101 VSPH 331/2014-123
41 ICm 1237/2011 101 VSPH 331/2014-123 (KSHK 41 INS 3659/2010)

yESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z p edsedy JUDr.Ing.Jaroslava Zelenky, Ph.D. a soudc JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Ji ího Goldsteina v právní vČci žalobce: JUDr.Martin Pavliš, sídlem Wilsonova 368, Hlinsko, insolvenní správce dlužníka Radka Šlesingera, proti žalovaným: 1/Renata Dušková, bytem Nová 1335, Ústí nad Orlicí, zastoupená Mgr.Libuší Betášovou, advokátkou, sídlem Máchova 187, Broumov, 2/ Ústeckoorlické bytové družstvo, Iý 25284801, sídlem Chodská 1115, Ústí nad Orlicí, zastoupený JUDr.Karlem Koštou, advokátem, sídlem Mírové námČstí 22, Ústí nad Orlicí, o urení neúinnosti právního úkonu dlužníka o odvolání první žalovanaé proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové .j. 41 ICm 1237/2011-77 ze dne 11. íjna 2013,

takto:

I.Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové .j. 41 ICm 1237/2011-77 ze dne 11. íjna 2013 se ve vztahu k první žalované pod body II. a IV. výroku potvrzuje, ve vztahu k druhému žalovanému se potvrzuje v bodČ V. výroku a v bodČ II.výroku se ve vztahu k nČmu mČní tak, že se zamítá žaloba na urení neúinnosti smlouvy ze dne 17.ervna 2009.

II. První žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu náklad odvolacího ízení do t í dn od právní moci rozsudku ástku 2.352,-K.

III. Žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradu náklad odvolacího ízení do t í dn od právní moci rozsudku k rukám JUDr. Karla Košty ástku 10.125,-K. 41 ICm 1237/2011 (KSHK 41 INS 3659/2010)

Od vodnČní

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupnČ ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku zamítl žalobu na urení, že dlužník je lenem Ústeckoorlického bytového družstva (druhého žalovaného) a nájemcem v žalobČ oznaeného družstevního bytu, pod bodem II.výroku uril, že smlouva o p evodu práv a povinností spojených s lenstvím v Ústeckoorlickém bytovém družstvu ze dne 17.6.2009, kterou p evedl dlužník na první žalovanou lenská práva a povinnosti plynoucí z jeho lenství v tomto bytovém družstvu je v i konkursním vČ itel m neúinná, pod bodem III.výroku zamítl žalobu na urení, že lenská správa a povinnosti plynoucí z lenství dlužníka v Ústeckoorlickém bytovém družstvu jsou souástí majetkové podstaty dlužníka, pod bodem IV.výroku, že žalobce a první žalovaná nemají v i sobČ právo na náhradu náklad ízení a pod bodem V.výroku rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit druhému žalovanému na náhradu náklad ízení 16.285,-K.

Zamítavé výroky pod bodem I. a III. rozsudku soudu prvního stupnČ nebyly odvoláním žádného z úastník napadeny, v tČchto výrocích proto rozsudek nabyl samostatnČ právní moci, a vČcnou správnost tČchto výrok odvolací soud nep ezkoumával.

Vyhovující výrok ve vČci samé pod bodem II. o urení neúinnosti smlouvy o p evodu práv a povinností ze dne 17.6.2009 (dále též jen smlouva) od vodnil soud prvního stupnČ tím, že tuto smlouvu dne 17.6.2009 uzav el dlužník s osobou blízkou, nebo první žalovaná je jeho družka, s níž žije v družstevním bytČ ve spolené domácnosti a mají spoleného nezletilého syna Dominika Šlesingera. Ve smlouvČ je uvedeno, že mezi obČma smluvními stranami došlo k finannímu vypo ádání, vetnČ vypo ádání lenského podílu a základního lenského vkladu v družstvu. Dne 9.4.2010 bylo zahájeno v i dlužníku insolvenní ízení a rozhodnutím insolvenního soudu ze dne 19.5.2010 byl na jeho majetek prohlášen konkurs. P ed uzav ením smlouvy první žalovaná postupnČ v letech 2005 a 2006 p jila dlužníkovi celkem 200.000,-K k úhradČ lenství dlužníka v bytovém družstvu druhého žalovaného. Podle sdČlení oslovené realitní kancelá e soudem i podle sdČlení druhého žalovaného obvyklá cena p evádČných lenských práv a povinností v bytovém družstvu inila v roce 2010 800.000,-až 1,400.000,-K, resp. až 900.000,-K. Dlužník p evedl lenská práva v bytovém družstvu na první žalovanou za ástku celkem 236.000,-K, což je ástka, kterou první žalovaná dlužníku p jila na po ízení lenství v družstvu (celkem 200.000,-K) a zbytek 36.000,-K za nČj zaplatila na úhradu splátek z úvČru, který si dlužník vzal na zaplacení ceny za lenství v bytovém družstvu. Dohodnutou úplatu za p evod lenství v družstvu z dlužníka na první žalovanou zaplatila žalovaná zápotem svých pohledávek v i dlužníku.

Na základČ tČchto zjištČní dospČl soud prvního stupnČ k závČru, že smlouva je právním úkonem neúinným. Šlo o úplatný p evod majetkových práv dlužníka na osobu blízkou, takže platí zákonná domnČnka o tom, že smlouvu uzav el dlužník s první žalovanou v dobČ, kdy byl v úpadku, a tuto právní domnČnku první žalovaná v pr bČhu ízení nevyvrátila. Dovodil, že ástka dohodnutá za p evod lenství v bytovém družstvu z dlužníka na žalovanou je výraznČ nižší, než obvyklá cena takového majetkového práva v dobČ p evodu, nebo ta inila nejménČ 800.000,-K. Výrok o nákladech ízení mezi žalobcem a první žalovanou od vodnil soud prvního stupnČ ásteným úspČchem obou ve sporu podle § 142 odst.2 o.s. . a druhému žalovanému p iznal náhradu náklad ízení, jež mu zaplatí žalobce s tím, že tento žalovaný mČl ve vČci plný úspČch a náleží mu tudíž náhrada náklad , jež mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem podle advokátního tarifu.

Proti tomuto rozsudku podala první žalovaná vas odvolání, kterým napadla toliko výrok II. o vČci samé a akcesorické výroky o nákladech ízení. V odvolání zd raznila, že soud 41 ICm 1237/2011 (KSHK 41 INS 3659/2010) prvního stupnČ rozhodl na základČ nedostatenČ zjištČného stavu vČci a jeho závČr o tom, že dohodnutá úplata za p evod ve smlouvČ je podstatnČ nižší než cena obvyklá, nemá podklad v provedených d kazech. P i tomto svém závČru soud vycházel pouze ze stanoviska jedné realitní kancelá e a druhého žalovaného, což je podle první žalované nedostatené a trvá na tom, aby soud doplnil dokazování ke zjištČní obvyklé ceny p evádČných majetkových práv znaleckým posudkem, jež vypracuje znalec ustanovený soudem. Dále vytýkala soudu prvního stupnČ, že p i svém rozhodnutí nezvážil, že ást ceny za p evod lenských práv a povinností v bytovém družstvu dlužník uhradil z poskytnutého úvČru, který i nadále splácí jeho matka. Navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupnČ zrušil a vČc mu vrátil k dalšímu ízení, eventuálnČ jej zmČnil tak, že se žaloba ve výroku pod bodem II. zamítá.

Žalobce vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek potvrdil a druhý žalovaný, a i proti nČmu bylo žalobČ vyhovČno, uvedl, že má za to, že v této ásti je rozsudek soudu prvního stupnČ po stránce právní správný.

Odvolací soud v rozsahu podaného odvolání p ezkoumal napadený rozsudek, jakož i ízení jemu p edcházející a dospČl k tČmto závČr m:

Rozsudek soudu prvního stupnČ ve vyhovujícím výroku o vČci samé pod bodem II. nem že obstát ve vztahu k druhému žalovanému, nebo v ízení o odp rí žalobČ insolvenního správce není tento žalovaný osobou pasivnČ legitimovanou.

Podle § 239 odst.1 IZ platí, že odporovat právním úkon m dlužníka m že v insolvenním ízení pouze insolvenní správce, a to odp rí žalobou podanou proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnČní z neúinných právních úkon do majetkové podstaty.

Podle § 237 odst.1 IZ povinnost vydat do majetkové podstaty dlužníkovo plnČní z neúinných právních úkon mají osoby, v jejichž prospČch byl neúinný právní úkon uinČn, nebo které z nČho mČly prospČch.

Z tČchto ustanovení insolvenního zákona tak jednoznanČ vyplývá, že žalobce odp rí žalobu v dané vČci správnČ podal proti první žalované, s níž dlužník odporovatelnou smlouvu uzav el, a která z ní mČla prospČch, ale nesprávnČ za žalovaného i v této ásti žaloby oznail druhého žalovaného, který nebyl úastníkem smlouvy, ani z ní žádný prospČch nemČl.

Z tČchto d vod proto odvolací soud ve výroku pod bodem II. rozsudek soudu prvního stupnČ zmČnil tak, že proti druhému žalovanému zamítl žalobu na urení neúinnosti smlouvy ze dne 17.6.2009 (§ 220 odst.2 písm.a/ o.s. .).

I za této situace jako vČcnČ správný obstojí výrok pod bodem V. napadeného rozsudku o náhradČ náklad ízení mezi žalobcem a druhým žalovaným, který mČl ve vČci úspČch ohlednČ všech t í žalobních návrh , které proti nČmu byly zamítnuty.

Ve vztahu k první žalované dospČl odvolací soud k závČru, že její odvolání není d vodné.

Skutková zjištČní soudu prvního stupnČ dovozená z provedených d kaz staí pro závČr, že smlouva mezi dlužníkem a první žalovanou (osobou blízkou) je neúinným právním úkonem, nebo byla uzav ena v dobČ, kdy byl dlužník v úpadku (žalovaná jako osoba blízká do protokolu o jednání konaném dne 4.10.2011 uvedla, že nemá žádné d kazy k vyvrácení právní domnČnky úpadku dlužníka v dobČ uzav ení smlouvy). 41 ICm 1237/2011 (KSHK 41 INS 3659/2010)

Z provedených d kaz rovnČž vyplývá, že šlo o úplatný p evod majetkových práv v bytovém družstvu náležejících dlužníkovi na první žalovanou, a to za úplatu rovnající se ástkám, které první žalovaná p edtím poskytla dlužníkovi v celkové výši 236.000,-K jako p jku na po ízení bytu a na zaplacení nČkterých splátek úvČru dlužníka, p iemž dohodnutou úplatu ve smlouvČ první žalovaná dlužníkovi nikdy fakticky nezaplatila, protože došlo po dohodČ s dlužníkem k jejímu zapotení proti výše uvedeným pohledávkám první žalované v i dlužníku (viz písemné vyjád ení první žalované k žalobČ na .l. 9 s 39 spisu). Tím, že dlužník s první žalovanou uzav el dohodu o zapotení, jejímž p edmČtem byla úplata za p evod práv a povinností v bytovém družstvu, eventuálnČ umožnil žalované, aby takový úkon zapotení v i nČmu uinila, tedy ve smlouvČ si nevyhradil nemožnost si zaplatit cenu za p evod zápotem, a byl v úpadku a mČl více vČ itel se splatnými pohledávkami, pak je t eba na toto jednání dlužníka nahlížet stejnČ, jako kdyby došlo k zapotení vzájemných pohledávek mezi dlužníkem a první žalovanou dohodou.

I bez ohledu na to, zda dohodnutá cena za p evod lenských práv ve smlouvČ (236.000,-K) byla i nebyla cenou obvyklou, nemohla by žalovaná se svou obranou v tomto ízení uspČt již proto, že v takovém p ípadČ je možné smlouvu kvalifikovat podle § 241 IZ jako zvýhod ující právní úkon dlužníka, nebo v d sledku sporné smlouvy se první žalované dostalo na úkor ostatních vČ itel vyššího-a to úplného-uspokojení pohledávky, než by jí jinak náleželo v konkursu, a to na úkor ostatních vČ itel , nebo v d sledku smlouvy se zmenšil majetek dlužníka, z nČhož by bylo možné všechny dlužníky vČ itele pomČrnČ uspokojit.

NicménČ i odvolací soud má za to, že d kazy v ízení provedené staí pro závČr, že primárnČ jde o právní úkon bez p imČ eného protiplnČní podle § 240 IZ, a to nejen proto, že v d sledku zapotení neobdržel dlužník za p evod lenských práv v bytovém družstvu od první žalované nieho, ale i proto, že dohodnutá cena za p evod ve výši 236.000,-K je cenou nep imČ enČ nízkou, tak jak to dovodil soud prvního stupnČ v napadeném rozsudku.

K této sporné otázce není t eba dopl ovat dokazování znaleckým posudkem o obvyklé cenČ p edmČtu p evodu smlouvy, vezmou-li se v úvahu vlastní údaje první žalované o tom, za kolik dlužník družstevní byt a s tím spojená lenská práva a povinnosti v bytovém družstvu po ídil. Ve své výpovČdi p ed soudem prvního stupnČ totiž žalovaná uvedla, že na po ízení družstevního bytu dlužníkovi sama p jila celkem 200.000,-K a zbytek ceny zaplatil dlužník z úvČru o banky ve výši 500.000,-K. Celkem tak dlužník zaplatil za své lenství v bytovém družstvu p inejmenším už v roce 2006 ástku 700.000,-K a zhruba za t i roky své lenství úplatnČ p evedl na první žalovanou za 236.000,-K, což je cena podstatnČ nižší, než jakou sám zaplatil za získání svého lenství v bytovém družstvu a tím i získání nájemního vztahu k družstevnímu bytu.

Z tČchto všech d vod odvolací soud rozsudek soudu prvního stupnČ ve vyhovujícím výroku o vČci samé pod bodem II. ve vztahu k první žalované jako vČcnČ správný podle § 219 o.s. . potvrdil, vetnČ akcesorického výroku o náhradČ náklad ízení pod bodem IV.

Žalobce i druhý žalovaný mČli v odvolacím ízení ve vČci plný úspČch, a proto žalobce má proti první žalované právo na náhradu náklad odvolacího ízení, jež žalobci vznikly v podobČ cestovních výdaj spojených s úastí žalobce na jednání u odvolacího soudu ve výši uvedené ve výroku rozsudku.

Druhý žalovaný mČl v odvolacím ízení v rozsahu, v nČmž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupnČ p ezkoumával, rovnČž plný úspČch, a má proto proti žalobci právo na náhradu náklad ízení, jež mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem. P iznaná náhrada zahrnuje paušální odmČnu advokáta útovanou ve výši 2.500,-K za jeden úkon, a 41 ICm 1237/2011 (KSHK 41 INS 3659/2010) to celkem za dva úkony právní služby, dále 2 x 300,-K režijní paušál advokáta, jízdné ve výši 1.968,-K, náhradu za ztrátu asu za 8 p lhodin po 100,-K a k tomu DPH ve výši 21 %.

Pouení: Proti tomuto rozsudku je dovolání p ípustné, jestliže na základČ dovolání podaného do dvou mČsíc od jeho doruení k Nejvyššímu soudu ýR prost ednictvím Krajského soudu v Hradci Králové dospČje dovolací soud k závČru, že napadený rozsudek závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnČ a nebo má-li být dovolacím soudem ešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 9. íjna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Z e l e n k a, Ph.D., v.r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová