101 VSPH 292/2017-417
190 ICm 2936/2013 101 VSPH 292/2017-417 (MSPH 90 INS 13726/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina v právní věci žalobců: a) Ruslan anonymizovano , anonymizovano , bytem Královopolská 18, Brno, b) Josef anonymizovano , anonymizovano , bytem Královopolská 18, Brno, oba zastoupeni Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou, sídlem Cihlářská 19, Brno, proti žalovanému: Advokátní kancelář Zrůstek, Lůdl a partneři, v.o.s., IČO 25589644, sídlem Doudlebská 1699/5, Praha 4, adresa pro doručování: Orlík 36, Brno, insolvenční správce dlužníka BAUSTAV ing., s.r.o., za účasti vedlejšího účastníka na straně žalovaného: Otakar anonymizovano , anonymizovano , bytem Loretánská 3, Praha 1, doručovací adresa: K Cementárně 66, Praha 5, o vyloučení nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. února 2017, č.j. 190 ICm 2936/2013-34

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 190 ICm 2936/2013-334 ze dne 15. února 2017 se mění tak, že se ze soupisu majetkové podstaty dlužníka BAUSTAV ing., s.r.o., vylučují tyto nemovitosti:

-bytová jednotka č. 1715/21, rozestavěný byt, nacházející se v budově č. p. 1715, bytový dům v části obce Smíchov, ležící na pozemku parcele č. 485 zastavěná plocha a nádvoří, -spoluvlastnický podíl o velikosti id. 5012/100000 vzhledem k celku na společných částech budovy č. p. 1715 bytový dům v části obce Smíchov ležící na pozemku parcely č. 485 zastavěná plocha a nádvoří isir.justi ce.cz 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011)

-spoluvlastnický podíl o velikosti id. 5012/100000 na pozemku parcely č. 485 zastavěná plocha a nádvoří, -bytová jednotka č. 1715/22, rozestavěný byt, nacházející se v budově č. p. 1715 bytový dům v části obce Smíchov ležící na pozemku parcely č. 485 zastavěná plocha nádvoří, -spoluvlastnický podíl o velikosti 5012/100000 vzhledem k celku na společných částech budovy č. p. 1715 bytový dům v části obce Smíchov ležící na pozemku parcely č. 485 zastavěná plocha a nádvoří, -spoluvlastnický podíl o velikosti id. 5012/100000 na pozemku parcely č. 485 zastavěná plocha a nádvoří, vše Katastrálním úřadem pro hl. město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, zapsáno v katastru nemovitostí pro katastrální území Smíchov, obec Praha, okres hl. město Praha. II. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni zaplatit žalobcům společně a nerozdílně na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobců Mgr. Petry Hrachy částku 100.687,90 Kč. Odůvodnění

Městský soud v Praze jako soud I. stupně ve výroku uvedeným rozsudkem zamítl žalobu s návrhem, aby vyloučil ze soupisu majetkové podstaty dlužníka bytovou jednotku č. 21 a č. 22 a spoluvlastnické podíly na společných částech budovy čp. 1715 a na pozemku č. parc. 485, blíže indentifikované v bodech I. a II. rozsudku (dále jen byty), pod bodem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalobce uznal povinným zaplatit státu náhradu nákladů řízení 15.474 Kč (bod III. výroku).

Při svém rozhodování vyšel soud I. stupně ze zjištění, že insolvenční řízení proti dlužníku bylo zahájeno 3.8.2011, usnesením z 2.8.2012 soud rozhodl o prohlášení konkursu na majetek dlužníka a insolvenčním správcem ustanovil žalovaného. Ten doručil žalobcům dne 5.8.2013 oznámení o soupisu bytů do majetkové podstaty dlužníka a vyzval je k podání vylučovací žaloby, kterou žalobci podali včas. V žalobě tvrdili, že jsou podílovými spoluvlastníky bytů na základě kupní smlouvy, kterou uzavřeli 5.4.2013 se společnosti AMBRELA ART, s.r.o. (dále jen AMBRELA) a jako podíloví spoluvlastníci bytu jsou zapsáni v katastru nemovitostí, přičemž účinky vkladu jejich vlastnického práva nastaly 24.4.2013. Prodávající byl v době uzavření kupní smlouvy v katastru nemovitostí zapsán jako vlastník bytů. Kupní cenu dohodnutou v kupní smlouvě žalobci prodávajícímu zaplatili z poskytnutého hypotečního úvěru od Hypoteční banky, a.s.

Žalovaný sepsal byty do soupisu majetkové podstaty dlužníka s tím, že dlužník je stále jejich vlastníkem, protože všechny kupní smlouvy uzavřené ohledně bytů jsou smlouvami absolutně neplatnými, což platí již o v pořadí první kupní smlouvě ze dne 9.6.2011, kterou dlužník byty prodal společnosti Czech Inc., a.s. (dále jen Czech), a stejně to platí i pro kupní smlouvu z 19.6.2012, kterou tato 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) společnost prodala byty společnosti AMBRELA. To, že žalobci nabyly byty od nevlastníků, vyplývá již z toho, že v pořadí první kupní smlouva je smlouvou neurčitého obsahu, neboť nemá podstatné náležitosti smlouvy stanovené v § 6 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů a k převodu bytů nedala před uzavřením druhé kupní smlouvy souhlas dozorčí rada společnosti Czech, navíc jde o smlouvy neplatné podle § 37 a 39 obč. zákoníku platného do 1.1.2014.

Po zhodnocení provedených důkazů a zjištění z nich dovozených, dospěl soud I. stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Dovodil sice, že kupní smlouva z 9.6.2011, jejímž účastníkem byl dlužník, není smlouvou absolutně neplatnou pro nedostatek zákonných náležitostí uvedených v § 6 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů, neboť listiny tam uvedené sice nebyly přiloženy ke smlouvě jako příloha pro účely jejich zápisu do katastru nemovitostí, nicméně tyto náležitosti jsou uvedeny přímo ve smlouvě samotné. Stejně tak dovodil, že neplatnost v pořadí druhé kupní smlouvy mezi prodávajícím Czech a AMBRELA jako kupující nelze dovozovat z toho, že dozorčí rada společnosti nedala souhlas k takovému prodeji, a to s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu o tom, že nedostatek souhlasu dozorčí rady není důvodem pro neplatnost smluv o převodu nemovitostí. Současně však dospěl k závěru, že všechny kupní smlouvy ohledně převodu bytů, a to smlouva, kterou uzavřel 9.6.2011 dlužník se společností Czech a v pořadí druhá kupní smlouva ze dne 19.6.2012 uzavřená mezi prodávající společností Czech a kupující společností AMBRELA, jsou smlouvy absolutně neplatné, stejně jako kupní smlouva z 15.4.2013, kterou byty do vlastnictví nabyli žalobci, a to podle § 37 a § 39 občanského zákoníku platného do 1.1.2014 (dále jen obč.z.). Dále dovodil, že žalobcům není na místě poskytnout ochranu dobré víry při uzavírání kupní smlouvy z 15.4.2013, neboť byly zjištěny skutečnosti, prokazující, že žalobci nebyli v dobré víře o tom, že byty kupují od vlastníka.

K odůvodnění tohoto právního závěru nejprve soud I. stupně uvedl, že žalovaný a vedlejší účastník prokázali simulaci při uzavírání kupních smluv o převodu bytů, a to jak na straně dlužníka, tak společností Czech i AMBRELA, a v neposlední řadě i žalobců s tím, že těmito smlouvami byly byty vyvedeny z majetkové podstaty dlužníka bez adekvátního protiplnění. Poukázal na to, že stejný den, ve který žalobci uzavřeli se společností AMBRELA kupní smlouvu o převodu bytů, uzavřeli se společností ELNAKO EU, a.s. smlouvu o budoucí kupní smlouvě a smlouvu o pronájmu bytů, podle které tato společnost byty také po určitou dobu užívala. Dále zdůvodnil svůj závěr o nedůvodnosti žaloby doslovně (bez jazykových a gramatických oprav odvolacím soudem) takto:

Z přílohového spisu: sp. zn. 190 ICm 2674/2013, a z účasnické výpovědi jednatele dlužníka Otakara anonymizovano , má soud za prokázané, že společnost Czech Inc. a.s. nikdy nedisponovala finančním kapitálem umožňující koupi bytových jednotek, že dlužník žádné peníze na úhradu cen neobdržel a nebyly mu předány akcie společnosti Czech Inc., které umožňovaly kontrolu nad prodejem bytu v majetku Czech Inc. Tehdejší předsedkyně představenstva Hana Juřenová, která za kupujícího Czech Inc. podepisovala předmětné kupní ceny, je dlouholetá známá Otakara anonymizovano . Dlužník se nepokusil kupní ceny vymáhat, dokonce ani nezaslal písemnou výzvu k placení kupní ceny. 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011)

Dluh mezi BAUSTAV ing. a Czech Inc. z 2. 6. 2011, mezi dlužníkem a prvním kupujícím, měl být zaplacen prostřednictvím zprostředkovatele společnosti Safas s.r.o. Do úschovy zprostředkovatele však peníze zaplaceny nebyly, protože kupující nikdy neměl skutečný úmysl za předmětné byty kupní ceny zaplatit, ani mu to finanční situace neumožňovala. Jediným smyslem celé akce bylo naoko vyvést byty z vlastnictví dlužníka a z dosahu věřitelů a insolvenčního správce.

Tuto skutečnost má soud za prokázanou výslechem svědka Pavla Nekováře, který byl v letech 2009 až 2013 jednatelem společnosti SAFAS, podnikající ve stavebnictví. Svědek potvrdil, že žádná kupní cena na účet společnosti Safas složena nebyla, a ani neučinil žádné kroky pro výplatu peněz pro prodávajícího, tedy dlužníka. Dlužníka znal jako zadavatele zakázek pro stavební firmu STAFAS, která s ní dlouhodobě spolupracovala. Stejně tak znal jako kamaráda i Otakara anonymizovano ml., tedy vedlejšího účastníka.

Ani v případě kupní smlouvy z 9. 6. 2011 ani z 19. 6. 2011 mezi Czech Inc. a AMBRELA nebyly na účet společnosti Safas složeny žádné peníze. A nebyly podniknuty žádné kroky pro jejich vymáhání. Potvrdil, že jej při uzavírání druhých smluv, tedy 19. 6. 2012 oslovila Hana Juřenová, odvolávala se na to, že zná pana anonymizovano . To, že by mělo být v září podle výpisu z účtu společnosti Czech Inc. dvěma převody dne 20. 9. 2012 převedeno dvakrát 6, 726. 000,-Kč Safas s. r. o., vyvrátil, to že by Safas takovouto peněžní částku na účtu měl, nemohl ji tak ani převádět. Což se dá ověřit výpisem z účtu. Takové zůstatky ani na převodu z účtu Safas mít nemohli.

Uvedl, že ani Otakaru anonymizovano coby společníkovi BAUSTAV nebyla nikdy v hotovosti placena částka 10, 050. 000,-Kč. Takovou částku v životě neviděl, ani nepředával.

Sice potvrdil, že pokud byly svěřenecké smlouvy uzavřeny písemně, podepisoval je svědek; nevyloučil, že je podepsal, nezajímal se o jejich obsah. Domníval se, že pan anonymizovano chtěl, aby se byty při prodeji neukradly, pokud by nebyl zápis v katastru nemovitostí v pořádku, měly být peníze původně složeny u společnosti Safas. O problémech dlužníka a o tom, že na konec skončil v konkurzu, nevěděl. Když poslední zakázku dělal pro dlužníka právě ohledně rekonstrukce bytu na Smíchově. Za ni dostal řádně zaplaceno.

Společnost Safas nebyla závislá na zakázkách od dlužníka. Neobdržel za zprostředkování převodu ani on jako fyzická osoba žádné peníze. Svou výpověď ze dne 4. 9. 2014 pak svědek doplnil, při posledním jednání dne 15. 2. 2017, při tom svědek potvrdil svou předchozí výpověď, s tím, že svěřeneckou smlouvu skutečně podepsal. Podepsal zřejmě i pověření ze dne 18. 12. 2012, jímž pověřil pana Němečka k uložení finančních prostředků na účet prodávajícího, číslo účtu 71092990001/5500.

Svědek vysvětlil, proč neznámou osobu pana Němečka dne 18. 12. 2012 pověřil za Safas vložením finančních prostředků určených svěřeneckou smlouvou 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) ze dne 19. 6. 2012 tak, že je možné, že podepisoval listiny, které nečetl, jiná vysvětlení nemá. Setrval však na tvrzení, že tyto peníze 13, 452. 000,-Kč Safas nikdy neměla, a nemohla je tak poskytnout. Výslech svědka Nekováře tak potvrzuje simulaci prodeje předmětných nemovitostí. Dlužník společnost Czech Inc. je pak následně prodává společnosti AMBRELA.

Z výpisu z účtu společnosti Czech Inc. a. s., č. 7109299001 u společnosti Reiffeisen bank a. s., číslo spisu je 192, má soud za prokázané, že 20. 09. 2012 sice došlo ke dvěma vkladům s uvedením vkladatele Safas s. r. o. v hotovosti 6,726 000,-Kč, a následně k převodu částky 13, 452 000,-Kč na účet č. 838119687, téhož dne několik minut poté. Tedy ke zcela formálnímu vkladu a výběru hotovosti shora uvedených částek téhož dne 20. 9. 2012 v řádech tisíc maximálně deset tisíc Kč. Z tohoto výpisu z účtu má soud za prokázané, že se jednalo o simulovaný úkon, vklad a okamžitý výběr neměl zde jakéhokoliv smyslu krom zádní věrohodnosti převodních na svěřenecké smlouvy, jejíž účastníky byly společnost Czech, Safas, AMBRELA a dlužník.

Z oplnění zprávy Raiffeisen bank ze dne 5. 12. 2016 č. l. 195 spisu, má soud za prokázané, že dne 20. 9. 2012 peníze v 10:49 hodina a 10:51 hodin ve výši dvakrát 6,726.000,-Kč skládal Petr Němeček, a následně v 10:56 hodin je vybírala Hana Juřenová. Převod na účet Hořejší nábřeží 11 na společnost Czech Inc. č. 7109299001/5550; šlo tedy bezpochyby o simulovaný úkon, ve snaze budit dojem realizace svěřenecké smlouvy.

Z vyjádření Ing. Petra Pohla, Ph. D. ze dne 13.09 2016 a úředního záznamu podání vysvětlení Policii ČR, místní oddělení Podolí, č. j. KRPA-372014-1/PŘ-2016-001412 ze dne 12. 9. 2016 má soud za prokázané, že došlo ke ztrátě soudního spisu kolegou znalce Marcelem Slukou dne 12. 9. 2016, který zapomněl soudní spis na střeše vozidla, tento již nalezen nebyl. Bylo nutno provést jeho rekonstrukci.

Ze znaleckého posudku č. 136/1311/2006 zadaného soudem, znalce Ing. Petra Pohla, Ph. D. ze dne 9. 9. 2016 a z výslechu znalce při jednání konaném dne 11. 11. 2016 má soud za prokázanou obvyklou cenu předmětných nemovitostí ke dni 15. 4. 2013, tedy ke dni uzavření kupních smluv mezi společností AMBRELA a žalobci. Kdy po osobní prohlídce nemovitostí a seznámení se spisem znalci uvedli, že tržní hodnota bytové jednotky č. 1715/21 včetně spoluvlastnického podílu na domě a pozemku činila 6,060.000,-Kč u bytové jednotky č. 1715/22 včetně spoluvlastnického podílu na domě a pozemku 6,520.000,-Kč. Tedy převody z AMBRELA na žalobce dne 15. 4. 2013 kupními smlouvami i při prodeji bytových jednotek v Praze 5 a okolí v roce 2013, byly provedeny v úrovni obvyklé výše v rozmezí plus mínus 10% (deset procent), vzniklý rozdíl ve výši 5,580.000,-Kč pod obvyklou úrovní nebyl vysvětlen.

Při tom znalci přihlédli ke skutečnosti, že bytové jednotky nebyly kolaudovány, tzn., že se v nich nemůže bydlet. Vzhledem k tomu, že na jejich rekonstrukci nebylo vydáno řádné stavební povolení, mají však za to, že kolaudace může proběhnout bez problémů, proto bylo přihlédnuto k její nrexistenci a sníženy kupní ceny o 10% (deset procent). Obě bytové jednotky lze přirovnat k provozuschopnému novému 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) autu bez technické kontroly, jedná se o odhad znalců. Při prohlídce obě bytové jednotky byly stavebně technicky dokončeny, nevykazovaly žádné znaky, pro něž by nebylo možné je kolaudovat, byly technicky dokončeny. Na doložené fotodokumentaci nebylo datum 15. 4. 2013, kdy byly prodány, ale z těchto listin doložený stav nebyl úplně identický jako dnešní. Následně byly technicky dokončeny a bylo možno je využívat.

Z výslechu Luďka anonymizovano , nar. 1971, jako svědka, soud zjistil, že je spoluvlastníkem dlužníka společně s otcem, třetím vlastníkem byl jeho bratr Otakar anonymizovano . Takto u bytového družstva zakoupili sporné bytové jednotky, a předmětem části dlužníka byla rekonstrukce domů. Jeho bratr Otakar anonymizovano sestavoval majetek firmy včetně převodu bytových jednotek, staral se o technickou stránku, vše však s bratrem konzultovali. Nemá však poznatky ohledně převodu majetku. Pamatuje si však na schůzku v nákupním centru Flóra s panem Kacetlem, kdy mu bylo vyhrožováno, aby se s bratrem o bytové jednotky dále nezajímali. Otakarův mladší bratr svědkovi svěřil kontrolu na firmou AMBRELA, jíž byl jednatelem. Vztah těchto firem k dlužníkovi byl přes Hanu Juřenovou, která byla od 2001 obchodní partnerkou dlužníka. Ve firmě ELNAKO EU a. s. je svědek pověřen technickým provozem, jedná se o novou firmu s akciemi na doručitele, jejímž jednatelem je Otakarův mladší bratr. Svědek nebyl u převodu bytových jednotek. Ohledně převodu bytových jednotek je mu známo, že byty byly užívány, neboť dle výpisu spotřeby elektřiny a vody tam byly odběry v běžné výši při normálním užívání. Neví však, za jaké období to bylo. Na podzim převodu, tedy v roce 2013, mělo bytové jednotky užívat ELNAKO EU na základě smlouvy s žalobci. Je možné, že žalobce b) pana anonymizovano viděl při předání klíčů, případně i žalobce a) pana anonymizovano . Svědek uvedl, že se snažil dosáhnout kolaudace všech bytových jednotek, k tomuto však nedošlo.

Z výslechu Radka Kacetla má soud za prokázané, že, že jej oslovil žalobce a) jako kamaráda stavaře, aby provedl rekonstrukci předmětných bytových jednotek na Smíchově přibližně v r. 2014. Pan anonymizovano jej žádá, aby svolal schůzku s panem anonymizovano , která byla nakonec realizována. Pan anonymizovano mínil, že by se s ním měli žalobci vyrovnat v částce 1,000.000,-Kč, nic bližšího si svědek nepamatuje. Ví jenom o tom, že se v domě prováděla nástavba, rekonstrukce byly provedeny, nemohlo však dojít k dokončení, protože věci byla insolvence. Ve věci je oslovil přítomný obecný zmocněnec vedlejšího účastníka Luděk anonymizovano . Svědek uvedl, že prováděl v bytových jednotkách práce za 500.000,-Kč (nové podlahy, odstranění zatékání, sádrokarton ). Práce a materiál fakturoval žalobci a panu Fedákovi.

Z výslechu Viktora Dyka soud zjistil, že za svoji společnost, jíž byl jednatelem, za společnost AMBRELA ART, zakoupil nemovitostiod své kamarádky Hany Juřenové za účelem pronájmu zahraničním známým. Svědkyně Juřenová slíbila, že ji nechá stornovat, k tomu však nedošlo. Půjčil si na byty peníze, věřitelé jej tlačili, bez kolaudace je pronajímat nemohl, pro je dále prodal za společnost AMBRELA ART žalobcům a), b), které mu z jeho pověření sehnala svědkyně Juřenová jako neznámé osoby, za situace, kdy nezařídila kolaudace, a svědek potřeboval uhradit dluhy svým věřitelům. Společnost AMBRELA ART svědek koupil prostřednictvím svědkyně Juřenové v roce 2011. Tvrzení svědka, že obě bytové jednotky koupil každou za 6, 000. 000,-Kč (něco měl z vlastních zdrojů, něco si půjčil), platil z převodu účtu, 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) soud nemá za prokázané. Třebaže svědek popsal, že čtvrtinu peněz měl vlastní a 3/4 si půjčil, toto z účtu společnosti Reiffeisen bank, a. s. nevyplývá. Svědek k tomu neuvedl nic bližšího, zda celá část byla posílána z účtu AMBRELA ART, kdy bylo vybráno, co uloženo, co posláno. Připustil, že dispoziční právo má on a svědkem je Juřenová, přestože neměla v AMBRELA ART žádnou pozici. Tedy neuvedl nic bližšího, k tomu jak mu svědkyně Juřenová zařídila platbu od žalobců. Ví, že zaplatil smluvenou částku. Její přesnou výši si nepamatuje. Z této částky vrátil peníze věřitelům, tedy peníze vybral a vrátil, poté na účtu AMBRELA ART nezůstala žádná částka. Svědek nebyl schopen doložit, komu a jaké části z věřitelů uhradil. Nic bližšího k tomu neuvedl.

Z výslechu Hany Juřenové má soud za prokázané, že nemá vztah k úpadci. Naopak Otakar anonymizovano mladší, vedlejší účastník, je osobou, která na ni podala trestní oznámení. Žalobci a), b) byli obchodní přáteli a vztah mezi nimi byl narušen kvůli předmětnému sporu. Původně však s Otakarem anonymizovano byli dlouhodobými obchodními partnery, spolupracovníky v oblasti podnikání v realitách. Půjčovala mu peníze, když výše půjček dosáhla riskantní výše. Uvedla, že zajištění těchto peněz mělo dojít převodem bytových jednotek. Otakar anonymizovano , že jí postoupí pohledávku, kterou má za společností dlužníka. Tuto pohledávku od něj koupila, když měla kupní cena zaplacena prostřednictvím započtení pohledávek dlužníka. Domluvila se tedy se svým známým Viktorem Dykem, který sehnal peníze, aby byty zaplatil. Následně mu nemohla zajistit kolaudaci, nemohl používat byty k pronájmu a pan Viktor, který si část peněz vypůjčil od ní, začal tlačit, aby jej bytů zase zbavila, neboť má prostředky od cizích lidí, kteří je chtějí zpět. Sehnala mu pak kupující, žalobce a), b), kteří si na ně vzali hypotéku. Svědkyně uvedla, že k svědkovi Dykovi má důvěrný vztah, kompletně zajišťovala pro něj, který se o finance nezajímal, prodej bytových jednotek, každou za 6, 000. 000,-Kč.

Vysvětlení svědkyně, že 3, 500. 000,-Kč dle smluv ze dne 15. 4. 2013 mělo být kvůli kolaudaci rozloženo na další platbu z mandátní smlouvy, soud nepřijal, neboť v nich tyto skutečnosti uvedeny nejsou. Mandátní smlouva je dodatečně zhotovena po ztrátě spisu soudním znalcem. Ačkoli svědkyně popřela, a to i ve své výpovědi na policii, simulaci právních úkonů, tuto má soud za prokázanou. Soud neuvěřil jejímu tvrzení, že se nejednalo o podvodné jednání, že Otakar anonymizovano podle ní chtěl pouze výhodně nakoupit byty, a ty potom prodat s velkou marží cizím filmovým štábům. A to přes vysvětlení, že Otakar anonymizovano jako vedlejší účastník začal napadat celou transakci, poté, co byly jednotky zapsány insolvenčním správcem do majetkové podstaty, protože by v případě prokázání podvodu, nemusel platit svoje závazky.

Společnost ELNAKO EU, (jako zkratka pro elektrické nákupní košíky) společně založil také s Luďkem anonymizovano , s tím, že se jedná košík se sedákem, který má vlastní pohon; měla proto dispoziční právo k účtům jak Czech Inc. a. s., tak AMBRELA ART. U Czech Inc. byla předsedkyní představenstva ve společnosti AMBRELA jevzhledem ke vztahu s panem Dykem. Obě dvě měly účty u Reiffeisen bank, a. s. a Czech Inc. navíc u Komerční banky. 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011)

Svědkyně nevysvětlila proč AMBRELA složila kupní cenu za byty do úschovy firmy Safas pro firmu Czech Inc., a následně byla okamžitě vybrána. Svědkyně nedoložila, že měla pohledávky jako fyzická osoba proti Otakaru anonymizovano kolem 6,000.000,-Kč, a ten měl následně pohledávku proti úpadci, ve výši 10,050.000,-Kč či 10,500.000,-Kč, kterou na Czech Inc. Otakar anonymizovano za 6,000.000,-Kč postoupil.

Tuto konstrukci svědkyně nijak nedoložila a její tvrzení zpochybňuje i skutečnost, že smlouvy o půjčkách mezi Czech Inc. a Otakarem anonymizovano nebyly v písemné podobě, přestože se mělo jednat o značné částky. Smlouvu o postoupení pohledávek mezi Otakarem anonymizovano , kterou uzavřela s ním, však nedoložila v poskytnuté lhůtě jeden měsíc. Ani v účetnictví dlužníka nebyly dohledány tyto doklady insolvenčním správcem. Svědkyně uvedla, že částku 2 krát 6,7 mil. Kč v hotovosti vložil na účet společnosti Czech Inc. a Safas pan Němeček na základě plné moci od statutárního orgánu pana Nekováře. Svědkyně toto řešení navrhla svědkovi Dykovi, aby tak bylo zajištěno, že převod peněz na účet Czech Inc. dojde poté, co bude AMBRELA zapsána do katastru nemovitostí jako vlastník obou bytových jednotek. Společnost Safas využila již při prvním převodu v této věci, ale v jiném případě (tam při převodu zámečku v Tróji). Insolvenční správce pak uvedl, že smlouvy č. 1715/21 ohledně této bytové jednotky má pouze kopii. Originál smlouvy má ze dne 15. 4. 2013 č. 1751/22 na bytovou jednotku.

Svědkyně potvrdila, že společnost ELNAKO EU nějaký nájem platila 2 krát nebo 3 krát v měsících duben, květen, červen 2013 za využívání předmětných nemovitostí. Potvrdila, že nedošlo ke kolaudaci, takže mandátní smlouva měla být k zajištění kolaudace. Její tvrzení však bylo takové, že společnost AMBRELA měla dostat odměnu za kolaudaci, kterou měla využít na vrácení půjčených prostředků. Toto však prokázáno nebylo. Svědkyně neví, jak byl ukončen nájem mezi ELNAKO EU a žalobcem.

Její výpověď zpochybňuje rozpor s výpovědí svědka Dyka ohledně toho, že se domníval, že peníze určené pro převod mezi AMBRELA a Czech Inc., byly vloženy na účet AMBRELA a nebyl si jist, zda z něj bylo placeno společnosti AMBRELA společností Czech Inc., zda bylo placeno převodem. Avšak svědkyně hovořila o jiném způsobu složení peněz na účet Safas, podle názoru soudu toto nelze vysvětlit pouze tím, že svědek Dyk byl bohém a věcmi se nezabýval a vše svěřil svědkyni Juřenové.

Po poučení žalobců dle § 118 odstavec 2 o.s.ř. o jiném právním názoru soudu dle něhož vzhledem ke znaleckému posudku a provedenému dokazování, nemá soud za to, že částka, která byla zaplacena za bytové jednotky byla přiměřená a žaloba je tak na zamítnutí. S tím, že předchozí tři smlouvy o převodu bytových jednotek s dlužníka na Czech Inc., z Czech Inc. na AMBRELU, z AMBRELY na žalobce se jeví jako účelové smlouvy o vyvedení majetku dlužníka, tak aby na něj nedosáhl insolvenční správce a věřitelé. Nebylo prokázáno, že nad rámec kupní ceny byla poskytnuta částka 5,000.000,-Kč.

Soud má za to, že i vzhledem k závěrům znalců a zvláště rozporům ve výpovědích svědků a výpisu z účtu Reiffeisen bank, a. s. ohledně pohybu peněz, 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) byly simulovány smluvní vztahy mezi žalobci a AMBRELOU, AMBRELOU a Czech Inc., Czech Inc. a dlužníkem. I Proto, i když nebyl žalovaný insolvenční správce jejich účastníkem, může tyto napadat, protože se jedná dle výsledku šetření soudu, o zjevně podvodné jednání za účelem vyvedení nemovitostí z majetkové podstaty dlužníka. Žalobci za bytové jednotky zaplatili o více než 5,000.000,-Kč nižší kupní cenu, než byla cena odpovídající, přestože věděli, že nejsou kolaudovány. Koupi zařídila svědkyně Juřenová, která byla účastna ve společnostech, které se převodu účastnily, či je ovládala.

Nejde o formální náležitosti smluv, nedostatek uvedení patra či nedostatk souhlasu dozorčí rady k nim, tak jak bylo uváděno shora, ale především so to, jak byly hrazeny peníze a jaká byla hodnota obchodů. Je skutečností, že Otakar anonymizovano ml. ve spisu 190 ICm 2374/2013 výslovně uvádí, že kupní smlouva mezi dlužníkem a Czech Inc. byla uzavřena vážně s úmyslem jednotky převést i za takové nízké částky, které skutečně za převod měli zaplatit. Jejich vzájemné platby měly být realizovány neprokázanou konstrukcí vzájemných zápočtů.

Proto nemá soud za to žalobci, byť získali na koupi nemovitostí hypoteční úvěr, byli v dobré víře ohledně toho, že cena nemovitosti odpovídá jejich hodnotě. Ohledně převodu č. 1 a č. 2 tyto byly převedeny za podezřelých okolností s tím, že je částečně mělo krýt nájemné ze smluv uzavíraných na období 5 až 25 let i déle. Žalobci pak museli vědět, že je samotné převody na ně jsou nestandardní za nápadně nízkou cenu a to i bez ohledu na dodatečně doloženou mandátní smlouvu. Podstatná je zejména účast svědkyně Juřenové, která jednala stále za firmu ELNAKO EU a je podepsaná na všech smlouvách.

Po tomto poučení a doplnění dokazování soudu nezbylo než na základě provedeného dokazování žalobu v plném rozsahu zamítnout. Když má zejména za to, že se žalobcům nepodařilo prokázat svoji dobrou vůli při zavření třetí kupní smlouvy. Na rozdíl od předchozích kupních smluv byly uzavírány za nápadně nevýhodných podmínek, dle znaleckého posudku, na částku o více než 5 000 000,-Kč nižší, a soud nemá za pravou dodatečně v průběhu řízení dodanou mandátní smlouva, dle níž mělo být po zajištění kolaudace doplaceno 5 000 000,-Kč, tak aby částka odpovídala znaleckému posudku. Ohledně této smlouvy má soud za prokázané, že realizovaná nikdy nebyla, protože ke kolaudaci nedošlo, přesto byly nemovitosti firmou ELNAKO EU používány a bylo za ně placeno nájemné, jak svědčí zprávy dodavatelů energií a o jejich užívání. Proto má soud za to, že byly nemovitosti oprávněně zapsány do majetkové podstaty dlužníka.

Právně byla věc posouzena podle ustanovení § 3028 odstavec 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného 1. 1.2014, tak, že vznik práv a povinnosti právního poměru týkající se práv osobních a věcných vzniklé před nabytím účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních právních předpisů. Těmito předpisy je zejména ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen OZ), a ustanovení obchodního zákoníku zákona č. 513/1991 Sb. (dále jen obch. z.) v tehdy účinném znění. 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011)

Podle ustanovení § 111 zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona, dále jen IZ) je dlužník povinen zdržet se od okamžiku, kdy nastaly účinky spojené se zahájením insolvenčního řízení nakládání s majetkovou podstatou a majetkem, který do něj může náležet, pokud by mělo jít o podstatné změny ve skladbě, využití nebo určení tohoto majetku, nebo o jeho nikoliv zanedbatelné zmenšení. Právní úkony, které učinil dlužník v rozporu s těmito omezeními, jsou vůči věřitelům neúčinné.

Podle ustanovení § 217 odstavec 1, § 218 a § 220 IZ žalovaný jako insolvenční správce dlužníka zapsal předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka. Podle ustanovení 224 odstavec 1 IZ vyrozuměl o soupisu nemovitostí žalobce a) a b), a ti včas ve lhůtě 30-ti dnů podle ustanovení § 225 odstavec 1IZ podali vylučovací žalobu, a ve lhůtě dle ustanovení § 225 odstavec 2 30-ti dnů ode dne, kdy bylo doručeno žalobcům vyrozumění o soupisu majetku do majetkové podstaty dlužníka, k němuž uplatňuje vlastnické právo.

Soud má za to, že dlužník, který vedl soudní spory u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod spisovou značkou 5C163/2011 a 23EC111/2011 mezi vlastníkem objektu Bytové družstvo Střed 2, o zaplacení doplatku kupní ceny za půdní prostory, byl ve finančních obtížích. Ve snaze o získání finančních prostředků dlužník přistupuje na návrh svědkyně Hany Juřenové a projevený zájem o koupi dvou ze tří bytových jednotek společnosti Czech Inc., jednající Hanou Juřenovou v červnu 2011. V červenci 2011 dochází k podání insolvenčního návrhu na dlužníka a je zahájeno insolvenční řízení. Toto je odmítnuto jako insolvenční návrh věřitele Bytové družstvo Střed 1, proto je 3. 8. 2011 podán další insolvenční návrh na dlužníka, po němž je již zahájeno řízení MSPH 90 INS 13726/2000 jež probíhá. Dochází k prodeji bytové jednotky v 6. nadzemním podlaží, která není předmětem sporu, a následně z popudu Hany Juřenové k prodeji dalších předmětných bytových jednotek č. 21, č. 22 v sedmém nadzemním, podlaží. Kupní smlouvu dlužník uzavírá se společností Czech Inc., tato následně se společností AMBRELA a ta se žalobci.

Dlužník však kupní cenu za bytové jednotky od Czech Inc. neobdržel, a to ani prostřednictvím složení dle smlouvy se společností Safas nedochází k zaplacení dlužníkovi. Dochází k dalšímu převodu ze společností Czech Inc. na AMBRELA ART a následně na žalobce. U těch pak za nápadně nevýhodnou cenu (rozdíl 5,000.000,-Kč), dle znaleckého posudku, nelze odůvodnit pouze nedostatek kolaudace u obou bytových jednotek, která jejich hodnotu snižuje, dle znalců, pouze o 10%, k čemuž už přihlédli.

Společnost ELNAKO EU, která uzavírá s žalobci smlouvu o budoucí smlouvě kupní a užívá fakticky bytové jednotky po dobu třech měsíců, na podzim roku 2013 ukončuje jejich užívání. Hana Juřenová je mimo i členkou představenstva ELNAKO EU. Z toho, že žalobci uzavřeli dne 15. 4. 2013 kupní smlouvu se smlouvou AMBRELA ART, a zároveň smlouvu o smlouvě budoucí o jejím dalším prodeji ELNAKO EU. Má soud za to, že jejich vůlí nebylo nikdy předmětné nemovitosti vlastnit a užívat, neboť je užíval ELNAKO EU i za dobu trvání jejich vlastnictví. 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011)

Soud má za prokázané, vyvrácení změny argumentace žalobců, kteří v žalobě v dosavadním řízení do data 12. 11. 2016 tvrdili, že jeden byt zakoupili za 3,500.000,-Kč, vzhledem k potřebě rekonstrukce. Následně soudu v souladu se závěry ze znaleckého posudku, mění svá tvrzení, tak že za každou bytovou jednotku byla dohodnuta částka celkem 6, 000. 000,-Kč, což prokazují nerealizovanou mandátní smlouvou. Znalecký posudek vyvrátil i původní tvrzení žalobců, že bylo byty potřeba rekonstruovat s tím, že tyto byty zrekonstruovány byly, a nic nebránilo jejich kolaudaci, kromě probíhajících právních problémů insolvenčních řízení.

Protože zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, neupravuje převod nemovitostí mezi dlužníkem jako podnikatelem a Czech Inc., ani mezi společností Czech Inc. jako podnikatelem a společností AMBRELA, jejich úprava se stejně jako úprava převodu nemovitosti mezi společností AMBRELA a žalobci jako fyzickými osobami řídí ustanoveními občanského zákoníku zákona č. 40/1964 Sb., který kupní smlouvu upravuje ustanovením § 588 až 610 o. z.

Podle ustanovení § 588 OZ z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu předmět koupi kupujícímu odevzdat, a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu. Podle ustanovení § 589 OZ, je třeba smlouvu sjednat v souladu s obecně závaznými právními předpisy, jinak je smlouva neplatná.

Podle § 40a OZ se jedná o relativní neplatnost právního úkonu, které se může dovolat ten, kdo je takovým úkonem dotčen. V daném případě dotčeným tímto právním úkonem jsou dlužník, potažmo insolvenční správce. Zákon o cenách, zákon č. 526/1992 Sb., se vztahoval i na převody práv a vlastnictví k nemovitostem. V daném případě se nejedná o cenu, která by byla stanovena cenovým předpisem, ale cenu, kterou pro soud stanovil soudní znalec jako cenu odpovídající obvyklé úrovni cen bytových jednotek v Praze 5 a okolí v roce 2013. Když vzniklý cenový rozdíl ve výši 5,580.000,-Kč je podstatně se odchylující od úrovní obvyklé výše v rozmezí daleko přesahují +/-10 %.

Z tohoto má tak soud za prokázané, že dlužník vyvedl ze svého majetku předmětné byty s úmyslem zabránit věřitelům v exekučním řízení, případně v insolvenčním řízení, uspokojit své pohledávky z výtěžku zpeněžení těchto nemovitostí.

Již v případě kupních smluv mezi dlužníkem a společností Czech Inc. uzavřených dne 2. 6. 2011 se jednalo o simulované právní úkony dle ustanovení § 141a odstavec 2 OZ-úkony zastírající právní úkon jiný, dle něhož má-li být právní úkon zastřen právní úkon jiný, platí tento jiný právní úkon, odpovídá-li to vůli účastníků a jsou-li splněny všechny jeho náležitosti. Nápravy takového právního úkonu se nelze dovolat vůči účastníkovi, který jej považoval za nezastřený. Soud má za to, že jak dlužník, tak společnost Czech Inc., AMBRELA s Hanou Juřenovou jednali po předchozí dohodě, a měli kontrolu nad dlužníkem. Nešlo o uplatný převod vlastnického práva k předmětným nemovitostem, ale bezúplatné vyvedení 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) nemovitostí z majetku dlužníka, z dosahu věřitele insolvenčního správce. Tímto simulovaným právním úkonem je tedy darovací smlouva.

Simulovaný právní úkon je pak stižen absolutní neplatností dle ustanovení § 37 OZ, podle něhož musí být právní úkon učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně, jinak je neplatný. Soud má rovněž za to, že se jedná o absolutně neplatný právní úkon, neboť toto darování, vyvedení majetku dlužníka z majetkové podstaty je v rozporu se zákonem a dobrými mravy dle § 39 OZ.

Jde o neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází nebo se příčí dobrým mravům. Když sám jednatel dlužníka Otakar anonymizovano uvedl ve své účastnické výpovědi ve spisu 190 ICm 2674/2013, že Czech Inc. nikdy nespravoval finanční kapitál umožňující předmětné bytové jednotky koupit. A Czech Inc. jednala s Hanou Juřenovou, dlouholetou známou Otakara anonymizovano . Dlužník se nepokusil kupní ceny ani vymáhat, ani písemnou formou, ani výzvu k zaplacení nepodal. Když kupní cena za nemovitosti nebyla dlužníkovi zaplacena ani do úschovy zprostředkovatele Safas s.r.o.

Stejně tak se jedná o simulované úkony u smluv mezi Czech Inc. a společností AMBRELA ART uzavřených dne 19. 6. 2012, kdy obě strany jednali s předstíranou vůlí o převodu nemovitostí, jejíž snahou bylo opětovně vést k tomu vyvedení majetku dlužníka těchto nemovitostí. Již simulovaným úkonem je darovací smlouva; simulovaným úkonem, který je stižen absolutní neplatností, podle § 37 OZ. Smlouva darovací, která nemůže být platná pro rozpor se zákonem a dobrými mravy podle § 39 OZ. Právě proto je u kupujících i v daném případě vyloučena dovbrá víra, neboť strany prodávající i kupující jednali ve shodě a je dlužníka ani ve spojení s AMBRELA ART nedisponoval finančním kapitálem ke koupi bytových jednotek.

Pouze naoko šlo o tvrzenou platbu prostřednictvím zprostředkovatele Safas s.r.o. když jeden den byly peníze vloženy a ihned vybrány. Tehdejším předsedkyně představenstva společnosti Czech Inc. Hana Juřenová, která za prodávajícího podepisovala předmětné smlouvy, je dlouholetá známá majitele AMBRELA ART až do roku 2011 jako společníka (i na toho působil bratr Zdeněk Juřena) a společníkem byla i rovněž samostatná společnost Czech Inc., dle výpisu z obchodního rejstříku. O personálním propojení obou účastníků smluv a dlužníka tak není pochyb.

A jednající nikdy neměli skutečný úmysl za předmětné byty zaplatit kupní cenu, ani to jejich finanční situace neumožňovala. Kupující byl ovládán dlužníkem, byl pod jeho kontrolou. I ohledně třetích smluv, tedy uzavřených mezi společností AMBRELA ART a žalobci dne 15. 04. 2013, má soud za za to, že se jedná o simulovaný právní úkon ve smyslu ustanovení § 41a odstavec 2 OZ. Jednali s předstíranou vůlí, po jejich předchozí dohodě a pod úplnou kontrolou dlužníka. Úmyslem nebylo trvale převést vlastnické právo k předmětným nemovitostem, ale za kupní cenu výrazně nižší, než jsou ceny obvyklé, tyto nemovitosti definitivně vyvést z majetku dlužníka a z dosahu věřitelů insolvenčního správce. Uzavřením vzájemně závislých smluv o smlouvě budoucí, nájemních smluv se společností 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011)

ELNAKO EU, tedy získat tyto nemovitosti do vlastnictví osoby ovládající dlužníka ač není v pozici společníků a společnosti ELNAKO EU.

Vzájemně závislými smlouvami jsou krom kupních smluv i smlouvy o uzavření budoucí smlouvy o převedení vlastnického práva k nemovitostem na společnost ELNAKO EU a smlouvy o nájmu mezi žalobci a ELNAKO EU na obě dvě tyto nemovitosti. V té době všechny uzavřeny stejného dne, tedy 15. 4. 2013, a tvoří tak jeden závislý a propojený celek.

Soud má rovněž za pochybné, že došlo k zaplacení byť nepřiměřeně nízkých kupních smluv a nepochybně nedošlo k doplacení zbytku v údajně existující mandátní smlouvy potvrzující doplacení částky 5,000.000,-Kč na kolaudaci obou bytových jednotek.

Podstatné je, že kupní ceny nebyly dle znaleckého posudku v obvyklé výši, ale výrazně nižší. To bylo prokázáno znaleckým posudkem.

Simulovaný právní úkon, tedy převod na žalobce, je tak stižen absolutní neplatností podle § 37 občanského zákoníku. Ani jiný simulovaný nemůže být platný, neboť vyvedení majetku z majetkové podstaty dlužníka bez přiměřeného protiplnění nemůže být platné, neboť je v rozporu se zákonem a dobrými mravy podle § 39 OZ.

Dobrá víra kupujících i žalobců je vyloučena, neboť žalobci jednali stejně jako prodávající ve shodě a po předchozí dohodě, když předchozí vlastník AMBRELA ART nemovitostí nenabyl řádně vlastnické právo, je vyloučeno, aby se pak vlastníkem staly žalobci. Jednatel dlužníka Otakar anonymizovano byl rozhodnutím jediného společníka při výkonu působnosti valné hromady AMBRELA ART dne 26. 6. 2012 jmenován jediným jednatelem společnosti a stávající jednatel Viktor Dyk byl současně odvolán; i když tato skutečnost nebyla zaznamenána do obchodního rejstříku, potvrzuje propojení dlužníka se společností AMBRELA ART a jeho kontrolu nad ní.

Na straně společnosti ELNAKO EU pak veškeré smlouvy podepisovala paní Hana Juřenová, která zprostředkovala všechny simulované úkony. Soud má tak za to, že takovémuto jednání osob jednající za dlužníka, za společnost Czech Inc., AMBRELA ART, žalobců ani společnosti Safas a ELNAKO EU není možno poskytnout právní ochranu, a žalovaný předmětné nemovitosti do majetkové podstaty dlužníka zahrnul oprávněně.

Žalobci tak sice podal žalobu na vyloučení ze soupisu věcí z majetkové podstaty dle § 225 IZ včas, ovšem svůj nárok k ní neprokázali. Soud proto žalobu tak co do výroku I. zamítl.

Ve výroku II. rozsudku bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobci byli ve věci neúspěšní. Ve věci byl úspěšný žalovaný a vedlejší účastník, ale ani žalovanému ani vedlejšímu účastníkovi nebyli právně zastoupeni. Nevznikly jim tak náklady řízení, tyto jim podle výsledku řízení dle ustanovení § 142 odstavec 1 o.s.ř., soud nemohl přiznat. 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011)

Co do výroku III. rozsudku soud uložil společně a nerozdílně žalobcům českému státu náhradu řízení spočívající ve znaleckém posudku ve výši 15.474,-Kč, dle v úspěchu v řízení. Dle ustanovení § 148 odstavec 1 o.s.ř. stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Tyto předpoklady u žalobců jako věřitelů dlužníka splněny nejsou, a proto jim soud uložil zaplatit českému státu znalečné 15.474,-Kč na účet Městského v Praze.

Proti tomuto rozsudku podali žalobci včas odvolání a navrhli, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně pro jeho nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, eventuálně aby jej změnil tak, že se žalobě vyhovuje. Podle žalobců soud I. stupně nesprávně dospěl k závěru, že všechny kupní smlouvy o převodu bytů jsou neplatnými právními úkony, neboť jde o právní úkony simulované a jejich důvodem bylo jen vyvedení bytů z majetku dlužníka bez přiměřeného protiplnění. Žalobci takový úmysl nikdy neměli a neměli o něm ponětí ani před tím, než byty kupovali od společnosti AMBRELA v rámci svých podnikatelských aktivit. Byli v dobré víře, že byty kupují od vlastníka a opak prokázán nebyl. Žalobci kupovali byty nezkolaudované, a proto v souvislosti s kupní smlouvou s prodávající AMBRELOU uzavřeli mandátní smlouvu, podle které měla tato společnost žalobcům zajistit kolaudaci bytů za odměnu 5.000.000 Kč. Již to je důkazem toho, že důvodem, pro který žalobci byty kupovali, nebylo to, aby byl majetek účelově vyveden z majetku dlužníka, ale důvodem bylo to, aby mohli byty plnohodnotně užívat jako své vlastnictví. K zaplacení kupní ceny si sjednali hypoteční úvěr, což vyvrací to, že z jejich strany šlo o úkon simulovaný, či nezákonný. To, že o byty měla zájem i společnost ELNAKO, na tom nic nemění, protože také tato společnost si chtěla byty koupit, ale neměla na to finanční prostředky, a proto s ní žalobci uzavřeli smlouvu o budoucí kupní smlouvě a nájemní smlouvu. Mandátní smlouvu společnost AMBRELA nesplnila a k uzavření kupní smlouvy se společností ELNAKO nedošlo. Žalobci si při koupi bytů počínali s náležitou pečlivostí a prověřili všechny dostupné informace z veřejných rejstříků, tj. z obchodního rejstříku i z katastru nemovitostí a z těchto rejstříků nemohli zjistit, že šlo před tím eventuálně o převod předstíraný, či že by vlastnictví prodávající společnosti AMBRELA bylo sporné. Žalobci nabyli vlastnictví k bytům v dobré víře v zápis v katastru nemovitostí, tedy v zápis ve veřejném rejstříku a poukázali v této souvislosti na ochranu dobré víry, kterou je třeba v takovém případě žalobcům poskytnout i podle řady usnesení a nálezů Ústavního soudu, které v odvolání citují s tím, že obdobné závěry dovodil i Nejvyšší soud v rozsudcích sp.zn. 32 Cdo 2496/2007 a v rozsudku sp.zn. 30 Cdo 833/2008, v němž uvedl, že simulovaný je takový právní úkon, kde je prokázán dostatek vážnosti vůle obou kupních stran, což v dané věci nebylo u žádné z kupních smluv prokázáno.

Poukázali na to, že právní závěry soudu jsou většinou jen spekulativní a nemají oporu v provedených důkazech. Soud I. stupně bez jakýchkoliv souvislostí dovodil, že pokles kupní ceny, za jakou byty koupili žalobci, se žalobcům nepodařilo zdůvodnit. Žalobci nechápou, proč by to měli soudu zdůvodňovat. Mají za to, že smlouva o budoucí kupní smlouvě, kterou žalobci uzavřeli ohledně bytů se společností ELNAKO, nijak nevyvrací dobrou víru žalobců při koupi bytů 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) a následném pokusu o jejich prodej. Jediným důvodem uzavření této budoucí kupní smlouvy ze strany žalobců bylo, jak s byty naložit, když nejsou zkolaudovány, aniž by ovšem věděli o jakémkoliv spojení mezi statutárními zástupci této společnosti s dlužníkem z minulosti.

Žalovaný navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu I. stupně jako věcně správný potvrdil. Má za to, že soud dostatečně zjistil skutkový stav věci a z provedených důkazů vyplynulo, že žalobci nebyli v dobré víře o tom, že byty nabývají od vlastníka. Žalobci sami sebe prezentují jako osoby dlouhodobě podnikající v oblasti nemovitostí, takže je nepochybné, že na první pohled museli vědět, že jde o obchod nestandardní a neobvyklý již s ohledem na nízkou kupní cenu, což bylo potvrzeno i znaleckým posudkem. Mandátní smlouva je smlouvou antedatovanou a dodatečně uzavřenou žalobci v rámci obrany žalobců v tomto sporu. O nedostatku dobré víry žalobců svědčí i to, že ve stejný den jako kupní smlouvu uzavřeli ještě smlouvu o budoucí kupní smlouvě se společností ELNAKO a rovněž nájemní smlouvu. Těmito smlouvami tak bylo pojištěno, že byty se vrátí zpět pod kontrolu společníků dlužníka, kteří v té době byli i statutárními orgány společnosti ELNAKO.

Stejný návrh učinil také vedlejší účastník řízení na straně žalovaného, který navíc uvedl, že je třeba odvolání zamítnout jako opožděné, protože v pořadí druhé doplnění odvolání bylo podáno po zákonné lhůtě a navíc vedlejšímu účastníku není nic známo o tom, že by skončilo zastupování žalobců předchozím advokátem. V řízení bylo prokázáno, že žalobci neměli vůli byty vlastnit a byli jen jejich překupníky pro Hanu Juřenovou.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a 212a o.s.ř., dokazování doplnil v potřebném rozsahu podle § 213 o.s.ř. dále uvedenými listinami a dospěl k následujícím závěrům:

Žalobci předložili soudu I. stupně dostatek důkazů, kterými prokázali své vlastnické právo k bytům, zatímco žalovaný, ani vedlejší účastník, navrženými a soudem I. stupně provedeným důkazy v rámci zákonné koncentrace řízení neprokázali, že tomu tak není, a že naopak vlastníkem bytů je stále a nepřetržitě dlužník, protože všechny kupní smlouvy o jejich převodu jsou smlouvami absolutně neplatnými a žalobci nebyli v dobré víře, že je nabývají od vlastníka.

Rozhodné a určující v této věci je to, že jde o řízení o vylučovací žalobě podle § 225 insolvenčního zákona (dále jen IZ), tedy důkazní břemeno o tvrzeném vlastnictví bytů je na žalobcích, kteří své vlastnické právo dostatečně osvědčili.

Jde o byty sepsané v soupisu majetku dlužníka a právním důvodem jejich soupisu je výlučně to, že jde o byty ve vlastnictví dlužníka v důsledku absolutně neplatných kupních smluv o jejich převodu, na které se hledí, jako by uzavřeny nebyly, jak tvrdí žalovaný a vedlejší účastník.

Je proto nepřípadným poukaz soudu I. stupně na ustanovení § 111 IZ a jeho citace. Toto ustanovení insolvenčního zákona upravuje neúčinnost právního úkonu 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) dlužníka uzavřeného dlužníkem po zahájení insolvenčního řízení. Žalobci kupní smlouvu ohledně bytů neuzavřeli s dlužníkem a dlužník byty prodal společnosti Czech před zahájením insolvenčního řízení.

Nepřípadný a zavádějící je v této souvislosti i odkaz soudu I. stupně na § 42a obč. z. upravující odporovatelnost (neúčinnost) právních úkonů dlužníka, proti němuž není vedeno insolvenční řízení. Odporovatelnost takovéhoto právního úkonu dlužníka mimo insolvenční řízení se realizuje prostřednictvím odpůrčí žaloby a k jejímu podání je aktivně legitimován věřitel, který má vůči dlužníku v době rozhodování soudu o odpůrčí žalobě vymahatelnou pohledávku. Žalovaný ani vedlejší účastník nepředložili jediný důkaz o tom, že takovou žalobu některý z věřitelů, ať již dlužníka, či společností Czech nebo AMBRELA, a nebo žalobců u soudu podal a soud takové odpůrčí žalobě vyhověl.

Neúčinnost právního úkonu dlužníka, proti němuž je vedeno insolvenční řízení, může napadnout odpůrčí žalobou již jen insolvenční správce (§ 239 IZ) a žaloba musí směřovat proti osobám, které mají povinnost vydat dlužníkovo plnění z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty a takovou osobou je v této věci společnost Czech, nikoliv žalobci, kteří jsou již v pořadí čtvrtými vlastníky bytů.

Předmětem eventuální odpůrčí žaloby insolvenčního správce tak mohla být pouze kupní smlouva uzavřená mezi prodávajícím dlužníkem a kupující společností Czech 9.6.2011 a důvody neúčinnosti této kupní smlouvy nelze v řízení o vylučovací žalobě řešit ani jako předběžnou otázku, protože neúčinnost právního úkonu dlužníka nastává vždy až právní mocí rozsudku, kterým soud odpůrčí žalobě insolvenčního správce vyhoví, což se v této věci nestalo.

Žalovaný sice podal odpůrčí žalobu proti společnosti Czech, o které rozhodl Městský soud v Praze rozsudkem ze 6.3.2014 sp.zn. 190 ICm 2663/2013 tak, že odpůrčí žalobu zamítl, ale v odvolací lhůtě vzal insolvenční správce žalobu zpět, takže odvolací soud rozsudek zrušil a řízení o odpůrčí žalobě zastavil.

Shora uvedené uvádí odvolací soud proto, aby bylo jasné, že neúčinnost kupní smlouvy uzavřené dlužníkem o prodeji bytů dne 9.6.2011 v dané věci nemůže být důvodem pro jejich zápis do soupisu majetkové podstaty dlužníka, i kdyby bylo v tomto řízení prokázáno, že tuto kupní smlouvu dlužník uzavřel v úmyslu zkrátit uspokojení svých věřitelů a tento úmysl byl druhé smluvní straně, tedy společnosti Czech, znám nebo jí se zřetelem ke všem okolnostem musel být znám, což je skutková podstata neúčinnosti úmyslně zkracujícího právního úkonu dlužníka uvedena v § 242 IZ.

Nesrozumitelný, zavádějící a právně nezdůvodnitelný je právní závěr soudu I. stupně, že všechny kupní smlouvy týkající se bytů jsou kupní smlouvy neplatné podle § 37 odst. 1 OZ pro nedostatek vážnosti vůle obou smluvních stran při uzavírání kupních smluv, tedy závěr o tom, že všechny kupní smlouvy byly uzavírány na oko . Takový závěr nemá oporu v provedených důkazech. Za kupujícího uzavřela kupní smlouvu 9.6.2011 s dlužníkem jednatelka kupujícího Hana Juřenová, která ve své svědecké výpovědi nic takového neuvedla a soud 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011)

I. stupně z její výpovědí takový závěr neučinil a učinit nemohl. Nedostatek vážnosti vůle dlužníka při prodeji bytu nelze dovodit ani z výpovědi jednoho ze společníků dlužníka Luďka anonymizovano , zatímco další společníci dlužníka, a to Otakar anonymizovano (vedlejší účastník) a jeho otec Otakar anonymizovano k této otázce před soudem I. stupně nevypovídali. Společník Luděk anonymizovano výslovně ve své výpovědi uvedl, že žádné poznatky o převodu bytů nemá, u uzavírání kupní smlouvy nebyl.

Závěr o nedostatku vážnosti vůle dlužníka (nikoliv však současně kupující společnosti Czech) pak soud I. stupně dovodil, jak výslovně uvádí v odůvodnění rozsudku, z účastnické výpovědi jednatele dlužníka Otakara anonymizovano v rámci řízení vedeného u Městského soudu v Praze pod sp.zn. 190 ICm 2674/2013 .

Jak se jednoznačně podává z tohoto incidenčního spisu zveřejněného ve veřejně přístupném insolvenčním rejstříku dlužníka, pod touto spisovou značkou Městský soud projednával žalobu insolvenčního správce podanou proti všem společníkům dlužníka o určení neúčinnosti právních úkonů dlužníka, kterými dlužník svým společníkům vyplatil celkem 10.500.000 Kč. První a jediné jednání ve věci samé se u soudu konalo 20.3.2014 a z protokolu o tomto jednání se podává, že jediný jednatel dlužníka Otakar anonymizovano st. při jednání nebyl přítomen, přítomní byli jen další dva společníci, bratři anonymizovano , a soud důkaz jejich výpovědí neprováděl. V protokolu o tomto jednání je uveden pouze přednes společníka dlužníka Otakara anonymizovano ml., který v tomto přednesu uvedl, že musel přistoupit k urychlenému prodeji bytů jako společník dlužníka v důsledku exekuce k návrhu třetí osoby. Dále uvedl, že dlužník od kupujícího Czech žádné peníze neobdržel, peníze byly jen na oko zaúčtovány do účetnictví dlužníka kvůli ochraně žalovaného č. 1 jako společníka žalovaného z toho důvodu, že žalovaný 1 (Otakar anonymizovano st.) byl v exekuci a společníci chtěli odvrátit exekuci na obchodní podíl žalovaného jednatele, fakticky však žádnou kupní cenu za prodané byty dlužník neobdržel. K dotazu soudu, jak se toto tvrzení slučuje s jeho dosavadním stanoviskem o tom, že jim peníze byly vyplaceny jako vypořádací vklad společníků, případně jako náhrada investiční činnosti, uvádí totéž, tedy, že vypořádání bylo provedeno pouze účetně, i když ve svém vyjádření žalovaní tvrdili, že dotovali dlužníka půjčkami a uvedené peníze jim byly po zpeněžení bytových jednotek vráceny. Nato žalovaný uvedl do protokolu, že peníze žalovaným dlužník nevrátil. K dalšímu dotazu soudu, proč žalovaní nepřihlásili do insolvenčního řízení své nároky z půjček, žalovaný 2 (v tomto řízení vedlejší účastník na straně žalovaného) do protokolu uvedl, že po zahájení insolvenčního řízení žalovaní předpokládali, že společnost Czech zaplatí kupní cenu, ze které by mohla být uhrazena sporná pohledávka třetí osoby, jakož i nároky společníků. K dalšímu dotazu insolvenčního soudu, kdo byl kupující z kupní smlouvy, zda byly kupní smlouvy uzavřeny na oko, či skutečně s úmyslem převést bytové jednotky, a z jakého důvodu dlužník nevymáhal zaplacenou kupní cenu, žalovaný č. 2 přednesl, že kupní smlouvy byly uzavřeny vážně, s úmyslem převést bytové jednotky. Jednatelkou kupující společnosti Czech byla jeho bývalá spolupracovnice, kterou znal 8 let, a které důvěřoval. Když peníze nebyly uhrazeny, smluvní strany se dohodly, že peníze budou uhrazeny později, avšak v mezidobí bylo zahájeno insolvenční řízení a dlužník nemohl podniknout další kroky. K těmto přednesům žalovaného 2 se připojil žalovaný č. 3, tedy společník Luděk anonymizovano . 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011)

Podle protokolu o vyhlášení rozsudku pak soud vyhlásil rozsudek 20.5.2014 a žalobu insolvenčního správce zamítl, jak vyplývá z písemného vyhotovení jeho pravomocného rozsudku č.j. 109 ICm 2674/2013-54 ze dne 20.5.2014. Žalobu insolvenčního správce zamítl jen proto, že v odpůrčí žalobě tvrzená plnění dlužník žalovaným poskytl, ovšem bez právního důvodu, proto není namístě odpůrčí žaloba, ale insolvenční správce si musí vydání bezdůvodného obohacení na žalovaných vyžalovat žalobou na plnění podanou podle § 451 občanského zákoníku.

Ze shora uvedeného vyplývá, že ani Otakar anonymizovano ml. jako jeden ze společníků dlužníka nikdy v tomto řízení nemluvil o nedostatku vážnosti vůle dlužníka při uzavírání kupní smlouvy o převodu bytů se společností Czech.

Z provedených důkazů pak nelze dovodit ani to, že by kupní smlouvy, zejména v pořadí první kupní smlouva uzavřená mezi dlužníkem a společností Czech, byly zastřeným právním úkonem nebo že by bylo vůlí jednajících stran uzavřít smlouvu darovací, tedy že vůlí smluvních stran bylo od počátku byty darovat, a že by pak eventuálně tyto zastřené darovací smlouvy byly smlouvami absolutně neplatnými. Takovýto právní závěr nemůže zdůvodnit pouhý fakt, že kupní cenu kupující společnost Czech dlužníku fakticky nezaplatila, byť její zaplacení má uvedeno ve svém účetnictví, neboť jak sám vedlejší účastník uvedl ve shora uvedeném řízení o odpůrčí žalobě, dohodli se, že kupující zaplatí později a svědkyně Hana Juřenová uvedla, že byty prodala společnosti AMBRELA proto, že společnost Czech neměla na zaplacení kupních cen bytů peníze, a proto se domluvila s jednatelem AMBRELY, který měl sehnat peníze a byty zaplatit. Jelikož se nepodařilo zajistit pro kupující AMBRELU kolaudaci bytů a AMBRELA přestala mít zájem, sehnala jako kupující žalobce, kteří si na zaplacení kupní ceny vzali hypotéku. To jsou skutečnosti, které svědkyně Hana Juřenová uváděla ve své svědecké výpovědi před soudem I. stupně.

Neplatnost kupní smlouvy pro nedostatek vážnosti vůle nelze dovodit z pouhého faktu, že kupující Czech, ani posléze kupující AMBRELA, prodávajícímu nezaplatila kupní cenu, což neplatí ohledně kupní smlouvy uzavřené se žalobci, kteří zaplacení sjednané kupní ceny ve smlouvě za byty prokázali.

Náš právní řád v žádném obecně závazném právním předpisu neomezuje smluvní volnost při úplatném převodu věci na jiného vlastníka tím, že pod sankcí relativní neplatnosti kupní smlouvy stanoví, že by dohodnutá kupní cena musela být cenou obvyklou v místě a čase uzavření kupní smlouvy, a taková zákonná korekce není obsažená ani v zákoně o cenách č. 526/1990 Sb. V tomto zákoně nikde není zakotvena zákonná povinnost účastníků smlouvy o úplatném prodeji nemovitostí dohodnout ve smlouvě cenu obvyklou, definovanou v § 2 odst. 6 tohoto zákona a cena sjednaná ve smlouvě o úplatném převodu nemovitostí nebyla nikdy za účinnosti tohoto zákona regulována ve smyslu článku II., ani úředně stanovená, či jinak cenovými orgány usměrněna.

Korekcí v tomto směru je insolvenční zákon v případě, že jde o právní úkon pozdějšího insolvenčního dlužníka, který převedl na třetí osobu svůj majetek v době, kdy již byl ve stavu úpadku a nedostalo se mu od kupujícího přiměřeného protiplnění, 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) kterým je obvyklá cena. Zákonnou sankcí za takové jednání dlužníka je možná neúčinnost kupní smlouvy podle § 240 IZ, nikoliv však absolutní, či relativní neplatnost takové kupní smlouvy.

Pro posouzení důvodnosti vylučovací žaloby je tak nerozhodné, zda žalobci byty koupili od prodávající společnosti AMBRELA (nikoliv tedy od insolvenčního dlužníka) za cenu nižší než obvyklou. Žalobci se v řízení netajili tím, že byty koupili jako podnikatelé, že šlo z jejich strany o podnikatelskou investici, jejíž podstatou, stejně jako podstatou podnikání, je to, že podnikatel vyvíjí činnost za účelem dosažení zisku. V tomto kontextu je třeba hodnotit i smlouvu o budoucí kupní smlouvě ohledně bytů, kterou žalobci uzavřeli se společností ELNAKO a k uzavření vlastní kupní smlouvy mezi nimi nedošlo.

To, že v době uzavření budoucí kupní smlouvy byli členy představenstva ELNAKA také Otakar anonymizovano ml. (vedlejší účastník) a jeho bratr Luděk anonymizovano , svědčí jen o tom, že právě tito společníci dlužníka projevili zájem získat byty ve svůj prospěch. Nijak to nesvědčí o jejich snaze vrátit byty do majetku dlužníka, ani to nevypovídá o tom, že žalobci o majetkových převodech bytů mezi dlužníkem a dalšími dvěma vlastníky věděli, a že by byli eventuálně součástí od počátku spekulativního jednání, které bylo iniciováno právě dlužníkem, jenž byty prodal v roce 2011. Jednatel dlužníka při podpisu smlouvy nepochybně jednal v souladu s vůlí společníků (vlastníků) dlužníka, kteří jsou nepochybně na výsledku tohoto sporu zainteresováni, nikoliv však proto, aby pomohli věřitelům dlužníka, ale aby odvrátili hrozbu eventuální trestní či majetkové odpovědnosti jednatele dlužníka při výkonu své funkce.

Za nesprávný a nemající oporu v provedených důkazech, pokládá odvolací soud také závěr soudu I. stupně o tom, že v pořadí první kupní smlouva ohledně bytů, jejímž účastníkem byl dlužník, potažmo všechny ostatní další kupní smlouvy, jsou neplatné podle § 39 OZ.

Podle judikatury Nejvyššího soudu (rozsudky sp.zn. 29 Odo 1027/2006 a sp.zn. 20 Cdo 2886/2006) jsou smlouvy absolutně neplatné i tehdy, pokud je prokázán úmysl obou smluvních stran kupní cenu neplatit a majetek dlužníka převést na kupujícího, aniž by od počátku měli v úmyslu poskytnout za to dlužníku přiměřené protiplnění v podobě dohodnuté kupní ceny, a to jen proto, aby zkrátili možnost uspokojení věřitelů prodávajícího, kteří v té době měli za prodávajícím pohledávky ve výši přesahující dohodnutou a nikdy úmyslně nezaplacenou kupní cenu za majetek prodávajícího.

Takové závěry z navržených důkazů dovodit nelze, ačkoliv soud I. stupně provedl všechny účastníky navržené důkazy a řádně a včas je poučil o zákonné koncentraci řízení.

To platí především pro v pořadí první kupní smlouvu o převodu bytů, jejímž účastníkem byl dlužník jako prodávající a společnost Czech jako kupující. Jak jednoznačně vyplývá z úplných výpisů z obchodního rejstříku dlužníka i kupujícího, nejednalo se o kupní smlouvu uzavřenou mezi osobami blízkými, tedy 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) mezi osobami personálně či majetkové propojenými, u nichž by shodu v úmyslu bylo logické předpokládat. Takový úmysl však nelze dovodit ani v případě prodávajícího dlužníka z provedených a žalovaným navržených důkazů, neboť k tomu žalovaný žádné důkazy nenavrhl a nelze to dovodit ani ze svědecké výpovědi Hany Juřenové, jednající při uzavírání kupní smlouvy za kupujícího Czech.

Jen pokud by takový přímý úmysl obou účastníků kupní smlouvy z 9.6.2001 byl prokázán, bylo by možné uvažovat o absolutní neplatnosti ostatních, na ně navazujících kupních smluv ohledně stejných bytů podle § 37 OZ, tj. o neplatnost pro nedostatek vážnosti vůle prodávajícího, neboť nikdo nemůže převádět více práv, než mu náleží.

Odvolací soud pro případ, že by mohl být shora uvedený závěr nesprávný, nad rámec shora uvedeného uvádí, že i kdyby byla prokázána absolutní neplatnost všech kupních smluv uzavřených ohledně bytů před kupní smlouvou, jejímž účastníkem byli žalobci, pak je třeba poskytnout žalobcům ochranu dobré víry při nabývání vlastnictví k bytům, neboť skutečnosti uváděné soudem I. stupně o tom, že v dobré víře nebyli, neobstojí a nemají základ v provedených důkazech.

Otázku ochrany dobré víry při nabývání vlastnictví od třetích osob řešil ještě za platnosti občanského zákoníku platného v době uzavření kupní smlouvy jak Ústavní tak i Nejvyšší soud ČR.

Ve svém nálezu I.ÚS 147/07 Ústavní soud uvedl, že vlastnické právo dalších nabyvatelů, pokud své právo nabyli v dobré víře, požívá ochrany a nezaniká, což je v souladu s článkem 11 Listiny základních lidských práv a svobod a s ústavními principy právní jistoty a ochrany nabytých práv, což platí především za situace dodatečného odpadnutí právního důvodu, na základě kterého nabyl vlastnictví kterýkoliv z právních předchůdců vlastníka. Dále Ústavní soud ve svém nálezu sp.zn. II. ÚS 165/11 ze dne 11.května 2011 vyslovil, že jelikož princip ochrany dobré víry nového nabyvatele působí proti principu ochrany vlastnického práva původního vlastníka, je nutno najít praktickou konkordanci mezi oběma protikladně působícími principy tak, aby zůstalo zachováno maximum z obou, a není-li to možné pak tak, aby výsledek byl slučitelný s obecnou představou spravedlnosti. Osoby, jimž dobrá víra svědčí, totiž nenesou žádný díl odpovědnosti za neplatnost smlouvy uzavřené mezi právními předchůdci a s ohledem na svou dobrou víru mohli v mezidobí nemalým způsobem zhodnotit inkriminované nemovitosti. Osobě, která učinila určitý právní úkon s důvěrou v určitý, druhou stranou prezentovaný skutkový stav, navíc potvrzený údaji ve veřejné státem vedené evidenci, musí být v materiálním právním státě poskytována ochrana.

Také Nejvyšší soud ve svých rozsudcích sp.zn. 28 Cdo 2652/2011 a sp.zn. 28 Cdo 3342/2011 právě s odvoláním na shora uvedený nález Ústavního soudu vyslovil k institutu dobré víry a publicity zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí, že princip dobré víry chránící účastníky soukromoprávních vztahů, je možno chápat jako jeden z klíčových projevů principu právní jistoty, který je odvoditelný od normativního principu právního státu. Stejně tak dovodil, že nelze 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) odhlížet od zásady materiální publicity zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí a osoba nabyvatele vlastnického práva by neměla nést nepřiměřená rizika s nabytím vlastnictví, i přes důvěru v zápis v katastru nemovitostí. Naopak by měla být zaručena ochrana dobré víry v pravdivost i úplnost zápisů ve veřejné knize.

Odvolací soud má dále za to, že na daný případ je třeba aplikovat i přechodné ustanovení § 3030 nového občanského zákoníku (dále jen OZ), z něhož plyne, že se i na práva a povinnosti, které se posuzují podle dosavadních právních předpisů (včetně práv a povinností z věcných práv nabytých před účinností OZ), použijí ustanovení části první hlavy I. Účelem tohoto ustanovení je vztáhnout i na právní úkony podřízené dosavadním právním předpisům obecné zásady, na nichž je OZ postaven a jež akcentují ochranu dobré víry a zákaz zneužití soukromých práv. Jinými slovy i předchozí úprava soukromého práva musí být interpretována a aplikována v souladu se zásadami formulovanými v první části hlavy I. OZ. To znamená, že musí být vykládána především ve shodě s Listinou základních práv a svobod, současným ústavním pořádkem a musí být v souladu s dobrými mravy a spravedlností.

Podle § 6 OZ má každý povinnost jednat v právním styku poctivě (odst. 1). Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu, ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu (odst.2). Smyslem tohoto citovaného ustanovení je jednak výslovně stanovit, že každý má povinnost jednat v právním styku poctivě, jednak zamezit tomu, aby někdo získal právní výhodu, jednal-li nezákonně nebo obmyslně. Stejné pravidlo se uplatní i ve vazbě na protiprávní stav se zřetelem k osobě, která jej vyvolala, nebo která nad tímto stavem měla kontrolu. Ochranu je třeba naopak poskytnout tomu, kdo jednal v dobré víře (§ 7 OZ).

Nedostatek dobré víry žalobců o tom, že nabývají byty do vlastnictví od jejich vlastníka, nelze dovodit jen z toho, že je koupili od prodávajícího, s nímž nebyli personálně ani majetkově nijak propojeni, za cenu nižší než obvyklou z důvodů odvolacím soudem již výše podrobně zmíněných a dále ani z toho, že měli v úmyslu dál byty prodat společnosti ELNAKO. Nedostatek dobré víry žalobců nelze dovodit ani z toho, že by žalobci mohli při uzavírání kupní smlouvy seznat z veřejně dostupných rejstříků vědomost o tom, že byty jsou sepsány v soupisu majetkové podstaty společnosti BAUSTAV ing., s.r.o. (dlužníka), tedy v majetkové podstatě někoho jiného než je prodávající, a že by v katastru nemovitostí byla zveřejněna poznámka o tomto zápisu na listu vlastnictví prodávající společnosti AMBRELA.

Z insolvenčního spisu dlužníka veřejně přístupného v insolvenčním rejstříku jednoznačně vyplývá, že soupis majetkové podstaty dlužníka, v níž jsou uvedeny i sporné byty, byl v insolvenčním rejstříku zveřejněn 6.5.2013 a teprve v tento den nastaly jeho účinky ve smyslu § 222 odst. 2 IZ. Teprve 6.5.2015 mohli žalobci z veřejně přístupného insolvenčního rejstříku zjistit, že byty jsou sepsány v soupisu majetku dlužníka, tedy osoby jiné, než prodávajícího, a že tudíž dispoziční právo k nim má pouze insolvenční správce dlužníka, zatímco prodávající AMBRELA již takové dispoziční právo nemá, takže mohl seznat, že byty kupuje od osoby bez práva 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) je prodat a tudíž, že jde o smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s insolvenčním zákonem.

Dalším veřejně dostupným rejstříkem, z něhož žalobci mohli v době uzavření kupní smlouvy, tedy ke dni 15.4.2013, zjistit spornost jejich vlastnictví, jsou veřejně přístupné informace z rejstříku Katastrálního úřadu pro hl. město Prahu.

Jak odvolací soud zjistil, ke dni 15.4.2013, ani ke dni, kdy byli žalobci zapsáni v katastru nemovitostí jako vlastníci bytů, tedy ke dni 24.4.2013, kdy byl katastrálnímu úřadu doručen návrh na vklad vlastnického práva žalobců k bytům do katastru nemovitostí, žádná poznámka o zápisu bytů do majetkové podstaty dlužníka zveřejněna nebyla a dopis insolvenčního správce katastrálnímu úřadu o jejich zápisu do soupisu je datován až dne 2.5.2013, tedy až poté, kdy bylo řízení o vkladu do katastrálního úřadu skončeno (účinky vkladu nastaly ke dni 24.4.2013). Prohlášením konkursu se podle § 266 IZ řízení o vkladu nepřerušuje. Z písemného oznámení insolvenčního správce žalobcům o zápisu bytů do soupisu majetkové podstaty dlužníka a z doručenek k nim připojených pak jednoznačně vyplývá, že toto oznámení bylo žalobcům doručeno 5.8.2013.

Ze shora uvedeného podle názoru odvolacího soudu vyplývá, že spornost vlastnictví prodávajícího k bytům nemohli žalobci zjistit ke dni uzavření kupní smlouvy a ke dni doručení návrhu na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí, ani z údajů veřejně dostupných z rejstříku katastrálního úřadu, u něhož jsou byty zapsány. Nelze tak dovodit nedostatek jejich dobré víry v to, že byty kupují od jejich vlastníka zapsaného v katastru nemovitostí, jenž je oprávněn s nimi disponovat.

Z důkazů provedených soudem I. stupně obstojí pouze jeho právní závěr o tom, že kupní smlouva z 9.6.2011 není smlouvou obsahově neurčitou, či smlouvou v rozporu se zákonem o vlastnictví bytů, protože by neměla náležitosti uvedené v § 6 odst. 2 zákona o vlastnictví bytů. Stejně tak obstojí jako věcně správný závěr soudu I. stupně o tom, že tato kupní smlouva není smlouvou absolutně neplatnou pro nedostatek souhlasu dozorčí rady kupující společnosti Czech. Jelikož však další důvody neplatnosti kupní smlouvy z 15.4.2013, potažmo neplatnost všech kupních smluv tomuto datu předcházejících, zjištěna nebyla, odvolací soud rozsudek soudu I. stupně ve věci samé změnil a žalobě v plném rozsahu vyhověl (§ 220 odst. 1 o.s.ř.).

V souvislosti se změnou rozsudku ve věci samé rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. nově o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem před soudy obou stupňů.

Žalobci měli v řízení ve věci plný úspěch a mají proto proti žalovanému a vedlejšímu účastníků na jeho straně právo na náhradu nákladů řízení podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Vedlejší účastník sice ve sporu vystupuje sám za sebe, ale pokud jde o náklady řízení v případě, že neuspěje účastník, na jehož stranu do řízení vstoupil, pak vedlejšího účastníka spolu s neúspěšným žalovaným stíhá povinnost společně a nerozdílně zaplatit úspěšným žalobcům náhradu nákladů řízení, jež žalobcům 190 ICm 2936/2013 (MSPH 90 INS 13726/2011) vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem a zaplacenými soudními poplatky ze žaloby a z odvolání. Přiznaná náhrada zahrnuje za právní zastoupení advokátem před soudem I. stupně i soudem odvolacím paušální odměnu advokáta ve výši 3.100 Kč za jeden úkon podle § 9 odst. 4 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za 15 úkonů právní služby, dále režijní paušál advokáta podle § 13 této vyhlášky za 15 úkonů ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, náhrada za ztrátu času za 70 půlhodin po 100 Kč a cestovné na soudní jednání z Brna do Prahy a zpět za rok 2014 ve výši 8.904 Kč, za rok 2016 ve výši 5.440 Kč a za rok 2017 ve výši 2.740 Kč a ve výši 2.344 Kč. K tomu je třeba připočíst ještě DPH ve výši 21 %, neboť zástupkyně žalobců prokázala, že je plátcem této daně a dále je třeba připočíst ještě žalobci zaplacené soudní poplatky ze žaloby ve výši 5.000 Kč a z odvolání ve výši 7.000 Kč. Celkem tak přiznaná náhrada činí 100 687,90 Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 23. listopadu 2017 JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela