101 VSPH 173/2011-58
94 ICm 786/2010 101 VSPH 173/2011-58 MSPH 94 INS 7143/2009

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců Mgr. Luboše Dörfla a JUDr. Ivy Novotné v právní věci žalobce: Telefónica Czech Republic, a.s., sídlem Za Brumlovkou 266/2 Praha 4, proti žalovanému: RES insolvence, v.o.s., sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1, insolvenční správce dlužníka Vatrostav, s.r.o., zast. advokátem JUDr. Davidem Urbancem, sídlem Na Poříčí 1046/24, Praha 1, o určení pravosti pohledávky žalobce, o odvolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 94 ICm 786/2010-26 ze dne 23. června 2011,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 94 ICm 786/2010-26 ze dne 23. června 2011 se mění tak, že se zamítá žaloba na určení pravosti pohledávky žalobce za dlužníkem ve výši 61 488,-Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Davida Urbance částku 24.120,-Kč. Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem č.j. 94 ICm 786/2010-26 ze dne 23. června 2011 v bodě I. výroku zamítl žalobu o určení pravosti pohledávky žalobce přihlášené ve výši 61.488,-Kč v insolvenčním řízení dlužníka VATROSTAV, s.r.o., (dále jen dlužník) projednávaném pod sp.zn. MSPH 94 INS 7143/2009 u Městského soudu v Praze a v bodě II. výroku nepřiznal žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

V odůvodnění rozhodnutí soud uvedl, že ve shora označeném insolvenčním řízení byl zjištěn úpadek dlužníka, jehož insolvenčním správcem byl současně ustanoven žalovaný. Žalobce přihlásil v tomto insolvenčním řízení mimo jiné i nezajištěnou nevykonatelnou pohledávku ve výši 61.488,-Kč z titulu smluvní pokuty sjednané s dlužníkem ve smlouvě o poskytování veřejně dostupných služeb elektronických komunikací. Při přezkumném 94 ICm 786/2010 MSPH 94 INS 7143/2009 jednání dne 12.5.2010 žalovaný popřel tuto pohledávku s odůvodněním, že taková pokuta nebyla sjednána a vyzval žalobce k podání incidenční žaloby.

Podle odůvodnění napadeného rozsudku ve smlouvě o poskytování veřejně přístupných datových telekomunikačních služeb uzavřené mezi dlužníkem a žalobcem byla též sjednaná speciální nabídka spočívající v poskytnutí telefonů za zvýhodněnou cenu na každou telefonní stanici užívanou dlužníkem (dále jen Speciální nabídka). V čl. 11.6 Všeobecných podmínek smlouvy pro poskytování veřejně dostupných elektronických komunikací účinných ke dni 19.11.2007 (dále jen Všeobecných podmínek), které byly nedílnou součástí smlouvy, byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta pro případ, že před uplynutím závazku ze Speciální nabídky dojde k přerušení poskytování služeb žalobcem z důvodů na straně dlužníka. Vycházeje z nesporného tvrzení účastníků řízení o tom, že dlužník přestal hradit poplatky za sjednané telekomunikační služby, posoudil soud prvního stupně vyúčtovanou smluvní pokutu jako důvodnou, neboť důvod jejího účtování spatřoval v porušení smluvních povinností dlužníkem a ujednání o smluvní pokutě dle čl. 11.6 Všeobecných podmínek shledal v souladu se zákonem. Zároveň dospěl k závěru, že žalobce prokázal doručení výzev k zaplacení smluvní pokuty dlužníku před rozhodnutím o zjištění úpadku předložením vyúčtování smluvních pokut (faktur) a užitým elektronickým doručovacím systémem. Výrok o náhradě nákladů řízení soud prvního stupně odůvodnil ust. § 202 odst. 1 insolvenčního zákona.

Proti tomuto rozsudku Městského soudu v Praze se v celém rozsahu a včas odvolal žalovaný, jenž tvrdil, že soud prvního stupně nesprávně hodnotil zjištěný skutkový stav a jeho rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. Navrhoval, aby rozsudek soudu prvního stupně odvolací soud změnil a žalobu v celém rozsahu zamítl a žalovanému přiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odvolání zejména namítal, že smluvní pokuta nemohla být platně sjednána, pokud povinnost plnit smluvní pokutu byla vázána nikoli na porušení smluvních povinností dlužníkem, ale na provedení úkonu žalobce (ukončení poskytování služby). Odkazoval přitom na výklad ust. § 544 občanského zákoníku, který zaujal ve svých rozhodnutích ze dne 31.3.1998 ve věci sp.zn. 3 Cdon 1398/96 a ze dne 20.5.2010 ve věci sp.zn. 33 Cdo 5391/2008 Nejvyšší soud. Dále žalovaný tvrdil, že i pro případ, že by soud hodnotil toto ujednání o smluvní poutě jako platné, nemohla povinnost plnit vzniknout dlužníkovi před zjištěním úpadku, neboť mu výzva k zaplacení smluvní pokuty nebyla žalobcem nikdy doručena. Dlužníkovi proto povinnost plnit smluvní pokutu nevznikla a přihlášená pohledávka byla žalobcem v tomto rozsahu uplatněna nedůvodně.

Žalobce s podaným odvoláním nesouhlasil a tvrdil, že povinnost dlužníka plnit smluvní pokutu vznikla, neboť se zavázal dle čl. 4 a 5 Všeobecných podmínek po dobu 24 měsíců využívat sjednané speciální služby a za tyto služby řádně a včas platit. Tím, že přestal platit měsíční úhrady služeb, porušil povinnost vyplývající z čl. 5.2.4 Všeobecných podmínek. Proto mu bylo ukončeno poskytování služeb žalobcem v souladu s čl. 10.4 Všeobecných podmínek a vyúčtována sjednaná smluvní pokuta dle čl. 11.6 Všeobecných podmínek za jednotlivé telefonní stanice, na které se poskytování Speciální nabídky vztahovalo (doplacení částky rozdílu plné a dotované ceny telefonů). Dále uváděl, že namísto výzvy k zaplacení smluvní pokuty byly dlužníkovi doručeny faktury, na nichž byly jednotlivé částky smluvní pokuty vyčísleny. Doručení vyúčtování smluvní pokuty dokládal kopiemi faktur, které dlužníkovi vystavil a prostřednictvím automatizovaného poštovního programu doručil prostou listovní zásilkou dlužníku. Navrhoval proto, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil. 94 ICm 786/2010 MSPH 94 INS 7143/2009

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek včetně předcházejícího řízení a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dlužník, jenž využíval nabídku speciální služby, přestal hradit žalobci cenu elektronických komunikačních služeb, a žalobce mu proto vyúčtoval smluvní pokutu ve shora uvedené výši v období od října 2009 do ledna 2010 dle čl. 11.6 Všeobecných podmínek, která byla stanovena pro případ využívání speciální nabídky ve výši rozdílu plné a dotované ceny telefonních přístrojů užívaných dlužníkem. Spornou otázkou souzené věci bylo to, zda žalobce dlužníku doručil výzvu k úhradě této smluvní pokuty a zda mu vzniklo právo vyúčtovat dlužníkovi smluvní pokutu dle Všeobecných podmínek, jejíž přihláška ve výši 61.488,-Kč byla součástí žalobcem přihlášených pohledávek.

Soud prvního stupně vycházel ze zjištění, že dlužníku byly doručeny faktury s vyúčtováním smluvní pokuty i upomínky k úhradě telefonních služeb. Vycházel přitom z údajů o odeslání upomínek a faktur z počítačové databáze žalobce. Dovodil, že smluvní pokuta byla v souladu s ust. § 544 odst.1 občanského zákoníku vyúčtována žalobcem v důsledku porušení smluvních povinností dlužníkem.

S tímto závěrem soudu prvního stupně odvolací soud nesouhlasí.

Předně je na místě zdůraznit, že podle čl. 11.6 Všeobecných podmínek platných v době uzavření smlouvy je žalobce oprávněn požadovat a dlužník povinen zaplatit smluvní pokutu uvedenou ve speciální nabídce na výzvu žalobce. Nárok na zaplacení smluvní pokuty tedy vzniká dle dohody stran žalobci až okamžikem doručení výzvy k její úhradě. Pokud se žalobce domáhá v tomto incidenčním řízení určení pravostí své pohledávky, nároku z takto sjednané smluvní pokuty, musí prokázat vznik svého nároku. V daném případě vznik tohoto svého nároku prokazuje jednak splněním smluvních podmínek (ukončení poskytování služby v důsledku porušení smluvních povinností dlužníka) a také doručením výzvy k úhradě smluvní pokuty. Zatímco vznik smluvních podmínek pro vyúčtování smluvní pokuty byl mezi stranami nesporný, k prokázání doručení výzvy byly po výzvě soudu žalobcem předloženy pouze faktury, jimiž byly jednotlivé částky smluvní pokuty vyúčtovány (a jež byly jako důkaz provedeny odvolacím soudem) a snímek počítačového programu, který automaticky generuje expedici výzev dlužníkům (prostřednictvím prostého doručení poštou). Za situace, kdy žalovaný popírá doručení výzvy k zaplacení smluvní pokuty (za niž lze bezpochyby považovat i vystavené faktury), je povinnost důkazního břemene k tomuto tvrzení dle ust. § 120 odst.1 občanského soudního řádu zcela na žalobci. Na rozdíl od soudu prvního stupně se odvolací soud nedomnívá, že k prokázání doručení výzvy (faktur) postačuje předložení faktury a popis programové aplikace, která vede k vyhotovení poštovní zásilky. Není-li žádný doklad o tom, že se výzva (jak předpokládá čl. 11.6 Všeobecných podmínek) dostala do faktické dispozice dlužníka, nelze na vznik nároku žalobce z takto sjednané smluvní pokuty usuzovat. Z toho vyplývá také závěr odvolacího soudu o tom, že vznik nároku žalobce provedeným dokazováním zjištěn nebyl. Jeho pohledávka z tohoto důvodu nebyla v rozsahu účtované smluvní pokuty ve výši 61.488,-Kč přihlášena důvodně, neboť do rozhodnutí soudu o zjištění úpadku nevznikla. I v případě, že by právo na její uplatnění vzniklo až po zjištění úpadku dlužníka, nebylo by možné tuto pohledávku přihlásit s ohledem na vyloučení takové pohledávky dle ust. § 170 písm. e) insolvenčního zákona. 94 ICm 786/2010 MSPH 94 INS 7143/2009

K tomu odvolací soud dodává, že smluvní pokutu upravenou v ust. § 544 odst. 1 občanského zákoníku je třeba chápat jako peněžitou částku, kterou je povinen dlužník zaplatit věřiteli v případě, že nesplní svou smluvní povinnost. Žalovanému je třeba přisvědčit v tom, že soudní praxe opakovaně zdůraznila (např. v rozsudcích Nevyššího soudu ve věci 3 Cdon 1398/96 ze dne 31.3.1998 a 33 Cdo 5391/2008 ze dne 20.5.2010, zveřejněných v systému ASPI k ust. § 544 občanského zákoníku), že smluvní pokutu nelze sjednat pro případ, kdy jeden z účastníků smlouvy vykoná právo, které mu dle práva náleží, ale pouze pro případ porušení smlouvy jedním z účastníků.

V projednávané věci ujednání o smluvní pokutě nedopadá dle pravidel jazykového i logického výkladu tohoto ustanovení bezprostředně na situace, kdy příjemce elektronických komunikačních služeb nezaplatí sjednanou službu, ale na situace, kdy poskytovatel služeb využije svého práva neposkytovat službu. Povinnost platit smluvní pokutu dlužníkem proto v daném případě nelze vázat, s ohledem na pojetí smluvní pokuty jako sankce za porušení povinnosti ze smlouvy, na uplatnění práva (odepření plnění) žalobcem, byť tohoto práva využije v důsledku neplnění smluvních podmínek dlužníkem. Proto takto sjednaná smluvní pokuta odporuje kogentnímu ustanovení § 544 odst. 1 občanského zákoníku, což činí tuto část smlouvy neplatnou.

Ze všech shora uvedených důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně dle ust. § 220 odst. 1 a § 219 občanského soudního řádu v napadeném bodě I. výroku změnil a žalobu o určení pravosti této přihlášené pohledávky žalobce zamítnul.

V bodě druhém výroku odvolací soud rozhodl o právu účastníků na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů s ohledem na změnu rozsudku soudu prvního stupně. Podle zásady úspěchu ve věci stanovené v ust. § 142 odst. 1 občanského soudního řádu přiznal žalobci náhradu nákladů řízení za řízení před soudy obou stupňů. Přiznaná náhrada za řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím zahrnuje dvě paušální odměny advokáta podle § 8 vyhlášky č.484/2000 Sb. ve výši po 9.000,-Kč, dále 7 x 300,-Kč režijní paušál advokáta a 20% DPH, celkem tedy 24.120,-Kč.

P o u č e n í : Proti tomuto rozsudku lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

V Praze dne 22. března 2012

JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová