101 VSPH 241/2016-42
41 ICm 1251/2015 101 VSPH 241/2016-42 (KSHK 41 INS 1234/2013)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Goldsteina a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Františka Kučery v právní věci žalobce: Česká republika-Česká správa sociálního zabezpečení, pracoviště Hradec Králové, sídlem Slezská 839, Hradec Králové, proti žalovanému BHJ správci, v.o.s., insolvenční správce dlužníka Jana Filipa, sídlem Divišova 882/5, Hradec Králové, zastoupený Mgr. Evou Kutílkovou, advokátkou, sídlem Veselí 140, o určení pořadí pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 41 ICm 1251/2015-17, ze dne 22. ledna 2016,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 41 ICm 1251/2015-17 ze dne 22. ledna 2016, s e p o t v r z u j e .

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. určil, že pohledávka žalobce ve výši 42.078 Kč z titulu nedoplatku pojistného na důchodové pojištění a příspěvku na politiku zaměstnanosti za rok 2013 vůči dlužníkovi je pohledávkou za majetkovou podstatou a pod bodem II. rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť ve sporu úspěšný žalobce se práva na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci vzdal. isir.justi ce.cz 41 ICm 1251/2015 104 VSPH 241/2016 (KSHK 41 INS 1234/2013)

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že o úpadku dlužníka Jana Filipa insolvenční soud rozhodl usnesením ze dne 21. 10. 2013, žalobce přihlásil do insolvenčního řízení jako pohledávku č. P/9-5 částku 17.667 Kč z titulu dluhu na pojistném za rok 2013 a poté žalovanému sdělil, že celý dlužný nedoplatek pojistného dlužníka za rok 2013 ve výši 42.078 Kč uplatňuje jako pohledávku za majetkovou podstatou a žalovaným byl vyzván k podání této žaloby podle § 203a IZ. Přehled o příjmech a výdajích za rok 2013 dlužník podal až 10. 5. 2014 a na základě tohoto jeho přehledu žalobce rozhodl dne 29. 5. 2014 o výši nedoplatku na důchodovém pojištění dlužníka ve výši 42.078 Kč a určil lhůtu jeho splatnosti.

Na základě těchto zjištění dospěl soud prvního stupně k závěru, že sporná pohledávka je pohledávkou za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. e) IZ, neboť jde o pohledávku z titulu pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti, přičemž podle zákona o pojistném na sociální zabezpečení nedoplatek na pojistném za kalendářní rok je splatný nejpozději do osmi dnů po dni, ve kterém byl, popřípadě měl být podán, přehled o příjmech a výdajích za kalendářní rok osobou samostatně výdělečně činnou (dále jen OSVČ). Povinnost k úhradě pojistného za rok 2013 tedy vznikla dlužníku až dne 29. 5. 2014, kdy bylo žalobcem vydáno rozhodnutí o zaplacení dluhu na pojistném. Z toho dovodil, že sporná pohledávka je pohledávka, která vznikla po rozhodnutí o úpadku a jde tudíž o pohledávku za majetkovou podstatou.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný včas odvolání, v němž navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl. Má za to, že zapodstatovou pohledávkou není ta část pohledávky z titulu dlužného pojistného, která se týká pojistného za období před rozhodnutím o úpadku dlužníka, takže sporná pohledávka může být pohledávkou za majetkovou podstatou podle § 168 odst. 2 písm. e) IZ pouze ve výši 8.526 Kč, neboť nedoplatek pojistného ve zbývající výši se týká období před rozhodnutím insolvenčního soudu o úpadku dlužníka. Je si vědom rozhodnutí Vrchního soudu v Praze ohledně pohledávek z titulu dlužného pojistného, nicméně má za to, že tato rozhodnutí Vrchního soudu v Praze jsou v rozporu s ústavním pořádkem. Jestliže pohledávka České správy sociálního zabezpečení se zčásti vztahuje na období před rozhodnutím o úpadku dlužníka, měl by mít tento věřitel stejné postavení jako všichni ostatní věřitelé a ve stejném pořadí, tedy poměrně s ostatními věřiteli. Nesouhlasí se závěrem soudu, že sporná pohledávka měla vzniknout až po 1. 5. 2014, kdy nastala splatnost nedoplatku pojistného za rok 2013. Takovým výkladem není žádným způsobem reflektována rozdílnost režimů pohledávek státu (žalobce) mimo insolvenční řízení a v rámci insolvenčního řízení. Jinak by se stát nedůvodně, nesystémově a nedovoleně zvýhodňoval před ostatními insolvenčními věřiteli. Právu státu nemůže být přičítána vyšší právní ochrana proti vlastnickému právu ostatních věřitelů, což je v rozporu i s čl. 11 Listiny základních práv a svobod. Poukázal i na judikaturu Ústavního soudu ČR, podle níž zjevně platí, že stát se nesmí v úpadkových řízeních podle insolvenčního zákona zvýhodňovat proti ostatním přihlášeným věřitelům. 41 ICm 1251/2015 104 VSPH 241/2016 (KSHK 41 INS 1234/2013)

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a § 212a o.s.ř. a odvolání žalovaného neshledal důvodným Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že sporná pohledávka z titulu dlužného pojistného dlužníka za rok 2013 podle platebního výměru žalobce z 29. 5. 2014 je pohledávkou za majetkovou podstatou uvedenou v § 168 odst. 2 písm. e) IZ. Rozhodné pro posouzení takové žaloby je tudíž pouze to, zda lze spornou pohledávku podřadit pod toto ustanovení insolvenčního zákona, neboť v kladném případě se taková pohledávka do insolvenčního řízení zásadně nepřihlašuje, ale podle § 203 odst. 1 IZ pohledávka za majetkovou podstatou a pohledávka jí na roveň postavená se uplatní písemně vůči osobě s dispozičními oprávněními, kterou je v dané věci insolvenční správce a nevztahují se na ni ustanovení insolvenčního zákona o přihlášce do insolvenčního řízení, tedy především § 165 IZ, jak jednoznačně vyplývá především z jeho odstavce 3 podle něhož jinak, než podáním přihlášky lze v insolvenčním řízení uspokojit z majetkové podstaty pouze pohledávky, o kterých tak stanoví zákon. Takovými pohledávkami jsou právě pohledávky za majetkovou podstatou (a jim na roveň postavené) vyjmenované v § 168 a § 169 IZ.

Jak vyplývá ze správných skutkových zjištění soudu prvního stupně, platební výměr, z něhož žalobce odvozuje spornou pohledávku, byl jednoznačně vydán až po rozhodnutí soudu o úpadku a teprve jeho právní mocí a vykonatelností sporná pohledávka žalobce za dlužníkem vznikla, jak správně dovodil soud prvního stupně i s odkazem na příslušná ustanovení zákona o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Odvolací soud sdílí jeho závěr, že sporná pohledávka z titulu dlužného pojistného za rok 2013 vznikla až platebním výměrem žalobce z 29. 5. 2014, neboť OSSZ vydává svá rozhodnutí o výši a splatnosti dlužného pojistného vůči OSVČ až poté, kdy uplyne příslušné pojistné období, kterým je předchozí kalendářní rok, jestliže osoba povinná pojistné platit splnila svou zákonnou povinnost podat přehled o příjmech a výdajích za rok 2013, což musí učinit do 30. 4. následujícího roku, tj. do 30. 4. 2014. Již z toho je nepochybné, že sporná pohledávka nemohla vzniknout dříve, než po rozhodnutí o úpadku dlužníka, takže nejde o pohledávku, kterou by měl žalobce přihlašovat, nebo která vznikla, byť jen z části, před rozhodnutím o úpadku dlužníka, nýbrž jde evidentně o pohledávku za majetkovou podstatou ve smyslu § 168 odst. 2 písm. e) IZ. Pro posouzení důvodnosti této žaloby je pak zcela nerozhodné to, že žalobce vedle sporné pohledávky z titulu dlužného pojistného za rok 2013 přihlásil vedle toho do insolvenčního řízení ještě pohledávku z titulu dlužných záloh na pojistném za část roku 2013. Platí, že jestliže po rozhodnutí o úpadku se stalo splatným dlužné pojistné za celý rok 2013, které dlužník nezaplatil, vznikl žalobci vydáním příslušného platebního výměru nárok na zaplacení dlužného pojistného za celý rok 2013 a v tomto okamžiku zanikl jeho nárok na zálohy za toto pojistné období. To znamená, že pokud žalobce nevezme zpět svou přihlášku pohledávky spočívající v dlužných zálohách na pojistném za rok 2013, a pokud byla tato pohledávka na přezkumném jednání zjištěna, pak insolvenční soud podle § 186 odst. 1 IZ ukončí v rozsahu této přihlášené pohledávky účast žalobce v insolvenčním řízení, neboť tato pohledávka zanikla jiným způsobem a naopak pohledávku podřazenou pod § 168 odst. 2 písm. e) IZ uspokojí v insolvenčním řízení kdykoliv, nejpozději však před rozvrhovým usnesením, což jednoznačně vyplývá z § 305 odst. 1 IZ. 41 ICm 1251/2015 104 VSPH 241/2016 (KSHK 41 INS 1234/2013)

Výrok o náhradě nákladů odvolacího řízení je odůvodněn § 202 odst. 1 IZ, podle něhož ve sporu o pravost, výši nebo pořadí pohledávky nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení proti insolvenčnímu správci, nehledě na to, že v odvolacím řízení v této věci žalobce žádné náklady k náhradě neuplatnil.

Poučení: Proti tomuto rozsudku j e dovolání přípustné, jestliže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od doručení tohoto rozhodnutí k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak (§ 237, § 239 a § 240 odst. 1 o.s.ř.).

V Praze dne 13. října 2016 JUDr. Jiří G o l d s t e i n, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Němcová Michaela