101 VSPH 277/2014-113
76 ICm 1955/2012 101 VSPH 277/2014-113 (MSPH 76 INS 2904/ 2011)









ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK J MENEM REPUBLIKY

Vrchní soud V Praze jako soud odvolací rozhodl V senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Jiřího Goldsteina V právní Věci žalobce: Mgr. Robert Hynek, sídlem Vodičkova 30, Praha 1, insolvenční správce dlužníka-společnosti PEBA, s.r.o., zastoupený Mgr. Davidem Sykou, advokátem, sídlem Lysinská 1454/8, Praha 12, proti žalovanému: ŠÉM, a.s., IČO: 25634933, sídlem Riegrovy sady 38, Praha 2, zastoupený JUDr. Martinem Dančišinem, advokátem, sídlem Husova 5, Praha 1, o určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 76 ICm 1955/ 2012-73 ze dne 3.března 2014, takto:

I. Rozsudek Městského soudu vPraze č.j. 76 ICm 1955/2012-73 ze dne 3.března 2014 se mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že dohoda o započtení vzájemných pohledávek obsažená v dohodě o narovnání uzavřené dne 31.12.2010 mezi dlužníkem a žalovaným je právně neúčinná, a že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10.635.766,70,-Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Martina Dančišina částku 44.168,50,-Kč.

(MSPH 76 INS 2904/2011)

Odůvodnění

Městský soud v Praze jako soud l.stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem l.výroku určil, že právní úkon dlužníka společnosti PEBA, s.r.o., (dále jen dlužník) učiněný dne 13.prosince 2010 v dohodě o narovnání uzavřené dne 31.prosince 2010 mezi dlužníkem a žalovaným, spočívající v započtení pohledávky dlužníka za žalovaným z titulu nezaplacené části ceny díla ve Výši 10.635.766,70,-Kč proti pohledávce žalovaného za dlužníkem z titulu nezaplacené smluvní pokuty ve Výši 10.635.766,70,-Kč, což jsou vzájemné pohledávky vyplývající ze smlouvy o dílo uzavřené dne 1.dubna 2007, je vůči věřitelům dlužníka neúčinný, pod bodem II.Výroku uznal žalovaného povinným zaplatit žalobci do majetkové podstaty dlužníka částku 10.635.766,70,-Kč do šedesáti dnů od právní moci rozsudku, pod bodem III.Výroku uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 16.456,-Kč, a pod bodem IV.Výroku pak žalovanému uložil povinnost zaplatit státu soudní poplatek ve Výši 2.000,-Kč.

Při svém rozhodování vyšel soud l.stupně z těchto zjištění:

-insolvenční řízení bylo zahájeno dne 23.února 2011 na návrh věřitele, k němuž se dne 10.března 2011 připojil dlužník, který soudu předložil seznam podle § 104 odst. 1 IZ, V němž uvedl, že má splatné závazky ve Výši 89312354,-Kč, dne 30.června 2011 soud zjistil úpadek dlužníka, do funkce insolvenčního správce ustanovil žalovaného a dne 9.září 2011 prohlásil na majetek dlužníka konkurs,

-podle seznamu pohledávek věřitelů přihlášených do insolvenčního řízení s pohledávkymi splatnými do 11.března 2010 a do 1.července 2010, měl dlužník více věřitelů s pohledávkami po splatnosti delší tří měsíců, a to v době, kdy uzavřel se žalovaným dohodu o narovnání Včetně dohody o vzájemném zápočtu dne 31.prosince 2010,

-do insolvenčního řízení se přihlásilo 85 věřitelů s pohledávkami celkem za 78.175.274,31,-Kč, z toho pouze dva jsou zajištění věřitele s pohledávkami ve Výši celkem 5.430.842,10 Kč, a dalších pět věřitelů uplatnilo pracovněprávní nároky ve Výši 277.051,-Kč,

-podle zprávy insolvenčního správce z 5.prosince 2013 činí Výše zpeněžení majetkové podstaty 1.175.435,-Kč, takže částka získaná k uspokojení nezajištěných věřitelů činí 989.595,30,-Kč,

-v dohodě o narovnání z 31.prosince 2010 se dlužník a žalovaný dohodli na Výši svých vzájemných pohledávek vzniklých ze smlouvy o dílo ze dne 10.května 2005 tak, že pohledávka dlužníka jako zhotovitele činí 10.635.766,70,-Kč a představuje

(MSPH 76 INS 2904/2011) nevypořádanou část pozastávky ceny dohodnuté za dílo za účelem zajištění splnění povinností dlužníka z této smlouvy, Výše pohledávky žalovaného činila k podpisu dohody 14456500,-Kč z titulu smluvní pokuty, z níž žalovaný prominul dlužníkovi smluvní pokutu ve Výši 1.150.000,-Kč, a v této dohodě její účastníci projevili vůli započítat tyto vzájemné pohledávky ve výši, ve které se kryjí, tedy ve Výši 10635766,-Kč, a dlužník se zavázal zaplatit zbývající část smluvní pokuty ve Výši 2.670.733,30 Kč.

Vycházeje z těchto zjištění učinil soud l.stupně právní závěr, že není důvodná námitka žalobce, že dohoda o započtení byla uzavřena mezi osobami blízkými. Soud nezjistil personální ani podnikatelskou propojenost mezi společníkem a jednatelem dlužníka Ing. arch. Jozefem Kupcem a předsedou představenstva žalovaného Ing. Petrem Zemplinerem, s tím, že takové propojení z žádných důkazů dovodit nelze a to, že se znají V rovině přátelské, pracovní, nebo rovině dodavatelsko-odběratelských vztahů, nepostačuje pro závěr o tom, že šlo o smlouvu mezi osobami blízkými. Zrozvahy dlužníka ke dni 30.prosince 2009 svýkazem zisků a ztrát dovodil, že dlužník věděl v době uzavření dohody o narovnání a dohody o vzájemném zápočtu, že je v úpadku ve formě insolvence, tedy že má více věřitelů s pohledávkami po splatnosti delší tří měsíců. Dále dovodil právní závěr, že dohoda o vzájemném zápočtu, obsažená v dohodě o narovnání z30.prosince 2011, je zvýhodňujícím právním úkonem dlužníka ve prospěch žalovaného, nebot' tímto úkonem došlo k zániku pohledávky dlužníka za žalovaným v celém rozsahu a dlužník umožnil její zánik, čímž žalovaného oproti ostatním věřitelům jednoznačně zvýhodnil, nebot' v důsledku toho, že se žalovanému dostalo nikoliv poměrného, ale plného uspokojení jeho pohledávky, byli zkráceni ostatní věřitelé dlužníka. Uzavřel, že dohodu o vzájemném zápočtu nelze podřadit pod § 241 odst. 5 písm. b) IZ, tedy že by šlo o právní úkon učiněný za podmínek obvyklých v obchodním styku, na základě kterého dlužník obdržel přiměřené protiplnění nebo jiný přiměřený majetkový prospěch, s tím, že za přiměřený prospěch nelze považovat slevu ze smluvní pokuty ve Výši 1.150.000,-Kč. Dále dovodil, že není podmínkou neúčinnosti dohody započtení to, že žalovaný nevěděl, že dlužník v době uzavírání dohody o narovnání a dohody o zápočtu byl v úpadku, nicméně si to při náležité pečlivosti mohl zjistit z účetních dokladů dlužníka veřejně přístupných, a to z rozvahy dlužníka za rok 2009, a z Výsledovky za stejné období, z nichž vyplývá, že dlužník hospodařil se záporným Výsledkem, a že do budoucna vztah jeho finančních prostředků a krátkodobých závazků je ve velkém nepoměru, takže přinejmenším dlužníku úpadek hrozí. Podstatné je, že dlužník v době, kdy dohodu se žalovaným uzavíral, Věděl, že je v úpadku, přinejmenším to věděl jednatel dlužníka, a z tohoto důvodu také zamítl návrh žalovaného na provedení důkazů o existenci pohledávek dlužníka a ohledně toho, zda žalovaný mohl vědět o úpadku dlužníka, a o tom s jakými vadami díla žalovaný od dlužníka dílo převzal.

Jelikož soud l.stupně shledal důvodnou odpůrčí žalobu žalobce, rozhodl současně i o druhé části žalobního návrhu tj. o povinnosti žalovaného vydat prospěch získaný z neúčinného právního úkonu do majetkové podstaty dlužníka,

(MSPH 76 INS 2904/2011) a Výroky o nákladech řízení a o soudním poplatku odůvodnil úspěchem žalovaného ve věci, a odkazem na § 11 odst. 2 zákona o soudních poplatcích.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný Včas odvolání, V němž navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu l.stupně změnil a žalobu zamítl. Měl za to, že v řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný byl v důsledku právního úkonu dlužníka zvýhodněn. Předmětem řízení byla pouze neúčinnost dohody o vzájemném zápočtu, ale k zániku pohledávky započtením se nevyžaduje právní úkon dlužníka. Takový úkon mohl věřitel (žalovaný) učinit jednostranně, a v důsledku tohoto úkonu by k zániku pohledávky dlužníka vůči němu došlo stejně jako v případě, když uzavřeli oboustranou dohodu o započtení pohledávek. Odpůrčí žaloba proto nemůže uspět v případě zápočtu, který bylo možno provést bez spolupůsobení dlužníka. Jestliže kzapočtení pohledávek došlo dohodou, a přitom je současně věřitel oprávněn provést jednostranné započtení, nezískává tím věřitel žádnou výhodu, kterou by bez takového úkonu dlužníka neměl. Uzavřením dohody o zápočtu se nijak nezlepšuje jeho postavení oproti situaci, kdy byl zápočet provedený jednostranně. Poukázal na to, že insolvenční zákon v demonstrativním výčtu typických zvýhodňujících právních úkonů v § 243 odst. 3 započtení neuvádí, přičemž pohledávka žalovaného, jež byla započtena v rámci dohody o narovnání, byla již k datu jejího uzavření splatná, takže tím žalovaný nezískal žádnou výhodu, kterou by neměl. Neobstojí tvrzení, že dlužník nezískal v důsledku dohody o zápočtu žádné přiměřené protiplnění, nebot' je evidentní, že v důsledku této dohody zanikl závazek dlužníka vůči žalovanému z titulu smluvní pokuty dohodnuté ve smlouvě o dílo, čili došlo k zániku vzájemných pohledávek, nikoliv jen pohledávky dlužníka za žalovaným. Dále měl za to, že soud l.stupně nebyl věcně příslušným rozhodovat o té části žalobního návrhu, v němž se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení plnění získaného z neúčinného právního úkonu, nebot' s ohledem na konstatní judikaturu Vrchního soudu v Praze k této otázce je jednoznačné, že nejde v této části o incidenční spor, a věcně příslušné rozhodovat o takové žalobě jsou okresní soudy.

Kromě majetkového plnění, kterého se dostalo dlužníku v podobě zániku jeho závazku zaplatit žalovanému smluvní pokutu nepřevyšující pohledávky vzájemně započtené, žalovaný ještě v dohodě poskytl úpadci slevu ze smluvních pokut do Výše 1.150.000,-Kč, a v důsledku dohody o narovnání došlo též ke zkrácení záruční doby poskytnuné dlužníkem žalovanému, nebot' v důsledku této dohody o narovnání zanikla všechna práva a povinnosti vyplývající ze smlouvy o dílo, tedy došlo k zániku práv žalovaného požadovat smluvní pokutu za neodstranění případných dalších záručních vad, či požadovat jejich odstranění v záruční době, která ještě v plném rozsahu neuběhla. Uzavřením dohody o narovnání dlužník získal jistotu, že od něj žalovaný nebude uplatňovat jakékoliv nároky v souvislosti se smlouvou o dílo, zmíněnou v dohodě o narovnání. Nesouhlasil s právním závěrem soudu l.stupně o tom, že mohl z dokladů úpadce veřejně přístupných přede dnem dohody o narovnání zjistit, že se úpadce nachází v úpadku. Soud nezdůvodnil, proč zahrnuje do této schopnosti vědět povinnost účastníka smlouvy před kontraktací smlouvy kontrolovat finanční Výkazy obchodních partnerů. Závěrka dlužníka za rok 2009,

(MSPH 76 INS 2904/2011) založená do sbírky listin u rejstříkového soudu, neobsahuje údaje, ze kterých by bylo možno usuzovat na to, že dlužník byl v době uzavření dohody o narovnání v úpadku, protože účetní závěrka vystihuje finanční kondici společnosti k určitému datu, a její použitelnost je tedy časově omezená, jak dovodil i Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí sp.zn. 29 Cdo 4284/2007 ze dne 30.září 2009. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu l.stupně jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., dokazování v potřebném rozsahu podle § 213 o.s.ř. doplnil tím, že opakoval důkaz dohodou o narovnání z 31.prosince 2010, a smlouvou o dílo z 1.října 2005, včetně dodatku č.1, dále provedl důkaz zápisy o předání a převzetí stavby z 16.listopadu 2007 a z 1.května 2008, a soupisy neodstraněných vad a nedodělků do předání stavby ve dnech 15.dubna-30. dubna 2008, a ve dnech 31.října-15.prosince 2007, a odvolání žalovaného shledal důvodným.

Důkazy provedené soudem l.stupně, a správná zjištění znich dovozená, plně postačují pro závěr, že dlužník dohodu o zápočtu z 31.prosince 2010 uzavřel v době, kdy byl v úpadku, a že nejde o dohodu uzavřenou mezi osobami blízkými, či osobami tvořícími s dlužníkem koncern (§ 243 odst. 2 IZ). V tomto rozsahu proto odvolací soud plně odkazuje na pečlivé a přesvědčivé odůvodnění těchto sporných otázek soudem l.stupně, obsažené v napadeném rozsudku, s nímž se odvolací soud bez výhrad ztotožňuje.

K té části odvolání, V níž žalovaný polemizuje s právním závěrem soudu l.stupně o tom, zda mohl, či nemohl v době uzavření dohody o narovnání s dlužníkem Vědět, že dlužník je vúpadku, odvolací soud uvádí, že právní závěry soudu l.stupně k tomu zaujaté jsou pro posouzení důvodnosti žaloby v této věci nadbytečné a nerozhodné, nebot' mezi zákonné náležitosti zvýhodňujícího, a tudíž neúčinného právního úkonu podle § 241 odst. 1 až odst. 5 IZ, nepatří Vědomost druhé smluvní strany o úpadku dlužníka v době, kdy s ním uzavřel zvýhodňující smlouvu. Jde tedy o skutečnost pro rozhodnutí soudu ve věci samé bezvýznamnou.

Nedůvodná je zároveň i námitka žalovaného o tom, že v dané Věci mohlo dojít k zápočtu pohledávky žalovaného z titulu smluvní pokuty proti pohledávce dlužníka na doplacení zbytku ceny díla bez dohody s dlužníkem, a to jen na základě jednostranného právního úkonu žalovaného, což se ovšem nestalo.

V době uzavření dohody o narovnání, a vjejím rámci i dohody o vzájemném zápočtu pohledávek, tj. ke dni 31.prosince 2010, navíc nebyla pohledávka dlužníka z titulu doplatku ceny díla, ve Výši 10.635.766,70,-Kč splatná, splatnou byla pouze pohledávka žalovaného z titulu smluvní pokuty. Pak ovšem i podle doplňujících ustanovení obchodního zákoníku vztahujících se k započtení pohledávek bylo možné ve smyslu § 364 obchodního zákoníku započítat nesplatné pohledávky proti splatné pohledávce jen dohodou, a nikoliv jednostranným úkonem žalovaného, nebot'

(MSPH 76 INS 2904/2011) nebylo prokázáno, že by v dané věci šlo o případy uvedené v § 359 či § 360 obchodního zákoníku.

Jak totiž odvolací soud zjistil z článku V. bod 9 smlouvy o dílo ze dne 1.října 2005, dlužník a žalovaný se v něm dohodli, že objednatel (žalovaný) si vyhrazuje právo zadržet zhotoviteli (dlužníkovi) pozastávku ve Výši 12,5% z celkové ceny díla (celková cena díla, včetně dodatku č.1, byla ve smlouvě dohodnuta na 136.627.043,-Kč) k uhrazení všech povinností zhotovitele zaplatit smluvní pokutu podle čl. X. této smlouvy. Tato pozastávka měla být zhotoviteli (dlužníkovi) uvolněna po uplynutí záruční doby předmětu smlouvy o dílo, při současném odstranění všech vad a nedodělků z přejímacího a kolaudačního řízení.

Záruční doba byla dohodnuta v článku VII. bod 2 smlouvy o dílo v délce 36 měsíců a počala běžet od podpisu protokolu o odevzdání a převzetí díla objednatelem.

Ze zápisu o odevzdání a převzetí díla ze dne 16.listopadu 2007 odvolací soud zjistil, že záruční doba při převzetí této části díla (s vadami a nedodělky) uběhla k 16.listopadu 2010, tedy ještě před uzavřením dohody o narovnání, nicméně část díla podle smlouvy byla předána dlužníkem až zápisem z 1.května 2008, opět s vadami a nedodělky, o kterých byl pořízen písemný soupis, a ohledně této části díla záruční doba v době uzavření dohody o narovnání neuběhla, nebot' skončila až 1.května 2011.

Tím je prokázáno, že pohledávka dlužníka na zaplacení doplatku ceny díla ke dni uzavření dohody o vzájemném zápočtu dosud nebyla splatná a byla vázána na odstranění vad a nedodělků díla dlužníkem.

Odvolací soud však nesdílí právní závěr soudu l.stupně o tom, že dohoda o vzájemném zápočtu obsažená v dohodě o narovnání z31.října 2010, je právním úkonem neúčinným ve smyslu § 241 odst. 1 IZ. Při tomto svém závěru odvolací soud vyšel z následujících zjištění a úvah:

Základním zákonným předpokladem pro určení neúčinnosti právního úkonu dlužníka za podmínek § 241 IZ je to, zda jde o úkony V neprospěch dlužníka, tedy o úkony, v jejichž důsledku se sice nesnížil majetek dlužníka tvořící jeho majetkovou podstatu, ale rozsah této podstaty mohl být větší, pokud by dlužník (opět ve svůj neprospěch) nezvýhodnil jiného věřitele, jak to dovodil v dané věci soud l.stupně.

Pro posouzení důvodnosti žaloby je tudíž rozhodujcí právní zhodnocení obsahu celé smlouvy o narovnání z 31.prosince 2010, a nikoliv jen zhodnocení jedné její esenciální části, v podobě dohody o vzájemném zápočtu, jak to učinil soud I. stupně. To proto, že dohoda o vzájemném zápočtu tvoří nedílnou součást celé dohody o narovnání, z níž nelze dohodu o zápočtu oddělit jako její samostatnou část, nebot' tím by dohoda o narovnání ztrácela svůj právní smysl.

(MSPH 76 INS 2904/2011)

Pro posouzení důvodnosti žaloby v dané věci je tudíž rozhodující právní zhodnocení obsahu celé smlouvy o narovnání, přičemž o zkracující či zvýhodňujcí právní úkon dlužníka jako jednoho z účastníků této smlouvy by šlo pouze v případě, kdy by práva a povinnosti účastníků této smlouvy byly zřejmě nevyvážené v neprospěch insolvenčního dlužníka.

Z dohody o narovnání z 31.prosince 2010 uzavřené mezi dlužníkem a žalovaným odvolací soud zjistil, že smyslem a důvodem uzavření této dohody bylo narovnání (jiné vypořádání) práv a povinností obou účastníků ze smlouvy o dílo, uzavřené mezi smluvními stranami dne 1.října 2005, podle které dlužník jako zhotovitel žalovanému dílo předal, a žalovaný měl podle smlouvy o dílo právo zadržet si část dohodnuté ceny za díla, v rozsahu smlouvou stanoveném, do uplynutí záručních lhůt dohodnutých ve smlouvě o dílo, které v době uzavření dohody v prosinci 2010 ještě neuběhly, a skončily až 1.května 2011.

Jak vyplývá ze skutkových zjištění soudu l.stupně, v době uzavření dohody o narovnání žalovaný měl vůči dlužníku jako zhotoviteli díla právo na zaplacení smluvních pokut dohodnutých v článku X. smlouvy o dílo pro případ prodlení zhotovitele s odstraněním vad a nedodělků z přejímacího řízení, a to ke dni uzavření dohody v celkové Výši 14.456.500,-Kč. V článku V. bod 9 smlouvy o dílo pak bylo vyjednáno, že zhotovitel (dlužník) má právo na doplacení zbytku dohodnuté ceny díla (tzv. pozastávku), až po uplynutí záruční doby, a po odstranění všech vad a nedodělků z přejímacího a kolaudačního řízení.

Jak již shora uvedeno, odvolací soud ze zápisu o odevzdání a převzetí stavby z 1.května 2008 zjistil, že dílo v rozsahu v tomto zápisu uvedeném žalovaný převzal od dlužníka s vadami a nedodělky, ohledně nichž záruční doba uplynula až 1.května 2011, tedy až po uzavření dohody o narovnání, a v jejím rámci dohody o vzájemném zápočtu. Ze soupisu neodstraněných vad a nedodělků stavby, převzaté protokolem z 1.května 2008, odvolací soud zjistil, že v soupisu uvedené vady a nedodělky z části dlužník odstranil do uplynutí záruční doby, ovšem řadu vad a nedodělků neodstranil Vůbec, to znamená, že nesplnil smluvní podmínku splatnosti zbytku ceny za dílo. Podle článku V. bod 9 smlouvy o dílo a žalovaný pak měl podle tohoto ujednání smlouvy o dílo právo ponechat si tento zbytek kupní ceny na dílo k uhrazení nákladů na odstranění vad a nedodělků, které dlužník jako zhotovitel neodstranil, a které představují škodu, kterou zhotovitel způsobil na majetku objednatele ve smyslu článku VIII. smlouvy o dílo.

Za této situace se dlužník se žalovaným v dohodě o narovnání dohodli, že zůstatek ceny díla (tzv. zádržné) se předčasně zesplatní a vzájemně si započtou proti této pohledávce dlužníka pohledávku žalovaného z titulu smluvní pokuty za vady a nedodělky díla, které byly, jak vyplývá ze všech soupisů o převzetí díla, značně rozsáhlé. Současně se v ní dohodli, že žalovaný promíjí část smluvní pokuty, kterou má vůči dlužníku ve Výši 1.150.000,-Kč, takže na ni dlužník doplatí jen

(MSPH 76 INS 2904/2011)

2.670.733,-Kč. Zbytek smluvní pokuty zanikl dohodou o zápočtu proti zádržnému v podobě doplatku ceny za dílo, a to za situace, kdy se v článku IV. bod 2 dohody o narovnání, jíž je dohoda o vzájemném zápočtu nedílnou součástí, je uvedeno, že na základě této dohody nemají vůči sobě její účastníci žádné pohledávky a závazky ze smlouvy o dílo ze dne 1.října 2005 a veškerá práva a povinnosti z této smlouvy se považují podpisem této dohody za splněná. Tím žalovaný ztratil právo domáhat se smluvní pokuty z prodlení za dobu po nabytí platnosti dohody o narovnání.

Z toho vyplývá, že dohodou o narovnání zanikly nároky žalovaného proti dlužníkovi plynoucí ze záruk za vady díla dodávané dlužníkem pro žalovaného, stejně tak jako zanikly práva žalovaného proti dlužníkovi z titulu náhrady škody vzniklé z uvedené smlouvy o dílo, a to až do výše zádržného, tedy do výše 10635766,-Kč. Uváží-li se, že, jak vyplývá ze zjištění soudu l.stupně, smlouva o narovnání byla uzavřena v době, kdy již dlužník byl v úpadku, pak podle názoru odvolacího soudu bylo z obou stran rozumné předpokládat, že dlužník jako zhotovitel by těžko byl schopen nadále dostát všem svým závazkům ze smlouvy o dílo včásti týkající se jeho odpovědnosti za vady díla či škodu způsobenou porušením smluvních povinností ze smlouvy o dílo, a naopak, dlužníku zanikl jeho závazek zaplatit žalovanému pohledávku z titulu smluvní pokuty ve Výši 14456500,-Kč, kterou by si podle dohody žalovaný ponechal kodstranění vad a nedodělků díla, které byly v tomto řízení prokázány, a které nebyly zanedbatelné. Nelze přehlédnout, že se dlužník navíc vyvázal z dalších smluvních závazků ze smlouvy o dílo, jichž se smlouva o narovnání týkala, zejména ze závazku platit smluvní pokutu za další prodlení s odstraňováním vad a nedodělků díla.

Ze všech těchto důvodů, odvolací soud dospěl k závěru, že smlouva o zápočtu obsažená ve smlouvě o narovnání z 31. prosince 2010 není právním úkonem neúčinným ve smyslu § 241 insolvenčního zákona, a proto rozsudek soudu l.stupně změnil, a žalobu zamítl podle § 220 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Vsouvislosti se změnou rozsudku ve věci samé rozhodl odvolací soud podle § 224 odst. 2 o.s.ř. znovu o nákladech řízení před soudem l.stupně, a podle § 224 odst. 1 o.s.ř. též o nákladech odvolacího řízení. Vycházel přitom z úspěchu žalovaného ve věci před soudy obou stupňů, a ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Přiznaná náhrada zahrnuje náklady, jež žalovanému vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem a zaplaceným soudním poplatkem z odvolání. Náhrada za řízení před soudem l.stupně zahrnuje odměnu advokáta, podle vyhlášky č. 177/ 1996 Sb. a to celkem za osm a 1/2 úkonu právní služby, řpčemž za první úkon právní služby učiněný do 31.prosince 2013 činí paušální odměna advokáta podle § 9 odst. 3 shora citované vyhlášky (dále advokátní tarif) částku 2.100,-Kč, nebot' je třeba vycházet z paušální odměny podle znění advokátního tarifu platného v době, kdy tento úkon byl učiněn. Za dalších sedm právních úkonů služby má potom žalovaný právo na paušální odměnu advokáta ve Výši 3.100,-Kč za jeden úkon podle § 9 odst.

(MSPH 76 INS 2904/2011)

4 advokátního tarifu ve znění platném od 1.ledna 2013, a za jeden úkon právní služby, a to za účast advokáta na vyhlášení rozsudku soudu l.stupně dne 3.března 2004 má právo na paušální odměnu v poloviční Výši tj. ve Výši 1.550,-Kč. K tomu náleží ještě režijní paušál advokáta za devět úkonů právní služby po 300,-Kč za jeden úkon, a DPH ve Výši 21 %.

Náhrada nákladů odvolacího řízení zahrnuje soudní poplatek za odvolání ve Výši 2.000,-Kč, paušální odměnu advokáta žalovaného ve Výši 3.100,-Kč za dva úkony právní služby, 2 x 300,-Kč režijní paušál advokáta, a DPH ve Výši 21 %.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která vrozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 18.září 2014 JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Dančová Dominika