soud prvního stupně v napadeném rozsudku nepochybil, když dovodil závěr, že důkazy předložené žalobcem a) k prokázání zákonných důvodů pro vrácení daru ve smyslu § 630 obřanského zákoníku, platného v době, kdy k vrácení daru došlo, nejsou dostatečnými důkazy k prokázání naplnění těchto zákonných předpokladů pro vrácení daru. Právě při tomto svém závěru přihlédl k právnímu závěru vyjádřenému Nejvyšším soudem ČR v jeho rozsudku sp.zn. 33 Cdo 2567/2008, v němž dovolací soud uzavřel, že pokud jde o aplikovatelnost § 630 obč. zák., tak předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce na vrácení daru není jakékoliv nevhodné chování obdarovaného vůči němu, nebo členům jeho rodiny, nýbrž jen takové chování, které s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu lze kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity, nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apodobně. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi však naplňuje znaky § 630 občanského zákoníku; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kritérií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce, v daném případě dárkyně Zuzany anonymizovano .

K posouzení intenzity a závažnosti tvrzeného nevhodného chování dlužníka k dárkyni a obsaženého v písemných důkazech, předložených žalobcem a) soudu prvního stupně, je třeba vzít v úvahu nejen konkrtétní skutečnosti v těchto důkazech uvedené, protože jen z těchto listin samotných nelze uzavřít, že tam uvedené nevhodné chování dlužníka k dárkyni bylo soustavné a značné intenzity ve smyslu právního závěru vyjádřeného Nejvyšším soudem ve shora uvedeném rozsudku.

Z těchto listinných důkazů je totiž současně rovněž nepochybné, že dlužník v nemovitostech spolu s dárkyní nebydlel, že je užívala dárkyně výlučně sama, dlužník bydlel u své družky, nevhodného chování vůči dárkyni se měl dopouštět jen při svých návštěvách u ní, aniž by bylo možné dovodit, že tyto návštěvy byly téměř nepřetržité, soustavné a trvalé a chování dlužníka vůči dárkyni, při těchto návštěvách bylo způsobilé přivodit u dárkyně trvalé psychické či fyzické následky na jejím zdraví či životě.

Dlužník sice souhlasil s vrácením daru babičce, potvrdil své nevhodné chování k ní v souladu s tím, co uváděla dárkyně sama u notářky, nicméně skutečnosti uváděné jím i jeho matkou u Policie ČR je třeba z hlediska jejich věrohodnosti hodnotit zejména v souvislosti se všemi okolnostmi, za nichž k vrácení daru došlo, a které byly přinejmenším známy, pokud jde o způsob života dlužníka před vrácením daru, jak dlužníku samotnému, tak jeho matce Danuši anonymizovano , která právě jednání u notářky ohledně vrácení daru sama vyjednala a dovedla k ní jak dárkyni, tak dlužníka (zjištěno z podání vysvětlení Danuše anonymizovano ze dne 26. 4. 2010). 40 ICm 1940/2010 KSPH 40 INS 6246/2009

Nelze rovněž přehlédnout, že k sepisu notářského zápisu o vrácení daru došlo v době, kdy, jak odvolací soud zjistil z dále uvedených listin, Okresní soud v Kladně rozhodl dne 10. 1. 2008 rozsudkem č.j. 11C 113/2007, že dlužník je povinen zaplatit žalobci dlužnou částku ve výši 294.375,-Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně (zjištěno z usnesení Okresního soudu v Kladně č.j. 59 Nc 5038/2008-6 ze dne 13. 10. 2008) a k vrácení daru došlo v době, kdy již 31. 7. 2007 Okresní soud v Kladně rozhodl usnesením č.j. 12 Nc 6310/2007-5, že nařizuje exekuci na majetek povinného Davida anonymizovano k uspokojení pohledávek jeho věřitele podle vykonatelného rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu z 11. 12. 2006.

Jak dále odvolací soud zjistil z usnesení č.j. 3 VSPH 109/2010-B-18 ze dne 26. 4. 2010, Vrchní soud v Praze tímto usnesením potvrdil usnesení insolvenčního soudu o neschválení oddlužení Davida anonymizovano a o prohlášení konkursu na jeho majetek, a to proto, že dlužník byl již v roce 2007 opakovaně pravomocně odsouzen pro úmyslné trestné činy podvodu (rozsudek Okresního soudu v Kladně ze dne 3. 7. 2007, sp. zn. 3 T 160/2006, rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 10. 10. 2007, č.j. 8 T 122/2007-175) a dále byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10, ze dne 19. 12. 2007 sp.zn. 3T 64/2007 odsouzen pro trestný čin podílnictví. Z toho je zřejmé, že dlužník byl pravomocně odsouzen v posledních pěti letech před zahájením insolvenčního řízení pro úmyslné trestné činy majetkové povahy, které co do charakteru trestné činnosti naplňují znaky skutkové podstaty nepoctivého záměru formulované v § 395 odst. 3 insolvenčního zákona, a to je důvod, pro který soud neschválil řešení úpadku dlužníka oddlužením, nýbrž na jeho majetek prohlásil konkurs. Shrnuto shora uvedené, že předtím, než došlo k vrácení daru poskytnutého Zuzanou anonymizovano dlužníkovi, se dlužník opakovaně dopustil úmyslné trestné činnosti majetkové povahy, měl platit své dluhy svým dlužníkům a na jeho majetek byla nařízena exekuce.

Je tedy zjevné, že právě toto společensky nevhodné chování dlužníka, které ovšem nebylo namířeno proti dárkyni (vůči ní se žádné trestné činnosti nedopustil), ale které vzbuzovalo důvodné obavy, jak u dlužníka, tak při nejmenším u jeho matky, že dluhy budou věřitelé řešit tím, že se uspokojí v exekuci z jeho majetku, včetně nemovitostí získaných darem od babičky Zuzany anonymizovano , a to byly skutečné a hlavní důvody, pro které se dárkyně rozhodla, že bude žádat vrácení daru. Tím spíše se to jeví jako značně pravděpodobné, že odvolací soud také zjistil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka a ze zprávy o činnosti insolvenční správkyně dlužníka, že spoluvlastnický podíl dlužníka na nemovitostech je fakticky jediným majetkem, z něhož mohou být jeho věřitelé uspokojeni a ti se přihlásili do insolvenčního řízení s pohledávkami celkem ve výši 421.813,-Kč.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil (§ 219 o.s.ř.). 40 ICm 1940/2010 KSPH 40 INS 6246/2009

Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení úspěšná žalovaná se práva na náhradu nákladů řízení vzdala.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze, dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 7. ledna 2016

JUDr. František K u č e r a,v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Zdeňka Petáková