101 VSPH 241/2014-82
76 ICm 3701/2012 101 VSPH 241/2014-82 (KSLB 76 INS 14670/2011)

yESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z p edsedy JUDr. Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D., a soudc JUDr. Ivy Novotné a JUDr. Ji ího Goldsteina v právní vďci žalobkynď: JUDr. Mgr. Martina Jinochová Matyášová, sídlem Petrohradská 390/46a, Praha 10, insolven ní správkynď dlužníka BALTOM, s.r.o., proti žalovanému: DYN, spol. s.r.o., IyO 25010239, sídlem Bo ivojova 878/35, Praha 3, zast. JUDr. Alexandrem Šoljakem, advokátem, sídlem U Soudu 363/10, Liberec 2, o ur ení neplatnosti eventuálnď neú innosti právních úkon dlužníka, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobo ky v Liberci, .j. 76 ICm 3701/2012-59 ze dne 7.února 2014, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobo ky v Liberci, .j. 76 ICm 3701/2012-59 ze dne 7. února 2014 se mďní takto:

I.Zamítá se žaloba na ur ení neú innosti t í nájemních smluv uzav ených mezi dlužníkem jako nájemcem a žalovaným jako pronajímatelem uzav ených dne 22.zá í 2009 pod . 01/2009, 02/2009 a 03/2009 o nájmu stroj , a to Finišer Vogele S-1800-1, v. . 07820498, Válec HAMM 3500HT , v. . H1610988 a Recykla ní fréza WR 2500S , v. . 04.WR.0137, nebo jde o nájemní smlouvy neplatné.

II.Žalovanému se nep iznává náhrada náklad ízení p ed soudy obou stupě .

Od vodnďní

Krajský soud v Ústí nad Labem, pobo ka v Liberci, jako soud I.stupnď ve výroku uvedeným rozsudkem pod body I., II. a III. výroku ur il, že jsou právnď neú inné smlouvy o nájmu uzav ené mezi dlužníkem jako nájemcem a žalovaným 76 ICm 3701/2012 (KSLB 76 INS 14670/2011) jako pronajímatelem dne 22.9.2009 ohlednď stavebních stroj v nájemních smlouvách ozna ených jako p edmďt nájmu, pod bodem IV. výroku rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit soudní poplatek 2.000,-K a pod bodem V. výroku rozhodl, že žádný z ú astník nemá právo na náhradu náklad ízení.

P i svém rozhodnutí vyšel soud I.stupnď z tďchto zjištďní:

-dne 18.8.2011 bylo zahájeno insolven ní ízení na dlužníka, usnesením insolven ního soudu z 22.12.2011 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka a dne 23.4.2012 soud prohlásil na majetek dlužníka konkurs,

-dne 22.9.2009 žalovaný s dlužníkem uzav el t i nájemní smlouvy o nájmu stavebních stroj ve smlouvách uvedených za dohodnuté nájemné, žalovaný si p ihlásil do insolven ního ízení ást dlužného nájemného ve výši 3.513.902,-K , p i emž nájemné za pronájem stroj na dobu jejich pronájmu inil celkem 13.500.000,-K ; šlo p itom o smlouvy uzav ené mezi osobami blízkými propojenými majetkovď i personálnď p es Ing. Miroslava Balcara, Ing. Josefa Tomeše, Ing. Petra Flossmana a Ing. Josefa Oberta.

Po zhodnocení provedených d kaz dospďl soud I.stupnď k závďru, že je d vodná žaloba v ásti, v níž se žalobkynď domáhá ur ení neú innosti v žalobď uvedených nájemních smluv (dále též jen nájemní smlouvy), a proto ve výroku ur il jen jejich neú innost, i když se žalobkynď domáhala žalobou primárnď ur ení neplatnosti tďchto nájemních smluv. Své rozhodnutí od vodnil tím, že nájemní smlouvy jsou právním úkonem zvýhoděujícím žalovaného, ve smyslu § 241 IZ, nebo se mu na vyplaceném nájemném dostalo 100 % uspokojení jeho pohledávky v dobď, kdy byl dlužník již v úpadku a neplnil své závazky v i ostatním vď itel m. Jelikož šlo o smlouvu uzav enou mezi osobami blízkými, pak je dána právní domnďnka, že nájemní smlouvy byly uzav eny v dobď, kdy byl dlužník již v úpadku. Dohodnuté nájemné bylo nep imď enď vysoké již proto, že i v dobď, kdy je mďl dlužník pouze v nájmu, hradil zákonné i havarijní pojištďní, jakož i všechny náklady na opravu a údržbu pronajatých stroj , takže de facto dlužník v dobď, kdy mďl stroje pronajaté, se k nim choval jako vlastník, a tak mďl init žalovaný. Dovodil dále, že není p itom vylou eno, že žalovaný skute nď stroje nikdy nepo ídil, ale po ídil je dlužník, nicménď ke dni úpadku se v majetkové podstatď nenacházely. Z ve ejnď dostupných zdroj je však z ejmé, že žalovaný stroje ve svém ú etnictví nevedl, a nevedl ani náklady na jejich po ízení. Žalovaný p itom nemďl vlastní budovu, stroje byly pravdďpodobnď umístďny v areálu dlužníka a neexistuje doklad o pronájmu garáží pro jejich parkování, pop . doklady o hrazení pojištďní apod.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný odvolání, v nďmž zejména uvedl, že nesouhlasí se závďrem soudu I.stupnď, že žaloba na neú innost právních úkon dlužníka byla podána v zákonem stanovené lh tď, a to proto, že je nesprávný právní závďr soudu I.stupnď, že šlo o smlouvy uzav ené mezi spole nostmi, které spolu tvo í koncern. Mezi dlužníkem a žalovaným neexistuje vztah, v nďmž by mohl být pod azen pod koncern, nebo není mezi nimi vztah, kdy by obď byly podrobeny jednotnému ízení. ídící osobou dlužníka nebyly osoby, které soud uvádí v od vodnďní napadeného rozsudku, ale vďtšinovým vlastníkem dlužníka byla spole nost INRECO, která mďla ve spole nosti dlužníka absolutní majoritu. V p ípadď, že dlužník a žalovaný nenaplěují dikci koncernu, nemohou naplěovat ani dikci osoby blízké, nebo ta se podle insolven ního zákona vztahuje výlu nď na fyzické osoby. I z tohoto d vodu mďl soud I.stupnď žalobu na ur ení neú innosti 76 ICm 3701/2012 (KSLB 76 INS 14670/2011) nájemních smluv zamítnout jako opoždďnď podanou. Navíc soud I.stupnď žalovaného ádnď nepou il o tom, že je t eba p edložit d kazy o vlastnictví pronajatých stroj , a tak jsou úvahy soudu o tom, že stavební stroje nikdy žalovaný nepo ídil, ale po ídil je dlužník, zcela nepodložené, a jde pouze o domnďnky soudu. Rovnďž tak nebylo prokázáno, že by smlouvy dlužník uzav el v dobď, kdy již byl v úpadku, že nájemní smlouvy byly právními úkony zvýhoděujícími ve smyslu § 241 IZ. Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu I.stupnď zmďnil a žalobu zamítl.

Žalobkynď vyvracela vývody odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu I.stupnď potvrdil z d vod v nďm uvedených s tím, že žalovaný p es pou ení soudem nedoložil, že by byl vlastníkem stroj , které byly p edmďtem nájmu podle nájemních smluv, zmínďných v žalobď. Neprokázal tedy své vlastnictví ke stroj m, a to je d vod ur it, že nájemní smlouvy jsou neplatné.

Odvolací soud p ezkoumal napadený rozsudek, jakož i ízení jemu p edcházející podle § 212 a § 212a o.s. ., a dospďl k následujícím závďr m:

Žalobkynď se již v žalobď domáhala ur ení nejen neú innosti nájemních smluv ozna ených v žalobď, ale primárnď se domáhala ur ení jejich neplatnosti, když tvrdila, že smlouvy jsou neplatné, protože žalovaný neprokázal, že by stroje, které pronajímal dlužníkovi, vlastnil.

Platí p itom, že v p ípadď, že právní úkon je neplatný (a absolutnď i relativnď) jeho ú inky v bec nenastávají a na právní vztah se hledí stejnď, jako by v bec nebyl u inďn. U právního úkonu, který je neplatný, nelze vyslovit jeho neú innost (odporovatelnost); neplatnost právního úkonu má p ednost p ed jeho odporovatelností a odporovat lze jen platnému právnímu úkonu (k tomu viz i rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 2709/2007).

Soud I.stupnď v d kazním ízení v žalobď tvrzenou a navrženou neplatnost nájemních smluv nepostavil na jisto a nerozhodl o ní, pouze vyslovil, že nelze (s ohledem na listinné d kazy jím v od vodnďní rozsudku zmiěované) vylou it, že žalovaný stroje pronajaté dlužníkovi, nevlastnil, avšak blíže se jich touto ástí žaloby nezabýval a rozhodl jen, že jde o smlouvy neú inné a podle § 241 IZ.

Takový postup je nesprávný a vadný, ale v odvolacím ízení napravitelný. Odvolací soud nejprve postupem podle § 118a odst. 2 o.s. . sdďlil ú astník m právní názor, že lze vyslovit neú innost jen platného právního úkonu dlužníka a za situace, kdy se žalobkynď domáhala ur ení i neplatnosti nájemních smluv, eventuálnď i jejich neú innosti, je t eba, aby žalovaný soudu p edložil d kazy, z nichž dovozuje, že mďl hmotnďprávní oprávnďní stroje uvedené v nájemních smlouvách pronajímat, tedy tímto zp sobem s nimi nakládat, o emž byl zástupce žalovaného pou en už soudem I.stupnď, p i jednání konaném 7.února 2014, avšak jeho stanovisko není v protokolu o jednání zachyceno.

Zástupce žalovaného na to požádal o lh tu k p edložení listin prokazujících vlastnictví žalovaného k pronajatým stroj m, které v žádosti ozna il jako kupní smlouvy, které má žalovaný v držení a technické pr kazy ke stroj m.

Tyto návrhy žalovaného odvolací soud zamítl, nebo nep edstavují odvolací d vod ve smyslu § 205a odst. 1 písm. d) o.s. . O tom, že tyto d kazy má žalovaný 76 ICm 3701/2012 (KSLB 76 INS 14670/2011) ozna it a p edložit byl pou en soudem I.stupnď p i jednání konaném dne 7.února 2014 a odvolací soud toto pou ení opakoval jen proto, že v protokolu o jednání není zachyceno stanovisko žalovaného k tomuto pou ení.

Žalovaný nicménď již ode dne 7.února 2014 vďdďl, že d kazy o svém vlastnictví má soudu p edložit, což neu inil ani v souvislosti s podaným odvoláním ani p i odvolacím jednání dne 26. ervna 2014. Jelikož nové d kazy navržené žalovaným p i tomto odvolacím jednání nebyly jím v ízení v as ádnď uplatnďny, nem že k nim odvolací soud p ihlížet (§ 212a odst. 3 o.s. .).

Jak odvolací soud zjistil z nájemních smluv, kterých se žaloba týká, není v nich u žalovaného (pronajímatele) uveden žádný právní titul, z nďhož žalovaný dovozuje své právní postavení pronajímatele. Žalovaný nedoložil, že mu svďd í hmotnďprávní oprávnďní nakládat se stroji, které byly p edmďtem nájmu tak, že je m že jako vlastník nebo jiný oprávnďný držitel pronajmout t etí osobď, a že je s nimi oprávnďn takto disponovat (nakládat).

Z tohoto d vodu dospďl odvolací soud k závďru, že všechny t i nájemní smlouvy jsou smlouvami neplatnými podle § 37 ob anského zákoníku, protože nikdo nem že mít víc práv a p evádďt je na jiného, než jaká mu náleží podle hmotného práva, a toto právo žalovaný neprokázal.

Uvedený závďr má ovšem za následek zamítnutí žaloby na ur ení, že nájemní smlouvy jsou v i vď itel m dlužníka neplatné a sou asnď je na místď též rozhodnout o žalobď v ásti, v níž se žalobkynď domáhala ur ení neplatnosti nájemních smluv, a to podle § 233 odst. 1 o.s. ., tj. ve výroku rozsudku ur it neplatnost právních úkon dlužníka (v dané vďci neplatnost nájemních smluv), nebo takového ur ení se žalobkynď v žalobď domáhala vedle ur ení neú innosti nájemních smluv.

Z § 231 IZ vyplývá, že neplatnost právního úkonu dlužníka posuzuje vždy jen insolven ní soud v pr bďhu insolven ního ízení (inciden ní ízení je sou ástí insolven ního ízení a rozhoduje v nďm insolven ní soud), neplatnosti se m že insolven ní správce dovolat, a to nejen samostatnou žalobou, ale i v rámci jiného inciden ního ízení, jež je sou ástí ízení insolven ního, a insolven ní soud otázku platnosti právního úkonu dlužníka m že posoudit jako otázku p edbďžnou ve sporu jiném, který je zahájen insolven ním správcem.

K dané vďci se žalobkynď již v žalobď domáhala ur ení neplatnosti nájemních smluv, eventuálnď ur ení jejich neú innosti, takže je t eba v tomto ízení rozhodnout o obou žalobních návrzích. Odvolací soud proto zmďnil rozsudek soudu I.stupnď tak, že zamítl žalobu na ur ení v žalobď ozna ených nájemních smluv a sou asnď rozhodl o tom, že jde o smlouvy neplatné.

Tím je pro další pr bďh insolven ního ízení postaveno najisto, že ur ité právní úkony dlužníka jsou neplatné, a tudíž insolven ní správce se m že rovnou domáhat vydání majetkového prospďchu získaného plnďním z neplatného právního úkonu dlužníka (§ 220 odst. 1 o.s. .).

Odvolací soud pro rozhodnutí o náhradď náklad ízení p ed soudy obou stupě podle § 224 odst. 1 a odst. 2 o.s. . použil výjime nď § 150 o.s. . ve spojení s § 142 odst. 2 o.s. . Za situace, kdy byla zamítnuta žaloba na ur ení neú innosti 76 ICm 3701/2012 (KSLB 76 INS 14670/2011) právních úkon , ale sou asnď bylo vyhovďno žalobď na ur ení její neplatnosti, mďl každý z ú astník ve vďci úspďch z jedné poloviny a navíc jediným d vodem pro zamítnutí odp r í žaloby byl právní závďr odvolacího soudu o tom, že není možné vyslovit neú innost právního úkonu, který je neplatný, takže nelze uzav ít, že by žalobkynď nebyla ve sporu úspďšná.

P o u e n í : Proti tomuto rozsudku je dovolání p ípustné, jestliže na základď dovolání podaného do dvou mďsíc od jeho doru ení k Nejvyššímu soudu yR prost ednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobo ka v Liberci, dospďje dovolací soud k závďru, že napadený rozsudek závisí na vy ešení otázky hmotného nebo procesního práva, p i jejímž ešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla ešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílnď a nebo má-li být dovolacím soudem ešená právní otázka posouzena jinak.

V Praze dne 26. ervna 2014

JUDr. Ing. Jaroslav Zelenka, Ph.D., v.r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová