101 VSPH 328/2014-31
60 ICm 2056/2013 101 VSPH 328/2014-31 (KSPA 60 INS 1246 / 2013)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátu složeněm z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotně a JUDr. lng. Jaroslava Zelenky, PhD., V právní Věci žalobce: Ing. Karel Kuna, sídlem Velké Hamry 393, Ústí nad Orlicí, insolvenční správce dlužnice Jany Horáčkove, zastoupený Mgr. Martinem Červinkou, advokátem, sídlem Čechova 396, Česká Třebová, proti žalovaněmu: JUDr. Jan Fendrych, soudní exekutor, sídlem Hradecká 3, Praha 3, o popření vykonatelne pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králově, pobočky v Pardubicích, č.j. 60 lCm 2056/ 2013-14 ze dne 7.března 2014, takto:

I.Rozsudek Krajského soudu VHradci Králové, pobočky vPardubicích, 60 ICm 2056/2013-14 ze dne 7.března 2014 se mění tak, že se zamítá Žaloba na určení, že pohledávka žalovaného ve Výši 7.865,-Kč nebyla přihlášena po právu.

II.Zádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

Krajský soud v Hradci Králově, pobočka v Pardubicích ve výroku uvedeným rozsudkem vyhověl žalobě insolvenčního správce dlužnice na určení, že pohledávka žalovaného ve Výši 7.865,-Kč není po právu, rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 14.466,-Kč a České republice soudní poplatek ve Výši 5.000,-Kč.

101 VSPI-l 328/ 2014 (KSPA 60 INS 1246/2013)

Při svém rozhodování vyšel soud l.stupně ze zjištění, že spornou pohledávku žalovaný přihlásil do insolvenčního řízení z titulu nákladů exekutora vynaložených k vymožení pohledávky oprávněného proti povinné (pozdější insolvenční dlužnice). Exekuce byla nařízena usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č.j. 0 Nc 6809/ 2006-4 podle vykonatelného platebního rozkazu a náklady žalovaný vyčíslil ve svém příkazu k úhradě nákladů exekuce z 9.dubna 2013 v celkové Výši 7.865,-Kč, z čehož odměna soudního exekutora je 3.000,-Kč, náhrada hotových výdajů je 3.500,-Kč a DPH. Výše byla určena paušálem podle § 11 ve spojení s § 6 odst. 3 vyhl.č. 330/2001 Sb. Insolvenční řízení bylo zahájeno 17.ledna 2013, poté soud zjistil úpadek dlužnice a povolil řešení insolvence oddlužením. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly 15.března 2013, žalobce pohledávku přezkoumal na přezkumném jednání jako pohledávku vykonatelnou, v celém rozsahu ji popřel a Včas podal incidenční žalobu na popření vykonatelné pohledávky.

Po právní stránce soud l.stupně dovodil, že žaloba insolvenčního správce je důvodná, stím, že exekuční příkaz, v němž byla sporná pohledávka v podobě nákladů exekutora vyčíslena, není sám exekučním titulem, tento příkaz nemohl být pravomocný, nebot' jde o rozhodnutí vedoucí kprovedení exekuce, kterou však v důsledku zahájení insolvenčního řízení, nelze ze zákona provést. Poukázal v této souvislosti na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 5223/2007, vněmž Nejvyšší soud formuloval závěr, podle něhož příkaz ve spojení s usnesením o nařízení exekuce je exekučním titulem, který se vykonává v exekučním řízení v němž byl vydán. Z toho dovodil, že náklady exekuce lze vymoci na povinném jen z výtěžku exekuce, a to v exekučním řízení samotném, nikoliv v řízení jiném, ani tedy v řízení incidenčním v rámci insolvenčního sporu a odkázal v této souvislosti na rozhodování Vrchního soudu v Praze v senátu 103 VSPH. Výrok o nákladech řízení odůvodnil úspěchem žalovaného ve věci a rozhodnutí o soudním poplatku pak odkazem na § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný Včas odvolání v němž navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu l.stupně zrušil a žalobu zamítl. Poukázal na to, že soud nařídil exekuci proti pozdější insolvenční dlužnici a nařídil v tomto usnesení též to, že se exekuce vztahuje i na úhradu nákladů exekutora. Vrámci exekuce žalovaný vydal 9.dubna 2013 příkaz k úhradě nákladů exekuce, ve kterém vyčíslil pouze jejich výši, aniž stanovil způsob jakým budou tyto jeho náklady vymoženy. Právě v rozhodnutí, na nějž odkazuje soud l.stupně, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že příkaz k úhradě nákladů exekuce je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vymáhá v exekučním řízení, v němž byl vydán, přičemž způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu. Náklady soudního exekutora jsou pohledávkou, která má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má konsitutivní povahu. Příkaz k úhradě nákladů exekuce není úkonem směřujícím k provedení exekuce, jak vyplývá i z usnesení Nejvyššího soudu č.j. 20 Cdo 3845/2011, kde Nejvyšší soud uvedl, že soudní exekutor svou pohledávku na nákladech exekuce přihlásí jako

101 VSPI-l 328/ 2014 (KSPA 60 INS 1246/2013) věřitel do insolvenčního řízení. Skutečnost, že podáním insolvenčního návrhu není možné exekuci proti povinnému provést, nemůže bránit právu soudního exekutora domáhat se úhrady vzniklých nákladů jiným způsobem, než přihlásit tyto náklady proti povinnému do zahájeného insolvenčního řízení, zejména když v případě oddlužení a jeho řádného splnění bude úhrada vzniklých nákladů exekutora po skončení insolvenčního řízení zcela znemožněna vydáním usnesení o osvobození od placení pohledávek věřitelů zahrnutých do oddlužení v rozsahu, v němž nebyly uspokojeny.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., dokazování v potřebném rozsahu doplnil dále uvedenými listinami a dovodil, že odvolání žalovaného je důvodné.

Soud l.stupně sice provedl důkaz usnesením Okresního soudu vÚstí nad Orlicí č.j. 0 Nc 6809/ 2006-4 ze dne 26.července 2006, ovšem přehlédl, že z tohoto usnesení vyplývá, že provedením exekuce nebyl soudem pověřen žalovaný, nýbrž exekutor Josef Potoček. Odvolací soud proto vyzval žalovaného, aby předložil doklad, z něhož dovozuje své pověření exekutora v exekučním řízení vedeném proti pozdější insolvenční dlužnici, a ze sdělení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 14.září 2009 zjistil, že Okresní soud respektuje rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 14.října 2008, jímž byl JUDr. Jan Fendrych přeložen kvýkonu funkce soudního exekutora do obvodu Obvodního soudu pro Prahu 2 namísto dosavadního soudního exekutora JUDr. Josefa Potočka. JUDr. Jan Fendrych tak od 15.října 2008 pokračuje ve veškerých exekučních řízeních, v nichž byl před tímto datem pověřen k provedení exekuce JUDr. Josef Potoček. O změně pověřeného soudního exekutora Okresní soud v Ústí nad Orlicí nebude vydávat žádné rozhodnutí.

Shora uvedenou listinou je tudíž prokázáno pověření žalovaného k provedneí exekuce vedené na pozdější insolvenční dlužnici-povinnou Janu Horáčkovou.

Z přehledu úkonů exekutora v exekučním řízení vedeném na povinnou Janu Horáčkovou odvolací soud zjistil, že ještě před vydáním exekučního příkazu o náhradě nákladů exekutora provedl soudní exekutor řadu úkonů směřujících ke zjištění majetku povinné, a zejména pak usnesením z 10.prosince 2012 nařídil exekuci přikázáním pohledávky dlužnice u Zuno banky a.s., a dne 18.ledna 2013 nařídil exekuci srážkami ze mzdy dlužnice.

V příkazu k úhradě nákladů exekuce č.j. 132 Ex 29876/ 09-29 ze dne 9.dubna 2013 pak žalovaný rozhodl, že náklady exekutora se určují ve Výši 7.865,-Kč. Náklady exekuce oprávněného se určují ve Výši 2.904,-Kč, přičemž náklady exekuce tvoří odměna soudního exekutora 3.000,-Kč, hotové výdaje 3.500,-Kč a DPH ve Výši 21%, celkem tedy 7.865,-Kč.

Ze shora uvedených listin nepochybně vyplývá, že ještě před zahájením insolvenčního řízení rozhodl žalovaný pravomocně o provedení exekuce srážkami ze mzdy povinné a přikázáním pohledávky u banky, a obě tato rozhodnutí vydal ještě

101 VSPI-l 328/2014 (KSPA 60 INS 1246 / 2013) předtím, než vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce, které jako vykonatelné pohledávky přihlásil do insolvenčního řízení vedeného na povinnou-insolvenční dlužnici. K tomu odvolací soud podotýká, že usnesením o nařízení exekuce Okresní soud v Ústí nad Orlicí nařídil exekuci na majetek povinné nejen kuspokojení pohledávky oprávněného a nákladů nalézacího řízení, ale i k úhradě nákladů exekuce a nákladů oprávněného, které budou v průběhu exekučního řízení stanoveny. Je tudíž prokázané, že žalovaný jako exekutor prováděl exekuční činností činnost podle exekučního řádu a nebyl v řízení nečinný.

Právní závěr soudu l.stupně, na němž postavil svůj vyhovující rozsudek, a který spočívá v tom, že pohledávky exekutora nelze v insolvenčním řízení uspokojit a uspokojit je lze jen z výtěžků exekuce v exekučním řízení samotném, neshledal odvolací soud správným, byt' si je vědom opačného rozhodnutí jiného senátu Vrchního soudu v Praze (sp.zn. 103 VSPH 111/2012), jež Však konzistentně nesdílí, stejně jak senát 102 VSPH tak senát 101 VSPH (Viz. např. rozhodnutí sp.zn. 101 VSPH 209/2011, nebo 102 VSPH 15 / 2011).

Odvolací soud vycházeje ze znění ustanovení § 87 odst. 1, § 88 odst. 1 a § 89 exekučního řádu je přesvědčen o tom, že náklady exekuce nejsou ničím jiným než náklady exekučního řízení, přičemž rozhodování o nich zákon primárně svěřuje soudnímu exekutorovi, který tak činí příkazem k úhradě nákladů exekuce.

Judikatura (např. usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 20 Cdo 5223 / 2007 ze dne 10.března 2008) dovozuje, že příkazem k úhradě nákladů exekuce soudní exekutor určuje konkrétní Výši a jednotlivé složky nákladů exekuce, aniž by stanovil způsob, kterým budou vymoženy. Příkaz je ve spojení s usnesením o nařízení exekuce exekučním titulem, který se vymáhá v exekučním řízení, v němž byl vydán (Viz. § 87 odst. 4 a § 88 odst. 1 a odst. 2 exekučního řádu), přičemž způsob provedení exekuce je stanoven v exekučním příkazu (Viz. § 47 odst. 1 a § 48 písm.f) exekučního řádu). Pouze v případě podání námitek proti tomuto příkazu některým z účastníků, jestliže jim zcela nevyhoví sám exekutor, přenas1 se rozhodování o nákladech exekuce na soud, který rozhodne o důvodnosti námitek.

Jsou-li tedy náklady exekutora pohledávkou z titulu práva na náhradu nákladů řízení, jsou v dané věci aplikovatelné i závěry právní teorie (např. Drápal L., Bureš J. a Kohl, občanský soudní řád l. komentář, I. vydání Praha: C.H. Beck, 2009 strana 1009, a judikatury, např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Cdo 238/2007 z 27.září 2007), podle nichž nárok na náhradu nákladů řízení má základ v procesním právu a vzniká na základě pravomocného rozhodnutí, které má v tomto směru konstitutivní povahu. Vpřípadě exekučního řízení se jedná o pravomocné soudní rozhodnutí, jímž je exekutorovi vůči některému z účastníků exekučního řízení přiznáno právo na náhradu nákladů exekuce, nebo-(a opakovaně to budiž zdůrazněno) o exekutorem vydaný příkaz k úhradě nákladů exekuce.

101 VSPI-l 328/2014 (KSPA 60 INS 1246 / 2013)

Podle názoru odvolacího soudu má exekutor právo na uspokojení nákladů exekuce i v případě, že v průběhu exekuce nebylo kuspokojení pohledávky oprávněného nic vymoženo, když exekutor je v podstatě honorován za to, že byl exekucí pověřen. Názor, že náklady exekuce mohou být vyčísleny až po jejím skončení a že exekutor má nárok na náhradu nákladů exekuce jen v případě, že na uspokojení pohledávky oprávněného něco vymůže, z exekučního řádu, ani z vyhl.č. 330 / 2001 Sb. nevyplývá.

Shora uvedený právní závěr by obstál i Vpřípadě, že by příkaz kúhradě nákladů exekuce vydaný exekutorem nenabyl právní moci proto, že by bylo možné dovodit, že toto rozhodnutí je rozhodnutím, kterým se exekuce provádí, což zapovídá § 109 odst. 1 písm. c) IZ, a na spornou pohledávku by bylo třeba pohlížet jako na pohledávku nevykonatelnou, nebot' i v takovém případě jde o pohledávku existující, která se uspokojí v insolvenčním řízení z důvodů shora uvedených.

Ztěchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu l.stupně změnil a žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 202 odst. 1 IZ, podle něhož ve sporu o pravost, Výši nebo pořadí pohledávky, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci. To nepochybně platí i ve sporu o pravost, výši nebo pořadí vykonatelné pohledávky.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu V Hradci Králové, pobočka V Pardubicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která V rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 4.září 2014

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dominika Dančová