101 VSPH 232/2012-49
59 ICm 2866/2011 101 VSPH 232/2012-49 (KSPA 59 INS 6142/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a JUDr.Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní věci žalobce: PROFI CREDIT Czech, a.s., IČO 860069, sídlem Jindřišská 24/941, Praha 1, proti žalované: JUDr. Eva Mlčochová, sídlem Purkyňova 37, Svitavy, insolvenční správkyně dlužníka Michala Komínka, zast. Mgr.Ing. Lucií Türkovou, advokátkou, sídlem Purkyňova 37, Svitavy, o určení pravosti a výše pohledávky, o odvolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Hradci, pobočka v Pardubicích č.j. 59 ICm 286/2011-30 ze dne 30. března 2012, takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, č.j. 59 ICm 2866/2011-30 ze dne 30. března 2012 se v bodě I. výroku v napadené vyhovující části mění tak, že se zamítá žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce za úpadcem ve výši 34.663,-Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr.Ing. Lucie Turkové částku 16.300,-Kč.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. určil, že žalobce má vůči dlužníku pohledávku ve výši 34.663,-Kč a co do částky 1.100,-Kč žalobu zamítl. Pod bodem II. určil, že pohledávka žalobce pod označením P5/2 není v částce 30.835,-Kč po právu, tedy fakticky i ohledně této pohledávky žalobu žalobce na určení pravosti pohledávky z titulu smluvní pokuty zamítl, a pod bodem III. rozhodl, že žalobce a žalovaný nemají vůči sobě právo na náhradu nákladů řízení. 59 ICm 2866/2011 (KSPA 59 INS 6142/2011)

Svou zamítavou část výroku pod bodem I. ve výši 1.100,-Kč odůvodnil soud prvního stupně tím, že tato pohledávka představuje náklady rozhodčího řízení přihlášené žalobcem do insolvenčního řízení a nelze ji žalobci přiznat, neboť shledal neplatnou ve smlouvě o spotřebitelském úvěru dohodnutou rozhodčí doložku. Zamítavý ve věci samé pod bodem II. ohledně smluvní pokuty odůvodnil rovněž tím, že ujednání o smluvní pokutě je ujednáním absolutně neplatným.

Oba shora zmíněné zamítavé výroky soudu prvního stupně nebyly odvoláním napadeny a proto v tomto rozsahu nabyl rozsudek soudu prvního stupně samostatně právní moci.

Vyhovující výrok ve věci samé pod bodem I. ohledně zjištění pravosti pohledávky žalobce vůči dlužníku ve výši 34.663,-Kč odůvodnil soud prvního stupně tím, že tato pohledávka představuje nedoplatek jistiny ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 4.1.2010, podle které žalobce poskytl dlužníku úvěr v celkové výši 59.544,-Kč, který měl dlužník splatit ve 36 splátkách po 1.654,-Kč. Ve smlouvě o úvěru se dlužník zavázal žalobci zaplatit smluvní odměnu ve výši 34.544,-Kč, která byla podle článku 10.1. smluvních ujednání započtena proti nároku dlužníka na vyplacení celé částky 59.544,-Kč. Neshledal důvodnou námitku žalovaného, že v tomto rozsahu žalobce neprokázal právní důvod vzniku pohledávky, když v přihlášce uvedl, že přihlašuje toliko dlužnou jistinu z úvěru a smluvní odměna není součástí dlužné jistiny, přičemž ujednání o započtení je třeba považovat za neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že ujednání obsažené v článku 10.1. smluvních ujednání o započtení, podle kterého žalobce byl oprávněn dohodnutou smluvní odměnu započítat proti celkové výši poskytnutých finančních prostředků představujících sumu úvěru, je ujednáním platným a koresponduje s § 580 občanského zákona. Částka 34.544,-Kč z titulu smluvní odměny byla proti nároku dlužníka na vyplacení úvěru v celkové výši 59.544,-Kč započtena a dlužníku bylo o tuto sumu vyplaceno méně. Sjednanou smluvní odměnu pak shledal přiměřenou s přihlédnutím k rizikovosti poskytnutých finančních prostředků dlužníku bez zajištění, k výši obvyklých bankovních poplatků i k počtu dohodnutých splátek. Dovodil proto, že pohledávka ve výši 34.663,-Kč je pohledávkou pravou. Výrok o nákladech řízení odůvodnil poměrným úspěchem účastníků v řízení s ohledem na § 142 odst. 2 o.s.ř.

Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým napadla pouze vyhovující část výroku rozsudku soudu prvního stupně pod bodem I. ohledně určení pravosti pohledávky žalobce ve výši 34.663,-Kč. V odvolání zejména uvedla, že smluvní odměna, v níž pohledávku při přezkumném jednání popřela, nebyla žalobcem do insolvenčního řízení přihlášena, neboť v přihlášce žalobce výslovně uvedl, že přihlašuje nedoplatek na zesplatněné jistině úvěru v celkové výši 47.966,-Kč. Jistinou úvěru není dohodnutá smluvní odměna a má za to, že ujednání o započtení odměny za úvěr na poskytnuté peněžní prostředky je ujednáním neplatným, neboť bylo započteno na neexistující pohledávku a navíc jde o ujednání neplatné ve smyslu § 56 obč.zák. Smluvní odměna je navíc svou výší nepřiměřená, takže je namístě, aby ji soud přiměřeně snížil podle § 301 obch. zák. Navrhla proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadené části vyhovujícího výroku pod bodem I. změnil a žalobu zamítl.

Žalovaný vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek v napadené části potvrdil z důvodů v něm uvedených.

2 59 ICm 2866/2011 (KSPA 59 INS 6142/2011)

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu odvoláním napadeném, jakož i řízení jemu předcházející podle § 212 a 212a o.s.ř. a dospěl k závěru, že odvolání žalované je důvodné.

Odvolací soud především v této věci podotýká, že pro posouzení důvodnosti žaloby v této věci není rozhodné, zda výše smluvní odměny za poskytnuté úvěry dlužníkovi je či není v rozporu s dobrými mravy, či způsobuje v této části relativní nebo absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to proto, že, jak odvolací soud zjistil z přihlášky sporných pohledávek do insolvenčního řízení, kterou opakoval podle § 213 odst.2 o.s.ř. důkaz, pohledávku z titulu smluvní odměny žalobce do insolvenčního řízení nepřihlásil a ani v incidenční žalobě se nedomáhal určení pohledávky z titulu smluvní odměny, neboť pohledávka z titulu smluvní odměny za poskytnutý revolvingový úvěr zanikla započtením podle článku 10 smluvních podmínek smluv o revolvingovém úvěru, z nichž žalobce sporné pohledávky dovozuje.

Odvolací soud nicméně nesdílí právní názor žalobce, že přihlášená pohledávka je pohledávkou z poskytnutého úvěru, a to do výše smluvní odměny dohodnuté v obou úvěrové smlouvě. Pohledávka ze smluvní odměny přitom nezanikla započtením, ale jelikož nebyla přihlášena, nelze její pravost v incidenčním řízení určit.

Odvolací soud zjistil ze smlouvy o revolvingovém úvěru, z níž svou spornou pohledávku žalobce dovozuje, že ve smlouvě jsou obsažena ujednání tohoto znění a v této písemné formě:

5. Smluvní odměna: 5.1. Za poskytnutí úvěru se KT zavazuje zaplatit VLi SOU, Sjednaná výše SOU je v pří- padech stanovených v či. 2, odst. 2.4. SU uvedena v bodě IV. SRU a v případech stanovených v či. 2 odst. 2,5. SU bude konečná výše SOU uvedena v DO dle či. 2., odst. 2.5. SU. SOU je splatná ke Oni poskytnutí úvěru. 5.2. Za poskytnutí každého revolvingu se KT zavazuje zaplatit VLi SOR. Sjednaná výše SOR je v případech stanovených v čl. 2, odst. 24 SU uvedena v bodě IV. SRU a v případech stanovených v čl. 2., odst. 2.5. SU bude konečná výše SOU uvedena v DO dle čl. 2., odst. 2.5. SU. SOR je splatná ke Dni poskytnutí každého revolvingu,

10. Započtení: 10.1. Smluvní strany této SRU se dohodly na započtení vzájemných nároků vyplývajících z této SRU ke Dni poskytnutí úvěru, a to nároku KTa na poskytnutí úvěru ve výši dle čl. 2, odst 2.7. SU oproti nároku VLe na SOU dle ČI. 5, odst 5.1. SU. Rozdíl bude ke Dni poskytnutí úvěru uhrazen VLem na bankovní účet KTa uvedený v bodě II. SRQ a v případě uzavření Dohody o podmínkách konsolidace závazků KTa a splnění podmínek pro provedení konsolidace na účet nebo účty uvedené v Dohodě o pod- mínkách konsolidace závazků KTa, za podmínek tam sjednaných. 10.2. Smluvní strany SRU se dohodly na započtení vzájemných nároků vyplývajících z této SRU ke každému Dni poskytnuti revolvingu, a to nároku KTa na výši revolvin- gu dle čl. 4., odst 4.2. SU oproti nároku VLe na SOR dle či. 5., odst. 5.2. SU. Rozdíl bude ke Dni poskytnutí každého revoivingu uhrazen VLem na bankovní účet KTa uvedený v bodě II SRU. 10.3. Pokud KT označí v části SRU nadepsané jako HODNOCENÍ KLIENTA" křížkem pole označené jako Zápočet s: číslo smlouvy mají VL a KT za to, že se dohodli tak, že VL je oprávněn na své závazky vůči KTovi ze SRU započítávat i své dosud nesplatné pohledávky za KTem vyplývající ze smluvního vztahu VLe a KTa založeného smlou- vou, jejíž číslo je uvedeno za polem označeným jako Zápočet s:číslo smlouvy . 10.4. Dlužníci souhlasí s tím, aby si VL započítal svoje splatné nároky včetně nároků na náhradu škody, které mu vzniknou ze SRU, na případný nárok KTa, Spoludlužníka č. 1 nebo Spoludlužníka č. 2 z titulu přeplatku jeho splátek dle platného Splátkového kalendáře, event. na nárok KTa či jiné osoby s KTem solidárně zavázaně na vrácení poměrné části smluvní odměny v případě předčasného splaceni úvěru.

Ujednání o započtení hodnotí odvolací soud s ohledem na velikost a typ písma, které je pouhým okem zcela nečitelné, jak vyplývá ze shora přetištěného textu čl.5 a 10 smluvních podmínek, tak s ohledem na právní konstrukce v těchto ujednáních obsažené, jako ujednání zcela nesrozumitelná osobě bez právního vzdělání a jistého ekonomického přehledu. Jistě nejde o důsledek neobratnosti při tvorbě textu smlouvy (míněno vzorového textu), ale je tomu právě naopak. Zjevně je text smlouvy záměrně koncipován žalobcem tak, aby svými složitými konstrukcemi a nečitelností vylučoval pochopení pravého smyslu ujednání o započtení člověkem, jenž právním vzděláním a potřebným ekonomickým přehledem

3 59 ICm 2866/2011 (KSPA 59 INS 6142/2011) nedisponuje. Smluvní podmínky ani nelze přečíst bez užití zvláštních prostředků umožňujících zvětšení textu. Z těchto všech důvodů odvolací soud má za to, že dohoda o započtení obsažená v obou smlouvách o spotřebitelském úvěru je dohoda neplatná podle § 37 odst.1 obč.zák.

I kdyby právní závěr shora uvedený snad neměl obstát, pak k zániku pohledávky na zaplacení smluvní odměny z poskytnutého úvěru nedošlo započtením ve smyslu článku 10 smluvních podmínek i proto, že žalobce si v nich svou pohledávku z titulu smluvní odměny započítává proti v době uzavření smlouvy neexistující pohledávce dlužníka, kterému ke dni uzavření smlouvy vzniklo jen majetkové právo na poskytnutí úvěru. To proto, že smlouva o úvěru, stejně jako smlouva o půjčce, je smlouvou reálnou, a peněžité pohledávky z ní oběma smluvním stranám vzniknou až jejich reálným plněním. V době, kdy žalobce a dlužník uzavírali úvěrovou smlouvu, však dlužník neměl vůči žalobci žádnou splatnou pohledávku z úvěru nad částku fakticky na úvěr vyplacenou, takže k započtení smluvní odměny proti neexistující pohledávce z úvěru ve výši, v níž nikdy úvěr poskytnut nebyl, není právně možné. I když v čl. 10 smluvních podmínek je obsažena dohoda o započtení a i když v § 364 obch.zák. je uvedeno, že na základě dohody stran lze započíst jakékoliv vzájemné pohledávky, nelze toto ustanovení vykládat jinak než tak, že jde o pohledávky existující a zmíněné v § 580 a § 581, tj. i takové, které vzniknou teprve v budoucnu. Pohledávka dlužníka z úvěru vůči žalobci ve výši 34.663,-Kč, proti které byla započtena smluvní odměna, nikdy dlužníkovi nevznikla, protože v této výši pohledávka z úvěru nebyla žalobcem dlužníkovi nikdy vyplacena, tj. ani v budoucnu nevznikla.

Navíc dohoda o započtení obsažená ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je dohodou neplatnou i z hlediska ustanovení občanského zákoníku daných na ochranu spotřebitele. Podle ustanovení § 56 odst.1 obč.zák. nemohou spotřebitelské smlouvy obsahovat ujednání, která znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnost v právech a povinnostech stran. V rozporu s tím je tedy dohoda o započtení, kterou na sebe spotřebitel bere bez dalšího povinnost zaplatit smluvní odměnu, již si okamžitě žalobce započetl proti maximální výši dohodnutého úvěru, který však fakticky v této výši spotřebiteli nikdy poskytnut nebyl. V tomto kontextu je dohoda o započtení dohodou, jež má ve svém obsahu za následek zcela hrubý nepoměr mezi právy a povinnostmi obou smluvních účastníků v neprospěch spotřebitele-dlužníka, a je tudíž svým obsahem nevyvážená a nemravná, a proto absolutně neplatná též podle § 39 obč.zák.

Dohodnutá smluvní odměna ve spotřebitelské smlouvě nemůže být kapitalizovaným smluvním úrokem z úvěru, neboť je pojmově vyloučeno započítávat příslušenství proti vlastní pohledávce, s níž příslušenství tvoří jeden celek, a pokud by šlo skutečně o kapitalizované příslušenství, musel by je žalobce jako příslušenství úvěrové pohledávky do insolvenční řízení přihlásit, což jak odvolací soud z přihlášky pohledávek zjistil, neučinil.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadených vyhovujících částech výroku pod body I. a II. změnil a žalobu i v tomto rozsahu zamítl.

Výrok o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn § 142 odst.1 ve spojení s § 224 odst.1 o.s.ř. Žalovaný měl v řízení úspěch, a má proto právo na náhradu nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s jeho zastoupením advokátem. Přiznaná náhrada nákladů řízení před soudem prvního stupně zahrnuje paušální odměnu advokáta ve výši 10.000,-Kč podle § 8 vyhlášky č.484/2000 Sb., 2 x 300,-Kč režijní paušál advokáta, a

4 59 ICm 2866/2011 (KSPA 59 INS 6142/2011) náhrada za promeškaný čas 400,-Kč. Náhrada nákladů za řízení před soudem odvolacím zahrnuje paušální odměnu advokáta ve výši 10.000,-Kč téže vyhlášky, krácenou podle § 18 odst.1 téže vyhlášky na polovinu a 1 x 300,-Kč režijní paušál advokáta.

Poučení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích.

V Praze dne 11. října 2012

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová

5