101 VSPH 254/2012-69
45 ICm 1872/2011 101 VSPH 254/2012-69 (KSHK 45 INS 4621/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr.Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D v právní věci žalobce: Ing. Ivo Schneiderka, sídlem Boharyně čp. 70, insolvenční správce dlužnice Boženy Šilpertové, zast. JUDr, Ivanou Velíškovou, advokátkou, sídlem Antonína Dvořáka 287, Turnov, proti žalované: Komerční banka, a.s., IČO 45317054, sídlem Na Příkopě 33/969, Praha 1, zast. JUDr. Romanem Majerem, advokátem, sídlem Vyskočilova 1326/5, Praha 4, o popření existence vykonatelné pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 ICm 1872/2011-39 ze dne 15. března 2012,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č.j. 45 ICm 1872/2011-39 ze dne 15. března 2012 se ve vyhovujícím výroku ve věci samé pod bodem I. mění tak, že se zamítá žaloba na určení, že pohledávka žalované ve výši 4.165,-Kč není po právu.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. určil, že pohledávka žalované ve výši 4.165,-Kč není po právu, pod bodem II. řízení o určení neexistence vykonatelné pohledávky ve výši 1.256,96 Kč zastavil poté, kdy v této části vzal žalobce svou incidenční žalobu zpět. Proti zastavení řízení (bod II. výroku) nebylo žádným z účastníků podáno odvolání a proto jeho věcnou správnost odvolací soud nepřezkoumával. Pod bodem III. pak soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Vyhovující výrok ve věci samé pod bodem I. odůvodnil soud prvního stupně tím, že žalobce při přezkumném jednání popřel přihlášenou vykonatelnou pohledávku žalované sestávající se z dílčích pohledávek vzniklých ze smlouvy o úvěru a přiznané pravomocným a 45 ICm 1872/2011 (KSHK 45 INS 4621/2011) vykonatelným rozhodčím nálezem ve výši 5.421,96 Kč. Důvodem popření vykonatelné pohledávky žalované v této výši bylo to, že na spornou pohledávku bylo v exekuci zahájené před insolvenčním řízení vymoženo ve prospěch žalované exekutorem 5.421,96 Kč. Jelikož exekutor na účet žalované zaslal z částky vymožené v exekuci 1.256,96 Kč, vzal žalobce v tomto rozsahu žalobu na popření vykonatelné pohledávky zpět a řízení v této části, jak již shora uvedeno, bylo zastaveno. Vyhovující výrok ohledně zbývající částky 4.165,-Kč odůvodnil soud prvního stupně pouze tím, že ve shodě s vyjádřením žalované soud v části uhrazené pohledávky do výše 4.165,-Kč žalobě vyhověl, neboť pohledávku v této části dlužnice uhradila v exekuci a exekutor ji použil na náklady exekučního řízení. Výrok o nákladech odvolacího řízení odůvodnil odkazem na § 202 odst. 1 insolvenčního zákona (dále jen IZ).

Proti vyhovujícímu výroku pod bodem I. podala žalovaná včas odvolání a navrhla v něm, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu insolvenčního správce zcela zamítl, protože rozhodující je při úhradě dlužné pohledávky v exekuci připsání předmětné částky na účet věřitele, tedy že se platba dostane do dispoziční sféry věřitele. To stalo pouze ohledně částky 1.256,96 Kč, ale ve zbytku, tedy ohledně pohledávky ve výši 4.165,-Kč, nikoliv. Vymoženou částku od dlužnice exekutor neposlal na účet žalované, ale ponechal si ji a zúčtoval na náklady exekutora v exekučním řízení, takže v tomto rozsahu zůstala přihlášená vykonatelná pohledávka žalované v exekuci neuspokojena, a musí být proto zjištěna v insolvenčním řízení.

Žalobce navrhl ve svém vyjádření k odvolání potvrzení napadeného rozsudku, neboť při popření pohledávky ve výši 4.165,-Kč vyšel ze sdělení exekutorského úřadu o tom, že v exekuci byla od povinné vymožena celkem částka 5.266,-Kč a exekuční úřad nepotvrdil, že by nějaká část takto vymožených prostředků byla použita k započtení na náklady exekuce a toto své tvrzení žalovaná při jednání před soudem prvního stupně nijak nedoložila. Navíc exekutor nemohl započíst část vymožených prostředků na náklady exekuce.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu podaného odvolání podle § 212 a 212a o.s.ř. a odvolání žalované shledal důvodným.

Jedinou spornou otázkou mezi účastníky řízení bylo to, zda vykonatelná pohledávka žalované popřená žalobcem ve výši 4.165,-Kč byla uspokojena v rámci exekuce zahájené před insolvenčním řízení, či nikoliv.

K této sporné otázce odvolací soud podle § 213 o.s.ř. doplnil dokazování a ze sdělení soudního exekutora JUDr. Marcela Smékala ze dne 10.9.2012 zjistil, že v exekučním řízení proti povinným Bedřichu Šilpertovi a Boženě Šilpertové celkově vymohl v rámci exekučního řízení částku 5.421,96 Kč. Tuto částku soudní exekutor zaúčtoval částečně na dlužnou jistinu a částečně na náhradu hotových výdajů exekuce a oprávněnému zaslal na účet částku 1.256,96 Kč. Příkaz k úhradě nákladů exekuce dosud nevydal.

Tímto sdělením je podle názoru odvolacího soudu postaveno najisto, že v exekučním řízení byla sporná pohledávka uhrazena žalované pouze ve výši 1.256,96 Kč, ohledně níž bylo incidenční řízení z tohoto důvodu zastaveno, zatímco částku 4.165,-Kč zaslanou povinnou (dlužnicí) exekutorovi si exekutor ponechal k úhradě nákladů exekuce a na účet oprávněné (žalované) ji nezaslal. 45 ICm 1872/2011 (KSHK 45 INS 4621/2011)

Z toho jednoznačně vyplývá, že v tomto rozsahu sporná pohledávka v exekuci nebyla žalované uhrazena, a právem ji proto žalovaná přihlásila do insolvenčního řízení jako část dluhu ze smlouvy o úvěru.

Pro posouzení důvodnosti žaloby insolvenčního správce na popření vykonatelné pohledávky v rozsahu 4.165,-Kč je zcela nerozhodné, zda postup exekutora je či není v souladu se zák.č. 120/2011 Sb., čí vyhl. č. 330/2001 Sb., neboť pokud má žalobce za to, že exekutor si tuto částku neoprávněně zadržuje, je na něm, aby si tuto pohledávku na exekutorovi vymohl s tím, že exekutor je povinen vrátit ji do majetkové podstaty dlužnice, nemůže to však žádat po žalované (věřitelce), neboť v rozsahu, v němž v exekuci nebyla sporná pohledávka žalované uspokojena tím, že by byla připsána na její účet, jde o pohledávku neuspokojenou, která se uspokojí v rámci insolvenčního řízení podle zásad IZ.

Z těchto důvodů odvolací soud proto rozsudek soudu prvního stupně v napadeném výroku ve věci samé změnil a žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 písm.b) o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 202 odst. 1 IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky žádný z účastníků nemá proti insolvenčnímu správci právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové.

V Praze dne 18. října 2012

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová