101 VSPH 264/2012-76
57 ICm 2596/2011 101 VSPH 264/2012-76 (KSLB 57 INS 7745/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Ing.Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce: Forset COLLECT Ltd., reg.č. HE 265667, sídlem Agiou Nicolaou 67-67, Flat/Office 103, Egkomi, PC 2408, Nicosia, zastoupený Mgr.Janem Petříkem, advokátem, sídlem Týnská 12, Praha 1, proti žalovanému: Ing.Jan Kláštěrský, sídlem B.Němcové 2971, Česká Lípa, insolvenční správce dlužnice Dany Koželuhové, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č.j. 57 ICm 2596/2011-38 ze dne 25.dubna 2012,

takto:

I.Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, č.j. 57 ICm 2596/2011-38 ze dne 25.dubna 2012 se mění tak, že se určuje pravost pohledávky žalobce za dlužnicí Danou Koželuhovou ve výši 37.860,-Kč.

II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Odůvodnění

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci, jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku zamítl žalobu na určení, že žalobce má za dlužnicí pohledávku ve výši 37.860,-Kč, a pod bodem II.výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. 57 ICm 2596/2011 (KSLB 57 INS 7745/2011)

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že:

-žalobce přihlásil do insolvenčního řízení pohledávku v celkové výši 88.495,80 Kč jako pohledávku směnečnou ze směnky, která zajišťovala pohledávky z úvěru za dlužnicí a současně jako pohledávku vykonatelnou, přiznanou žalobci pravomocným rozhodčím nálezem, -žalovaný při přezkumném jednání popřel část pohledávky do výše 37.860,-Kč s tím, že v tomto rozsahu byla směnka vyplněna v rozporu s vyplňovacím prohlášením, protože ve směnečné sumě jsou obsaženy i náklady rozhodčího řízení ohledně směnečné pohledávky, a to 5.000,-Kč (poplatek za řízení) a 19.290,-Kč (náklady přiznané žalobci v rozhodčím nálezu). Dále jsou ve směnečné sumě obsaženy i náklady žalobce, jež mu byly přiznány proti dlužnici exekučním příkazem ve výši 13.570,-Kč, a tyto dílčí pohledky nejsou pohledávkami, jež vznikly v souvislosti se smlouvou o úvěru, protože rozhodčí doložka je ve smlouvě o úvěru podle názoru žalovaného absolutně neplatná, -žalovaný pohledávku přezkoumal jako nevykonatelnou, a k jeho výzvě žalobce včas podal incidenční žalobu.

Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že žaloba není důvodná. Zjistil, že v článku 10 Všeobecných obchodních podmínek (dále jen VOP) byla dohodnuta rozhodčí doložka, podle níž spory z úvěrové smlouvy budou rozhodovat rozhodci Mgr.Lenka Kolečková, JUDr.Milan Kutnar a Bc.Petr Valenta. Rozhodčí nález proti dlužnici vydal Bc.Petr Valenta, který jím přiznal žalobci vůči dlužnici pohledávku ve výši 64.749,40 Kč s úrokem z prodlení a náklady rozhodčího řízení ve výši 24.290,-Kč. Náklady exekučního řízení oprávněnému (žalobci) byly přiznány v exekučním příkazu č.j. 124 EX 11806/10-12 ze dne 20.4.2011. Směnka byla vystavena dlužnicí jako blankosměnka vlastní a ještě nevyplněná byla indosována na žalobce, který ji vyplnil o směnečnou sumu.

Soud prvního stupně shledal ujednání o rozhodčí doložce v úvěrové smlouvě za ujednání absolutně neplatné, neboť jde o ujednání v rozporu s § 55 a § 56 obč.zák., což jsou ustanovení na ochranu spotřebitele, je v rozporu se směrnicí EHS č.93/13 ze dne 5.4.1993, stejně jako s nálezem Ústavního soudu ČR sp.zn. II.ÚS 2164/10, neboť jde o ujednání v neprospěch dlužnice jako spotřebitelky, protože tímto ujednáním byla dlužnice zbavena práva podat proti nárokům věřitele ze spotřebitelské smlouvy žalobu k soudu. Při tomto svém závěru odkázal soud prvního stupně rovněž na rozhodnutí ESD č. C-2473/00 a ESD č. C-240-244-/98.

Z toho dovodil, že z rozhodčího nálezu vydaného na základě neplatného ujednání o rozhodčí doložce nevznikly žalobci ve vztahu k dlužnici pohledávky spočívající v nákladech rozhodčího řízení. Výkon rozhodnutí pak byl soudem nařízen na základě nicotného rozhodčího nálezu, takže nelze náklady exekuce žalobce posoudit jako pohledávku žalobce za dlužnicí.

Z těchto důvodů pak uzavřel, že žalobce směnku vyplnil v rozporu s § 10 zákona č. 191/1950 Sb.-zákon směnečný a šekový, a směnka je proto neplatná. Dále poukázal na § 75 zmíněného směnečného zákona, podle něhož vlastní směnka musí kromě ostatních náležitostí obsahovat i údaj místa, kde má být placeno, což předložená směnka neobsahuje, a je proto i z tohoto důvodu neplatná. 57 ICm 2596/2011 (KSLB 57 INS 7745/2011)

Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání a navrhl v něm, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně a žalobě vyhověl. Poukázal zejména na to, že důvodem žalované pohledávky je pouze směnka, závazek z ní je zcela nezávislý z důvodu abstraktnosti a nezávislosti právních vztahů ze směnek. Závazek ze směnky je samostatným závazkem, byť se jedná o směnku zajišťující jinou pohledávku, takže spor ze zajišťovací směnky nelze považovat za spor související se zajištěnou směnkou. Žalovaný proto nemůže v tomto incidenčním sporu vznášet kauzální námitky proti směnce, a pro ně pak směnečnou pohledávku zčásti popírat, zejména je-li žalobce dalším majitelem směnky, kterou nabyl indosamentem. Směnka je platná i v případě, že neobsahuje ujednání o místě plnění, neboť podle § 76 odst.3 zákona směnečného a šekového platí, že není-li zvláštního údaje, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním. Ujednání o rozhodčí doložce nemá za následek nerovnovážné postavení účastníků spotřebitelské smlouvy v neprospěch spotřebitele. V právním řádu České republiky platí, že není-li obsah vůle limitován či omezován zákonem, nebo obecně platnými právními předpisy, pak má její autonomie přednost, jak presentuje ve svých rozhodnutích Ústavní soud ČR. Dlužnice mohla své námitky proti směnečné pohledávce uplatnit v rozhodčím řízení, což neučinila, nepodala návrh na zrušení rozhodčího nálezu, a v důsledku toho rozhodčí nález nabyl právní moci a stal se vykonatelným, a proto i exekuce byla vedena oprávněně.

Žalovaný vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobce je důvodné.

Odvolací soud nesdílí právní názor soudu prvního stupně, že spory ze spotřebitelských smluv, a to včetně sporů ze zajišťovací směnky, jež zajišťuje pohledávku ze spotřebitelské smlouvy, nelze rozhodovat v rozhodčím řízení, a vychází přitom z rozhodnutí velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 31 Cdo 1945/2010, z nálezů Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 3057/10 a sp.zn. II. ÚS 2164/10, a z rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 1130/2011. Z těchto rozhodnutí a stanovisek vyplývá, že podstatné pro rozhodnutí o tom, zda rozhodčí doložka je platná, či nikoliv, je to, zda byl rozhodčí nález vydán rozhodcem, který byl oprávněn spor rozhodnout. Pokud by rozhodčí nález byl vydán rozhodcem, který měl pravomoc spor rozhodnout, jedná se o vykonatelnou pohledávku.

Z článku 10 VOP odvolací soud zjistil, že smluvní strany se dohodly, že případné spory vzniklé mezi nimi z právních vztahů založených touto smlouvou nebo v souvislosti s ní budou rozhodovány v rozhodčím řízení s vyloučením pravomoci obecných soudů podle platného práva České republiky. Smluvní strany se dohodly, že pravomoc k řešení veškerých sporů o plnění a nároků z této smlouvy, které přímo, nebo odvozeně, vznikly, a nebo v návaznosti na ni, má ten z níže uvedených rozhodců, kterému některá smluvní strana této smlouvy doručí písemnou žalobu podle své volby, a jako rozhodci jsou zde uvedeni Mgr.Lenka Kolečková, JUDr.Milan Kutnar a Bc.Petr Valenta.

Ze shora uvedeného ujednání o rozhodčí doložce jednoznačně vyplývá, že jím byla založena pravomoc rozhodce Bc.Petra Valenty, jenž rozhodčí nález, o který žalobce opírá spornou směnečnou vykonatelnou pohledávku, vydal. Pravomoc tohoto rozhodce byla založena nejen k rozhodování sporů vzniklých nejen ze smlouvy, ale i sporů o nároky 57 ICm 2596/2011 (KSLB 57 INS 7745/2011) z blankosměnky, která závazek dlužnice zajišťovala. Jestliže v rozhodčí doložce je vyjmenován rozhodce, který potom také rozhodčí nález vydal, pak jde o ujednání dostatečně obsahově určité a nejde o ujednání nepřiměřené a nevyvážené v neprospěch spotřebitele. Takovým ujednáním by mohla být jen ta část ujednání o smluvní doložce, která umožňuje použít jako rozhodce i osoby, které ve smlouvě nijak blíže definovány nejsou, ale k tomu v dané věci nedošlo.

Stejný právní názor k rozhodčím doložkám ve sporech skutkově shodných pokud jde o znění rozhodčí doložky vyjádřil Vrchní soud v Praze ve svých rozsudcích sp.zn. 9 Cmo 309/2011, 5 Cmo 20/2012, jakož i Vrchní soud v Olomouci ve svých rozsudcích sp.zn. 30 ICm 1056/2011, 14 ICm 1279/2010 a 36 ICm 2130/2010, v nichž tyto odvolací soudy ve všech případech dovodily platnost rozhodčí doložky sjednané ve stejném znění, jako byla sjednána rozhodčí doložka ve smlouvě mezi věřitelem z úvěru a dlužnicí.

Z tohoto důvodu neobstojí právní závěr soudu prvního stupně, že směnka byla vyplněna v rozporu s § 10 zákona směnečného a šekového, neboť ve směnečné sumě jsou obsaženy také náklady přiznané žalobci pravomocným a vykonatelným rozhodčím nálezem a spočívají v poplatku za zahájení rozhodčího řízení a nákladech právního zastoupení žalobce v tomto rozhodčím řízení. V tomto rozsahu proto odvolací soud shledal žalobu důvodnou. Stejně tak ji shledal důvodnou pokud jde o popřenou část pohledávky ve výši 13.570,-Kč představující náklady řízení žalobce v exekučním řízení nařízeném soudem k vymožení sporné pohledávky. Tato pohledávka přiznaná žalobci ve vztahu k dlužnici je obsažena v exekučním příkazu č.j. 124 EX 11806/10-12 ze dne 20.4.2011. Toto rozhodnutí nabylo právní moci a stalo se vykonatelným dne 2.5.2011. Podle tohoto exekučního příkazu, který je sám o sobě rovněž vykonatelným titulem, byly předmětem exekuce i pohledávky žalobce v podobě nákladů exekučního řízení. Vymáhaná pohledávka s příslušenstvím, náklady exekuce a náklady oprávněného ke dni vydání tohoto exekučního příkazu činí jednotlivé pohledávky, mezi nimiž jsou i náklady právního zastoupení oprávněného ve výši 13.570,-Kč. Jelikož je tímto exekučním titulem přiznaná vykonatelná pohledávka žalobce a byla vydána na základě rozhodnutí soudu o nařízení exekuce na základě platného rozhodčího nálezu, pak jde o existentní pohledávku žalobce za dlužnicí ve smyslu § 121 odst.3 obč.zák.

Neobstojí právní závěr soudu prvního stupně, že směnka, která je právním důvodem přihlášené pohledávky, je absolutně neplatná proto, že v ní není uvedeno místo, kde má být placeno. V této souvislosti stačí poukázat na § 76 zákona č. 191/1950 Sb., podle kterého listina, ve které chybí některá náležitost uvedená v § 75, není platná jako vlastní směnka s výhradou případů uvedených v následujících odstavcích. V odstavci 3 pak je uvedeno, že není-li zvláštního údaje, platí, že místo vystavení směnky je místem platebním a zároveň místem výstavcova bydliště. Z uvedeného znění zákona vyplývá, že není-li ve směnce vlastní uveden údaj místa, kde má být placeno, nemá to za následek neplatnost směnky podle § 76 odst.3 zákona směnečného a šekového. Rovněž tak nesdílí odvolací soud závěr soudu prvního stupně, že ujednání o rozhodčí doložce obsažené ve VOP je ujednáním absolutně neplatným pro neurčitost obsahu s ohledem na velikost a typ písma, neboť to, že jde o písmo drobné, ještě samo o sobě nestačí pro závěr o neurčitosti obsahu takového ujednání, a ujednání obsažené v článku 10 VOP není ujednáním svým obsahem nesrozumitelným osobě bez právnického vzdělání. 57 ICm 2596/2011 (KSLB 57 INS 7745/2011)

Z těchto všech důvodů shora uvedených odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil podle § 220 odst.1 písm.b) o.s.ř. a žalobě v celém rozsahu vyhověl.

Výrok o náhradě nákladů řízení mezi účastníky navzájem před soudy obou stupňů je odůvodněn § 202 odst.1 IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí popřené pohledávky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci.

V Praze dne 6.prosince 2012

JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová