101 VSPH 339/2017-64
190 ICm 3011/2016 101 VSPH 339/2017-64 (MSPH 90 INS 26911/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobce: OC Investment Ltd., reg. č. HT-292698, sídlem Kajmanské ostrovy, Grand Cayman, Windward 1, Regatta Office Park, zast. JUDr. Jiřím Vodou, LL.M., advokátem, Sokolovská 85/104, Praha 8, proti žalovanému: Horizont ISPL, v.o.s., IČO 28599373, sídlem Koněvova 177/61, Ostrava-Heřmanice, insolvenční správce dlužníka Potraviny Můstek, s.r.o., o určení pořadí pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 190 ICm 3011/2016-30 ze dne 17. března 2017,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 190 ICm 3011/2016-30 ze dne 17. března 2017 se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že platby vyplacené žalobcem zaměstnancům dlužníka v celkové výši 9,661033 Kč, a to:

Jméno Částka Datum Nairi Abgaryan 65.498 Kč 20. 11. 2014 Peter Achs 100.682 Kč 20. 11. 2014 Světlana Babincová 66.588 Kč 20. 11. 2014 Nicole Bakaľarová 76.640 Kč 20. 11. 2014 Martin Banda 46.359 Kč 20. 11. 2014 Róbert Banda 63.620 Kč 20. 11. 2014 Hubert Bartoš 60.946 Kč 20. 11. 2014 Marek Bartoš 68.042 Kč 20. 11. 2014 Gabriela Bočková 40.495 Kč 20. 11. 2014 Marek Borinský 62.782 Kč 20. 11. 2014 Hildegarda Brázdová 2.804 Kč 20. 11. 2014 Lukáš Brčka 86.567 Kč 20. 11. 2014 isir.justi ce.cz 190 ICm 3011/2016 (MSPH 90 INS 26911/2014)

Andrea Brtková 64.472 Kč 20. 11. 2014 Aneta Cojocari 12.526 Kč 20. 11. 2014 Petr Čeloud 80.959 Kč 20. 11. 2014 Ivana Čípová 7.644 Kč 25. 11. 2014 Olga Didyk 63.013 Kč 20. 11. 2014 Juliya Dudnyk 131.356 Kč 20. 11. 2014 Simona Dvorská 96.234 Kč 20. 11. 2014 Ana Fedoseeva 1.520 Kč 20. 11. 2014 Angela Fedoseeva 68.115 Kč 20. 11. 2014 Monika Fišerová 10.800 Kč 20. 11. 2014 Petra Friedrichová 60.557 Kč 20. 11. 2014 Margarita Gugkaeva 61.138 Kč 20. 11. 2014 Klára Hanušová 111.318 Kč 20. 11. 2014 Mária Harangozoóvá 9.868 Kč 20. 11. 2014 Denisa Hargašová 62.164 Kč 20. 11. 2014 Jiří Heblák 102.663 Kč 20. 11. 2014 Vojtěch Hendrych 64.822 Kč 20. 11. 2014 Jiřina Hendrychová 96.599 Kč 20. 11. 2014 David Hlaváček 4.640 Kč 9. 12. 2015 Jana Humlová 122.900 Kč 20. 11. 2014 Kamila Chaloupková 1.394 Kč 20. 11. 2014 Kamila Chaloupková 10.574 Kč 20. 11. 2014 Michal Chejn 102.156 Kč 20. 11. 2014 Yassine Cherif 16.306 Kč 21. 11. 2014 Jakub Chlebana 71.018 Kč 20. 11. 2014 Michal Chmára 94.670 Kč 20. 11. 2014 Sandra Chocholáčová 65.617 Kč 20. 11. 2014 Anna Chovancová 61.996 Kč 20. 11. 2014 Světlana Jakovljevičová 135.716 Kč 20. 11. 2014 Adéla Janků 96.455 Kč 20. 11. 2014 David Jaroš 3.051 Kč 27. 11. 2014 Jaromír Javůrek 28.063 Kč 20. 11. 2014 Jaromír Javůrek 2.958 Kč 22. 12. 2014 Pavel Juraška 211.991 Kč 20. 11. 2014 Dana Jurčíčková 60.670 Kč 20. 11. 2014 Zita Kamarytová 47.474 Kč 20. 11. 2014 Vlastimil Kapr 62.415 Kč 20. 11. 2014 Miroslav Karásek 105.164 Kč 20. 11. 2014 Jan Kasal 103.364 Kč 20. 11. 2014 Jan Klimeš 68.282 Kč 20. 11. 2014 David Kocfelda 62.471 Kč 20. 11. 2014 Jitka Kohoutová 81.925 Kč 20. 11. 2014 Andrea Kohútiková 48.202 Kč 20. 11. 2014 190 ICm 3011/2016 (MSPH 90 INS 26911/2014)

Daniel Kolínský 59.020 Kč 20. 11. 2014 Jakub Konvalinka 90.971 Kč 25. 11. 2014 Jaroslav Korint 97.163 Kč 20. 11. 2014 Eva Kotalová 47.173 Kč 20. 11. 2014 Jana Kotrbatá 72.238 Kč 20. 11. 2014 Petr Kotrbatý 71.078 Kč 20. 11. 2014 Karolína Kouřilová 94.985 Kč 24. 11. 2014 Lenka Kroužilová 65.897 Kč 25. 11. 2014 František Kučera 95.557 Kč 20. 11. 2014 Dominika Kunešová 89.434 Kč 24. 11. 2014 Adéla Kuželová 72.521 Kč 20. 11. 2014 Lenka Lencová 61.108 Kč 20. 11. 2014 Lucie Lhotáková 16.002 Kč 20. 11. 2014 Jaroslav Míč 391.399 Kč 20. 11. 2014 Tanja Milojevič 100.367 Kč 20. 11. 2014 James Christopher Mooere 43.963 Kč 20. 11. 2014 Iveta Mottlová 68.027 Kč 25. 11. 2014 Eliška Müllerová 6.183 Kč 18. 12. 2014 Michal Nagy 60.225 Kč 25. 11. 2014 Ladislav Nerušil 76.430 Kč 20. 11. 2014 Radka Nestrojilová 95.291 Kč 25. 11. 2014 Michal Novák 62.803 Kč 20. 11. 2014 Jan Paleček 170.648 Kč 20. 11. 2014 Zuzana Palmová 106.224 Kč 20. 11. 2014 Michal Pavelka 25.944 Kč 20. 11. 2014 Inna Pavlová 61.868 Kč 20. 11. 2014 Ilona Pavlovská 24.510 Kč 20. 11. 2014 Katarína Pavlovská 65.690 Kč 25. 11. 2014 Zdeňka Pojmanová 60.177 Kč 20. 11. 2014 Elke Predota 267.041 Kč 20. 11. 2014 Michaela Procházková 57.745 Kč 20. 11. 2014 Irina Procházková 92.167 Kč 20. 11. 2014 Lucie Procházková 99.330 Kč 20. 11. 2014 Sylva Protopapasová 77.409 Kč 20. 11. 2014 Ondřejka Puldová 34.010 Kč 20. 11. 2014 Marie Pytlíčková 123.658 Kč 20. 11. 2014 Kamila Račáková 67.156 Kč 25. 11. 2014 Vladimír Roller 137.115 Kč 20. 11. 2014 Ivan Rulík 16.961 Kč 25. 11. 2014 Jakub Rychtera 159.783 Kč 20. 11. 2014 Jana Řezáčová 69.372 Kč 20. 11. 2014 Jan Schánil 198.497 Kč 20. 11. 2014 Veronika Schwagerová 72.291 Kč 20. 11. 2014 190 ICm 3011/2016 (MSPH 90 INS 26911/2014)

Štěpánka Skalová 71.386 Kč 20. 11. 2014 Marie Skokanová 90.212 Kč 20. 11. 2014 Petr Slivoně 182.354 Kč 20. 11. 2014 Lucie Spálenková 79.876 Kč 20. 11. 2014 Lenka Staňková 283.757 Kč 20. 11. 2014 Kristýna Steigerwaldová 14.000 Kč 20. 11. 2014 Vladimíra Stöffelová 56.526 Kč 20. 11. 2014 Petra Stráňavová 171.500 Kč 20. 11. 2014 Barbora Suchá 2.150 Kč 3. 12. 2014 Miroslav Suchar 105.518 Kč 20. 11. 2014 Lenka Svieženová 19.524 Kč 20. 11. 2014 Petr Svítil 146.614 Kč 20. 11. 2014 Veronika Synková 12.598 Kč 25. 11. 2014 Jaroslav Šimek 88.481 Kč 20. 11. 2014 Magda Šimková 4.950 Kč 20. 11. 2014 Magda Šimková 8.515 Kč 20. 11. 2014 Gabriela Škorpíková 1.980 Kč 13. 1. 2015 Petra Šlamiarová 61.522 Kč 20. 11. 2014 Jelena Šobrová 109.999 Kč 20. 11. 2014 Šimon Štěpán 15.342 Kč 20. 11. 2014 Šimon Štěpán 2.708 Kč 18. 12. 2014 Marika Tomková 57.742 Kč 20. 11. 2014 Magdaléna Tupá 53.815 Kč 20. 11. 2014 Růžena Václavíková 56.406 Kč 25. 11. 2014 Erika Vagenknechtová 62.995 Kč 20. 11. 2014 Olga Valouchová 62.424 Kč 20. 11. 2014 Michal Vavřička 97.488 Kč 20. 11. 2014 Vojtěch Vlčík 57.375 Kč 20. 11. 2014 Ivana Vlková 31.642 Kč 20. 11. 2014 Miroslav Vostrý 20.583 Kč 20. 11. 2014 Hana Vrbovcová 60.497 Kč 20. 11. 2014 Anna Yezhova 82.415 Kč 25. 11. 2014 Diana Zídková 75.004 Kč 20. 11. 2014 Jiří Zmeškal 71.441 Kč 20. 11. 2014 jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci rozsudku částku 1.330 Kč.

Odůvodnění:

K výzvě insolvenčního soudu podal žalobce podle § 203a odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ) žalobu na určení, že jeho pohledávky uplatněné v insolvenčním řízení 190 ICm 3011/2016 (MSPH 90 INS 26911/2014) dlužníka jsou pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Žalobce v insolvenčním řízení proti dlužníku uplatnil pohledávky v celkové výši 9,642.564 Kč vzniklé na základě jeho ručitelského prohlášení ve vztahu k zaměstnancům dlužníka, na jehož základě uspokojil za dlužníka jejich pracovněprávní nároky vůči dlužníku. Žalobce má za to, že plněním z titulu ručení, na jehož základě došlo ke splnění dluhu žalobce, vstoupil podle § 1937 odst. 2 občanského zákoníku platného od 1. 1. 2014 (dále jen OZ) do práv původních věřitelů-zaměstnanců dlužníka, takže jeho pohledávka má stále charakter pohledávky uvedené v § 169 odst. 1 písm. a) IZ. Žalovaný uvědomil žalobce, že tuto pohledávku neuspokojí jako pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou, neboť toto jeho plnění je možné pokládat jen za plnění dobrovolné bez právního důvodu.

Soud I. stupně po zhodnocení provedených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná a svůj závěr odůvodnil takto:

Soud jednotlivé smlouvy o ručení uzavřené mezi žalobcem a zaměstnanci žalovaného posoudil podle ustanovení § 2018 a následující OZ, dle něhož, kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Ručitelské prohlášení vyžadovalo písemnou formu, která byla splněna dle ustanovení § 2018 odst. 2 OZ.

Podle ustanovení § 2021 OZ věřitelé-zaměstnanci dlužníka využili své právo vyžadovat své plnění na ručiteli, nesplní-li dlužník v přiměřené lhůtě svůj dluh. Písemné výzvy nebylo třeba vzhledem k tomu, že zahájení insolvenčního řízení na dlužníka bylo nepochybné, že dlužník svůj dluh nesplní.

Poté co došlo k ukončení pracovního poměru dlužníkových zaměstnanců s dlužníkem dle článku 2.2 Smlouvy, když datum předložení ukončení pracovního poměru bylo potvrzeno ručitelem dle čl. 2.5 smlouvy v rámci lhůty v ní stanovené, nabylo ručení účinnosti. V důsledku této skutečnosti ručitel provedl úhradu pohledávek zaměstnanců dlužníka, což tito žalobci potvrdili ve svém písemném prohlášení. Vyplývá to i z informací o pohybu na účtu žalobce.

Podle ustanovení § 169 odst. 1 písm. a) IZ pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou jsou pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců, pokud zákon ohledně některých z nich nestanoví jinak.

Podle komentáře Mgr. Jana Kozáka k ustanovení § 169 IZ, na rozdíl od pohledávek za podstatou (§ 168 IZ), není u pohledávek postavených na roveň pohledávek za podstatou rozhodný okamžik jejich vzniku, za pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatou se tedy považuji i ty, které vznikly ještě před zahájením insolvenčního řízení, i v tomto případě jde o taxativní výčet.

Podle usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 1 VSPH 258/2010-P119-9 ze dne 20. 4. 2010 se pracovněprávní pohledávka považuje za uplatněnou-aniž by bylo třeba ji přihlašovat-ve výši plynoucí z účetnictví dlužníka nebo z evidence, kterou dlužník vedl podle zvláštního právního předpisu, jinak ji může věřitel uplatnit ve stanovenou lhůtu pro přihlášení pohledávek dle § 173 odst. 1 IZ přímo vůči insolvenčnímu správci, 190 ICm 3011/2016 (MSPH 90 INS 26911/2014) postupem podle ustanovení § 203 IZ, a nikoliv vůči insolvenčnímu soudu, přihláškou podle § 173 IZ.

K uspokojení pracovněprávní pohledávky může dojít kdykoliv po rozhodnutí o úpadku dlužníka-umožňuje-li to stav majetkové podstaty bez toho, že by ji bylo třeba přezkoumat na přezkumném jednání. V případě, že i insolvenční správce v plné výši a včas neuspokojí, je odpovídajícím právním pro její vymožení prostředkem žaloba podaná u příslušného okresního soudu proti insolvenčnímu správci o jejím zaplacení s tím, že po právní moci rozhodnutí o žalobě určí insolvenční soud lhůtu uspokojení pohledávky a jejího příslušenství, a to která část majetkové podstaty může být použita k jejímu uspokojení.

Je pojmově vyloučeno uvažovat o pracovněprávní pohledávce věřitele tak, že by měla být uplatněna přihláškou a ve smyslu § 244 IZ zásadně poměrně uspokojena z výnosu zpeněžení majetkové podstaty. Jestliže ji věřitel přesto uplatnil formou přihlášky peněžité pohledávky, není důvod postupovat podle ustanovení § 185 IZ a spojovat s takovým uplatněním důsledky plynoucí z toho, že přihláška byla podána opožděně.

Je žádoucí, aby insolvenční soud v obdobných případech věřitele, popř. další účastníky, o tom, jak naložil s přihláškou pohledávky, vhodným způsobem vyrozuměl a přijal usnesení, jímž se upravuje vedení řízení.

Proti nesprávnému úsudku soudu, že podle obsahu nejde o přihlášku pohledávky, se věřitel může bránit obdobně jako v případě, kdy insolvenční správce postupuje podle § 189 odst. 1 IZ, nezařadil do seznamu pohledávky, ke kterým se nepřihlíží, pohledávky vyloučené z uspokojení, či další pohledávky o kterých to stanoví zákon, návrhem, aby jeho pohledávka byla zařazena do seznamu přihlášených pohledávek. O tomto návrhu by soud byl povinen rozhodnout usnesením, proti němuž je odvolání přípustné.

Podle usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 7. 2008 sp. zn. KSÚL 45 INS 150/2008, 1VSPH 94/2008-P nelze uplatnit tento procesní postup, pokud je vadný sám procesní úkon, tedy přihláška pohledávky.

Podle ustanovení § 188 odst. 2 IZ nelze postupovat u pohledávky postavené na roveň pohledávce za majetkovou podstatou, která se v insolvenčním řízení nepřihlašuje (dle ustanovení § 169 odst. 1 a § 203 IZ) Což platí i v případě, že věřitel takovou přihlášku uplatil v insolvenčním řízení formou přihlášky.

Soud má za to, že uhrazením pracovněprávních pohledávek, žalobce ze zákona vstoupil do práv dlužníkových zaměstnanců a jako věřitel má právo na náhradu toho co plnil, tj. i včetně příslušenství a dalších práv spojených s pohledávkou.

Soud má za to, že postavení žalobce je analogické k postavení České kanceláře pojistitelů podle ustanovení § 24 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), kdy se na tuto pohledávku podle ustanovení § 24 odst. 4 věta 2 citovaného zákona hledí ve smyslu insolvenčního zákona jako na pohledávku přihlášenou. 190 ICm 3011/2016 (MSPH 90 INS 26911/2014)

Lze tak analogicky použít rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci 3 VSOL 269/2012-P16-11 citovaná žalobcem, dle níž skutečnost, že byla původním věřitelem Českou kanceláří pojistitelů pohledávka postoupena, je pro její posouzení irelevantní, neboť tím předmětná pohledávka neztratila svou povahu.

I další rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, 3 VSOL 83/2014-P28-7 lze analogicky využít rozhodnutí, dle něhož s postoupenou pohledávkou přechází všechna práva s ní spojená. Uplatní se týž režim a nemůže být tak konkrétní pohledávka své vlastnosti pozbýt ani postoupením třetí osobě, bez ohledu na to, kdy k postoupení došlo.

Dochází tak splněním ručitelského závazku k zákonné cesi, na jejímž základě dochází k přechodu práva v plném rozsahu, musí tak tyto závěry ohledně postoupení pohledávky platit i na regresivní nárok ručitele, jehož podstatou je dle § 169 odst. 1 písm. a) IZ nikoliv osoba věřitele, který pohledávku z pracovněprávních nároků-mzdových nároků zaměstnanců dlužníka uplatňuje, ale skutečnost, že se právě jedná o tyto pracovněprávní nároky dlužníkových zaměstnanců, bez ohledu na to, že jim uhradil žalobce (či Úřad práce) a nyní požaduje jako regres-pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dle § 169 odst. 1 písm. a) IZ.

Proto soud žalobě v plném rozsahu co do výroku I. vyhověl, když ani po poučení dle § 118a) odst. 2 o.s.ř. o jiném právním názoru a § 119a o.s.ř. neměl žalovaný jiné důkazní návrhy a skutková tvrzení.

Co do výroku II. tohoto rozsudku bylo rozhodnuto dle ustanovení § 202 odst. 1 IZ, dle něhož ve sporu o pořadí přihlášených pohledávek, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Neboť se dle ustanovení § 202 odst. 2 IZ nejedná o náklady, které vznikly zaviněním insolvenčnímu správci nebo náhodou, která se mu přihodila a které by byl povinen nahradit žalobci, když předmětem sporu bylo právní posouzení skutečnosti, že na místo dlužníkových zaměstnanců uplatňuje pracovněprávní pohledávku-jejich mzdové nároky ručitel, který za dlužníka tyto závazky dlužníkových zaměstnanců nesporně uhradil.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu zamítl. V odvolání uvedl, že nesporuje, že žalobce za dlužníka uhradil pracovněprávní pohledávky jeho zaměstnanců, má však za to, že tím žalobce bez dalšího nevstoupil do práv zaměstnanců s pracovněprávními nároky. Důvod této úhrady žalobcem postrádá právní důvod, protože dlužník nesjednal se žalobcem žádnou smlouvu o ručení a zaměstnanci dlužníka tak mají pouze zákonný nárok na úhradu mzdy od příslušného úřadu práce. Žalovaný má za to, že převzetím pracovněprávního závazku bez právního důvodu, nespadá tento nový věřitel do skupiny věřitelů mající pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou.

Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil z důvodů v něm uvedených a odkázal přitom na § 2018 OZ, z něhož jednoznačně vyplývá, že občanský zákoník nevyžaduje uzavření smlouvy o ručení mezi dlužníkem a věřitelem, ale postačuje pouze prohlášení ručitele vůči věřiteli, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní. Tyto zákonné podmínky ručení na straně žalobce byly prokázány. 190 ICm 3011/2016 (MSPH 90 INS 26911/2014)

Žalobce tak vstoupil v souladu s § 1937 odst. 2 OZ do práv původního věřitele, tedy do práv zaměstnanců dlužníka, neboť při splnění ručitelského závazku dochází k zákonné cesi a tím k přechodu práva v plném rozsahu se všemi vlastnostmi.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a odvolání žalovaného shledal důvodným.

Jedinou spornou otázkou mezi účastníky řízení je otázka právní, a to, zda pohledávka žalobce spočívající v tom, že žalobce na základě svého ručitelského prohlášení zaplatil zaměstnancům dlužníka jejich mzdové nároky, přešla na žalobce tato pohledávka jako pohledávka postavená na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou ve smyslu § 169 odst. 1 písm. a) IZ, či nikoliv.

Soud I. stupně dovodil, že žalobce plnil mzdové nároky zaměstnanců dlužníka na základě platného ručitelského prohlášení, a tím došlo k zákonné cesi tohoto pracovního nároku na žalobce ve smyslu § 1937 odst. 2 OZ. Argumentoval přitom analogickými pohledávkami placenými za dlužníky Českou kanceláří pojistitelů a tím, že pracovněprávní pohledávku není třeba do insolvenčního řízení přihlašovat. Tento právní názor odvolací soud nesdílí a vychází přitom z nálezu pléna Ústavního soudu ÚS/PI/ÚS 83/2006, v němž Ústavní soud uzavřel, že na pracovněprávní vztahy lze použít občanský zákoník vždy, pokud nelze použít ustanovení zákoníku práce. Základním pravidlem pro použití občanského zákoníku na pracovněprávní vztahy je, že ustanovení občanského zákoníku se použijí tehdy, jestliže zákoník práce použít nelze. Z toho plyne, že občanský zákoník se použije jen tehdy, pokud to nevylučuje výslovně zákoník práce, či nemá-li zákoník práce vlastní použitelnou úpravu, nebo použití občanského zákoníku je v souladu se zásadami pracovního práva.

Převedeno na tuto věc je rozhodující, zda zákoník práce ve znění platném do 31. 12. 2014 (dále jen ZP) měl speciální úpravu možného přechodu pracovněprávních pohledávek ze zaměstnavatele na třetí osobu, v daném případě na ručitele-žalobce.

Zákoník práce tuto otázku výslovně sám upravuje, a to v § 346c. V § 338 odst. 1 pak ZP uvádí, že k přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů může dojít jen v případech stanovených tímto zákonem nebo zvláštním právním předpisem (a tím pak rozhodně není občanský zákoník).

V odst. 1 § 346c zákoníku práce je uvedeno, že zaměstnanec nemůže zaměstnavatele zprostit povinnosti poskytnout mu mzdu, plat, odměnu za pracovní činnost či pohotovost, či náhrady výdajů příslušejících zaměstnanci v souvislosti s výkonem práce.

Podle odst. 3 tohoto ustanovení zaměstnance ani zaměstnavatele není možné zavázat k uzavření smlouvy se třetí osobou, mají-li být jejím obsahem práva a povinnosti zaměstnance nebo zaměstnavatele. Podle odst. 4 tohoto ustanovení pohledávku ze základního pracovněprávního vztahu, kterou má zaměstnanec vůči zaměstnavateli nebo zaměstnavatel vůči zaměstnanci, není možno postoupit na jiného a podle odst. 5 tohoto ustanovení zákoníku práce dluh, který má zaměstnanec vůči zaměstnavateli nebo zaměstnavatel vůči zaměstnanci, nesmí převzít jiná osoba. 190 ICm 3011/2016 (MSPH 90 INS 26911/2014)

Ze shora uvedeného ustanovení zákoníku práce vyplývá, že právní úprava ručení za pracovněprávní závazky obsažená jinak v § 446-§ 550 obč. zák. účinného do 31. 12. a od 1. 1. 2014 obsažená v § 2018-§ 2228 OZ, stejně jako ustanovení § 1937 OZ o přechodu práv na ručitele poté, kdy splnil za dlužníka, nebyla na pracovněprávní vztahy delegována. Vzhledem k tomu, že ustanovení § 4 zákoníku práce i § 336 zákoníku práce mají kogentní povahu, je třeba učinit závěr, že ručení není způsobilým právním prostředkem zajištění závazku zaměstnavatele nebo zaměstnance v pracovněprávním vztahu. Prohlášení žalobce o převzetí ručení za pracovněprávní dluhy dlužníka je tak absolutně neplatným právním úkonem pro rozpor s § 346c ZP a žalobce z tohoto titulu nemohl vstoupit do práv zaměstnanců dlužníka na vyplacení pracovněprávních pohledávek, které zaměstnancům dlužníka zaplatil namísto dlužníka.

Při tomto svém závěru vycházel odvolací soud také z usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 3294/2011, který se zabýval stejnou problematikou, byť podle zákoníku práce ve znění platném do 13. 4. 2008, nicméně jeho závěry obstojí i podle zákoníku práce ve znění platném v roce 2014.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně změnil a žalobu na určení pořadí pohledávek žalobce co pohledávek postavených na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou dlužníka zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a) o.s.ř.).

V souvislosti se změnou rozsudku ve věci samé rozhodl odvolací soud nově podle § 224 odst. 2 o.s.ř. o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem, takže žádný z účastníků nemá na jejich náhradu nárok. Vycházel přitom z § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaný insolvenční správce měl v řízení ve věci úspěch před soudy obou stupňů. Přiznaná náhrada zahrnuje náhradu, požadovanou žalovaným jen ve stadiu odvolacího řízení, která sestává z 2 x 300 Kč paušální náhrada za 2 úkony podle § 36 o.s.ř. a cestovné vlakem z Ostravy do Prahy a zpět ve výši 730 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 14. prosince 2017

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela