101 VSPH 271/2015-55
29 ICm 4101/2014 101 VSPH 271/2015-55 (KSCB 25 INS 18012/2014)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Ladislava Derky v právní věci žalobce: Jan anonymizovano , anonymizovano , bytem Brabec 346, Nová Včelnice, zast. Markem Bromem, obecným zmocněncem, sídlem Březová 2181, Pelhřimov, proti žalované: ČSOB Leasing, a.s., IČO: 63998980, sídlem Na Pankráci 310/60, Praha 4, o popření vykonatelné pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 29 ICm 4101/2014-31 ze dne 9. února 2015,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích, č.j. 29 ICm 4101/2014-31 ze dne 9. února 2015 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. zamítl žalobu, kterou se insolvenční dlužník (žalobce v tomto sporu) domáhal určení, že po právu popřel pohledávku žalované přihlášené do insolvenčního řízení ve výši 309.394,87 Kč, co pohledávky vykonatelné a přiznané pravomocným elektronickým platebním rozkazem. Dále pak rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod II. výroku).

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že: -žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení spornou pohledávku jako pohledávku vykonatelnou podle elektronického platebního rozkazu Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 28.12.2010 č.j. 19 Ec 2226/1010-9, (KSCB 25 INS 18012/2014)

-dne 8.12.2014 insolvenční soud vydal usnesení o schválení oddlužení žalobce s povolením splátkového kalendáře, na přezkumném jednání byla pohledávka přezkoumána jako vykonatelná a popřel ji pouze insolvenční dlužník, zatímco insolvenčním správcem byla zjištěna.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Tento svůj právní závěr odůvodnil tím, že jde o vykonatelnou pohledávku přiznanou pravomocným rozhodnutím soudu, takže ve smyslu § 410 odst. 3 IZ může insolvenční dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, kterou jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla nebo je promlčená. Z toho dovodil, že v tomto incidenčním sporu soud nemůže znovu přezkoumat platnost ujednání o sjednání úroku z prodlení z poskytnutého úvěru, a proto žalobu zamítl. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že ve sporu úspěšně žalované žádné náklady řízení nevznikly.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, protože se soud nevypořádal s jeho skutkovými tvrzeními ani s nabízenými důkazy o tom, že ujednání o smluvních úrocích z prodlení bylo uvedeno až ve všeobecných smluvních podmínkách a ujednání o výši úroku z prodlení ve výši 0,15 % denně je ujednání v rozporu se zákonem, neboť svou výší je v rozporu s dobrými mravy. Má za to, že soud pochybil, když při svém rozhodnutí vycházel pouze z elektronického platebního rozkazu soudu o sporné pohledávce, což dovozuje z nálezů Ústavního soudu citovaných v odůvodnění svého odvolání, která se zabývají právě problematikou úroků z prodlení z toho ohledu, zda svou výší jsou, či nikoliv v rozporu s dobrými mravy. Při zkoumání ujednání o výši úroku z prodlení měl soud jejich výši přezkoumávat z úřední povinnosti, což neučinil, takže si pro své rozhodnutí neopatřil dostatek důkazů.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že soud prvního stupně rozhodl ve věci správně.

Odvolací soud neshledal důvodnou telefonickou žádost žalobce o odročení odvolacího jednání sdělenou kanceláři soudu v den konání odvolacího jednání a spočívající v tom, že žalobce byl účastníkem dopravní nehody, a to proto, že žalobce je v tomto sporu zastoupen zástupcem s plnou mocí pro celé řízení, který byl k odvolacímu řízení rovněž předvolán, a který se (a to bez omluvy) k jednání nedostavil a odvolací soud neprováděl žádné doplňující důkazy, což ani s ohledem na zákonnou koncentraci řízení učinit nemohl. Z těchto důvodů odvolací soud proto podle § 101 odst. 3 o.s.ř. odvolání projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce a jeho zmocněnce.

V řízení před soudem prvního stupně bylo prokázáno, že sporná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, přiznanou pravomocným a vykonatelným rozhodnutím soudu a že insolvenční soud schválil jako způsob řešení oddlužení splátkovým kalendářem. Při přezkumném jednání spornou pohledávku popřel pouze insolvenční dlužník, zatímco insolvenční správce ji zjistil a důvodem popření sporné pohledávky dlužníkem byla absolutní neplatnost ujednání o úrocích z prodlení dohodnutých v souvislosti s poskytnutým úvěrem. (KSCB 25 INS 18012/2014)

V podstatě stejnou argumentaci a skutková tvrzení vztahující se k nemravné výši smluvních úroků z prodlení žalobce opakoval ve svém odvolání, které odvolací soud neshledal důvodným. Je tomu tak proto, že otázku platnosti ujednání o smluvních úrocích z prodlení z poskytnutého úvěru by se insolvenční soud mohl věcně zabývat jen v případě, že sporná pohledávka by byla pohledávkou nevykonatelnou, tj. takovou, kterou žalobci před zahájením insolvenčního řízení nepřiznal soud pravomocným a vykonatelným rozhodnutím -v daném případě elektronickým platebním rozkazem, jež má účinky pravomocného rozsudku. O takový případ se však nejedná a jak správně uvedl soud prvního stupně v napadeném rozsudku insolvenční zákon v § 410 odst. 3 uvádí, že jde-li o vykonatelnou pohledávku, může dlužník jako důvod popření její pravosti nebo výše uplatnit jen skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení výkonu rozhodnutí nebo exekuce proto, že pohledávka zanikla (žalobce však tvrdí, že vůbec nevznikla v důsledku absolutní neplatnosti smluvního ujednání), nebo že je promlčena. Jiné důvody soud v řízení o popření vykonatelné pohledávky insolvenčním dlužníkem v oddlužení splátkovým kalendářem nemůže věcně zkoumat.

Z těchto důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil, včetně akcesorického výroku o nákladech řízení.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn tím, že v odvolacím řízení úspěšné žalované žádné náklady nevznikly (§ 142 odst. 1 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku je dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Českých Budějovicích dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla řešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně, a nebo má-li být dovolacím soudem řešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 10. září 2015

JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová