101 VSPH 14/2012-54
78 ICm 1042/2011 101 VSPH 14/2012-54 (MSPH 78 INS 13484/2010)

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr.Františka Kučery a soudců JUDr.Ivy Novotné a Mgr.Luboše Dörfla v právní věci žalobkyně: SMART Capital, a.s., sídlem Hněvotínská 241/52, Olomouc, IČ 26865297, proti žalovaným: 1/ JUDr.David Uhlíř, sídlem Opletalova 5, Praha 1, insolvenční správce dlužnice Dagmar anonymizovano , zastoupený JUDr.Janem Hrnčářem, advokátem, sídlem Opletalova 5, Praha 1, 2/ Dagmar anonymizovano , anonymizovano , bytem Pivcova 957/8, Praha 5, o určení pravosti pohledávky, o odvolání žalovaného 1/ proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 78 ICm 1042/2011-34 ze dne 17.října 2011,

takto:

I. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 78 ICm 1042/2011-34 ze dne 17.října 2011 se ve výroku pod bodem I. mění jen tak, že se zamítá žaloba na určení, že žalobkyně má za dlužnicí Dagmar anonymizovano pohledávku ve výši 1.270,-Kč, jinak se v tomto bodu výroku potvrzuje.

II.Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů. Odůvodnění

Městský soud v Praze jako soud prvního stupně ve výroku uvedeným rozsudkem pod bodem I.výroku určil, že žalobkyně má za dlužnicí pohledávku ve výši 4.808,-Kč ze smlouvy o úvěru ze dne 10.8.2010, pod bodem II.výroku zamítl žalobu na určení pravosti pohledávky z téže smlouvy o úvěru ve výši 5.230,-Kč a pod bodem III.výroku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Při svém rozhodování vyšel soud prvního stupně ze zjištění, že žalobce uzavřel dne 9.8.2010 se žalovanou 2/ smlouvu o úvěru, podle které jí poskytl úvěr ve výši 20.000,-Kč. Ve smlouvě bylo dále dohodnuto, že žalovaná 2/ zaplatí žalobkyni ještě tzv. poplatek za správu úvěru v celkové výši 12.500,-Kč, který se skládá z úroku ve výši 20 % z poskytnutého úvěru za dobu 13 měsíců, v níž měl být úvěr splacen a zbytek pak představuje dohodnutá odměna za sjednaný úvěr. Tato sjednaná odměna tak činí celkem 8.500,-Kč. Žalovaná 2/ zaplatila 78 ICm 1042/2011 (MSPH 78 INS 13484/2010) pouze 3 splátky ve výši 2.500,-Kč, a žalobkyně si přihlásila do insolvenčního řízení pohledávku z úvěrové smlouvy ve výši 22.538,-Kč a z dluhu odečetl úroky ve výši 2.462,-Kč, které vznikly až po rozhodnutí o úpadku žalované 2/.

Žalovaní při přezkumném jednání popřeli přihlášenou pohledávku ve výši 10.038,-Kč s odůvodněním, že poplatek za správu úvěru je neurčitý, obchází zákon a je v rozporu s dobrými mravy.

Po zhodnocení provedených důkazů dospěl soud prvního stupně k závěru, že ve smlouvě o úvěru byly sjednány úroky v celkové výši 12.500,-Kč za 13 měsíců a této částce jsou zahrnuty jak úroky z úvěru, tak i úplata za úvěr. Celkový výnos žalobkyně z půjčené částky 20.000,-Kč činí tak za 13 měsíců 62,5 %. Tato cena úvěru není podle soudu prvního stupně nezákonná, neboť neodporuje dobrým mravům, a to i s ohledem na rizikovost daného typu smluvního ujednání v případě, že dlužník úvěr neplatí. Úpadek žalované 2/ byl insolvenčním soudem zjištěna dne 6.1.2011, a proto je podle soudu prvního stupně nutné od popřené pohledávky odečíst částku, která představuje úroky za měsíce leden 2011-srpen 2011, tedy za 8 měsíců za dobu po rozhodnutí soudu o úpadku. Z tohoto důvodu proto vyhověl žalobě jen co do částky 4.808,-Kč, a co do částky 5.230,-Kč, která představuje úroky i odměnu za poskytnutý úvěr za dobu po prohlášení konkursu zamítl.

Proti tomuto rozsudku podal žalovaný 1/ včas odvolání a navrhl v něm, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku pod bodem I. tak, že i v tomto rozsahu žalobu zamítne a žalovaným přizná proti žalobci náhradu nákladů řízení.

V odvolání žalovaný 1/ argumentoval tím, že nesouhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že spojení smluvního úroku s tzv. úplatou ve smlouvě o úvěru není ujednáním neplatným pro neurčitost podle § 37 odst.1 obč.zák. a že soud přiměřenost výše smluvních úroků a odměny vypočetl nesprávně pomocí úrokového výnosu, ač měl mravnost tohoto ujednání posuzovat s dohodnutou výší RPSN, která je 199,7 %, takže je nepochybné, že ujednání o smluvní odměně je nepřiměřené svou výší, a proto se příčí dobrým mravům podle § 39 obč.zák.

Žalobce vyvracel vývody odvolání a navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně v napadeném rozsahu potvrdil.

Odvolací soud přezkoumal vyhovující výrok ve věci samé pod bodem I.výroku i akcesorický výrok o náhradě nákladů řízení pod bodem III.výroku podle § 212 a § 212a o.s.ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalovaného 1/ je důvodné jen z části.

Ze skutkových údajů žaloby i ze zjištění soudu prvního stupně je nepochybné, že v pohledávce určené soudem prvního stupně ve vyhovujícím výroku o věci samé ve výši 4.808,-Kč je obsažena přihlášená pohledávka z titulu 20% úroků z úvěru ve výši 1.538,-Kč, které již v žalobě žalobce požadoval jen do rozhodnutí soudu o úpadku žalované 2/. Úroky z úvěrů byly ve smlouvě dohodnuty ve výši 20% z půjčené finanční hotovosti ve výši 20.000,-Kč splatné za 13 měsíců. Odvolací soud shodně se soudem prvního stupně k otázce určitosti ujednání smlouvy o výši úroků z prodlení, jakož i k jejich výši uzavírá, že nejde v této části ve smlouvě o ujednání neplatné pro rozpor s dobrými mravy, neboť výše dohodnutých úroků z úvěrů není nepřiměřeně vysoká a tudíž nemravná ve smyslu § 39 obč.zák., ani ujednání obsahově neurčité. 78 ICm 1042/2011 (MSPH 78 INS 13484/2010)

Zbytek z určené pohledávky 4.808,-Kč, tedy částka 3.538,-Kč, představuje pohledávku z titulu dohodnuté úplaty za poskytnutý úvěr, kterou soud prvního stupně shledal důvodnou v plné výši, ovšem jen za dobu do rozhodnutí o úpadku. Odvolací soud se sice ztotožňuje se soudem prvního stupně, že i ujednání o smluvní odměně za sjednaný úvěr dohodnutý vedle 20% úroků z úvěru je ujednání obsahově dostatečně určité, avšak neztotožňuje se s jeho závěrem, že tuto pohledávku, která je samostatným nárokem zakotveným v § 499 obch.zák. a představuje vedle úroků z úvěru další druh zisku, není možné přiznat za dobu po rozhodnutí soudu o úpadku, neboť nejde o žádnou z pohledávek uvedených v § 170 IZ, jak mylně dovozuje soud prvního stupně, nicméně zamítavý výrok ve věci samé nebyl žalobkyní napaden, a proto jeho věcnou správnost odvolací soud nepřezkoumával.

Stejně tak se odvolací soud neztotožňuje s právním závěrem soudu prvního stupně, že celkový výnos žalobce ve výši 12.500,-Kč zahrnující 20% úroky z úvěru a zbytek jako úplatu za úvěr při jistině úvěru 20.000,-Kč za dobu 13 měsíců do splatnosti úvěru je výnosem přiměřeným a že tudíž i v této části týkající se ujednání o výši odměny za sjednaný úvěr jde o ujednání v celém rozsahu platné.

Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že si v ní účastníci dohodli, že kromě jistiny věru 20.000,-Kč dlužnice vrátí žalobci dalších 12.500,-Kč. Tato částka zahrnuje 20 % z úvěru za 13 měsíců, tedy částku 4.000,-Kč a zbytek 8.500,-Kč představuje dohodnutou úplatu za sjednání úvěru ve výši 20.000,-Kč.

Zatímco vlastní úrok z úvěru ve výši 20 % za 13 měsíců není, jak již odvolací soud shora zmínil, ujednáním, které by bylo svou výší nemravné či obcházející zákon z hlediska § 39 obč.zák., či speciálních předpisů na ochranu spotřebitelů, a který si žalobkyně správně přihlásila jen do rozhodnutí o úpadku ve výši 1.538,-Kč, sjednaná úplata za úvěr vedle úroku z úvěru svou výší 8.500,-Kč částečně nemravná je. Při úvaze o dobrých mravech v souvislosti s ujednáním o celkovém hrubém zisku žalobkyně z úvěru zahrnující úrok z úvěru a úplatu za poskytnutý úvěr, vycházel odvolací soud z toho, že je v souladu s dobrými mravy, aby práva a povinnosti účastníků smlouvy byly vyvážené, tedy aby získanému právu odpovídaly povinnosti, které na sebe dlužník bere, a naopak. Zásadně proto není v rozporu s dobrými mravy ujednání o tom, že žalobkyně, jež má v předmětu podnikání poskytování úvěrů, poskytne úvěr za úplatu, protože by bylo nevyvážené tvrdit, že ten, kdo půjčuje v rámci své podnikatelské činnosti finanční prostředky jinému, byť nepodnikateli, je může půjčovat jen zadarmo a aby poskytnuté plnění dostal zpět po dohodnuté době bez nároku na zisk, neboť pak by ten, jemuž byl úvěr poskytnut, byl v neoprávněné výhodě, které by se mu nedostalo ani tehdy, pokud by si půjčku obstaral od jiného poskytovatele úvěru, např. u bank. Jestliže žalobkyně žalované 2/ půjčila 20.00,-Kč s dohodnutým úrokem z úvěru ve výši 20 % za dobu splatnosti, tj. za 13 měsíců, pak vedle úroků z úvěru sjednaná odměna ve výši dalších 8.500,-Kč která rovněž, stejně jako úrok z úvěru představuje hrubý zisk žalobce za 13 měsíců, je podle odvolacího soudu nemravná nad částku, která představuje celkem 30 % zisku za 13 měsíců, v němž je zahrnut jak úrok z úvěru, tak i odměna za sjednání úvěru.

Dvacetiprocentní úrok z úvěru byl v rozsahu popření soudem prvního stupně žalobci napadeným rozsudkem zcela přiznán za dobu před prohlášením úpadku, takže je možné 78 ICm 1042/2011 (MSPH 78 INS 13484/2010) z důvodů shora uvedených přiznat žalobci na dohodnuté odměně pouze 10 % z poskytnuté jistiny úvěru, tedy 2.000,-Kč.

Z tohoto důvodů proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil v části, v níž tento soud určil pravost pohledávky žalobkyně za žalovanou 2/ ve výši 3.538,-Kč (tato částka zahrnuje 1.538,-Kč na požadovaných úrocích z úvěru do prohlášení úpadku a 2.000,-Kč na odměně za poskytnutý úvěr) a v části, v níž žalobkyně požadovala určení další pohledávky 1.270,-Kč rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že v tomto rozsahu žalobu zamítl, přičemž znovu odvolací soud opakuje, že přezkoumával pohledávku z titulu smluvní odměny za poskytnutý úvěr jen v rámci vyhovujícího výroku ve věci samé pod bodem I., tedy jen v rámci pohledávky určené ve výši 4.808,-Kč.

Výrok o nákladech řízení před soudy obou stupňů je odůvodněn tím, že účastníci měli ve věci úspěch jen částečný, přičemž míra úspěchu a neúspěchu není v hrubém nepoměru (§ 142 odst.2 ve spojení s § 224 odst.2 o.s.ř.).

Poučení: Proti tomuto rozsudku v části, v níž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, lze podat dovolání do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze.

Proti tomuto rozsudku v části, v níž odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil, není dovolání přípustné, ledaže na základě dovolání podaného do dvou měsíců od jeho doručení k Nejvyššímu soudu ČR prostřednictvím Městského soudu v Praze dospěje dovolací soud k závěru, že napadený rozsudek má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.

V Praze dne 22.března 2012

JUDr.František K u č e r a, v.r. předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Hana Bulínová