101 VSPH 224/2012-58
44 ICm 2068/2011 101 VSPH 224/2012-58 (KSUL 44 INS 7731/2011)

yESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z p edsedy JUDr.Františka Ku ery a soudc JUDr.Ivy Novotné a JUDr.Ing. Jaroslava Zelenky, Ph.D. v právní vďci žalobce: Mgr. et Mgr. Milan Svoboda, sídlem Na Hrázi 195/13a, Dď ín VII., insolven ní správce dlužníka Karla Rotha, proti žalované: Komer ní banka, a.s., sídlem Na P íkopď 969/33, Praha 1, IyO 45317054, zast. JUDr. Romanem Majerem, advokátem, sídlem Vysko ila 1326/5, Praha 4, o ur ení neexistence vykonatelné pohledávky žalované, o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem .j. 44 ICm 2068/2011-36 ze dne 11. ervna 2012, takto:

I.Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem .j. 44 ICm 2068/2011-36 ze dne 11. ervna 2012 se mďní tak, že se ur uje, že vykonatelná pohledávka žalované ve výši 10.955,29 K není po právu.

II.Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu náklad ízení p ed soudy obou stupě do t í dn od právní moci tohoto rozsudku ástku 826,-K .

III.Žalovaná je povinna zaplatit do t í dn od právní moci tohoto rozsudku na ú et Krajského soudu v Ústí nad Labem na soudním poplatku ze žaloby a na soudním poplatku z odvolání celkem 6.000,-K .

Od vodnďní:

Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud prvního stupnď ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I. zamítl žalobu insolven ního správce na ur ení, že vykonatelná pohledávka žalované ve výši 10.955,29 K není po právu a pod bodem II. rozhodl, že žádný z ú astník nemá právo na náhradu náklad ízení.

P i svém rozhodnutí vyšel soud prvního stupnď ze zjištďní, že pohledávka která je p edmďtem sporu (dále jen sporná pohledávka), se sestává ze smluvního úroku z prodlení ve 44 ICm 2068/2011 (KSUL 44 INS 7731/2011) výší 5.818,18 K , což je ást pohledávky .2, a dále z pohledávky ve výši 5.237,10 K , což je smluvní úrok z prodlení p ihlášený v rámci pohledávky . 3. Jde o úroky z prodlení za dobu od 26.10.2010 do 31.5.2011, tedy do zahájení insolven ního ízení. Sporná pohledávka je pohledávkou vykonatelnou, nebo byla žalované p iznána rozhod ími nálezy vydanými 14.2.2011 a 17.2.2011. Spornou pohledávku žalobce pop el p i p ezkumném jednání s od vodnďním, že výše smluvního úroku z prodlení nem že být sjednána ani požadována u spot ebitelských úvďr v ástce vyšší než je zákonný úrok z prodlení ve smyslu § 517 ob anského zákoníku. Ú astníci u inili nesporným, že oba rozhod í nálezy jsou platnými rozhodnutími, stejnď tak u inili nespornými, že také smlouva o úvďru z 1.11.2007 je platná s výjimkou smluvního ujednání o smluvním úroku z prodlení, které je upraveno ve všeobecných smluvních podmínkách.

Za této skutkové situace dospďl soud prvního stupnď k závďru, že mezi ú astníky ízení je sporné pouze to, zda insolven ní správce m že u vykonatelného rozhodnutí posoudit existenci nároku p iznaného pravomocným rozhodnutím, a dovodil, že jsou-li rozhod í nálezy rozhodnutími platnými, pak námitka rozporu sazby smluvených úrok s úpravou zákonného úroku z prodlení podle § 517 ob .zák. je jiným právním posouzením vďci, které žalobci v souladu s § 199 odst. 2 insolven ního zákona (dále jen IZ) v p ípadď pohledávky p iznané pravomocným rozhodnutím nep ísluší. Výrok o nákladech ízení od vodnil odkazem na § 202 odst. 1 IZ.

Proti tomuto rozsudku podal žalobce v as odvolání, v nďmž poukázal na to, že soud prvního stupnď posoudil vďc nesprávnď po stránce právní, když dospďl k závďru, že u pravomocnď p iznané pohledávky soud nem že se zabývat její pravostí i výší, nebo mu v tom brání pravomocný rozhod í nález. Rozhod í nález ani jiné rozhodnutí soudu nem že ve smyslu § 99 IZ tvo it p ekážku vďci rozhodnuté a není možno dovodit, že insolven ní správce nemá možnost u takových p iznaných pohledávek namítat absolutní neplatnost smluvních ujednání, které jsou právním d vodem takové sporné pohledávky s odkazem na jiné právní posouzení vďci. V této vďci rozhod í nálezy se fakticky platností i neplatností smluvních ustanovení upravujících smluvní úroky z prodlení navíc v bec nezabýval, nebo jinak by nemohl smluvní úroky z prodlení ve výši požadované žalovanou p iznat s ohledem na konstantní dlouhodobou judikaturu soud ohlednď smluvních úrok z prodlení u spot ebitelských úvďr . Navrhl proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupnď zrušil a vďc mu vrátil k dalšímu ízení.

Žalovaná vyvracela vývody odvolání a navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupnď jako vďcnď správný potvrdil z d vodu v nďm uvedených.

Odvolací soud p ezkoumal napadený rozsudek, jakož i ízení jemu p edcházející podle § 212 a 212a o.s. ., dokazování podle § 213 doplnil listinami dále uvedenými a po jejich zhodnocení dospďl k závďru, že odvolání žalobce je d vodné.

Odvolací soud nesdílí právní názor soudu prvního stupnď, že pokud smluvní úroky z prodlení byly žalované p iznány pravomocnými a vykonatelnými rozhod ími nálezy na základď platnď sjednané rozhod í doložky, soud nem že v inciden ním ízení konaném v rámci insolven ního ízení na dlužníka tento rozhod í nález p ezkoumávat k námitce insolven ního správce, že sazba smluvených úrok z prodlení byla sjednána neplatnď pro rozpor ze zákonem, protože tato námitka je jiným právním posouzením vďci žalobcem ve smyslu § 199 odst. 2 IZ. 44 ICm 2068/2011 (KSUL 44 INS 7731/2011)

Jak odvolací soud zjistil z rozhod ího nálezu sp.zn. K 2010/19819 a z rozhod ího nálezu sp.zn. K 2010/1035, v po adí první rozhod í nález nabyl právní moci 14.2.2011 a druhý rozhod í nález nabyl právní moci 5.4.2011. Ve výroku I. obou rozhod ích nález byly žalované p iznány mj. i úroky z prodlení z dlužné ástky ve výši 25% p.a. Z bodu 11 od vodnďní rozhod ích nález vyplývá, že dlužník byl v rozhod ím ízení zcela ne inný a p i rozhodování o úrocích z prodlení vycházel rozhodce výlu nď a pouze z lánku VII. odst. 2 a 3 obecných podmínek žalované o poskytování úvďr ob an m. Rozhodnutí insolven ního soudu o úpadku dlužníka a ustanovení žalobce insolven ním správcem ze dne 31.5.2011 bylo v insolven ním rejst íku zve ejnďno dne 1.6.2011.

Ze shora uvedeného vyplývá, že rozhod í ízení bylo pravomocnď skon eno p ed rozhodnutím o úpadku dlužníka v insolven ním ízení, že žalobce nebyl ú astníkem tohoto ízení a dlužník sám z stal v rozhod ím ízení ne inný.

Za této situace mohl insolven ní správce spornou vykonatelnou pohledávku pop ít a podat žalobu podle § 199 odst. 1 IZ a uplatnit v ní skute nost, kterou dlužník neuplatnil v rozhod ím ízení, a tak u init mďl a mohl a v žalobď se nedomáhá jiného právního posouzení vďci, protože rozhodce v rozhod ím ízení zcela evidentnď otázku platnosti ujednání o výši smluvních úrok z prodlení nezkoumal.

Pravomocný a vykonatelný rozhod í nález vydaný proti dlužníkovi nep edstavuje p ekážku vďci rozhodnuté pro inciden ní spor o ur ení její existence. V odst. 3 § 199 IZ uvádí, že v inciden ním sporu m že insolven ní správce uplatnit pouze skute nosti, pro které pohledávku pop el. Již ze znďní tohoto ustanovení IZ vyplývá nesprávnost právního názoru soudu prvního stupnď, že v insolven ním ízení nelze zvrátit stav rozhod ího ízení, jakož i to, že d vodem pop ení je jiné právní posouzení vďci.

Pop ením vykonatelné pohledávky se totiž správce nedomáhá zrušení rozhod ího nálezu, ale znamená toliko, že soud v inciden ním ízení zkoumá pravost, výši nebo po adí p ihlášené vykonatelné pohledávky. Právním d sledkem jejího úspďšného pop ení je pouze to, že tato pohledávka nebude v insolven ním ízení uspokojena, nikoliv však to, že se tímto rozsudkem ruší p íslušný rozhod í nález. Žalobce v tomto inciden ním sporu podle názoru odvolacího soudu uvádí skute nosti, které nep edstavují jiné právní posouzení vďci, uvádí v nďm pouze ty d vody, pro které spornou pohledávku pop el, když namítá neplatnost ujednání o výši smluvního úroku z prodlení. Tuto námitku dlužník v rozhod ím ízení neuplatnil, a proto ji má insolven ní správce v inciden ním sporu k dispozici.

Odvolací soud si je vďdom, že Vrchní soud v Olomouci v nďkolika svých rozhodnutích zaujal opa ný právní názor tak, jak na to poukazuje žalovaná ve svém písemném vyjád ení k odvolání, avšak tento názor nesdílí. Jde totiž o zužující výklad možnosti insolven ního správce popírat vykonatelnou pohledávku podle § 199 IZ, kterou by bylo možno p ijmout pouze v p ípadď, kdyby soud v inciden ním ízení p ezkoumával vďcnou správnost pravomocného a vykonatelného rozhod ího nálezu a svým rozhodnutím tento rozhod í nález rušil nebo mďnil. Nic takového však soud v tomto ízení ne iní a jak je již shora uvedeno, soud zkoumá pouze to, zda pohledávka rozhod ím nálezem p iznaná, bude v rámci insolven ního uspokojena i nikoliv. Rozhodnutí soudu v inciden ním ízení vedeném v pr bďhu insolven ního ízení je rozhodnutím ur ovacím, sloužícím jen pro pot eby insolven ního ízení, a jeho smyslem je ur it rozsah, v nďmž budou p ihlášené 44 ICm 2068/2011 (KSUL 44 INS 7731/2011) pohledávky dlužníkových vď itel uspokojeny, a jestliže je rozhodnuto, že vykonatelná pohledávky žalované není po právu, nebude tato pohledávka v inciden ním ízení uspokojena.

Jak již bylo shora uvedeno, odvolací soud zjistil z obou rozhod ích nález , že žalovaná požaduje smluvní úroky z prodlení z dlužné jistiny úvďru ve výši 25% p.a. do zahájení insolven ního ízení, a to podle lánku VII. odst, 2 a 3 obecných podmínek Komer ní banky, a.s. pro úvďry ob an m, p i emž v tomto ujednání, je pokud jde o výši úrok z prodlení, uvedeno, že dlužník je povinen zaplatit úroky ocitne-li se v prodlení ve výši, jež bude uvedena v Oznámení banky, v nďmž banka vyhlašuje výši úrok z prodlení.

Z tabulky repo sazeb yNB odvolací soud zjistil, že repo sazba v procentech inila v okamžiku prodlení dlužníka 0,75% p.a.

Podle § 1 na ízení vlády . 142/1994 Sb., kterým se stanoví výše úrok z prodlení podle ob anského zákoníku, výše úrok z prodlení odpovídá ro nď výši repo sazby stanovené yNB pro poslední den kalendá ního pololetí, které p edchází kalendá nímu pololetí, v nďmž došlo k prodlení zvýšené o 7% bod .

I když smlouva o spot ebitelském úvďru, o kterou v této vďci jde, je tzv. absolutním obchodem ve smyslu § 261 odst. 1 písm.d) obch.zák., platí sou asnď podle § 262 odst. 4 obch.zák., že ve vztazích podle § 261 obch.zák. se použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních p edpis nďco jiného, ustanovení této ásti na obď strany; ustanovení ob anského zákoníku nebo zvláštních právních p edpis o spot ebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení smď ující k ochranď spot ebitele je však t eba použít vždy, je-li to ve prospďch smluvní strany, která není podnikatelem. Z citovaného ustanovení vyplývá mj. i to, že v p ípadď spot ebitelské smlouvy je t eba respektovat odchylky upravující ochranu spot ebitele, které jsou upraveny p edevším v ob anském zákoníku, a to v § 51a a následující a ve speciální právní úpravď pro oblast spot ebitelských úvďr . V daném p ípadď pak odvolací soud zastává názor, že je t eba na ujednání o smluvním úroku z prodlení aplikovat § 517 ob .zák., podle nďhož jde-li o prodlení z plnďním penďžitého dluhu, má vď itel právo požadovat od dlužníka vedle plnďní úrok z prodlení, a výši úrok z prodlení stanoví provádďcí p edpis. Jelikož nelze v ob anskoprávních vztazích výši úrok z prodlení stanovit dohodu ú astník v jiné výši než jaká je v souladu s odkazem obsaženým v ust. § 517 odst. 2 ob .zák. stanovená provádďcím právním p edpisem, pak ujednání, jímž byly smluvní úroky z prodlení stanovené vyšší sazbou, a to 25% p.a. (zatímco zákonný úrok z prodlení inil 7,75% p.a.), je absolutnď neplatné. P i tomto svém právním závďru vycházel odvolací soud z rozsudku Nejvyššího soudu yR ze dne 17.3.2005 sp.zn. 33 Odo 11117/2003, podle nďhož má-li smlouva o úvďru uzav ená mezi penďžním ústavem a fyzickou osobou charakter spot ebitelského úvďru, lze platnď sjednat úrok z prodlení pouze do výše stanovené ob anskoprávními p edpisy. Stejný závďr dovodil i Krajský soud v yeských Budďjovicích-pobo ka v Tábo e ve svém rozsudku sp.zn. 15 Co 707/2008 ze dne 18.12.2008.

Je-li ujednání o výši smluvních úrok absolutnď neplatné pro rozpor se zákonem, pak nelze pohledávkou p ihlášenou do insolven ního ízení z titulu smluvních úrok z prodlení p iznat, a žalobce tak vykonatelnou spornou pohledávku p i p ezkumném jednání pop el právem. Z tďchto d vod odvolací soud rozsudek soudu prvního stupnď zmďnil a žalobď vyhovďl (§ 220 odst.1 písm.b/ o.s. .). 44 ICm 2068/2011 (KSUL 44 INS 7731/2011)

Výrok o nákladech ízení p ed soudy obou stupě je od vodnďn § 142 ve spojení s § 224 odst. 1 o.s. . Žalobce mďl ve vďci plný úspďch a má proto právo na náhradu náklad ízení, které mu byly p iznány do výše cestovních náklad za ízení p ed soudem prvního stupnď ve výši 290,-K a za ízení odvolací ve výši 536,-K .

Výrok o povinnosti žalované zaplatit soudní poplatek ze žaloby i z odvolání vyplývá z § 2 odst. 3 zák. . 549/1991 Sb. o soudních poplatcích, podle nďhož platí, že je-li navrhovatel v ízení od poplatku osvobozen (jako v tomto p ípadď insolven ní správce) a soud jeho návrhu vyhovďl, zaplatí podle výsledk ízení poplatek nebo jeho odpovídající ást žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu náklad ízení, nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobce, který je v ízení osvobozen od placení soudních poplatk byl ve sporu úspďšný, a proto p echází poplatková povinnost zaplatit soudní poplatek jak ze žaloby tak z odvolání na ve sporu neúspďšnou žalovanou a povinnost zaplatit soudní poplatek vzniká až v souvislosti s rozhodnutím soudu o vďci samé. Výše poplatku ze žaloby iní 1.000,-K , a to podle položky 10 sazebníku soudních poplatk , který tvo í sou ást zákona o soudních poplatcích ve znďní platném v dobď doru ení žaloby k soudu. Soudní poplatek z odvolání pak iní již 2.000,-K podle položky 22 sazebníku zákona o soudních poplatcích ve znďní platném v dobď zahájení odvolacího ízení. Podle bodu 11 platí, že za odvolání v inciden ním sporu se vybere poplatek podle položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku, tedy poplatek ve výši 2.000,-K .

Pou ení: Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou mďsíc od jeho doru ení k Nejvyššímu soudu yR prost ednictvím Krajského soudu v Ústí nad Labem.

V Praze dne 25. íjna 2012

JUDr. František K u e r a, v.r. p edseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová