101 VSPH 307/2017-101
40 ICm 287/2016 101 VSPH 307/2017-101 (KSHK 40 INS 8950/2015)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: BHJ správci, v.o.s., IČO 28860098, sídlem Divišova 882/5, Hradec Králové, insolvenční správce dlužníka Libora anonymizovano , zast. Mgr. Evou Kutílkovou, advokátkou, sídlem Veselí č. p. 140, proti žalovaným: 1) Alena anonymizovano , anonymizovano , 2) Václav anonymizovano , anonymizovano , oba bytem Havlíčkova 364, Častolovice, zast. JUDr. Josefem Moravcem, advokátem, sídlem Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, za účasti Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové, sídlem Zieglerova 189, Hradec Králové, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, o odvolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 40 ICm 287/2016-71, ze dne 14. prosince 2016,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 40 ICm 287/2016-71 ze dne 14. prosince 2016 se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradu nákladů odvolacího řízení 5.320 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Evy Kutílkové.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem určil, že je neúčinná smlouva uzavřená mezi dlužníkem a žalovanými dne 7. 3. 2014 o zřízení věcného břemene-služebnosti užívání nemovitostí isir.justi ce.cz 40 ICm 287/2016 (KSHK 40 INS 8950/2015) ve vlastnictví dlužníka uvedených v bodě I. výroku ve prospěch žalovaných, a žalované uznal povinnými zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení a státu soudní poplatek ve výši 5.000 Kč (body II. a III. výroku).

Při svém rozhodování vyšel soud I. stupně ze zjištění, že:

-smlouvou ze dne 7. 3. 2014 dlužník ve prospěch žalovaných, kteří jsou jeho rodiči, zřídil věcné břemeno užívání nemovitostí ve vlastnictví dlužníka, a to pozemku, jehož součástí je stavba č. p. 364 zapsané v katastru nemovitostí na LV č. 1100 (dále jen nemovitosti), -podle smlouvy vzniklo žalovaným právo užívat ve smlouvě označené nemovitosti v plném rozsahu pro vlastní potřebu a bydlení, a to bezúplatně, -právní účinky vkladu věcného břemene do katastru nemovitostí nastaly ke dni 7. 3. 2014, ve stejný den, tedy 7. 3. 2014, zřídil dlužník stejné věcné břemeno ve prospěch své manželky, a to na pozemcích a domu č. p. 444 v Častolovicích, a to rovněž bezúplatně, -na nemovitostech vázne ještě zástavní právo ve prospěch věřitelů dlužníka, a to České spořitelny, a.s. a PERFECT INVEST, a.s., která vázla na nemovitostech ještě předtím, než dlužník bezúplatně zřídil bezplatné právo užívání nemovitostí žalovanými, a po uzavření smlouvy o věcném břemenu se žalovanými byla do katastru nemovitostí vložena ještě další zástavní práva smluvní s účinky vkladu ke dni 3. 3. 2014 a ke dni 5. 6. 2014, -podle znaleckého posudku obvyklá cena nemovitostí vzhledem k věcným břemenům a nájemní smlouvě je stanovena na 200.000 Kč, přičemž porovnávací cena bez věcných břemen je kolem 2,300.000 Kč, -dlužník v roce 2010 dům č. p. 364 zrekonstruoval a podle smlouvy o dílo na tuto rekonstrukci vynaložil ze svého 260.737,50 Kč a za montáž a dodávku plastových oken pak 189.887 Kč, -dne 4. 3. 2014 první žalovaná uzavřela s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o úvěru ve výši 600.000 Kč, jenž je ve smlouvě uveden jako úvěr neúčelový, úvěr spořitelna vyplatila první žalované 4. 3. 2014, dne 5. 3. 2014 první žalovaná vybrala v hotovosti ze svého účtu 600.000 Kč, které však 10. 3. 2014 vložila v plném rozsahu zpět na svůj účet a následně 11. 3. 2014 vybrala hotovost ve výši 500.000 Kč a 14. 3. 2014 pak ještě vybrala dalších 100.000 Kč.

Na základě těchto zjištění a po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba je důvodná. S ohledem na to, že ve smlouvě o zřízení služebnosti uzavřené mezi dlužníkem a žalovanými je výslovně uvedeno, že toto věcné břemeno užívání dlužník ve prospěch žalovaných zřizuje bezúplatně, soud neuvěřil tvrzení první žalované o tom, že úvěr ze dne 4. 3. 2014 první žalovaná použila jako úplatu za zřízení věcného břemene. Vycházel přitom z výpovědi první žalované, z níž zjistil, že úvěr si vzala asi 5 nebo 6 let poté, kdy si dům s pozemkem od nich syn odkoupil. Uvedla, že synovi dali z úvěru 480.000-500.000 Kč, aby dům dal do kupy a mohli tam bydlet a aby v domě dožila. Dále uvedla, že synovi dali 480.000 Kč za to, že syn na vlastní náklady zrekonstruoval dům, který zateplil a dal do něj nová okna, aby tam mohli bydlet. Poté uvedla, že si nepamatuje, zda dům č. p. 364 synovi darovali nebo mu ho prodali. Druhý žalovaný uvedl, že dům dlužníkovi darovali v roce 2003, neboť syn chtěl stavět a neměl žádné peníze. 40 ICm 287/2016 (KSHK 40 INS 8950/2015)

Už při darování mluvili o tom, že chtějí v domě dožít, dům potřeboval zateplit, a proto mu dali peníze na zateplení někdy v roce 2012 a výslovně uvedl, že syn chtěl finanční prostředky na zateplení domu, a tak mu peníze dali na toto zateplení.

Z insolvenčního spisu sp. zn. 40 INS 8950/2015, v němž je řešen úpadek syna žalovaných, soud zjistil, že insolvenční řízení bylo zahájeno 3. 4. 2015 k návrhu zajištěného věřitele-České spořitelny, a.s. Tento zajištěný věřitel má splatnou pohledávku ve výši 905.966 Kč, dalším věřitelem je PERFECT INVEST, a.s. s pohledávkou 5,610.000 Kč. Jde o zajištěné věřitele dlužníka, v jejichž prospěch vázne na nemovitostech zástavní právo k zajištění jejich pohledávek vůči dlužníku. Zjistil dále, že před uzavřením sporné smlouvy o zřízení práva užívání domu ve prospěch žalovaných měl dlužník věřitele se splatnými pohledávkami, a to Petra Micheru, GE Money Bank, a.s. a Šnajdr Bohemia, a další jeho závazky byly splatné v červnu až říjnu 2014. Pohledávka České spořitelny, a.s. pak byla splatná 1. 1. 2014 a pohledávka věřitele PERFECT INVEST, a.s. byla splatná 5. 6. 2014. Také další přihlášené pohledávky vznikly v době před datem zřízení práva věcného břemene užívání nemovitostí ve prospěch žalovaných. V době jeho zřízení pozemek s domem byl již zatížen zástavními právy k zajištění pohledávek věřitelů dlužníka a tato skutečnost, stejně jako věcné břemeno bezplatného užívání nemovitosti žalovanými, způsobilo, že se tím podstatně snižuje cena, za niž nemovitosti dlužníka takto zatížené věcnými právy lze zpeněžit a uspokojit z nich pohledávky věřitelů v rozsahu, v jakém by je bylo možno zpeněžit bez zatížení věcnými právy.

Soud neuvěřil výpovědi žalovaných o tom, že by částky jimi vybrané z účtu, na nějž banka poslala poskytnutý úvěr, byl použit na úplatné zřízení práva věcného užívání nemovitostí s ohledem na to, že ve smlouvě o zřízení věcného břemene ze 7. 3. 2014 je výslovně uvedeno, že jde o bezúplatné věcné břemeno. Navíc žalovaní tvrdili, že peníze z úvěru použili na to, aby zaplatili dlužníkovi náklady na rekonstrukci domu, kterou učinil ovšem již 4 roky předtím, takže pokud z poskytnutého úvěru něco plnili dlužníkovi, nebylo to na zřízení věcného břemene, které bylo sjednáno jako bezplatné. Výpovědi žalovaných vyhodnotil jako nepřesvědčivé a vzájemně si odporující, neboť žalovaná ve výpovědi uvedla, že něco z peněz dali synovi před rekonstrukcí, pak si brali úvěr, což je vše v rozporu s jejím tvrzením, že právě úvěr z roku 2014 měl sloužit jako platba za věcné břemeno. Žalovaný ve výpovědi uvedl, že syn použil 480.000 Kč na zateplení, ale zároveň uvedl, že měli půjčku na rekonstrukci, a že se rekonstrukce financovala v letech 2012 a 2013. Přitom bylo prokázáno, že rekonstrukci prováděl dlužník v roce 2010, takže nepochybně cenu rekonstrukce musel zaplatit již v roce 2010, jak vyplývá ze smlouvy o dílo uzavřené s B. Malátkem.

Na základě těchto zjištění dospěl soud I. stupně k závěru, že sporná smlouva je smlouvou neúčinnou podle § 240 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona (dále jen IZ), neboť dlužník ji uzavřel v době, kdy byl v úpadku. Šlo o plnění ve prospěch osob blízkých, takže zákon předpokládá existenci úpadku dlužníka, který nebyl žalovanými vyvrácen. Navíc z důkazů vyplývajících přímo z insolvenčního spisu je prokázáno, že spornou smlouvu dlužník se žalovanými uzavřel v době, kdy měl již více závazků ve značné výši, které nikdy nesplatil. Dovodil, že spornou smlouvu nelze podřadit pod ustanovení § 240 odst. 4 písm. c) IZ, tedy že by poskytnutým plněním bylo 40 ICm 287/2016 (KSHK 40 INS 8950/2015) vyhověno ohledům slušnosti, i s přihlédnutím k tomu, že dlužník podobně zatížil dne 7. 3. 2014 věcným břemenem užívání další rodinný dům č. p. 216 v Častolovicích ve prospěch své manželky. Výroky o nákladech řízení a soudním poplatku odůvodnil úspěchem žalobce ve věci samé podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a povinnost žalovaných zaplatit soudní poplatek vyplývá z § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích, neboť žalovaní neměli ve věci úspěch a žalobce je ze zákona od placení soudního poplatku v incidenčních sporech osvobozen.

Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včas odvolání, v němž zejména uvedli, že na nedostatek protiplnění nelze bez dalšího usoudit z toho, že ve smlouvě o zřízení věcného břemene je uvedeno, že se věcné břemeno zřizuje bezúplatně. Z listinných důkazů předložených žalovanými vyplývá, že dlužník v roce 2010 provedl rekonstrukci domu, jehož se věcné břemeno týká, a že o 4 roky později žalovaní uzavřeli s Českou spořitelnou, a.s. smlouvu o úvěru, podle které banka jim poukázala na účet 600.000 Kč, a to v době, kdy s dlužníkem uzavřeli smlouvu o zřízení věcného břemene. Z úvěru plnili dlužníkovi na základě dohody o tom, že věcné břemeno bude zřízeno jako protihodnota za to, že mu budou refundovat náklady na rekonstrukci domu. Žalovaní prokázali, že z poskytnutého úvěru dlužníkovi předali 480.000 Kč, a nesouhlasí proto s hodnocením jejich výpovědi soudem jako výpovědí účelových. Neměli povědomí o majetkové situaci dlužníka a nelze jim klást za vinu nekalý úmysl z jejich strany. Jelikož zřízení věcného břemene není úkonem bez přiměřeného protiplnění, nelze jej podřadit pod § 240 IZ, neboť žalovaní prokázali, že za zřízení věcného břemene poskytli dlužníkovi 480.000 Kč a nebylo zjištěno nic o tom, že by toto protiplnění nebylo přiměřené. Za nesprávnou považují citaci § 242 IZ upravujícího úmyslně zkracující úkony dlužníka, neboť žádný takový úmysl prokázán nebyl a žalovaní navrhovali výslech dlužníka, což soud I. stupně odmítl. Nesouhlasí rovněž s neodůvodněným závěrem soudu I. stupně, že spornou smlouvu nelze podřadit pod § 240 odst. 4 písm. c) IZ, protože slušností je nechat rodiče bydlet ve svém domě, nikoliv zřizovat pro ně břemeno. Mají za to, že je právě obvyklé, že i vztahy mezi nejbližšími příbuznými jsou upraveny smlouvami, zejména pokud jde o smluvní úpravu práva dožití pro rodiče v domě, který původně vlastnili. Navrhli proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Žalobce i státní zastupitelství navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil z důvodů v něm uvedených.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaných není důvodné.

Zjištění dovozená soudem I. stupně z provedených důkazů jsou spolehlivým podkladem pro závěr, že sporná smlouva je právním úkonem neúčinným z důvodů uvedených v § 240 odst. 1 a 2 IZ, neboť se dlužníku za nemovitosti zatížené věcným břemenem užívání nemovitosti žalovanými nedostalo do jeho majetku žádného přiměřeného protiplnění. V této souvislosti odvolací soud odkazuje na podrobné a přesvědčivé zdůvodnění soudem I. stupně v napadeném rozsudku o tom, že žalovaní za zřízení věcného břemene užívání neposkytli dlužníku žádné peněžité 40 ICm 287/2016 (KSHK 40 INS 8950/2015) protiplnění, a to ani z poskytnutého úvěru. S hodnocením nevěrohodnosti výpovědi žalovaných se odvolací soud se soudem I. stupně bez výhrad ztotožňuje.

Žalovaní nenavrhli žádný důkaz k vyvrácení zákonné domněnky toho, že v době uzavření sporné smlouvy, co smlouvy mezi osobami blízkými, dlužník nebyl v úpadku a soud I. stupně správně k této skutečnosti vzal v úvahu i listiny založené ve vlastním insolvenčním spisu, zejména skutečnosti vyplývající z přihlášek věřitelů dlužníka do insolvenčního řízení.

Také námitka žalovaných, že sporná smlouva není právním úkonem bez přiměřeného protiplnění, neboť jejím uzavřením bylo vyhověno ohledům slušnosti ve smyslu § 240 odst. 4 písm. c) IZ, není důvodná.

Ohledy slušnosti užité v § 240 odst. 4 písm. c) IZ představují výjimečný korektiv základní definice jednání bez přiměřeného protiplnění jako jednání neúčinného. Aby došlo k potlačení této základní definice, a tedy k potlačení společného zájmu dlužníkových věřitelů a k upřednostnění individuálního zájmu osoby mající z neúčinného jednání dlužníka prospěch, musí být splněny nejméně tyto předpoklady:

Projev slušnosti musí být projev svobodný a prostý jakýchkoliv přímých vnějších tlaků, ať již sociálních, nebo v daném případě ekonomických. Tento pojem musí být také posuzován s ohledem na dobu, v níž byl učiněn sporný úkon. Konkrétně v dané věci by bylo možno zřízení bezplatného užívání nemovitostí dlužníka žalovanými podřadit pod projev slušnosti , pokud by k takovému úkonu došlo v době, kdy žalovaní nemovitosti dlužníku darovali eventuálně prodali, což se nestalo. Ke zřízení bezplatného věcného břemene užívání nemovitostí žalovanými došlo nejen řadu let poté, kdy je dlužník získal do svého vlastnictví od žalovaných, ale i 4 roky poté, kdy dlužník ze svého vynaložil náklady na zateplení domu a výměnu oken, a k uzavření sporné smlouvy došlo v době, kdy měl dlužník řadu věřitelů s vysokými peněžními pohledávkami. To, že si dlužník byl v roce 2014 vědom toho, že není schopen vysoké dluhy splácet, a že mu hrozí exekuční eventuálně insolvenční řízení vyplývá i z toho, že stejné bezplatné právo užívání zřídil ve prospěch své manželky v jiné své nemovitosti v Častolovicích.

Pojem ohledu slušnosti použitý v § 240 odst. 4 písm. c) IZ je tak vždycky třeba vykládat tak, že poskytnuté plnění dlužníkem, v dané věci bezplatné užívání nemovitostí v podobě věcného břemene váznoucího na nemovitosti, musí vyhovovat těmto ohledům jak ve vztahu k žalovaným, tak i ve vztahu k dlužníkovi, s přihlédnutím k jeho majetkovým poměrům a k výši jejich dluhů v době zřízení bezplatného věcného břemene, přičemž je evidentní, že plnění poskytnuté dlužníkem žalovaným podle smlouvy o zřízení věcného břemene nebylo přiměřené jeho majetkovým poměrům s ohledem na výši jeho dluhů v době uzavření sporné smlouvy.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil podle § 219 o.s.ř., včetně akcesorických výroků o nákladech řízení a o soudním poplatku, neboť náhradu nákladů řízení byla žalobci přiznána 40 ICm 287/2016 (KSHK 40 INS 8950/2015) ve správné výši a povinnost žalovaných zaplatit soudní poplatek vyplývá ze zákona o soudních poplatcích.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl v odvolacím řízení ve věci úspěch a má proto proti žalovaným právo na náhradu nákladů řízení. Přiznaná náhrada zahrnuje náklady, jež žalobci vznikly v souvislosti se zastoupením advokátkou, a to paušální odměnu advokáta ve výši 3.100 Kč za jeden úkon právní služby podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., dále 300 Kč režijní paušál advokáta podle § 13 téže vyhlášky, úhradu cestovních výdajů spojených s účastí advokátky žalobce na odvolacím jednání ve výši 1.320 Kč a náhradu za promeškaný čas ve výši 600 Kč podle § 14 odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.

Poučení: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 7. prosince 2017 JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela