101 VSPH 284/2012-100
78 ICm 1409/2011 101 VSPH 284/2012-100 (MSPH 78 INS 2866/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce: STELLA ORO, s.r.o, IČO 28951735, sídlem Osadní 774/35, Praha 7, zast. JUDr. Romanem Rudolfem, advokátem, sídlem Jandova 8, Praha 9, proti žalované: Ing. Helena Štětinová, insolvenční správkyně dlužníka SCARABELLA, s.r.o., zast. Mgr. Petrem Zapletalem advokátem, sídlem Karlovo nám. 10, Praha 2, o vyloučení části podniku z majetkové podstaty dlužníka, o odvolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 78 ICm 1409/2011-82 ze dne 14. května 2012,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 78 ICm 1409/2011-82 ze dne 14.května 2012 se mění tak, že se zamítá žaloba, aby ze soupisu majetkové podstaty dlužníka SCARABELA, s.r.o. byly vyloučeny části podniku, jež měly být na žalobce převedeny na základě smlouvy o prodeji části podniku ze dne 8.prosince 2009 a dodatku ke smlouvě o prodeji části podniku ze dne 31.prosince 2009, a to: Domov Praha, Letňany Praha 9, Haná Olomouc, Olympia Olomouc, Olympia Brno, Děčín Tesco, Frýdek-Místek Tesco, Central Most, Lighthouse Praha, Malé Chrášťany.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr.Petra Zapletala částku 25.680,-Kč.

III. Žalobce je povinen zaplatit soudní poplatek z odvolání ve výši 2.000,-Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet Městského soudu v Praze.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. vyloučil z majetkové podstaty dlužníka SCARABELLA, s.r.o. (dále jen dlužník) části podniku v tomto bodě výroku specifikované (dále jen části podniku), a pod bodem II. 78 ICm 1409/2011 (MSPH 78 INS 2866/2010) rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 33.520,-Kč. V odůvodnění svého rozsudku soud prvního stupně zejména uvedl, že žalovaná do soupisu majetkové podstaty dlužníka sepsala provozovny-prodejny, které jsou označeny ve smlouvě o prodeji části podniku z 8.12.2009, kterou uzavřel dlužník jako prodávající se žalobcem jako kupujícím s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy o prodeji části podniku z 8.12.2009 (dále též jen smlouva). Po posouzení obsahu smlouvy, výslechu svědků Ing. Kopty, Ing. Jany Černé, Ing. Jany Štěpánkové a JUDr. Lucie Hubačové, tj. osob, které smlouvu podepsaly a osob, které mohly objasnit podmínky a okolnosti prodeje částí podniku, dovodil, že tyto důkazy neprokázaly tvrzení žalované, že smlouva je úkonem absolutně neplatným. Z provedených důkazů podle soudu prvního stupně nevyplývá, že obě smluvní strany smlouvu uzavřely v úmyslu zkrátit možnosti uspokojení pohledávek věřitelů dlužníka, naopak z výpovědi Ing. Černé dovodil, že kupní cena byla dohodnutá mezi smluvními stranami na 1,-Kč s ohledem na to, že závazky částí podniku převáděné smlouvou byly účetně v záporných číslech, tedy jejich dluhy přesahovaly aktiva. I kdyby smlouva o prodeji části podniku byla v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, jak tvrdila žalovaná, pak ani to neznamená bez dalšího, že se smlouva příčí dobrým mravům a je tedy absolutně neplatná. Žalovaný rovněž neprokázal své tvrzení, že Ing. Štěpánková a JUDr. Lucie Hubačová by byly osobami blízkými ve smyslu § 196a obch.zák., takže je třeba platnost smlouvy posuzovat podle tohoto ustanovení obchodního zákoníku. Dovodil současně, že smlouva není v rozporu s právní úpravou § 476 a násl. obch.zák. upravující smlouvy o prodeji podniku nebo jeho části. Dospěl k závěru, že převáděné části podniku jsou ve smlouvě dostatečně určitě specifikovány a ve smlouvě je též dostatečné ujednání o tom, jakým způsobem se stanoví cena prodávaných částí podniku. Z výpovědi svědka Ing. Kopty pak zjistil, že ocenění předmětného majetku proběhlo standardním způsobem a bylo jej možné použít pro stanovení ceny i v pozdější době. Z výpovědi Ing. Černé pak zjistil, že dlužník vedl před uzavřením smlouvy střediskové účetnictví, což znamená, že byly samostatně účtovány náklady a výnosy každého ze středisek dlužníka, které bylo pak předmětem převodu podle smlouvy. Z těchto důvodu proto žalobě vyhověl a rozhodl o povinnosti neúspěšné žalované zaplatit ve sporu úspěšnému žalobci náhradu nákladů řízení.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání a navrhla v něm, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. V odvolání uvedla, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že smlouva není úkonem absolutně neplatným. Neplatnost vyplývá i z toho, že předmětem prodeje podle smlouvy nejsou samostatné části podniku, tedy samostatné organizační složky, ale jen ve smlouvě označené prodejny, které neměly konkrétně vymezenou majetkovou podstatu, ani vymezený předmět činnosti, ani nevedly oddělené účetnictví. Jak z výpovědi Ing. Černé, tak ze smlouvy samotné jednoznačně vyplývá, že k oddělení účetnictví i k oddělení majetku mělo být dojít až k datu 31.12.2009, tedy po platnosti smlouvy. Smlouva je v rozporu se zákonem, neboť nemá zákonné náležitosti smlouvy o prodeji podniku. Žádné důkazy o tom, že to byly oddělitelné části podniku, žalobkyně nepředložila. Smlouva neobsahuje ujednání o ceně, ani o způsobu jejího stanovení. Z bodu 4.1. smlouvy vyplývá, že cena bude stanovena až dodatečně, a to dodatkem podle přecení dle znaleckého posudku zpracovaného Ing. Koptou. V tomto svém posudku však Ing. Kopta prováděl ocenění části podniku obchodní společnosti Hubačová, s.r.o. a oceňoval tak jinou část podniku a nikoliv jednotky převáděné smlouvou z 8.12.2009. Ke dni platnosti smlouvy, tedy ke dni 8.12.2009, v ní tudíž chybí ujednání o ceně převáděných částí podniku a ze smlouvy ani nevyplývá, že by je smluvní strany chtěly převést bez určení ceny. Cenu nelze určit dodatečně dodatkem, neboť jestliže smlouva nebyla uzavřena platně, nelze její obsah doplňovat ani dodatkem. Navíc i 78 ICm 1409/2011 (MSPH 78 INS 2866/2010) z výpovědi Ing. Kopty vyplývá, že jeho posudek nebylo možné použít na ocenění jednotek převáděných smlouvou z 8.12.2009, a znalecký posudek navíc netvořil nedílnou součást písemné smlouvy o prodeji částí podniku. Smlouva byla uzavřena v rozporu s § 196a obch.zák., neboť cena za převáděné části podniku nebyla stanovena znalcem ustanoveným v souladu s § 59 odst. 3 obch.zák. Dlužník je ovládán JUDr.Lucií Hubačovou. Jediným společníkem žalobce je Ing. Štěpánková, která se podílela v pracovněprávním vztahu nebo vztahu jemu obdobném na podnikání všech firem vlastněných JUDr. Hubačovou včetně dlužníka a též na podnikání firmy syna JUDr. Hubačové. Z této své pozice Ing. Štěpánková ovládala dlužníka a žalobce s dlužníkem tvořil koncern. Smlouva je podle žalovaného neplatná rovněž pro rozpor s dobrými mravy, protože jejím uzavřením došlo k úmyslnému snížení majetku dlužníka, neboť byly převedeny jen zdravé části podniku za cenu 1,-Kč, ačkoliv tržní cena převáděných částí podniku byla mnohem vyšší.

Žalobce vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil z důvodů v něm uvedených.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a 212a o.s.ř., opakoval listinné důkazy dále uvedené podle § 213 odst. 2 o.s.ř. a po jejich zhodnocení dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

Odvolací soud sdílí právní závěr soudu prvního stupně, že smlouva nebyla uzavřena v rozporu s §196a obch.zák., neboť nebylo prokázáno, že by šlo o smlouvu uzavřenou mezi osobami blízkými v tomto ustanovení zákona uvedenými, stejně jako nebylo prokázáno, že přímým a jediným důvodem a záměrem obou smluvních stran bylo úmyslné snížení majetku dlužníka na úkor ostatních věřitelů. Nesdílí však právní názor soudu prvního stupně, že smlouva obsahuje zákonné náležitosti smlouvy o prodeji části podniku podle § 476 ve spojení s § 487 obch.zák., tedy že prodané části podniku byly ve smlouvě dostatečně určitě specifikovány a že smlouva obsahuje platné ujednání o ceně převáděných částí podniku. Takový závěr soudu prvního stupně je v příkrém rozporu s provedenými důkazy, přičemž v napadeném rozsudku chybí konkrétní zjištění soudu, z těchto důkazů, zejména pak zjištění dovozené z obsahu písemné smlouvy, pokud jde o určitost předmětu převodu a existenci platného ujednání o ceně.

1. K určitosti obsahu smlouvy o prodeji části podniku ve smyslu § 376 ve spojení s § 487 obch. zák. a § 37 obč.zák.

Podle § 476 obch.zák. smlouvou o prodeji podniku se prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu podnik a převést na něj vlastnické právo k podniku a kupující se zavazuje převzít závazky prodávajícího související s podnikem a zaplatit kupní cenu. Smlouva vyžaduje písemnou formu. Podle § 477 odst. 1 a 2 obch.zák. na kupujícího přecházejí všechna práva a závazky, na které se prodej vztahuje. Přechod pohledávek se jinak řídí ustanoveními o postoupení pohledávek.

Podle § 479 odst. 1 obch.zák. na kupujícího přecházejí všechna práva vyplývající z průmyslového nebo jiného duševního vlastnictví, jež se týkají podnikatelské činnosti prodávaného podniku.

Podle § 480 obch.zák. práva a povinnosti vyplývající z pracovněprávních vztahů k zaměstnancům podniku přecházejí z prodávajícího na kupujícího. 78 ICm 1409/2011 (MSPH 78 INS 2866/2010)

Pojem podnik definuje obch.zák. v § 5 takto:

1. Podnikem se pro účely tohoto zákona rozumí soubor hmotných, jakož i osobních a nehmotných složek podnikání. K podniku náleží věci, práva a jiné majetkové hodnoty, které patří podnikateli a slouží k provozování podniku nebo vzhledem ke své povaze mají k tomuto účelu sloužit. Podle odst. 2 platí, že podnik je věc hromadná. Na jeho právní poměry se použijí ustanovení o věcech v právním smyslu. Tím není dotčena působnost zvláštních právních předpisů vztahujících se k nemovitým věcem, předmětům průmyslového a jiného duševního vlastnictví, motorovým vozidlům apod., pokud jsou součástí podniku.

Stejné vymezení platí i pro část podniku.

Ze smlouvy samotné odvolací soud zjistil, že jí není převáděna jedna část podniku dlužníka, ale 12 takových částí podniku, což vyplývá jednak ze samotného nadpisu Smlouva o prodeji částí podniku , dále v bodě 2.1. smlouvy je uvedeno, že prodávající prodává následující části (nikoliv část) podniku, které jsou v bodech 2.1.1.až 2.1.12. vymezeny pouze místem, kde se nacházejí, tj. místním určením pronajatých nebytových prostor, v níž jsou jednotlivé převáděné části podniku umístěny, nikoliv však jejich majetkem.

Smlouva pouze v bode 2.1. uvádí, že se jí převádí vlastnické právo ke všem věcem, právům, jakož i ostatním majetkovým hodnotám, které slouží či mají sloužit k provozování převáděných částí podniku a které patří prodávajícímu bez ohledu na to, zda jsou ve smlouvě výslovně uvedeny či nikoliv, přičemž současně pokud jde o účetní a majetkový stav převáděných částí podniku, smlouva odkazuje až na účetní uzávěrku prodávajícího ke dni 31.12.2009 a inventurní soupis ke dni 31.12.2009, tedy na soupis majetku, který bude proveden až poté, kdy smlouva nabyla platnosti, což se stalo 8.12.2009, kdy byla podepsána oběma smluvními stranami.

V bodě 9.1. smlouvy je platnost smlouvy vázána na podpis jejich účastníků, pouze její účinnost je odložena na 31.12.2009.

Přitom jde-li jen o převod 12 samostatných částí podniku, musí jít vždy o části, které jsou svým majetkem, aktivy, pasivy i ostatními právy a závazky, např. i z oblasti pracovněprávních vztahů striktně a přesně ve smlouvě uvedeny tak, aby mohly být odděleny od ostatního majetku prodávajícího. K tomu žalobce nepředložil žádné důkazy. Obchodní zákon přitom předepisuje pod sankcí neplatnosti písemnou formu smlouvy o prodeji podniku či jeho části. Tato písemná forma by byla dodržena, jen pokud by byl majetek částí podniku přesně vymezen ve vlastní smlouvě, event. v písemných přílohách, které by tvořily nedílnou součást smlouvy, což se nestalo.

Z toho jednoznačně vyplývá, že v době kdy smlouvu účastníci uzavřeli a podepsali, přesně nevěděli ani vědět nemohli, co tvoří majetek náležející ke každé konkrétní z 12 částí převáděného podniku na prodávajícího a soupis aktiv a pasiv si vyhradili až na dobu po platnosti smlouvy a ještě dodatkem ke smlouvě z 31.12.2009 zúžili předmět převodu z 12 na 10 převáděných částí podniku. 78 ICm 1409/2011 (MSPH 78 INS 2866/2010)

Z tohoto důvodu je podle názoru odvolacího soudu smlouva absolutně neplatná pro neurčitost svého obsahu ve smyslu § 37 odst. 1 obč.zák., který i na smlouvy uzavřené v obchodním zákoníku rovněž dopadá ve smyslu § 1 odst. 2 obch.zák. Žalobce neprokázal, že převáděné části podniku měly ke dni platnosti smlouvy konkrétně vymezenou majetkovou podstatu, konkrétně vymezený vlastní předmět činnosti a samostatné oddělené účetnictví, jak na to správně poukázal žalovaný v odvolaní s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 870/2005, 25 Cdo 1047/2009 a 23 Cdo 3019/2009.

2. K platnosti smlouvy z hlediska ujednání o ceně převáděných částí podniku, které je rovněž podstatnou zákonnou náležitostí písemné smlouvy o prodeji podniku či jeho části ve smyslu § 476 obch.zák.

Ze smlouvy odvolací soud zjistil, že ohledně kupní ceny je ve smlouvě v bodě 4.1. uvedeno pouze to, že celková cena (tedy souhrnná ohledně všech převáděných částí podniku) bude stanovena dodatkem na základě údajů o souhrnu věcí, práv a závazků uvedených v účetnictví prodávaného podniku ke dni účinnosti smlouvy a přecenění dle znaleckého posudku č. 872/2008 zpracovaného Ing. Jaroslavem Koptou.

Onen dodatek byl účastníky uzavřen až po platnosti smlouvy, a to 31.12.2009 a v jeho bodě 2.1. je uvedeno, že výpočet kupní ceny souhrnně za prodej všech převáděných částí podniku je uveden v tabulce, která je součástí tohoto bodu dodatku a s ohledem na údaje v tabulce uvedené je kupní cena dohodnuta na 1,-Kč.

Kromě toho je v bodě 2.1. dodatku uvedeno pouze to, že výpočet kupní ceny (v tabulce) byl proveden na základě údajů v účetnictví prodávajícího ke dni účinnosti smlouvy, tedy až 31.12.2009 a na základě přecenění dle znaleckého posudku č. 872/2008 zpracovaného Ing. Koptou.

Z tohoto znaleckého posudku však odvolací soud zjistil, že jím znalec dne 31.12.2007 určoval obvyklou kupní cenu na část podniku obchodní společnosti Hubačová, s.r.o. za účelem jejího prodeje pozdějšímu dlužníkovi, avšak předmět převodu není totožný s převáděnými 12, resp. 10 částmi podniku ve smlouvě z 8.12.2009, přičemž šlo o převod jedné části podniku, takže výpočet majetku a majetkových práv a závazků mohl být určen souhrnně, ale nelze ho převzít do smlouvy z 8.12.2009, neboť jde o určení ceny jediné a k jinému datu a k jiné části podniku. Navíc obvyklá cena byla znalcem stanovena na 36.563.469,-Kč, ve smlouvě z 8.12.2009 nebyla určena vůbec, a teprve v dodatku uzavřeném po platnosti smlouvy byla dohodnuta na 1,-Kč.

Ze shora uvedeného vyplývá, že smlouva neobsahuje platné ujednání o ceně za převáděné části podniku dlužníka, takže smlouva je neplatná pro nedostatek písemné formy, která je pod sankcí neplatnosti podstatnou zákonnou náležitostí smlouvy o prodeji podniku či části podniku (k tomu viz i usnesení Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 1241/2004).

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku ve věci samé změnil a žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 písm.b/ o.s.ř.).

V souvislosti se změnou rozsudku soudu prvního stupně rozhodl odvolací soud nově rovněž o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení. 78 ICm 1409/2011 (MSPH 78 INS 2866/2010)

Žalovaný měl ve věci v obou stupních řízení ve věci plný úspěch a má proto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu nákladů řízení, jež mu vznikly v souvislosti se zastoupením advokátem.

Přiznaná náhrada zahrnuje za řízení před soudem prvního stupně paušální odměnu advokáta ve výši 9.000,-Kč podle § 8 vyhl.č. 484/2000 Sb. ve znění platném do 1.3.2012, 6 x 300,-Kč režijní paušál advokáta a 20% DPH, celkem tedy 12.960,-Kč. Náhrada za odvolací řízení zahrnuje paušální odměnu advokáta podle § 8 vyhl. č. 484/2000 Sb. ve znění platném od 1.3.2012 ve výši 10.000,-Kč, 2 x 300,-Kč režijní paušál advokáta a 20% DPH, celkem 12.720,-Kč.

Rozhodnutí odvolacího soudu o povinnosti žalobce zaplatit soudní poplatek z odvolání je odůvodněno § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích č. 549/1991 Sb. ve znění platném od 1.3.2012. Podle položky 22 bod 11 Sazebníku tohoto zákona činí soudní poplatek z odvolání v incidenčním sporu 2.000,-Kč.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 15. listopadu 2012

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová