101 VSPH 161/2012-61
129 ICm 138/2012 101 VSPH 161/2012-61 (KSPL 29 INS 17314/2011)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Františka Kučery a soudců JUDr. Ivy Novotné a Mgr. Luboše Dörfla v právní věci žalobce: TGI Money, a.s., sídlem Vítkovická 3083/1, Ostrava, zast. JUDr. Lenkou Příkazskou, advokátkou, sídlem Čechova 2, Přerov, proti žalovanému: IKT INSOLVENCE, v.o.s., IČO 29113091, sídlem Palackého 389/7, Plzeň, insolvenční správce dlužníků Miroslavy a Tomáše Klazárových, o určení existence popřené pohledávky, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č.j. 129 ICm 138/2012-30 ze dne 20. března 2012,

takto:

I. Rozsudek Krajského soudu v Plzni č.j. 129 ICm 138/2012 ze dne 10. března 2012 se potvrzuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pro uznání v bodě I.výroku určil, že žalobce má za dlužníky Miroslavou Klázarovou a Tomášem Klázarem pohledávku ve výši 567.571,69 Kč jako pohledávku zajištěnou majetkem ve společném jmění dlužníků a pod bodem II. výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Rozsudek pro uznání odůvodnil soud prvního stupně tím, že v průběhu řízení postupoval podle § 114b odst. 1 o.s.ř. a místo výzvy podle § 114a odst. 2 písm.a) vyzval žalovaného k tomu, aby ve vyjádření k žalobě uvedl rozhodující skutečnosti, na nichž staví svoji obranu, k vyjádření připojil listinné důkazy a k podání vyjádření žalovanému určil lhůtu 30 dnů od doručení usnesení do vlastních rukou. Tuto písemnou výzvu soudu žalovaný obdržel 2.2.2012 a žádným způsobem ve stanovené lhůtě na ni nereagoval. 129 ICm 138/2012 (KSPL 29 INS 17314/2011)

V usnesení, v němž žalovaného vyzval k vyjádření k žalobě ve stanovené lhůtě, je obsaženo rovněž poučení o tom, že jestliže žalovaný bez vážného důvodu na výzvu soudu se včas nevyjádří, ani ve stanovené lhůtě soudu nesdělí, jaký vážný důvod mu v tom brání, bude mít soud za to, že nárok, který je proti němu žalobou uplatňován, uznává, takže o následcích stanovených v § 153a odst. 3 o.s.ř. žalovaného poučil. Z těchto důvodů proto soud prvního stupně dospěl k závěru, že jsou dány zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání podle § 153a odst. 3 o.s.ř. Výrok o nákladech řízení odůvodnil tím, že ve sporu úspěšnému žalobci náklady na řízení nevznikly.

Proti tomuto usnesení podal žalovaný včas odvolání a poukazoval v něm na to, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že se ve lhůtě stanovené soudem písemně nevyjádřil k podané incidenční žalobě. Tuto svou zákonnou povinnost splnil v poslední den lhůty, když 3.3.2012 prostřednictvím e-mailu se zaručeným podpisem odeslal vyjádření k žalobě na adresu soudu prvního stupně. Odeslání mu bylo potvrzeno a e-mail s přílohou byl uložen v serveru odeslané pošty, o čemž předložil kopii zprávy o doručení zprávy na server soudu. Z tohoto důvodu nejsou dány zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání, a proto navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení jemu předcházející postupem podle § 212a odst. 4 o.s.ř., podle něhož rozsudek pro uznání odvolací soud přezkoumá jen z důvodů uvedených v § 205b o.s.ř. Podle tohoto ustanovení u odvolání proti rozsudku pro uznání jsou odvolacím důvodem jen vady uvedené v § 205 odst. 2 písm.a) o.s.ř. a skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být prokázáno, že nebyly splněny předpoklady pro jeho vydání ve smyslu § 153a o.s.ř.

Z obsahu spisu nelze dovodit, že by soud postupoval v rozporu s ustanoveními občanského soudního řádu upravujícími možnost soudu vydat rozsudek pro uznání, které je možno vydat (s ohledem na občanský soudní řád ve znění platném ke dni 26.9.2010, tedy v době zahájení insolvenčního řízení) i v tomto sporu. Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně má za to, že v incidenčních sporech zahájených v insolvenčním řízení soud může rozhodovat o incidenčních žalobách rozsudky pro zmeškání i rozsudky pro uznání, a tedy postupovat podle § 114b o.s.ř., což učinil soud prvního stupně, jak vyplývá z jeho usnesení založeného na č.l. 27 spisu.

Při posuzování důvodnosti odvolání vycházel odvolací soud z toho, že jedinou spornou skutečností mezi účastníky je to, zda žalovaný ve lhůtě stanovené v tomto usnesení zaslal písemné vyjádření k žalobě a vyloučil tím možnost postupu soudu podle § 153a odst. 3 o.s.ř., jak tvrdí ve svém odvolání. Jelikož žalovaný tvrdil, že písemné vyjádření k žalobě v poslední den lhůty soudu odeslal e-mailovou poštou se zaručeným elektronickým podpisem a dokládal o tom potvrzení o odeslání této písemnosti (č.l. 37), odvolací soud nejprve soudu prvního stupně podle § 210 odst. 2 o.s.ř. uložil, aby provedl potřebná šetření k těmto tvrzením žalovaného a aby se k tomuto tvrzení o doručení vyjádření k žalobě soudu vyjádřil i příslušný pracovník podatelny soudu prvního stupně. Na č.l. 49 spisu je založen záznam pracovnice podatelny soudu prvního stupně z 12.6.2012, v němž tato pracovnice odvolacímu soudu sděluje, že prověřila v lokální e-podatelně (LEPO) a v Outlooku elektronická podání (maily a datové zprávy) ze dne 3.3.2012 od JUDr. Touschka. Zjistila, že dne 3.3.2012 vyjádření ve věci ke sp.zn. 129 ICm 138/2012 nebylo od JUDr. Touschka doručeno soudu mailem ani datovou zprávou, jak vyplývá z ofocené stránky z LEPO a 129 ICm 138/2012 (KSPL 29 INS 17314/2011)

Outlooku. Potvrzenka žalovaného na č.l. 37 není potvrzenkou, kterou by mu zaslala centrální e-podatelna soudu automaticky, neboť v takové zprávě soudu je vždy uvedeno běžné číslo podání a identifikátor elektronické pošty. Jedná se zřejmě proto o potvrzenku z odeslané pošty JUDr. Touschka. Z fotokopie stránek z LEPO a Outlooku podatelny soudu prvního stupně pak odvolací soud zjistil, že dne 3.3.2012, a to v 16.18 hod. a v 16.03 hod. od JUDr. Touschka byl soudu prvního stupně doručen pouze seznam přihlášek a seznam přihlášek po přezkumu ve věci Novotná Markéta a Kolingerová.

Na základě shora uvedených zjištění dospěl odvolací soud k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné, neboť žalovaný neprokázal, že by nebyly dány zákonné podmínky pro vydání rozsudku pro uznání v této věci podle § 153a odst. 3 o.s.ř. Dospěl totiž k závěru,že potvrzenka o doručení vyjádření soudu předložená žalovaným a založená na č.l. 37 spisu není důkazem o doručení písemného vyjádření k žalobě v této věci soudu, ale jde jen o chybové hlášení programu, které není osvědčením o doručení písemnosti soudu. Jde o hlášení od: mailceliveryflbsisem pro Karla Touschka dne 3.3.2012, a není tudíž potvrzením adresáta, tj. podatelny soudu prvního stupně, že vyjádření k žalobě bylo soudu doručeno. Jde pouze o hlášení o chybě při doručování vyjádření, nikoliv o hlášení o tom, že vyjádření bylo soudu prvního stupně doručeno.

Z těchto všech důvodů odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle § 219 o.s.ř. potvrdil.

Výrok o nákladech odvolacího řízení je odůvodněn § 202 odst. 1 insolvenčního zákona, jakož i tím, že žalobci v odvolacím řízení náklady nevznikly.

Poučení: Proti tomuto rozsudku není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Krajského soudu v Plzni dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 4. října 2012

JUDr. František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová