101 VSPH 337/2012-62
39 ICm 1783/2011 101 VSPH 337/2012-62 (KSPH 39 INS 2287/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Ing.Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., sídlem Jindřišská 24/941, Praha 1, IČ 61860069, zastoupený JUDr.Ervínem Perthenem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Horizont ISPL, v.o.s., sídlem Bohumínská 788/61, Ostrava-Slezská Ostrava, insolvenční správce dlužníka Emila Dudi, o určení pravosti pohledávek, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze č.j. 39 ICm 1783/2011-33 ze dne 25.května 2012, takto:

I.Rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. 39 ICm 1783/2011-33 ze dne 25.května 2012 se ve výroku pod bodem II. potvrzuje zcela, ve výroku pod bodem I. se potvrzuje ve znění, že se zamítá žaloba na určení pravosti pohledávek žalobce č.1 ve výši 96.586,-Kč a č.5 ve výši 24.195,58 Kč, neboť jde o pohledávky zjištěné.

II.Žalovanému se náhrada nákladů odvolacího řízení nepřiznává.

III.Návrh žalobce na opravu odůvodnění rozsudku uvedeného v bodu I.výroku se zamítá. Odůvodnění

Krajský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku zamítl žalobu na určení, že pohledávka č.1 ve výši 96.586,-Kč a část pohledávky ve výši 24.195,58 Kč jsou pohledávkami po právu, a pod bodem II.výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že:

-usnesením ze dne 26.4.2010 soud zjistil úpadek dlužníka Emila Dudi, povolil řešení úpadku oddlužením, insolvenčním správcem ustanovil žalovaného, a usnesením ze dne 27.7.2010 schválil oddlužení splátkovým kalendářem, 39 ICm 1783/2011 (KSPH 39 INS 2287/2010)

-dne 16.7.2010 se konalo přezkumné jednání, při kterém žalovaný, z důvodů vylíčených v seznamu přihlášených pohledávek, popřel pohledávku č.1 a částečně i pohledávku č.5. V opraveném seznamu pohledávek je v kolonce Důvody popření uvedeno to, že správce popírá vykonatelnost těchto pohledávek, neboť rozhodčí doložka, na základě které bylo v rozhodčím řízení rozhodnuto, je neplatně sjednána, -výzvou ze dne 1.6.2011 vyzval žalovaný žalobce k podání žaloby u popřených pohledávek č. 1a 5 s tím, že v seznamu omylem tyto pohledávky zaškrtl jako vykonatelné, avšak jejich vykonatelnost popřel, takže vyzývá žalobce, aby podal žalobu na určení jejich existence podle § 198 odst.1 IZ ve lhůtě ve výzvě uvedené, -tuto výzvu žalobce obdržel dne 7.6.2011 a na výzvu reagoval přípisem doručeným insolvenčnímu soudu dne 10.6.2011, v němž se pozastavuje nad správností postupu žalovaného při popření jeho pohledávek přihlášených jako vykonatelné. Na to insolvenční soud sdělil žalobci, že insolvenční soud nevidí jinou možnost, jak se vyhnout nebezpečí prodlení, než podat žalobu podle výzvy insolvenčního správce.

Na základě těchto zjištění soud prvního stupně dovodil, že pokud byly obě sporné pohledávky č. 1 a 5 přezkoumány žalovaným na přezkumném jednání jako nevykonatelné, pak žalobce podal tuto incidenční žalobu na určení jejich pravosti opožděně, tj. po uplynutí 15-ti denní lhůty od doručení výzvy žalovaného k podání této žaloby, a pak by bylo namístě usnesením podle § 160 odst.4 IZ žalobu jako opožděnou odmítnout.

Přesto soud žalobu zamítl rozsudkem, neboť v této věci vyvstalo více sporných otázek majících zásadní význam pro posouzení opodstatněnosti a správnosti postupu žalovaného při přezkumném jednání, při kterém podle názoru soudu, žalovaný postupoval poněkud nečitelně a vnitřně rozporně, když sporné pohledávky přezkoumal jako vykonatelné na přezkumném jednání (jako vykonatelné byly také přihlášeny) a potom jejich vykonatelnost popřel při zdůvodnění svého popíracího úkonu. Žalovaný pak sám žalobu na popření těchto vykonatelných pohledávek nepodal, ale současně ani nevyzval k podání žaloby žalobce ve výzvě, kterou mu zasílal ihned po konání přezkumného jednání, jehož se žalobce neúčastnil, a v němž vyzývá žalobce pouze k popření nevykonatelných pohledávek č.2, 3 a 4. Výzvu k podání žaloby na určení pravosti pohledávek č.1 a 5 žalovaný zaslal žalobci až po roce od přezkumného jednání, a žalobce namísto toho, aby podal žalobu ve lhůtě ve výzvě žalovaným stanovené, obrátil se na insolvenční soud s projevem nesouhlasu s postupem správce a zbytečně ztratil čas k podání žaloby v zákonné lhůtě. Poukázal na to, že správce má možnost zařadit vykonatelnou pohledávku na přezkumné jednání jako pohledávku nevykonatelnou, ovšem v daném případě v seznamu u obou sporných pohledávek zatrhnul kolonku o pohledávce vykonatelné, a tím svůj popěrný úkon zamlžil, a omyl napravil až zasláním výzvy k podání žaloby. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud prvního stupně odkazem na § 202 odst.1 IZ.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Poukázal na to, že pohledávku č.1 a 5 přihlásil jako pohledávky vykonatelné a jako takové byly žalovaným na přezkumném jednání popřeny. Incidenční žalobu měl proto podat žalovaný ve lhůtě 30-ti dnů od konání přezkumného jednání, což neučinil, takže jde o pohledávky zjištěné podle § 201 odst.2 IZ. Takto žalovaný nepostupoval, a teprve rok po konání přezkumného jednání, a to dne 7.6.2011, doručil žalobci výzvu k podání této žaloby, a vysvětlil tuto dlouhou dobu pro výzvu nesprávným označením vykonatelnosti v seznamu opravených přihlášených pohledávek. Přes výzvu žalobce insolvenční soud tento nesprávný postup žalovaného nenapravil, a doporučil mu konat podle výzvy správce, a podat incidenční žalobu, a poté ji 39 ICm 1783/2011 (KSPH 39 INS 2287/2010) zamítl jako opožděnou. Přitom ovšem postupoval nesprávně, když rozhodl rozsudkem, ač měl žalobu pro opožděnost usnesením odmítnout. Právě z tohoto důvodu podal žalobce také návrh na opravu odůvodnění rozsudku podle § 165 o.s.ř., neboť je rozpor mezi výrokem rozsudku, a jeho odůvodněním. Tomuto návrhu soud prvního stupně nevyhověl, a předložil jej odvolacímu soudu k rozhodnutí.

Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k následujícím závěrům:

Mezi účastníky je nesporné, že pohledávky č. 1 a 5 žalobce přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávky vykonatelné podle pravomocného a vykonatelného rozhodčího nálezu připojeného k přihlášce. Sporným bylo pouze to, zda žalovaný tyto pohledávky na přezkumném jednání přezkoumal jako vykonatelné, či jako nevykonatelné. Vyjasnit si tuto otázku je podstatné v této věci pro posouzení toho, zda je právně významné, že žalobci uplynula zákonná lhůta k podání žaloby na určení pravosti těchto popřených pohledávek, a je z tohoto důvodu namístě ji odmítnout. Pokud by žalovaný obě pohledávky přezkoumal jako vykonatelné, a popřel je, měl postupovat podle § 199 odst.1 IZ, podle něhož insolvenční správce, který popřel vykonatelnou pohledávku, podá do 30-ti dnů od přezkumného jednání u insolvenčního soudu žalobu, kterou své popření uplatní proti věřiteli, který vykonatelnou pohledávku přihlásil. Lhůta je zachována, dojde-li žaloba nejpozději posledního dne lhůty soudu. Se lhůtou k podání žaloby na určení pravosti obou vykonatelných pohledávek obsaženou ve výzvě žalovaného žalobci, aby podal žalobu podle § 198 odst.1 IZ by byly spojeny právní účinky v podobě včasnosti či opožděnosti takové žaloby jen tehdy, pokud obě pohledávky insolvenční správce zařadil na přezkumné jednání jako nevykonatelné, a jako nevykonatelné je také na přezkumném jednání přezkoumával.

K této sporné otázce odvolací soud podle § 213 odst.2 o.s.ř. doplnil dokazování a zjistil z protokolu o přezkumném jednání konaném dne 16.7.2010, že předmětem přezkumného jednání je přezkoumání všech pohledávek přihlášených žalobcem, a v protokolu o přezkumném jednání je uvedeno, že předmětem přezkumného jednání je přezkoumání přihlášených pohledávek podle seznamu sestaveného správcem. V seznamu se zvlášť vyznačí pohledávky vykonatelné. Stanovisko, které insolvenční správce zaujal k jednotlivým pohledávkám v seznamu přihlášených pohledávek, nemůže při přezkumném jednání měnit. Výsledek přezkumného jednání zapíše insolvenční správce do seznamu přihlášených pohledávek; takto upravený seznam tvoří součást zápisu o přezkumném jednání. Věřitelům, kteří o to požádají, vydá insolvenční soud z tohoto seznamu výpis. Věřitele, jehož nevykonatelná pohledávka byla popřena při přezkumném jednání, jehož se nezúčastnil, o tom insolvenční správce písemně vyrozumí, a to i tehdy, je-li popření uvedeno v upraveném seznamu přihlášených pohledávek.

Z opraveného seznamu přihlášených pohledávek přezkoumaných na přezkumném jednání dne 16.7.2010 odvolací soud zjistil, že dílčí pohledávku č.1 žalovaný přezkoumal na přezkumném jednání jako vykonatelnou dle rozhodčího nálezu č.j. VA 37-73/2009, a tuto pohledávku popřel do výše a pořadí. Mezi důvody popření je uvedeno mj. i to, že insolvenční správce kromě jiných důvodů popírá vykonatelnost této pohledávky, neboť rozhodčí doložka, na jejímž základě byl rozhodčí nález vydán, je neplatná. Stejné skutečnosti jsou uvedeny v opraveném seznamu přihlášených pohledávek i u dílčí pohledávky č.5. 39 ICm 1783/2011 (KSPH 39 INS 2287/2010)

Z těchto listin odvolací soud dovodil, že pohledávky č.1 a 5 žalovaný při přezkumném jednání přezkoumal jako vykonatelné, výslovně to uvedl v opraveném seznamu přihlášených pohledávek, který tvoří nedílnou součást protokolu o přezkumném jednání ve smyslu § 197 odst.1 IZ, a údaje v seznamu uvedené pak nelze dodatečně měnit, či doplňovat, jak to učinil žalovaný, který ve výzvě k podání této incidenční žaloby zaslané žalobci téměř rok po konání přezkumného jednání, sdělil, že pohledávky č.1 a 5 jsou nevykonatelné, neboť jejich vykonatelnost žalovaný při přezkumném jednání popřel.

S takovou nesprávnou výzvou žalovaného nejsou spojeny žádné právní účinky, a proto nelze žalobu v této věci posuzovat na základě nesprávné výzvy žalovaného jako žalobu opožděnou, protože ji žalobce podal po lhůtě v této nesprávné výzvě uvedené.

Z těchto důvodů (které ovšem soud prvního stupně v napadeném rozsudku přesně neuvedl), není na místě žalobu usnesením odmítat podle § 160 odst.4 IZ, nýbrž je na místě žalobu věcně projednat.

Po doplnění dokazování shora uvedenými listinami, kterými odvolací soud napravil nedostatečně zjištěný skutkový stav věci soudem prvního stupně, dospěl odvolací soud k závěru, že jediným důvodem, pro který nelze žalobě vyhovět, je to, že sporné pohledávky č.1 a 5 jsou pohledávkami zjištěnými ve smyslu § 201 odst.2 IZ, neboť je insolvenční správce přezkoumal a popřel jako pohledávky vykonatelné, a sám nepodal včas žalobu na jejich popření podle § 199 odst.1 IZ. Tento důvod zamítnutí žaloby odvolací soud uvedl v samotném výroku svého rozsudku, neboť to považuje za účelné pro postup insolvenčního soudu i žalovaného v dalším insolvenčním řízení při uspokojování těchto pohledávek. Vycházel přitom z toho, že rozsudky vydané v incidenčním sporu slouží jen pro potřebu insolvenčního řízení, a závazný pro účastníky řízení je pouze výrok rozsudku, nikoliv jeho odůvodnění.

Tím, že odvolací soud svým rozsudkem vyjádřil, že je na místě žalobu zamítnout (a nikoliv ji odmítat pro opožděnost) a tento svůj závěr v tomto rozsudku zdůvodnil, odpadly důvody uváděné žalobcem v jeho návrhu na opravu odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně podle § 165 o.s.ř., a proto tento návrh odvolací soud neshledal důvodným a zamítl jej.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že ve sporu úspěšný žalovaný se náhrady nákladů odvolacího řízení vzdal.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má- li být dovolacím soudem vyřešena právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 24.ledna 2013 JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová